Vlekoucí se tahanice mezi Jindřichohradeckými místními drahami a krajem Vysočina o úhradu prokazatelné ztráty z provozu na úzkokolejce nerozlousklo ani ministerstvo vnitra. Fakticky si nad sporem umylo ruce s tím, že jde čistě o věc dvou smluvních stran a smlouva je vágní.

Nejnovější spor se vede o dodatky ke smlouvě, které by upravily platby kraje pro období druhé poloviny prosince 2018 a rok 2019. Na ministerstvo vnitra se obrátil dopravce s tím, aby takzvaně nahradilo projev vůle kraje k uzavření navrhovaných dodatků. Kraj totiž návrhy firmy odmítá.

Naopak hejtmanství, které dlouhodobě odmítá vyhovět požadavkům dopravce a navyšovat platby nad rámec inflace, kontrovalo u ministerstva vnitra protinávrhem ze stejného soudku: tedy aby ministerstvo naopak nahradilo projev vůle dopravce k uzavření dodatků.

Neuspěla ani jedna strana, žádný dodatek, ať už podle not JHMD či kraje, nebyl ministerstvem vynucen. Podle ministerstva totiž ze základní smlouvy neplyne právně vymahatelná povinnost uzavření dodatků. Každý z účastníků smlouvy tak může po druhé straně požadovat maximálně jednání.

„Povinnost součinnosti k uzavření dodatků pro další roky spolupráce, přijetí ústupků a vlastních rizik však nelze po „nespolupracující“ smluvní straně vynucovat prostřednictvím návrhu na nahrazení projevu vůle, to jest jako by šlo o právně vymahatelnou povinnost,“ napsalo ministerstvo vnitra.

Hejtman Vysočiny Jiří Běhounek nicméně vyjádřil pro deník Zdopravy.cz  přesvědčení, že ministerstvo odpovědělo „na meritum mnohaletých diskusí“ s dopravcem JHMD. „Za prvé, provozování dopravy v závazku veřejné služby je podnikáním, které jako jakékoliv podnikání nemůže být prosto jakéhokoliv rizika. Dopravce měl veškerá rizika před podpisem smlouvy dostatečně zvážit a nemůže se tvářit, že je přenese na objednatele. Jediné riziko přenášené na objednatele je riziko uvedené ve smlouvě, a to je riziko inflace. A za druhé, MV konstatuje, že je plně účelné, aby objednatel smlouvou upravoval limity úhrady skutečné prokazatelné ztráty dopravce tak, aby byly veřejné prostředky pod kontrolou,“ sdělil Běhounek. Kraj pověřil dalším jednáním s JHMD na základě právní moci právníka. Společnost JHMD na dotazy deníku Zdopravy.cz neodpověděla.

JHMD loni dostávala na Vysočině 83 korun za vlakový kilometr, celkem 13,7 milionu korun. Dlouhodobě ale požaduje navýšení plateb nad rámec inflace, argumentuje například vyššími odpisy nových vozidel nebo poplatkem za dopravní cestu (což třeba uznal sousední Jihočeský kraj). O tom, že vztahy firmy s krajem Vysočina klesly na bod mrazu, svědčí i nedávné trestní oznámení šéfa JHMD Borise Čajánka na hejtmana Běhounka. Ten spory s dopravcem označil za folklor.

Na Vysočinu připadá 29 z celkových 79 kilometrů úzkorozchodné tratě. Zbytek je v jižních Čechách, kde kraj v příštích dnech rovněž čeká nelehké jednání s JHMD o nové smlouvě na příštích pět let. To je rozdíl oproti Vysočině, která prodloužila původní smlouvu z roku 2009 až do roku 2024 a nyní každoročně jedná jen o dodatcích. Jihočeši chtějí smlouvu novou, hodlají například zavést striktní sankce za bezdůvodné nahrazování vlaků autobusy.

Oba kraje přitom mají pro oblast v okolí úzkokolejek v šuplíku náhradní autobusovou variantu pro případ, že by JHMD nebyly schopné či ochotné jezdit. Jihočeský kraj nicméně považuje úzkokolejku za fenomén, o který by nerad přišel.

Vyjádření ministerstva vnitra ke sporu JHMD a kraje Vysočina:

Ministerstvo vnitra vedlo sporné řízení (dle § 141 správního řádu) mezi společností Jindřichohradecké místní dráhy a.s. (dále také jako „navrhovatelka“) a Krajem Vysočina (dále také jako „odpůrce“).

Návrhem se navrhovatelka domáhala uzavření dodatků č. 17 a 18 ke smlouvě o závazku veřejné služby v drážní dopravě uzavřené s odpůrcem (dále jen jako „smlouva“), přesněji řečeno nahrazení projevu vůle odpůrce k uzavření navrhovaných dodatků ke smlouvě. Dodatky měly pokrývat období konce roku 2018, tj. od 9. 12. 2018 do 31. 12. 2018 (dodatek č. 17) a období a od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (dodatek č. 18).

Uvedený návrh byl Ministerstvu vnitra doručen dne 3. 1. 2019. Předmětem řízení byl i protinávrh odpůrce ze dne 15. 3. 2019 na nahrazení projevu vůle navrhovatelky k uzavření dodatků č. 17 a 18 (ve znění navrhovaném odpůrcem). Jak navrhovatelka, tak i odpůrce svůj návrh opírali o tvrzení, že výše uvedená smlouva obsahuje povinnost druhé smluvní strany k uzavření navrhovaných dodatků.

