Řidiče na tuzemských dálnicích čeká od ledna zásadní změna, kdy místo tradičního lepení dálničních známek na čelní sklo budou kupovat elektronické známky. Zakázka, která nakonec stála místo ministra Vladimíra Kremlíka, skončila u státního podniku Cendis. Podle jejího pověřeného ředitele Jana Paroubka ušetří oproti původnímu rozpočtu téměř půl miliardy korun.

V jaké fázi příprava systému elektronických dálničních známek nyní je? Smlouva se SFDI byla podepsaná relativně pozdě, není toto zpoždění komplikací pro včasný start?

Smlouva se SFDI (Státní fond dopravní infrastruktury, který má výběr peněz z dálničních kupónů na starosti, pozn.redakce) byla podepsána před měsícem, 3. března. Od té doby se intenzivně pracuje. Základem bylo postavit tým lidí, kteří to vše připraví. To se nám velice dobře podařilo kombinací stávajících a nově nabraných zaměstnanců. Celkem se na projektu bude podílet přibližně dvacítka zaměstnanců, z čehož 15 bude programátorů. Od půlky března již pracovali 4, od 1. 4. již naplno pracuje 10 programátorů plus architekt a analytik. Další budou následovat, ale počítáme s nimi až tak v květnu, červnu, kdy už naplno rozjedeme celý tým. Nyní jsme ještě částečně ve fázi analytické, kdy se ještě dolaďují některé postupy nebo činnosti, takže bychom plnou kapacitu ani nebyli schopni využít. Pracuje se aktuálně na datovém modelu, rozhraní pro komunikaci systému s okolním světem a základních jádrových funkcích.

Jaká jsou nyní hlavní kritická místa celého projektu?

Pokud něco ohrožuje termín, tak víc než programovací práce to jsou rizika spojená se soutěžemi. U systému samotného tato rizika eliminujeme tím, že maximum vytvoříme vlastními silami, naše soutěže budou prakticky jen na dodávky materiálu. V horší situaci je SFDI, který má před sebou základní soutěž z pohledu občana, tedy zajištění distribuce.

Celá kauza elektronických dálničních známek odstartovala zjednodušením, že se zde tvoří e-shop za 400 milionů korun. Je potřeba vlastně řešit jinou cestu distribuce než e-shop?

Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že přes e-shop je v rozmezí jen 15 – 30 % nákupů. Každý se diví, ale je potřeba si uvědomit, že se za rok prodá celkem přibližně 6 milionů známek a více, než polovina jsou známky desetidenní. Většina lidí, kteří si tohle budou číst, tak sedí nyní u počítače, zpravidla si kupují roční známku a přijde jim naprosto přirozené, že si ji koupí jednoduše přes net. Ale pak je skupina, která tohle asi číst nebude, protože nemá počítač, nerada platí elektronicky, nevěří tomu. Je to sice pro spoustu lidí možná divné, ale je to tak. Stejně tak většina desetidenních známek jsou lidi ze zahraničí, kteří republikou projíždějí nebo přijíždějí jen na dovolenou. A pro všechny tyhle lidi se musí vytvořit možnost, jak si známku koupit jinde než přes e-shop.

Proč neřešíte i samotnou fyzickou distribuci?

Teď jste mě zaskočil. Nikdy se o tom nepřemýšlelo, od začátku projektu měla být distribuce soutěžena veřejnou zakázkou. My nejsme obchodníci, není to náš šálek kávy. Nemáme prodejní síť, nic. Bylo to spíš naopak. Plánovalo se vysoutěžení celé distribuce, včetně e-shopu. Ale pak bylo rozhodnuto, že bude lepší udělat e-shop jako součást systému. Především kvůli ceně, fyzická bude mnohem dražší, a proto bude i zakázka rozdělena a SFDI ji soutěží samotnou. E-shop bude mít vysoutěženou platební bránu, kde se očekává transakční poplatek mnohem nižší, než u distribuce přes další subjekty. Opět je to cesta, jak náklady projektu snížit. Můžeme se snažit nějak podpořit nákup přes e-shop, ale i v naší silně elektronizované zemi bude první rok úspěch dostat se na 20 % prodejů přes tenhle prodejní kanál.

