Cestovní ruch Rozhovory Železnice

Rozhovor: Svíčková je šlágr, dominantní položka v prodejích, říká šéf jídelních vozů

Bistro ve vlaku Railjet. Pramen: JLV
Bistro ve vlaku Railjet. Pramen: JLV

Společnost JLV, která tradičně zajišťuje servis v jídelních a lůžkových vozech Českých drah, oslavila před pár dny 60 let své existence. Generální ředitel a místopředseda představenstva Bohumír Bárta přitom značce JLV slouží už 45 let. V rozhovoru pro deník Zdopravy.cz ale pouze nevzpomíná na socialistickou minulost, mluví i o současnosti perspektivách oboru. „Pro nás nejhorší situace je, když je vlak přeplněný a lidé ani nemají kam z jídelního vozu odejít,“ říká Bárta

Generální ředitel JLV Bohumír Bárta. Pramen: JLV
Generální ředitel JLV Bohumír Bárta. Pramen: JLV

Jak se z vašeho pohledu změnila služba za 60 let existence JLV?

Já těch 60 let rozděluji na 30 let a 30 let. První polovinu naší existence jsme byly pevnou součástí ČSD, tedy firmou se všemi neduhy socialismu, kdy každou chvíli něco nebylo. Řešil se třeba nedostatek toaletního papíru nebo brambor, pak zase v létě nebylo třeba pivo a tak dále. Stále se muselo improvizovat. Na druhou stranu musím dodat, že firma navazovala na dlouhou tradici WAGON LITS a vztah k zákazníkovi v ní přetrvával. Zákazník byl i tehdy na prvním místě, což obecně na železnici nebylo běžné. Průvodčí nosil státní znak na čepici a z pozice státu přistupoval k cestujícím tak, že ho musejí poslouchat. Tohle u JLV nebylo, vždy jsme se snažili, aby cestující byl spokojen. I proto, že ten to pak ocenil nějakým trinkgeltem. Rád, protože v socialismu nebyl vůbec zvyklý na to, že někoho zajímá.

Hosté se nějak za ta léta změnili?

Tehdy byli spokojení, že vůbec něco dostali. My jsme třeba ve stáncích na hlavním nádraží v Praze prodávali plzeňské pivo, což tehdy nebylo běžně k dostání. A lidé za to byli vděční. Dnes jsou zvyklí na nějaký standard, mají vyšší nároky. Pamatuji si, že když jsme začínali s minibarovými vozíky, tak se o tom psalo v novinách jako o úžasném vynálezu. Dnes je to zcela běžná věc, vlastně základní služba.

Kdysi jste se vyjádřil, že minibary nejsou úplně dobrý byznys. Navíc i manipulace s nimi asi není jednoduchá.

Problém je v tom, že minibar může mít velmi omezenou nabídku. Navíc je těžký, má nějakých 150 kilo, takže zejména ženy mají docela problém jej přetáhnout mezi vagony. Potřebují poměrně složité logistické zázemí. Tedy ano, je to skutečně spíše nákladová položka. Neznám žádnou firmu v Evropě, pro kterou by byly minibary samy o sobě ziskovou činností. Samostatně to zkoušeli někteří soukromníci, ale neuživili se. Náročné je třeba udržovat i perfektní hygienu. Některé železnice to už zrušily. Stalo se to například v Dánsku, díky čemuž jsme tam mohli levně nakoupit jejich vozíky. Nový vozík může stát čtvrt milionu, tyto byly výrazně levnější. (Pozn. red.: minibary JLV fungují ve vlacích s jídelními vozy, nelze je zaměňovat s jednoduššími Minibary ČD).

Vraťme se ještě do minulosti. Jaká klientela vyhledávala jídelní vozy, byly vůbec dostupné pro běžného cestujícího?

