Jezdí jen dvakrát týdně, ale v Liberci je alespoň vizuálně jedním z nejznámějších řidičů: propůjčil svoji tvář do reklamy na práci řidiče v Dopravním podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Příběh sedmadvacetiletého Tomáše Krupičky je ale zajímavý i z jiného důvodu: původně se věnoval zcela jiné práci, v které si vydělal natolik, že řízení městského autobusu je pro něj v podstatě koníček, který si může dovolit.

V některých rozhovorech jste byl označen za rentiéra, který si za volantem plní svůj sen. Na čem jste tak vydělal?
Popravdě jsem na označení rentiér poněkud alergický, není to ani z ekonomického hlediska úplně správně, protože renta označuje nějaký stálý pravidelný příjem. Nějaké peníze jsem vydělal na prodeji části finančně-technologického start-upu, pak ještě i na jedné nemovitosti. Není to ale tak, že bych měl navždy vyděláno. Získal jsem jen příjemný polštář pro to pár let dělat to, co mě baví.

Fascinace dopravou u dětí je celkem běžná, ale proč vás bavila zrovna městská hromadná doprava?
Přišlo mi na tom nejzajímavější, jak je provoz MHD náročný, komplikovaný a nevyzpytatelný. K železnici jsem měl taky velmi blízko, ale z profesního hlediska mi koleje nic moc neříkaly. Je tam pevně daná trasa a strojvůdce toho příliš ovlivnit nemůže. MHD mi přijde proto akčnější.

Proč jste nešel řídit rovnou po škole?
Studoval jsem gymnázium a úplně se ode mě neočekávalo, že se budu živit řízením autobusu. Doprava mě bavila, takže jsem nastoupil na ČVUT na Fakultu dopravní. Byl jsem ale zklamán, přišlo mi, že ostatní to tam moc nebavilo. Přešel jsem na VŠE a začal pronikat do byznysu finančních trhů, což byl už dříve můj další koníček. Když se pak schylovalo k prodeji firmy založené při studiích, začal jsem si plnit sen a šel si udělat řidičák na autobus.

Byl to pro vás velký šok přejít z auta na autobus?
Na začátku pochopitelně pár přejetých obrubníků bylo. Spíše šlo o to, že jsem si musel zvyknout na to, že mám za sebou dvanáct metrů a přední kola nejsou přede mnou, ale za mnou. Jinak už se ale dnešní autobusy řídí podobně jako auta, většinou mají navíc automatickou převodovku.

Řidičský průkaz na autobus jste si dělal v Praze, proč jste nakonec skončil v Liberci?
Je to mé rodné město, vyrůstal jsem zde, bydlím tu. Navíc z pohledu řidiče je to myslím nejlepší město na získání praxe, je tu náročný provoz, řada úzkých ulic, v zimě často sníh. Někdy při návštěvě jíiných měst si říkám jak jednoduchý provoz v některých rovinatých městech je, alespoň na pohled.

Jezdíte jen brigádně, proč ne na hlavní pracovní poměr?
Kolegové, co jezdí každý den, mají můj obdiv. Je to každodenní stres. Já mám tu výhodu, že nemusím. Takhle si to více užívám a stále se na řízení těším. Pro mě je to teď ideální kombinace, kdy část týdne pracuji doma na počítači a programuji a část řídím.

Na svém blogu jste zveřejnil i kritické poznámky o fungování DPMLJ, například jízdy do průmyslové zóny o svátcích. Reagovalo na ně nějak vedení? 
Článku si vedení samozřejmě všimlo, ale byť jeho část má podobný názor jako já, na větší změny to zatím nevypadá. Článek byl myšlen především jako podnět na zlepšení dopravy nikoli vůči dopravnímu podniku, ale vůči městu, kde podle mě není příliš vůle pro změny a které tento stav způsobilo. Text publikovala některá místní média a slyšel jsem i cestující, jak se o tom bavili, takže lidé toto téma určitě řeší a trápí je to. Myslím si, že se zde ve spoustě ohledů těžce zaspalo a je třeba s tím něco dělat dřív, než další lidé přesedlají do automobilů a napjatá dopravní situace se ještě zhorší. Na druhou stranu uznávám, že s předčasným odchodem Busline a dalšími problémy se podnik popasoval v rámci možností slušně. Pro příště by ale bylo určitě dobré jim předejít.

