Švýcarský milovník železnic David Gubler provozuje velkolepou celosvětovou železniční webovou galerii www.bahnbilder.ch. Na jeho stránkách najdete desetitisíce volně dostupných fotografií s železniční tematikou z celého světa a jako bonus také jeden unikátní nekonečný videopřenos. O své vášni vyprávěl deníku Zdopravy.cz ve vánočním rozhovoru a do galerie vybral pro naše čtenáře své nejoblíbenější fotografie.

U nás se nadšencům, jako jste vy, říká šotouši. Má také švýcarská němčina nějaký speciální výraz pro lovce vlaků?

Používáme pár ne zrovna lichotivých výrazů, které jsme se naučili od sousedů z Německa.

Můžeme je publikovat?

Třeba Pufferküsser (líbač nárazníků). Nebo Nietenzähler (sčítač nýtů). To jsou spíš legrační přízviska, pak používáme ještě hanlivý výraz Fuzzi, což sotva přeložíte doslovně, ale znamená to něco jako „vlakový paparazzo“.

Kolik železničních obrázků jste už pořídil?

Těch, které stojí za to archivovat, mám aktuálně okolo 21 000. Z toho asi 8 600 jsem pořídil ve Švýcarsku, 1 600 v Norsku, 1 200 ve Švédsku a zbytek ve spoustě dalších států světa.

Kolik času vám to zabralo, dát dohromady tuhle kolekci?

Moje nejranější pokusy se konaly okolo roku 2002, kdy začaly být reálně dostupné digitální fotoaparáty. Učit se fotit na film mi nepřipadalo příčetné s ohledem na rozpočet. Skutečně fotit s nějakou ambicí jsem začal v roce 2006, když jsem poprvé vyrazil s přáteli do zahraničí s jasně daným cílem fotit vlaky.

Dnes fotíte sám?

Naštěstí ne, je nás víc, kdo dlouhodobě spolupracujeme na projektu www.bahnbilder.ch. Fotografování funguje daleko lépe, když cestujeme ve skupině, velmi to usnadňuje logistiku. A taky je to zábavnější.

Jezdíte vlakem nebo autem?

Doma ve Švýcarsku obvykle používám veřejnou dopravu, je skvělá. Sice to vyžaduje nějaké plánování, ale vychází to daleko výhodněji finančně i časově, navíc ve vlaku cestou domů můžu rovnou zpracovávat pořízené fotky. Ve většině dalších zemích si na místě půjčujeme auto, protože veřejná doprava leckde neexistuje nebo je její využití velmi komplikované, pokud nejste místní. Nicméně snažíme se alespoň ze Švýcarska do destinace cestovat po kolejích, kdykoliv je to možné.

Fotografický lov vlaků nevyhnutně zahrnuje i spousty hodin čekání. Jak je trávíte?

Díky všudypřítomnému internetu je to hračka, prostě se každý ponoříme do svého telefonu a čekáme na vlak. Nebo si čteme knížky. Někdy si také uděláme piknik, pokud si zrovna nezapomene přibalit jídlo. Nikdy nezůstáváme dlouho na jednom místě, měníme lokalitu po každém projetí vlaku, takže nudit se není vlastně kdy.

Děláte si při čekání nějaké pohodlí, třeba ve stanu nebo křesílku?

My jsme líní, takže odmítáme nosit více, než je nezbytně nutné. A toho je už tak dost: fotoaparát, dron, záložní baterie, jídlo, pití…

Z vašich fotek se zdá, že máte ohromnou meteorologickou kliku. Jak to děláte?

Snažíme se být maximálně flexibilní, třeba pro týdenní expedici se rozhodneme klidně až večer před odjezdem právě podle předpovědi počasí. Ubytování rezervujeme pouze pár hodin předem tam, kde je dobrá předpověď, i kdyby to mělo být třeba 1 000 km od původního plánu. A samozřejmě na web nahráváme jen pěkné fotky. Když nejsem se záběrem spokojen, nikdy ho neuvidíte.

Jak hledáte ideální lokality pro focení vlaků?