Dostupné byly na vnitrostátních linkách, na mezinárodních linkách byly o dost dražší. Postupným vývojem až k dnešku se ty ceny srovnávají a na některých linkách už se neliší, třeba na Varšavě či Vídni. Ale za socialismu byl problém s dostupností především v tom, že se často nedala poptávka uspokojit. Třeba v Ostravanu bylo běžné, že se stála fronta. Ti, co nastoupili v Praze na hlavním jako první, si sedli do restauračního vozu a s dalšími se vystřídali až tak kolem Pardubic. Byl dokonce předpis, že 45 minut je maximální doba pobytu v restauračním voze. Za překročení se vybíraly pokuty.

Sledovala se útrata hosta?

Ano, už tehdy se sledovala útrata a z toho potom vyplývala nařízení typu pivo jenom k jídlu a podobně, jak vidíte třeba ve filmu Kalamita. Pamatuji například v Polsku, aby člověk dostal pivo, musel si objednat alespoň žemli. Kolem opilců se pak hromadily housky, protože jim šlo jen o to pivo. To byly opravdu humorné scény.

Fungoval i černý trh? Legendy se vyprávějí například o směnném obchodu při cestách do Rumunska.

Malý úvod: v socialistickém táboře byl jako přepočtová měna rubl, i když hodnota peněz v různých zemích byla různá. Takže když jsme si koruny přepočetli přes rubl třeba na rumunské lei, tak koruna byla třeba 1,1 leu. A naše pivo pak v Rumunsku vycházelo oficiálně třeba na pět lei. V Rumunsku v obchodě přitom pivo stálo třeba dvojnásobek a české nebylo k dostání vůbec.

Takže český personál prodával české pivo za těch deset lei?

A Rumuni jim za to utrhali ruce. V Rumunsku navíc často nebylo vůbec nic, takže naše vlaky byly něco jako exportní spása. Šlo to do takových extrémů, že se maso ve vlaku neprodávalo vařené ale rovnou syrové. Přímo ve vlaku stála fronta jako u řezníka. Lidé vlastně jeli vlakem jen proto, aby si nakoupili. První si ale samozřejmě nakoupili celníci. Nastoupili do vlaku a první otázka byla „co máš?“ Pak přišli železničáři a pak cestující, kteří kvůli nákupu jeli kus cesty. Krize se zásobováním byla především ke konci socialistické éry.

Co dělali čeští zaměstnanci s rumunskými lei?

Náš stát se bránil přílivu těchto měkkých valut, banky je nechtěly brát. Z Rumunska (i Bulharska) se vozil především alkohol. Chytřejší podnikavci přišli třeba na to, že se v Rumunsku dá koupit levná otevřená letenka na Kubu. Ta pak v Čechách fungovala v podstatě jako cenina. Nebo se tam dal koupit zájezd na hory, hodně se jezdilo do Brašova. Jiní tam ty peníze prošustrovali, jezdili třeba celý den taxíkem nebo v restauraci dělali pány.

Když se vrátíme do současnosti, přišlo nám, že tak zhruba deset až 15 let zpět byly jídelní a lůžkové vozy ve velkém útlumu, nyní zase zažívají renesanci. Je to tak?

To souvisí s nárůstem obliby vlaků. Lidé najednou vlak znovu objevili jako bezvadný dopravní prostředek. A s tím souvisí i to, že cestující je náročnější a rád si koupí kvalitní službu. My jsme jim nabídli třeba objednání jídla přes internet. Pořád je třeba pro cestující něco vymýšlet.

Co říkáte novým bistrovozům Českých drah?

Tady vzniklo zhruba před šesti lety z ničehonic dvacet restauračních vozů najednou, my jsme tím byli překvapeni a ptali jsme se, kam se s nimi bude jezdit. Takový vůz má dost složitou ekonomiku, je těžký a nedá se zcela naplnit běžnými cestujícími. Ale když potom přišel návrh na to, že se z toho udělá bistrovůz, tak jsme to chápali. Tento model na krátkých tratích bez problémů fungoval. Takže když České dráhy přišly s tím, že udělají další bistrovozy, tak jsme to vítali. Považovali jsme dokonce za výhodné, že v polovině vozu je 1. třída se stolky, takže při zvláštních příležitostech (například šachový vlak) se daly využít i jako plnohodnotný restaurační vůz. Problémy přišly s tím, když se začaly dávat sedačky i do té barové části. Nejdříve se tam dávalo šest míst, pak devět a pak dvanáct. Proč, to je dotaz na České dráhy.