Můžete si jako brigádník vybírat, jaké linky budete jezdit?
Dá se to do jisté míry domluvit, ale já osobně většinou čekám, co přijde a to jezdím.

Máte nějakou neoblíbenou nebo naopak oblíbenou linku?
Nemám moc rád linky do obchodních center a pak 21 na Králův Háj. Jsou příliš krátké, za den na nich uděláte spoustu koleček a v podstatě je pak jezdíte nazpaměť, to mě moc nebaví. Oblíbené mám naopak ty delší, které vedou i mimo Liberec.

Ovlivňujete i to, jakým autobusem pojedeme?
Já ne, ale taky se to částečně ovlivnit dá. I to je z mého pohledu výhoda Liberce, je tu teď poměrně pestrý vozový park, takže jsem si vyzkoušel už více typů autobusů a značek. Když jsem začínal, netušil jsem, že se ještě projedu třeba dvacet let starými Karosami, byť pro většinu cestujících je to zážitek spíše negativní.

Nedá mi to se nezeptat. Pravidelně v diskuzích čtu názory řidičů, jaká hrůza je řídit autobusy SOR. Jak se vám s nimi jezdí?
Je to opravdu hrozné svezení i pro mě. Připadám si v nich, jako bych řídil dodávku. To má samo o sobě i některé výhody, ale nevýhody převažují – je tam pro řidiče málo místa, nešťastné řešené dveře, často jedovaté brzdy a další problémy.

Poznáte večer po směně, kde jste jezdil třeba podle toho, jak autobus vypadá?
Ano, zcela jednoduše. I proto nemám moc rád linky, kde jezdí hodně lidí. Pak se musí autobus dlouho uklízet, nejhorší je v tomto ohledu jednoznačně linka 12 do Rochlic nebo 13.24,26 do Doubí. Po službě na těchto linkách autobus někdy vypadá jako popelnice.

Od řady řidičů je slyšet stížnosti na chování cestujících, máte podobné zkušenosti?
Popravdě, čekal jsem to horší. Samozřejmě se někdo protivný občas najde, ale beru to jako součást práce s lidmi, vyloženě konflikt jsem dosud žádný neměl. Podstatně horší je chování řidičů na silnicích, to vidím jako velký problém

V čem konkrétně?
Velká bezohlednost i agresivita. Nedávají přednost, zbytečně spěchají, předjíždí na místech, kde nemají atd.. Asi si pořídím kameru do autobusu, abych mohl některé situace nahrávat a zveřejňovat. Často i za jedinou směnu se objeví několik situací, kdy řidič automobilu omezí i ohrozí desítky cestujících v mém autobusu

Jaké místo považujete z pohledu řízení za nejhorší v Liberci?
Jednoznačně terminál Fügnerova. Ten provoz pěší je tam neúnosný, zejména odpoledne po škole si člověk musí dávat velký pozor, aby mu někdo neskočil pod kola. Podobným takovým místem je Šaldovo náměstí. Samozřejmě ale vím, že s tím těžko lze něco dělat.

Jak na vás reagují kolegové?
Většina neví, že mám za sebou prodej firmy a nějaký výdělek, vycházíme dobře. I když je pravdou, že do rozpisu směn si raději titul Ing. nepíšu.

Jak dlouho chcete v tomto režimu řidiče brigádníka fungovat?
Nemám to nějak naplánované. Mám u toho jiné aktivity, programuji, zajímám se o dopravu a současně jsem otevřený novým příležitostem. Vím jen, že už nechci skončit zaměstnaný na plný úvazek jen v kanceláři.

Tagy Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou DPMLJ řidiči autobusu rozhovory na konec roku Tomáš Krupička Top

6 komentářů