Ministerstvo vnitra v předmětné věci vydalo rozhodnutí dne 31. 5. 2019, kterým návrh společnosti Jindřichohradecké místní dráhy, a. s., ale i protinávrh Kraje Vysočina, zamítlo. Své rozhodnutí odůvodnilo následovně:

Důvodem zamítnutí návrhu i protinávrhu byla skutečnost, že ačkoliv smlouva na různých místech zmiňovala povinnost stran uzavřít pro období konce roku 2018 a pro rok 2019 dodatek, v němž smluvní strany měly upravit některé podmínky své spolupráce (např. týkající se rozsahu poskytovaného dopravního výkonu a úhrady prokazatelné ztráty), smluvní strany se nedohodly na obsahu budoucích dodatků v míře konkrétnosti odpovídající požadavkům § 1785 občanského zákoníku, které upravuje podmínky pro uzavření „smlouvy o smlouvě budoucí“. Podle tohoto ustanovení se smluvní strany musí na obsahu budoucí smlouvy (zde dodatků) dohodnout alespoň obecným, tzn. rámcovým způsobem. Jinými slovy vyřešení sporu nahrazením projevu vůle jedné ze smluvních stran nebylo v této věci možné, neboť ujednání stran pro neurčitost nemělo povahu právně vymahatelné povinnosti. Strany se totiž na obsahu jimi v budoucnu uzavíraných dodatků nijak nedohodly, a to ani rámcovým způsobem. Je zřejmé, že pokud konsensuální vůle smluvních stran co do obsahu dodatků nebyla účastníky řízení dosažena, tak správní orgán nemůže projev vůle žádné ze smluvních stran nahradit (rozhodnutí, kterým by došlo k nahrazení projevu vůle, by za těchto okolností znamenalo nepřípustný zásah do autonomní vůle, resp. smluvní svobody účastníků).

Ministerstvo vnitra dále v rozhodnutí uvedlo – cituji: „Shora citovaná ujednání ve smlouvě, která předpokládají uzavření dodatků pro období od 9. 12. 2018 do 31. 12. 2018 a pro rok 2019, je možné vyložit tak, že jde o projev vůle stran spolu spolupracovat i v dalších letech (…). Z uvedených ustanovení smlouvy však ještě neplyne automaticky právně vymahatelná povinnost k uzavření dodatků. Podle principu autonomie vůle totiž po nikom nelze požadovat, aby uzavřel smlouvu či dohodu, k jejímuž uzavření se dobrovolně předem nezavázal (…). V této situaci proto může jedna smluvní strana po druhé maximálně požadovat, aby s ní při uzavírání dodatků spolupracovala, resp. aby se snažila postupovat tak, aby k uzavření dodatku ke smlouvě pro předmětné období trvání smlouvy došlo. To vyžaduje podle názoru Ministerstva vnitra určité ústupky obou stran, přijetí vlastních rizik, a to vše i se zohledněním smluvních podmínek, jimiž se řídila spolupráce stran v předchozích letech (praxe zavedené v minulosti mezi stranami). Povinnost součinnosti k uzavření dodatků pro další roky spolupráce, přijetí ústupků a vlastních rizik však nelze po „nespolupracující“ smluvní straně vynucovat prostřednictvím návrhu na nahrazení projevu vůle, tj. jako by šlo o právně vymahatelnou povinnost.“

Na okraj lze uvést, že v řízení se ukázalo, že obě strany mají zájem dodatky uzavřít, ale nemohou se shodnout na jejich obsahu, přičemž navrhovatelka považuje uzavřenou smlouvu za protiprávní. V této souvislosti Ministerstvo vnitra účastníky upozornilo, že pokud jejich spor tkví v tom, že se na obsahu dodatků nijak nedohodly při uzavírání smlouvy, a dohody mezi účastníky nebylo dosaženo ani v budoucnu, tak uvedený stav nemůže být napraven, resp. vztah mezi účastníky nemůže být narovnán autoritativním rozhodnutím Ministerstva vnitra.

Pro úplnost uvádíme, že v rámci odůvodnění rozhodnutí se Ministerstvo vnitra rovněž zabývalo podnětem navrhovatelky na zahájení přezkumného řízení, kterým se navrhovatelka domáhala zrušení částí smlouvy, která jsou v rozporu s právními předpisy. Uvedený podnět ze strany ministerstva nebyl shledán jako důvodný. Námitka nezákonnosti se týkala zejména těch ustanovení smlouvy, jejichž účelem je „zastropit“ povinnost Kraje Vysočina hradit dopravci prokazatelnou ztrátu spojenou s plněním závazku veřejné služby, resp. které stanoví maximální částky na úhradu prokazatelné ztráty, kterou je kraj podle smlouvy povinen dopravci hradit. Ministerstvo vnitra proto posuzovalo, zda stanovení maximální částky vyrovnání ztráty ve smlouvě o závazku veřejné služby v drážní dopravě je či není v rozporu s právními předpisy, přičemž dospělo k závěru, že takovému ujednání právní předpisy nebrání. 

Tagy JHMD Kraj Vysočina Ministerstvo vnitra Top

19 komentářů