Proč je to problém?

Jakmile se daly sedačky do barové části, tak se celý vůz stal jedničkou. A lidé, když si zaplatí 1. třídu, tak samozřejmě mají nárok na to nebýt rušeni a mít pohodlí. U těch původních bistrovozů hosté necourali přes jedničku. Hosté s jízdenkou do 2. třídy by vlastně do vozu 1. třídy ani neměli a nesměli přijít. Pokud jsem informován, tak to dráhy řeší a jsou na cestě k nějakému přijatelnému řešení.

Máte nějaký pomyslný limit pro délku linky, kde ještě bistrovůz dává smysl? Ptáme se proto, že dráhy je chtějí zavádět na dalších expresech, třeba Jižním.

To je složitá otázka, primárně jde o věc dopravce. Je ale dobře, když to konzultuje s dodavatelem cateringu. Záleží na více faktorech, například jak často vlak zastavuje. Když staví každou půlhodinku, tak klientela v jídelním voze je úplně jiná a chová se jinak, než když vlak dvě hodiny nestaví.

V čem je rozdíl?

Když zastavuje často, tak lidé konzumují něco rychlého, třeba jen kávu. Dobře je rozdíl vidět na railjetu. Na českém území jede dlouhé úseky bez zastavení, ale v Rakousku je to fakticky zastávkový vlak. Na českém území přijdou zákazníci pobýt, strávit v jídelním voze nějaký čas, dát si jídlo, v Rakousku zaskočí jen na pivo. Školním příkladem je i úsek mezi Berlínem a Hamburkem. Když jsme jej jezdili bez zastavení (myslím, že se zastavovalo jen v Kielu), tak v jídelním voze byla jen byznysová klientela, která chodila na menu. Pak Němci zavedli ICE a nášemu vlaku přibylo zastávek. A okamžitě se proměnila klientela v jídelních vozech; ty se změnily na výčep. Už to není úplně o gastronomii a celých menu, maximálně o nějakých rychlých jídlech typu guláše a párku. Obchodně je pro nás samozřejmě lepší ten první model.

Už lidi nevyhazujete po 45 minutách?

Ne. Personál je na tyto situace trénovaný a umí si s nimi vhodným prozákaznickým způsobem poradit. Liší se i situace. Když je lokál prázdný, tak ať si člověk sedí dlouho u jednoho kafe. Pro nás nejhorší situace je, když je vlak přeplněný a lidé ani nemají kam z jídelního vozu odejít. To se děje. Když jsou plné chodbičky, tak se ani nedá dělat servis.

Není to v railjetu permanentní stav?

Ano, stává se to dost často, především ve špičkových dnech, jako je pátek. Někteří lidé nastupují rovnou do jídelního vozu, aby se najedli, teprve potom jdou na svá místa.

Je stále nejoblíbenější svíčková?

Je to šlágr, dominantní položka v našich prodejích. Odhadoval bych to na 30 procent vydaných jídel.

Vaše jídelní vozy se staly velmi populárním tématem v německých médiích, kde vyšly pochvalné reportáže. Projevilo se to na zájmu cestujících?

Když vyšel článek v Die Zeit, přišlo hodně lidí, kteří si to chtěli vyzkoušet. Byli jsme pak trošku i atrakce. Ale naše postavení v Německu je dlouhodobě velmi dobré, nedávno jsme tam byli na konzultaci v Deutsche Bahn, neboť oni mají největší procento stížností na svoji gastronomii. Takový koncept služeb jako my mají v Evropě v podstatě už jen v Rakousku. My jsme na tom ale lépe, neboť máme svojí výrobu.

