Vedoucí posunu na nádraží v Českých Budějovicích David Kotek je u dráhy 20 let a svou práci má pořád rád, i když je to podle něj čím dál těžší. Je to zodpovědná práce plná stresu, kterou je nutno vykonávat bez ohledu na počasí nebo víkendy a svátky. Platové ohodnocení posuďte sami. „Letos k nám přišli čtyři noví posunovači a za dva dny z nich už nepřišel do práce nikdo,“ říká Kotek.

Posunovače asi každý zná, můžete přesto krátce popsat vaší práci?

Připravujeme soupravy, řadíme je do požadované podoby. Vždy k novému grafikonu dostaneme pomůcky, jako je jízdní řád, řazení souprav a další pokyny, a podle nich postupujeme. Připravíme například soupravu, která čítá pět vozů. Od pondělí do středy jezdí ve stejné podobě, ve čtvrtek se přidává jeden vůz, v pátek dva vozy, jiné je to i v sobotu a v neděli. Každý den se to mění a posunovač to musí znát.

Cestující vídají posunovače především, když se souká mezi vagon a lokomotivu, aby ji odpojil.

Ano, zastaví vlak, vezme si od strojvedoucího kličku a vlak rozpojí. Odpojí topící kabel, hadice a šroubovku. Pak nahlásí strojvedoucímu, že lokomotiva je vyvěšená. Strojvedoucí pak buď zamíří do depa nebo objíždí soupravu, kde ji posunovač opět přivěšuje. Jinak na začátku každé směny seznámím posunovače s náplní práce, jestli jsou nějaké změny vlivem výluk, obeznámím je s bezpečností práce (jestli třeba někde na nádraží něco nekopají) a vyrážíme ven.

Jste vedoucí posunu, kolik máte pod sebou lidí?

Přes den jsem ve směně já a další tři lidi. V noci jsem tu jako vedoucí posunu plus je tu další posunovač do dvaadvaceti hodin a další posunovač do dvou v noci. Pak jsem tady až do rána sám.

Děje se tu něco v noci nebo máte přerušenou směnu?

Máme směnu skrz na dvanáct hodin, připravujeme k odjezdům ranní vlaky.

Jak si stojí posunovač platově?

Jsme v sedmé platové třídě, kde tabulkový základ je 20400 korun hrubého. K tomu jsou příplatky za noční, za soboty a neděle.

Kolik si tedy nakonec přinese domů?

Řekl bych tak 22 tisíc. To mluvím o vedoucím posunu, posunovač má zhruba o 1500 méně.

Posunovačů se týká retenční program Českých drah, v jehož rámci dostanou vybrané profese příští rok peníze navíc. Vítáte to?

Retenční program je správná věc, ale podle mého názoru to mělo mít jinou formu. Posunovači potřebují dostat ty peníze do základu. Ano, je pěkné, že posunovači dostanou příspěvek, ale jejich odliv to nezastaví.

Je odliv? Máte nedostatek sil?

Nedostatek posunovačů je v celé republice. Proto jsme téměř neustále v práci. Každý den volá vedoucí, jestli nechceme jít na vloženou směnu. Nemusíme, ale když na vloženou směnu nepůjdeme, tak tam kolega bude na všechno sám. Pak vznikají zpoždění, on je ve stresu pod časovým tlakem, z toho mohou vyplynout chyby a je to nepříjemné.

Kolik vám chybí chlapů (nepředpokládám, že tam máte i ženy)?

Ne, ženy nemáme. Já si myslím, že by to chtělo dva lidi ve směně navíc.

Jakou kvalifikaci potřebuje posunovač?

Když přijde nový zájemce, tak mu naloží tolik předpisů a učení, že to podlě mě lidi trochu odrazuje. Požaduje se čím dál více znalostí.

Máte velkou fluktuaci? Odcházejí adepti brzy třeba s poukazem na to, že na ně prší nebo mrzne, a podobně?

Letos k nám přišli čtyři noví posunovači a za dva dny z nich už nepřišel do práce nikdo. Je to přesně, jak říkáte: když mu řeknou, kolik bude brát, že bude v práci každý den, i v noci, a to bez ohledu na soboty, neděle a svátky, a k tomu připočítá počasí, protože většina směny je venku, tak to lidi odradí.