Jak tedy chcete podpořit nákup známek přes „státní“ e-shop?

Kdybyste byl obchodník, tak třeba dáte slevu. Jenže to u poplatku nejde. Navíc jako stát nemůžete použít nějaké standardní prostředky, které používají obchodníci. Těžko k tomu můžete přidat nějaký vedlejší produkt „zdarma“. Ty možnosti jsou hrozně omezené a vhodný způsob teprve hledáme. Spíš chceme podpořit otevření dalších elektronických prodejních kanálů. Aby právě fungující e-shopy mohly přidat prodej známky ke svému portfoliu. To by také pomohlo. Oni mají naopak možnost ke svému produktu přidat jako bonus dálniční známku. To už je na jejich strategii. Distribuci považuji za nejsložitější část celého systému.

Proč?

Říkám svůj názor, i když to rozhodnutí bude hlavně na SFDI. Ale beru to jako společný projekt. Těch pohledů na distribuci je hodně a ta diskuse je strašně široká. Musíme se ale teď rozhodnout, zhmotnit tu představu do zadávací dokumentace a vypsat soutěž. Klíčové bude to, jak snadné bude známku koupit. Za rok už si nikdo nevzpomene, jaké byly problémy při zadání, ale bude řešit kde a jak si tu známku koupí. Pokud bude mít problém ji koupit, tak nastane kritika a taky hrozí, že si ji prostě nekoupí. Nechci, abychom si nakonec drbali hlavu nad tím, že klesl výběr z dálničních známek na úkor toho, že jsme teď kvůli nákladům zvolili špatný způsob distribuce. Pokud to přeženu, tak když neprodám žádnou známku, tak náklad na distribuci bude nula. Je to úspěch? To určitě ne.

Variantu, že by žádná fyzická místa pro distribuci nebyla, tedy neeexistuje?

Už padlo jedno rozhodnutí. Ale když jsme si namodelovali, jak by to reálně vypadalo, tak jsme došli k tomu, že je pokrytí nedostatečné. Na stole je nový návrh. V příštím týdnu by měl být projednán s panem ministrem a mělo by padnout definitivní rozhodnutí. Zadávací dokumentace je prakticky připravena, jen by se upravily podle rozhodnutí nějaké detaily a půjde to ven. Ale tady mluvíme o něčem, co je opravdu v kompetenci SFDI a detaily vědí tam. Ale ty varianty nepočítají s tím, že by fyzická distribuce nebyla. Musí být. Jen je otázka, kdo a za jakých podmínek to bude schopen splnit.

Na první pohled to ale vypadá jako ideální byznys, mít síť poboček po celé zemi a prodávat elektronické známky…

Ano, vypadá to tak. Ale není to pravda. Představte si, co to pro toho obchodníka znamená. Známka není věc, na které by měl postavené svoje podnikání. I ta benzínová pumpa řeší, že kvůli známce bude muset upravit systém, aby uměl komunikovat s jádrem EDAZ (elektronické dálniční známky), obsluha bude muset od kupujícího nějakou informaci dostat, nejlépe na papíře, protože musí zadat do systému zemi, značku a délku platnosti. A to bude lepší z papíru, než se dohadovat o tom, jestli ten Maďar řekl kete nebo három. Trvá to, mezitím se tam udělá fronta a třeba si někdo ve frontě rozmyslí, že si to pití raději koupí někde jinde. Za tohle chce ten obchodník jistotu, že z té známky dostane aspoň nějaký podíl. Všichni hodnotí jen to, že je to drahé a nikdo si neuvědomí, že prodejem projde hodnota 6 miliard. 1 % z nich je 60 milionů. Za procento to ale nikdo neudělá. Z desetidenní známky v hodnotě 330 Kč by dostal 3,30. Většina lidí, kteří křičí, že je to drahé by pravděpodobně za 3,30 nezvedla ani tužku.

