Tvůrce lokomotivy Mikádo má na pražském hřbitově znovu důstojný náhrobek
Na německém evangelickém hřbitově v pražských Strašnicích se po letech znovu objevila důstojná připomínka života a díla železničního konstruktéra Oscara
Na německém evangelickém hřbitově v pražských Strašnicích se po letech znovu objevila důstojná připomínka života a díla železničního konstruktéra Oscara Dolcha. Německý inženýr, bádenský rodák, byl jako přednosta konstrukční kanceláře Škodových závodů od roku 1924 tvůrcem legendární prvorepublikové lokomotivy řady 387.0, známé pod přezdívkou Mikádo. O obnovení náhrobku se postaral milovník železnice Tomáš Tyll, který je profesně advokátem a mimo jiné též právním zástupcem sdružení nákladních dopravců ŽESNAD.CZ. Své snažení popsal na svých soukromých webových stránkách, text zde s jeho svolením přetiskujeme.
V knize autorů Miroslava Petra a Karla Zeithammera „Mikáda – lokomotivy řady 387.0“, vydané péčí nakladatelství Bohumíra Goldy „Růžolící Chrochtík“, je v části, věnované životním osudům konstruktéra Mikád, ing. Oscara Dolcha, stručně uvedeno, že je pohřben na německém evangelickém hřbitově v Praze-Strašnicích. Vydal jsem se tedy v létě roku 2019 na místo posledního odpočinku tvůrce nejslavnějších československých parních rychlíkových lokomotiv doby předválečné, kde jsem zjistil, že náhrobek této význačné osobnosti se nedochoval.
To jsem považoval za kulturně neúnosné.
Díky ochotě a nezištné pomoci emeritního i současného ředitele Pohřebního ústavu hl. města Prahy, pánů Julia Mlčocha a Martina Vrzala, byl jak lokalizován zemní urnový hrob ing. Oscara Dolcha, tak dáno svolení k obnově jeho náhrobku, který byl pravděpodobně jako těžce poškozený při znovuobnovení a rekonstrukci hřbitova v letech 2006 až 2015 odstraněn. Hřbitov samotný má velmi pohnutou historii, o níž se lze více dovědět na stránkách např. Pohřebního ústavu hl. m. Prahy.
Nepodařilo se mi dohledat, zda žijí potomci či příbuzní ing. Oscara Dolcha, rozsáhlejší pátrání nebylo v mých možnostech a silách. Rovněž nebyla známa původní podoba náhrobku. Při rekonstrukci jsem vyšel z funerálních zvyklostí doby úmrtí velkého konstruktéra a z provedení blízkého náhrobku ing. Gustava Klapsii.
Nápis jsem po pečlivém zvážení zvolil česko-německý dle Saintgermainské smlouvy, podepsané 10. září 1919 v Saint Germain-en-Laye, účinné od 16. července 1920 v některých svých ustanoveních dodnes, a tedy v památném roce vzniku Mikád jazyce tehdy státním i menšinovém. Za konzultaci vděčím PhDr. Mgr. Janu Vandasovi, význačnému železničnímu právníkovi.
Náhrobek provedlo ve vzorné kvalitě Kamenictví Obelisk pánů Tomáše a Dominika Vystydových z Prahy – Horních Počernic mistrem kameníkem p. Daliborem Mandovcem za administativní péče paní Lenky Hašlarové z téže společnosti, nákladem pak sekčního zástupce sekce TT – provoz v Klubu Zababov, z.s.
TT-