Doba, kdy se vařilo přímo na palubě vlaku, už je asi definitivně pryč.

Ano, ty doby jsou pryč. Pracujeme systémem centrální přípravy jídel. Pokud chcete mít všechny hygienické předpisy a chcete, aby to bylo dobré, základem je konvektomat. Zejména u omáček se navíc ukazuje, že je jídlo chutnější, protože jsou pak odleženější. Jsme už asi jediní na světě, kteří mají celý okruh, že si i sami jídla připravujeme. Letos u nás probíhá velká rekonstrukce centrální výrobny, což je jedna z našich největších investic. Jde zhruba o 20 milionů korun. Doplním, že nevaříme jen pro nás, připravujeme zejména studené pokrmy i pro jiné značky, například Tchibo, UGO či Starbucks.

Není pro vás příležitost zkusit byznys i v zahraničí u jiných dopravců?

Zkusili jsme si to před pár lety v tendru ÖBB. Dostali jsme se do finále a tam jsme poznali, že nejspíš převážily jakési národní zájmy. Pro nás je nicméně velkou pochvalou, že když ÖBB dělají akce pro novináře, vybírají si modrý railjet ČD s naším servisem místo červeného.

Nepřišel ještě nikdo s tím, že by vás chtěl koupit?

To je dotaz i na České dráhy, které mají u nás 40% podíl. Přímou nabídku jsme v tuto chvíli od největších hráčů nedostali. Pro velké hráče je náš trh stále malý. Je to i výhoda, že si tak můžeme se službami hrát.

Jak jste na tom se zaměstnanci? Patříte k zástupu těch, kteří si stěžují na jejich nedostatek?

Nepamatuji tak špatnou situaci. Mzdy se astronomicky zvedly, lidé nejsou. Ti, co jsou, tak většinou nic moc neumí, chybí pomocný personál. Kdybychom neměli část základny v Bohumíně, kde ještě alespoň trošku lidi jsou a ocení, že jde o zajímavou práci, tak bychom měli ještě větší problém. Naši kolegové ve Švýcarsku mají zaměstnance 19 národností. To nás zřejmě v budoucnu čeká.

Velkou renesanci zažívají lůžkové vozy, a to zejména u rakouských drah. Sledujete to také?

Určitý růst zájmu sledujeme, nicméně toto je dotaz spíše na České dráhy, my jsme jen provozovatelé, staráme se o servis. Narážíme také na nedostatek vhodných vozů. ÖBB to dělají velmi dobře, když se s nimi bavíme, tak uspěli především díky velmi variabilní cenové politice. Můžete tam jet stejnou trasu za 35 eur i 150 eur, jejich systém umí dobře reagovat na poptávku. Když máte deset let stejné ceny, pak ekonomika vychází jinak. Z Českých drah máme signály, že se tomuto segmentu chtějí více věnovat. Myslím ale, že bez nějaké podpory státu či EU, to bude velmi složitý byznys.

Proč by se měly takové služby dotovat?

Může jít například o nutnost zachování spojení mezi hlavními evropskými městy. Náklady jsou vysoké: vůz je drahý a má malou kapacitu. Jsou ale určitě destinace, kde to pro zákazníky výhodné je, pokud chtějí být někde brzy ráno, tak se tam ani letadlem nedostanou. Viděli jsme to například u linky do Frankfurtu, kam hodně lidí jezdilo na letiště na první vlnu dálkových odletů.

Pod JLV patří i další segment, maloobchodní prodejny zejména na nádražích. Jaký rozvoj tam chystáte?

Máme prodejny Pont, které chceme dál rozšiřovat. Máme třicet prodejen, už jsme expandovali i mimo železniční stanice. Láká nás hodně rozšířit službu i prodej jízdenek, o tom jednáme se SŽDC a Českými drahami. Prodejnu, která nabízí i jízdenky Českých drah máme už několik let v Říčanech, v Plzni prodáváme pro GW Train Regio. Takový model by mohl být výhodný pro všechny.