Kdy počítáte s prvním testováním systému?

Občas přirovnávám práce na projektu k závodu na 100 metrů. Vedle sebe se maximální rychlostí rozběhlo několik činností. Lepší označení by byla spíš štafeta na 4×100 metrů, protože tam nějaké vazby samozřejmě jsou. Ta doba na vývoj je hrozně krátká, ale jak už jsme o tom mluvili, tak se to stihnout dá. Počítáme, že na šachovnici před cílem vběhneme začátkem září, kdy začnou integrační testy, tzn. propojování jednotlivých částí systému a jejich vzájemné komunikace. Září a říjen máme na integrační testy. V listopadu už by měl běžet zkušební provoz celého systému a v prosinci už budete moct koupit známku pro Ježíška, aby ji někomu věnoval.

Na sociálních sítích se minulý týden rozjela nečekaná debata, kde se porovnávají podobné částky za původní systém a nový od vás. Podle těch příspěvků stát vlastně oproti původnímu systému skoro neušetří. V čem se autoři pletou?

Tohle jsem vůbec nepochopil, co se stalo. Smlouva byla na projednání vládou 2. března, mluvilo se o tom, psalo se o tom. 3. března se podepsala a tehdy jsem čekal, že se něco strhne. Ale ono nic. Přitom tady ještě ani virus skoro nebyl a nikdo ani netušil, co znamená FFP3. Tak jsem si myslel, že to řešení všichni berou jako OK. A minulý týden se najednou něco stalo, možná lidi právě virus přestal bavit a vyběhlo ven srovnání nesrovnatelného a k tomu se ještě použila docela častá finta, kdy se srovnávají ceny bez DPH s cenou s DPH. Prostě smlouva za 401 bez DPH není ani rozsahem ani cenou to samé, jako smlouva za 374 s DPH. Správné by bylo napsat věci ve stejném měřítku, tedy 309 bez DPH.

Kde je tedy rozdíl?

Zjednodušeně: Za 401 milionů bylo vybudování a provoz a rozvoj systému s e-shopem na 4 roky. Na tohle měly navázat další smlouvy, ty však realizovány již nebyly. Měla to být smlouva s CENDISem na zajištění kontroly, podle tehdejších požadavků to vyšlo na 156 milionů za 4 roky. A ještě měla navázat další smlouva, pravděpodobně s vítězem soutěže, na zajištění systémové integrace, ta byla odhadována na 45 na 4 roky. Dohromady 602. Současná smlouva s Cendisem má v sobě systémovou integraci i kontrolu, která je navíc díky zjednodušení a menším požadavkům na některé věci levnější, tj. za 137,6 a integrace je taky ve smlouvě a vychází na 43,5. Dohromady 309,1. Ale za všechno. 602 mínus 309,1 je 292,9 milionu ušetřeno. K tomu můžeme přidat supervizi mýta a jsme skoro na půl miliardě. Netušil jsem, že tohle budeme muset ještě vysvětlovat. (Rozdílům v původní a nové smlouvě se deník Zdopravy.cz věnoval před více než měsícem v tomto textu.) Zarazily mě i některé otázky, co se vynořily, například proč je kontrola dražší než systém. Zjednodušeně lze říct, že systém naprogramujete, což je náklad v prvním roce a pak už relativně v pohodě běží. Kontrola je spousta docela drahého zařízení, které se pořídí a lidi, kteří se o něj starají a dohlížejí na to. Kdo dělal někdy rozpočty tak ví, že personál je vždy finančně dost velká položka a obnova techniky také.

Jedním z důvodů, proč měl být původní systém tak drahý, byla práce s tajnými informacemi, například registračních značkách vozidel BIS. Jak se tento problém podařilo vyřešit?

