Zeleno-oranžovými vlaky na Šumavu: Jízdenka z automatu, wi-fi a chybějící stoleček
V neděli nastala železniční událost roku, když společnost GW Train Regio převzala díky vítězství v tendru Jihočeského kraje provoz na
V neděli nastala železniční událost roku, když společnost GW Train Regio převzala díky vítězství v tendru Jihočeského kraje provoz na šumavských tratích. Jde o zhruba 20 procent železničních výkonů v jižních Čechách; žádnému jinému soukromníkovi se dosud v tuzemsku tak zásadní průnik do závazku veřejné služby nepodařil. Redaktor deníku Zdopravy.cz nabízí jen malou reportážní výseč z nedělního dění.
Pro cestu na šumavský Černý Kříž volím v neděli vlak s odjezdem v 10:29 z Českých Budějovic. Okouněl jsem ale už u předchozího vlaku (8:13), abych odchytil na pár slov majitele GW Trainu (a Jihotransu) Roberta Krigara. Má kruhy pod očima, prý byl dlouho do noci ve Volarech, kde firma buduje zázemí pro vlaky i zaměstnance. A míří tam znovu, vesměs nepoznán. Žádná ceremonie se nekoná.
Cvičně si tedy kupuji v prvním vlaku z Budějovic jízdenku v automatu a mizím do tepla haly, kde se u pokladny firmy vytvořila fronta. Automat má jednoduché ovládání s velkými ikonami, jen mě trochu zmátlo, že stanice jsou řazeny podle abecedy a nikoliv podle pořadí na trati. Svojí konečnou jsem původně hledal na konci seznamu, byla hned na začátku. Abeceda je ale asi logičtější, ne každý ví, kde ta jeho stanice přesně leží. Platba kartou je otázka sekundy (lze platit i hotově). Později na trati jsem nicméně viděl cestující, kterým dal automat zabrat, čímž způsobil frontu a nevrlost ostatních. Než se vše vyřešilo, byl vlak v další stanici nebo ještě dál. Asi to chce trochu cviku, případně si koupit jízdenku v e-shopu.
Cena za zpáteční jízdenku činí 193 korun (2 x 88 km). Před dvěma týdny jsem jezdil levněji, když jsem si koupil celodenní jízdenku ČD pro Jihočeský kraj za 179 korun. Na druhou stranu mi u GW Trainu vyhovuje jasný tarif bez zákaznických karet a nejrůznějších zákoutí. Prostě přijdu a jedu na výlet. Co je ale horší, ze šumavských stanic si jízdenku kamkoli nekoupíte. Dle mého je to chyba kraje. Na Šumavě lze ovšem využít i celodenní jihočeskou jízdenku Jikordu (organizátor dopravy) za 250 korun. Právě tou se prokazuje šéf Jikordu Jiří Borovka a paní průvodčí na ní zprvu nevěřícně kouká, než ji po delším zkoumání uzná. Průvodčí je tu dnes zcela výjimečně, převeleli ji sem z Karlových Varů, aby cestujícím radila. Je milá a má dobrou náladu. „Jinak budou chodit revizoři a budou přísní,“ varuje.
Někteří cestující jedou na vánoční trhy do Krumlova, jiní se přišli záměrně svézt novým vlakem. Za Krumlovem se vlak vyprazdňuje a někde od Nové Pece už jedu sám s malou dcerou. Právě jí nejvíc vyhovují obrovská okna (pro šumavská panoramata ideální), jejichž spodní okraj je téměř na úrovni sedáku sedaček. Ty jsou pohodlné, na nějakou velkou práci na počítači ale místo není. Bezproblémová wi-fi tak bude sloužit asi hlavně na mobilech. Po příjemné procházce kolem stanice na Černém Kříži, kterou obývá několik koček, přijíždí zdvojená souprava od Volar s dvanáctiminutovým zpožděním. Rozpojení trvá několik sekund, polovina pokračuje do Nového Údolí, druhá je naše a míří do Budějovic. „Mají hezké koše, chybí závěsy a stoleček,“ komentuje dcera. S tím stolečkem má tedy pravdu, kávu musím držet v ruce. Pivo nemám, ale dovedu si představit, že řada turistů se bez něj neobejde.
Je znát, že náš strojvedoucí je vyznavačem razantnějšího stylu jízdy a vlak nešetří; do Budějovic stahuje zpoždění na pět minut, ačkoliv téměř na každé zastávce na znamení někdo mává. Strojvedoucí (odhadem třicátník) říká, že přišel na Šumavu za klidnějším životem od Metransu. Je Budějovičan a tak přestup bere i jako návrat domů. Jednotku si ze svého fírovského pohledu nemůže vynachválit. Já bych na ní kromě chybějících stolečků pár much našel, třeba že je trochu hlučná, občas sebou hází a šumavský mráz vniká po otevření dveří do celého vozidla. Jde ale konec konců „jen“ o lokálku pro přesuny na kratší vzdálenosti, řada cestujících jede pár stanic a hubertus si ani nesundá. Topení navíc situaci po zavření dveří celkem zvládá, nejtepleji je nicméně na záchodě. Ten odpovídá 21. století. Jeho dveře je ale třeba pořádně zajistit zevnitř, což neučinila paní, kterou jsem uprostřed potřeby překvapil. Těžko říci, pro koho to byl větší šok, od neděle ale žiji ve strachu z kampaně MeToo.
Od Krumlova je jednotka plná, lidé jedou i na stojáka. Podle prvního dne ale nelze soudit, řada cestujících je tady jen proto, aby zeleno-oranžový vlak vyzkoušela. Mísí se s mládeží, která se vrací na koleje a internáty, soudě dle přístrojů v rukách jede wifina naplno. Něco takového zatím marně vyhlížím v mezinárodních Jižních expresech. Dcera už je netrpělivá a tak sleduje na obrazovce každou zastávku. Informační systém je třeba ocenit.
Na závěr by tu asi mělo být srovnání s předchozím dopravcem. K tomu se ale nemám. Za prvé je na něj brzy, za druhé jako sváteční návštěvník Šumavy zdaleka nevím, jak to na místních třech tratích chodilo a bude chodit. To posoudí lidé, kteří tudy jezdí pravidelně, třeba do práce. Já jsem si výlet sem skvěle užil s „osmsetdesítkou“ (má stoleček), pohodlným velkým motorákem 842 i RegioSprinterem.