Co u dráhy drží vás?

Když jsem nastoupil, měl jsem tu práci rád. A rád ji mám pořád, ale je to čím dál těžší.

Předpokládám, že to neděláte kvůli režijkám?

To určitě ne.

Pod sebou máte asi ty největší držáky, chlapy, kteří jsou posunovači dlouhá léta. Je to tak?

Mně je 43 let a jsem tady u posunu nejmladší. Mládí ta práce netáhne. Je nás celkem 15 lidí (vedoucí posunu plus posunovači) a z toho deseti lidem je kolem 60 let.

Jak dlouho trvá, než se vychová posunovač, kterému můžete věřit?

To je individuální, někdo to zvládne za dva měsíce, jinému to trvá půl roku, dalšímu to dělá problémy trochu déle. Ale většinou nevydrží ani chvíli.

Vy jste o odchodu nepřemýšlel?

Zatím ne. Mě ta bráce stále baví a věřím v lepší zítřky.

Co říkáte pnutím kolem zmíněného retenčního programu. Opřeli se do něj zejména strojvedoucí?

Já to nechci moc komentovat. Mezi strojvedoucími jsou normální chlapi i rejpalové, jako to je všude. Někdo nám to nepřeje, někdo nám to přeje, to je individuální. Oni to ale nevyčítají nám, spíš jim vadí, že nikdo peníze nepřidal jim.

A jak vycházíte se zaměstnanci SŽDC?

Vlakové a posunové cesty nám staví lidé od SŽDC a vycházíme spolu velmi dobře.

Řada železničářů říká, že prestiž jejich povolání uvadá. Vy můžete srovnávat konec devadesátých let a dnešek, cítíte to podobně?

Zaměstnání na dráze mělo určitě větší prestiž. Jakýkoliv problém vždy od cestujících schytáme my, lidé v provozu. Tady u nás třeba probíhá stavba koridoru, která v minulých letech způsobovala zpoždění. Bez vlastní viny přistavíte vlak pozdě, je třeba nevytopený, a zákonitá reakce je: běžte někam. Lidé nevidí ty věci za tím, že vlak nepřijel včas, že není místo, že jsem tam sám.
Ale přisuzuji to i dnešní době, která není moc příznivá, všichni žijí v nějakém napětí, chvátají, jsou vzteklí, vynervovaní.

Mně se taky zrovna včera stalo, že jsme měli zpoždění. Ještě v době odjezdu stály u peronu místo expresu jen dva jeho vymrzlé vagony. Celkem chápu, že může dojít k poruše a je třeba vyměnit vagon. Ale vadí mi, že nikdo nepřijde, neřekne cestujícím, co se děje, a jak dlouho to bude asi trvat. Podle mě právě ta nekomunikace a nejistota štve lidi mnohem víc, než že se nevyjelo včas.

Ano, lidé nevidí, že vybouchl vagon a musí se vyměnit. Vlak má rázem dvacet minut zpoždění. A jak říkáte, komunikace vázne. Dřív fungoval na dráze člověk, říkalo se mu informátor, který přišel k vlaku nebo stál v podchodu a lidi se situací seznámil. Především cizinci to ocenili. Po zrušení řady profesí ale takoví lidé na nádraží nejsou. I vedoucí posunu zůstal v noční směně sám, všechno si řídí a vyřizuje sám, a za všechno má zodpovědnost. Často je to velký stres.

Nemá nějakého nadřízeného?

Ano, dříve se mu říkalo pan četař, ten nám třeba píše směny nebo mimořádnosti, je ve spojení se síťovým dispečerem. Ale ten skončí v osm hodin večer a přijde zase až ráno v osm. Dříve tu byli četaři nonstop.

Ta práce mi na první pohled připadá nebezpečná. Řešíte i úrazy?

Musím zaklepat, já jsem nic takového v Budějovicích nezažil, když pominu nějaký ten podvrtnutý kotník. Ještě jednou to klepu.

Tagy Českké dráhy posun posunovač rozhovory na konec roku vlaky

19 komentářů