Tady jsme se s původním projektem myšlenkově hodně rozcházeli. Stávající schválená architektura podle našeho návrhu počítá s tím, že v systému bude jedna relativně malá neveřejná část, která bude určena pro práci s utajovanými informacemi. Tahle část bude jedna malá kostička lega ve skládačce, nebude to celý dům. Logicky celý dům v režimu utajení je asi dražší, než jen malá část.

Poměrně velké reakce vyvolaly plány na kamerový systém na dálnicích, který bude kontrolovat, zda lidé mají kupón zaplacený. Jak to bude s úschovou dat, nevzniká skutečně nějaký Velký bratr?

Ne, nevzniká. Jelikož teď máme celý systém u sebe, tak v tom mám jistotu. Původně byl požadavek na to, abychom každou fotku odeslali do systému a měla se zpracovávat a uchovávat tam. Co se s ní mělo stát potom už nevím, ale taky bych to neviděl na nějaké velké bratrování. To si myslím, že je spíš fáma, která se okolo toho vytvořila i v souvislosti s utajením celého systému. Ale to nechme být, to bylo. Já jsem chtěl jen upozornit právě na změnu v tom, že teď se fotky do systému vůbec posílat nebudou. Právě tohle způsobilo snížení ceny za kontrolu, protože odpadly přehnané požadavky na konektivitu a potřebná úložiště. Nový systém pořídí fotku na mýtné bráně a hned v kameře se ten záznam rozdělí pomocí speciálního softwaru na dvě části. Jedna je samotný obrázek a druhá jsou takzvaná metadata, kde jsou uvedeny v textové formě všechny informace. To znamená ve zkratce datum, místo, čas, země registrace, registrační značka, kategorie vozidla (osobní, dodávka, nákladní, kamion, autobus). A jen tato data, nikoli fotka, jdou zašifrovaná do systému a pouze s nimi ten systém pracuje. Fotka zůstane na serveru přímo na konkrétní bráně, kde byla pořízena a za nějakou dobu se zahodí. Teď z hlavy nevím, za jakou dobu přesně se smaže, protože existuje jediný případ, kdy se ta fotka z brány dostane pryč. A to je při kontrole na silnici, kdy Policie ČR zastaví vozidlo bez známky a pokud řidič nebude chtít zaplatit na místě, tak si policie vyžádá konkrétní fotku jako důkaz pro případné správní řízení. Nic jiného. Na tohle řešení přestupku na místě je tedy časová rezerva, aby se fotka nesmazala dřív, než se přestupek vyřeší.

Původní poprask kolem zakázky vyvolal takzvaný hackathon, kdy se dobrovolníci potkali a snažili se vytvořit svůj systém elektronických dálničních známek. Využijete z toho něco?

Ještě to není uzavřené, ale jsme blízko konečného rozhodnutí. Teď k tomu můžu říct jen to, že jsme s hackathonisty velmi intenzivně jednali. Došlo k několika schůzkám, v době virové i po telefonech a videích. My z nich máme hrozně dobrý pocit, z toho nadšení a zápalu se kterým do toho šli i z toho, co za tak krátkou dobu udělali. Rádi bychom z toho něco použili. Je tam ale několik věcí, které v době vývoje nemohli vědět a které jsou pro celý systém důležité. Takže jsme si vzali schválenou architekturu nového systému a srovnali s tím, co vytvořili a hledali jsme společné prvky. Našli jsme jich několik a nad nimi udělali další diskusi do větší hloubky. Poslali nám zdrojové kódy, prověřujeme je. Pořád řešíme. Ale je nutné si uvědomit, že EDAZ je významný informační systém veřejné správy se vším všudy. To konečné rozhodnutí musí být zodpovědné. Z druhé strany na nás hrozně tlačí čas a rozhodnutí, jak dál, musíme udělat co nejrychleji. Ale jsme s nimi dohodnuti, že jakmile rozhodnutí padne, tak že bychom vystoupili nějak společně, i když v této době to nemusí znamenat, že budeme stát v této virové době zrovna vedle sebe.

Tagy Cendis EDAZ elektronické dálniční známky Jan Paroubek Top

8 komentářů