Hodně záleží na tom, zda je v dané krajině vegetace. Pokud ano, často používáme railfanatlas.com, Google Street View a skvělá je mobilní aplikace OSMAnd, která má velmi dobrá terénní data a funguje i offline. Zároveň si děláme na místě sami průzkum, protože věci se rychle mění. Pokud je krajina bez vegetace, jako třeba při naší nedávné expedici do Uzbekistánu, zhruba si stanovíme oblasti, kam pojedeme, a na místě pak vše dolaďujeme podle jízdních řádů, pozice slunce a počasí. A pokud se nějaká oblast jeví obzvlášť zajímavá, snažíme se vyhradit si na ni víc než jeden den, jelikož první den málokdy všechno vychytáte na 100 %.

Kterou svoji fotku považujete za nejcennější?

Pravděpodobně tuhle z Norska, pořídil jsem ji před 15 lety nedaleko Dombåsu. Byla to tehdy ohromná klika, jak úžasně vyšlo světlo. Pohled na tuhle fotku si vychutnávám i po letech.

Který zážitek z výprav za focením vlaků byste nazval nejpodivnějším?

Byli jsme ve čtyřech v Jižní Africe a měli jsme pronajatá dvě auta. Jednou večer polovina výpravy uvízla za zamčenou bytelnou bránou farmy. Nebylo kudy vyjet, neměli mobilní signál, byli kdesi daleko uprostřed ničeho. Naštěstí se jim podařilo odeslat nám později polohu a mohli jsme je vyzvednout, ale bez auta, to zůstalo za tou zamčenou branou. Když jsme dojeli do našeho hotýlku, popsali jsme situaci recepčnímu. Ten sehnal nějaké týpky, kteří „vědí, jak otevřít zámek“, a chlápka, který nám prodal náhradní zámek, abychom tu bránu za sebou mohli zase zavřít. Na místě jsem si připadal jako v nějakém mafiánském filmu, když jsem sledoval ty týpky pracující pro nás v temnotě ve světle reflektorů auta.

Co vás vlastně tak fascinuje na focení železnic? Samotné vlaky, krajina, symbióza obojího?

Myslím, že celý ten systém železnic, který zahrnuje infrastrukturu, vlaky a provoz, je prostě fascinující díky své ohromné pestrosti od velmi jednoduché po velmi složitou techniku a od velmi starých po ty nejmodernější technologie. Co se týká fotografií, nezajímá mě jen samotný vlak, chci vidět vlak v krajině a zachytit ten obraz nejlépe, jak je to jen možné. Někdy z toho může vyjít fotka, která je víc o té krajině než o železnici, ale to mi vůbec nevadí. Mám rád také samotný proces fotografování, protože je to výzva zahrnující mix logistiky a umění. Můžete mít nějaký záměr, ale potřebujete vědět nebo aspoň tušit aktuální polohu vlaku, který chcete zachytit, musíte mít světelné a meteorologické podmínky, potřebujete se na dané místo nějak dostat a pokud chcete fotit s dronem, musíte respektovat i bezletové zóny. Je to velká radost, když to všechno zaklapne.

Jste s železnicí spojen profesně?

Vůbec ne. Když jsem začínal fotit, dokonce jsem ani neznal žádné lidi od železnic.

Tak kde se vzala ta vaše vlaková vášeň?

Opravdu nevím. Možná s tím má něco do činění tátova modelová železnice, možná parní vlaky na Achensee, které mě fascinovaly jako dítě během dovolené. Prostě jsem se jednoho dne rozhodnul, že chci fotit vlaky. Navíc zkraje 21. století na internetu neexistovaly kvalitní fotky železnic, to byla velká mezera k zaplnění.

Tím spíše mě fascinuje, že ty skvělé fotky dáváte volně k dispozici ve velkém rozlišení, že s nimi fakticky neobchodujete – leda snad s výjimkou každoročního kalendáře? Navíc nemáte na webu ani reklamy.

Naše fotky jsou volně dostupné pro fanoušky železnic k nekomerčnímu použití. Samozřejmě ke komerčnímu využití fotky prodáváme, často přicházejí poptávky od dopravců i výrobců. Ale není to tak velký byznys, aby nás to uživilo, a nemáme vlastně chuť se do toho byznysově vážněji pouštět, protože pak by se krásný koníček změnil v povinnost, a to je ta úplně poslední věc, kterou bych si přál. Reklamy na webu nemáme, protože nejsem jejich příznivcem a nemyslím si, že by případný příjem vyvážil všechny ty starosti s tím spojené.

Kolik času tomu krásnému koníčku věnujete?

