Správa dálnic a silnic nebude. ŘSD si i jako státní podnik zachová svůj název
Nový úsek dálnice D6. Foto: Úřad vlády
Důvodová zpráva poukazuje na to, že zaměstnanci ŘSD dnes mnohdy odborně zaostávají za zaměstnanci soukromých firem.
V každé státní organizaci se maká nebo nemaká pouze podle toho, jaký tlak na produktivitu té organizace vyvíjejí politici, kteří dosazují její vedení.
S právní formou té instituce to nemá nic společného.
Na ŘSD oslavují jmenování Kupky ministrem dopravy ještě i dnes, protože dobře vědí, že je čekají další čtyři roky flákání se a pofidérních kšeftů. To vše za samozřejmě velice slušné peníze, protože jinak by tam ti lidé už dávno nebyli…
Zdroj Vašeho tvrzení?
Státní podnik není státní organizace. Těch je na prosté minimum. Zkuste se svým tvrzením uspět na příkladu Budějovický Budvar, státní podnik, nejlépe v samotném podniku.
Už jen zpráva, že si nechají název ŘSD o něčem svědčí, neb náklady na změnu budou v reálu zhruba stejné, ovšem se změnou právní formy to má také něco společného, a to způsob myšlení.
Budějovický Budvar je národní podnik, nikoli státní podnik. Srov. https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=59981&typ=PLATNY .
Máte pravdu, vybral jsem špatný příklad.
Státní podnik je státní organizace. Přesněji řečeno, typ státní organizace.
Správně, přejmenovat, nabrat kvalifikováné kamarády kamarádů do pozic vrátných, uklízeček a mluvčích.
Takže stát bude rád, když nakrmí svoji ŘSD. Jen je mi líto českých řidičů, silnice dolámou kamiony a v zimě uvidíme výsledek. Sůl nateče do děr a rozláme vozovku. Inu máme, co jsme nechtěli.
A Komořanský tunel na D0 bude zaminován.
Důvod je jasný… Více politických křesel, méně zodpovědnosti….
Nevím, nevím, zda se bohulibé záměry můžou podařit vládě, která se uctívá náboženství rachiticky štíhlého (tj. podvyživeného) státu a jedinou životaschopnost vidí v soukromém nestátním vlastnictví.
Tohle není o „náboženství vlády“, ale jen a pouze o ministrovi dopravy.
A Kupka je jen další parodie v řadě na někoho, kdo by opravdu chtěl dopravní infrastrukturu v tomto státě alespoň přiblížit tomu, jak by to tady mělo vypadat vzhledem k současnému letopočtu.
Čekal jsem Správu dálnic a silnic, stání organizaci, vzniklo Ředitelství silnic a dálnic, státní podnik. Důvod mi jasný není. Jen aby se to za pár let neměnilo ještě jednou…
Pokud to nebude akciovka, tak je to stejně jedno. Už teď má ŘSD z hlediska HR nástroje, které neumí a nechce využít, neboť je myšlením, některých klíčových zaměstnanců, zakonzervováno v dobách dávno minulých. Upuštění od změny názvu je plus, neboť by to přineslo jen náklady.
No aspoň sa to mohlo nejako zjednotiť a mať systém a formu. Ten názov sa totiž „zabudol“ v minulom storočí a rebranding nielen v názve ale aj v štrukúre firmy a aj celkový vizuál (logo a pod.) by tomu len pomohol. Na Správe železnic je to krásne vidieť, ako sa zo SŽDC o ktorej niekto netušil na čo je, čo robí a pre koho, tak dnes Správa železnic je vidieť a celkovo jej premena sa marketingovo a vizuáne podarila, i keď formou je to tiež štátny podnik, kde sa to dá vždy vylepšiť, však. Ale Řiditelství silic a dálnic nie… Číst vice »
Naprostý nesmysl.
V Polsku mají taky „Ředitelství silnic první třídy a dálnic“ (GDDKIA) a podíveje se jak makají.
To, co se tam v posledních letech děje má celosvětově srovnání pouze s Čínou, v EU se jejich tempu výstavby dopravní infrastruktury a peněz do toho vkládaných nikdo ani nepřibližuje.
Když tak Generální (Všeobecné) ředitelství státních silnic a dalnic, tak zní překlad názvu. Taky se podivejte, jak tam právní řád je pro mocné jen kusem papíru. A některá zde běžná práva, tam neexistují,zejména u žen. Polsko není nejlepší vzor.
Správa zeleznic NENI státní podnik.
Ani formou, ani statusem zaměstnanců ( nejsme státní zaměstnanci)
Je pravda, že Správa železnic je organizací s jaksi neurčitou právní formou. Ale ta má blíže ke státnímu podniku než ke státní příspěvkové organizaci. Ovšem jak státní podniky, tak příspěvkové organizace mají vlastní právní subjektivitu – nejsou to jen organizační složky svého zřizovatele, ani správní úřady.
Jedno to není, má to dost odlišností a dopady na praxi budou rozdílné.
Dávat státní majetek do vlastnictví akciovce by nebylo prozíravé. Z ní už to stát bude špatně dostávat, i když ta akciovka bude pořád jeho. Odstrašujícím příkladem jsou České dráhy a nemovitý majetek, který „omylem“ a nesystémově dostaly do vínku.
Pokud vím, tak už původní věcný záměr zákona šel do meziresortního připomínkového řízení s tím, že právní forma tohoto typu státních organizací by podle strategie ministerstva měla být sjednocena na státní podniky. Existence subjektů, jejichž právní formu aktuální legislativa obecně neupravuje, je v mnoha ohledech problematická.