Ve Švýcarsku máme hodně rozšířené zkrácené pracovní úvazky a já mám smlouvu na 80 % u extrémně flexibilního zaměstnavatele, který mi umožňuje pracovat i na 100 % a střádat hodiny volna. Díky tomu můžu mít za rok až 14 týdnů volna.

Technické okénko: s čím fotíte?

Používám Canon 5D Mk IV s objektivem EF 24-70 2.8 L. Mám integrovanou GPS, což je velmi užitečné, jelikož náš web umožňuje autodetekci spousty údajů. Používám také drony, většina záběrů byla pořízena s pomocí DJI Mavic 2 Pro, ale jak stárne, přibývá technických problémů, proto jsem si nedávno pořídil DJI Mavic 3 Classic. Bohužel drony jsou víc hračky než nástroje, všechny jsou tak či onak uživatelsky otravné, navíc jsou tu nejrůznější omezení jejich provozu. Pro začátečníka bych doporučil nějaký malý dron do 250 gramů, s nímž nemusíte řešit většinu zákonných limitů. Osobně nefotím na mobil, nevyhovuje mi rychlost odezvy ani kvalita fotek.

Fotíte nějaké vlaky raději než jiné?

Zajímavé jsou dieselové vlaky, jednak je ve Švýcarsku s naší stoprocentní elektrifikací nemáme a jednak absence trakčního vedení umožňuje „čistší“ záběry. A když táhne dieselová mašina těžký nákladní vlak, je to prostě fascinující divadlo.

Které lokomotivy považujete za nejfotogeničtější?

V elektrické trakci jednoznačně francouzskou Nez Cassé, ils sont magnifiques! V dieselu považuji za nejlépe vypadající EMD GT26, samozřejmě kromě Bardotky a Brejlovce.

Protože je to korektní odpověď pro český web?

Protože tyhle dvě mašiny miluju!

A víte, co ty přezdívky znamenají?

U Brejlovce je to naprosto jasné, i v němčině mu říkáme Taucherbrille (potápěčské brýle). A Bardotka se nazývá podle Brigitte Bardot.

Nějaké další české favority na kolejích máte?

Líbí se mi Škoda 69E, zejména v designu Najbrt!

Na vašem webu se dají najít spousty fotek z Česka. Jak často u nás fotíte?

Já se musím přiznat, že jsem u vás fotil naposledy v roce 2017. Daleko aktivnější je v Česku německý kolega Christof Hofbauer. Musím přijet častěji!

Jsou vlakové přezdívky českým specifikem, nebo je používáte i ve Švýcarsku?

Taky jich máme spoustu. Chcete pár příkladů?

Určitě, sem s nimi!

Třeba Mirage podle francouzské stíhačky pro vlak SBB RABDe 12/12, který se ve své době v 60. letech 20. století vyznačoval obdivuhodnou akcelerací. Nebo Rudý šíp pro legendární SBB RAe 2/4 (po válce svezla i Winsotna Churchilla). Ošklivé káčátko je kontrolní vůz SBB BDt. A pokud vím, i v jiných státech mají trefné přezdívky podle vzhledu, třeba španělským rychlovlakům říkají kachna a kachnička.

Co nejošklivějšího jste na kolejích vyfotil?

Skutečný hnus byla „parní“ lokomotiva v Jižní Koreji. Byl to diesel s falešnou „parní“ výbavou. Dokonalá noční můra. Dá se to dohledat na našem webu, ale je to tak nechutné, že přímo doporučovat to nikomu nebudu. Obecně mi vadí současný trend používání stříbrošedé „barvy“, na fotkách to nikdy nevypadá dobře.

Musím se přiznat, že ohromně obdivuju vaši webkameru na hlavním nádraží v Curychu, zvlášť když mám představu, jak složité muselo být získat k její instalaci povolení. Nebo ji máte přímo za oknem svého bytu?

Bohužel nikoliv. Bylo by krásné na tom místě bydlet, ale byty okolo curyšského nádraží patří k nejdražším ve Švýcarsku. Je to soukromá kancelář, kde mi dovolili tu kameru instalovat. Kdykoliv může nastat situace, že ji budu muset vypnout, tak užívejte ten nekonečný přenos z hustého provozu v Zürich HB, dokud to jde!

Tagy Doporučeno rozhovor rozhovory na konec roku Švýcarsko

38 komentářů