Jan Sůra, Jan Šindelář

nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
LKB
Host
LKB

JLV připravuje velmi dobré palačinky, akorát je dle mého příliš nepromují, škoda :). Bylo by to skvělé low cost jídlo.

A české lůžkové vozy jsou také fajn.

Jen mi marketingová prezentace JLV navenek přijde vhodná k dotáhnutí a velkým zlepšením. Narozdíl od podobných vozů v PL, AT a jinde u nás ta zařízení jsou využívána výrazně méně. Těžko říct, proč.

Přitom rakouská alternativa jídel v Railjetech mi osobně přijde předražená a chuťově nic extra (to, co není pod značkou DB ani OEBB).

Ondra
Host
Ondra

Se službami JLV jsem spokojen, ale nepochopil jsem jak může obhajovat bistrovozy, to je zrůdnost…

Petr
Host
Petr

– Už lidi nevyhazujete po 45 minutách? – Ne. Personál je na tyto situace trénovaný a umí si s nimi vhodným prozákaznickým způsobem poradit. Vstoupil jsem onehdá v Metropolitanu do jídelního vozu. Bylo to v Nových Zámkách, směrem na Budapešť. Vlak už byl skoro prázdný (všichni vystoupili na Slovensku) a v jídelním voze jsem byl sám. Do Budapešti je to hoďku a půl. Objednal jsem si kafe, colu a medovník, a bezmyšlenkovitě jsem koukal na krajinu za okny. Číšník se snad co 3 minuty chodil ptát, jestli jako nemám hlad. Kdybych zacláněl v plně obsazeném vlaku, tak bych to rýpnutí… Číst vice »

M19
Host
M19

A byl to vůz JLV či maďarský?

Petr
Host
Petr

JLV

Roman Svačina
Host
Roman Svačina

Čvrtmiliónu za jeden vozík? No páni svatí…. No ty brďo. To má snad i airbagy?

cestující
Host
cestující

Líbí se mi, když ředitel řekne o svých zaměstnancích, že většinou nic moc neumí. A o klientech řekne, že courají do jedničky.
I s tou pasáží o veksláctví je to takové autentické, pinglovské.

Také cestující
Host
Také cestující

Mě to spíš přišlo, že se vyjadřuje všeobecně o tom zbytku co na trhu práce je a ne o zaměstnancích.

Pezos
Host
Pezos

K poslednímu odstavci, tedy maloobchodu: přijde mi, že to dělají docela zbrkle. Sází jeden koncept za druhým, ale počty prodejen jsou… no…
Momento Café – 2 prodejny
BistroPoint – 2 prodejny
BioPoint – 2 prodejny
Pont zas dělá rebranding snad každých 5 let…

Připomíná mi to Lagardere (Relay a spol.). Milion konceptů, v každém jen pár prodejen. S Mr.Baker si asi neví rady, protože z toho udělali druhé Hello se stejným sortimentem a cenami, ale jiným logem (třeba v Olomouci hl.n. to působí úplně směšně, taková jakože konkurence). Přitom např. v Polsku jim to docela funguje i mimo nádraží.

Jarda
Host
Jarda

Je to pěkné, ale když jsme jeli RailJetem, omlouval se nám personál, že už jim asi 2 měsíce nejde konvektomat a tak jsme měli řízek z mikrovlnky, který chutnal jako bahno. Po nahlášení obsluze JLV nám bylo sděleno, ať si stěžujeme, že je toto trvalý stav u JLV. No nevím, zda je čím se chlubit.

Prngr
Host
Prngr

Článek by si měli přečíst ti, co vzpomínají na socík v dobrém – „občas nebyly brambory, toaleťák, pivo“ …. Já doplním – máma u JLV pracovala, pak přešla do kanclu ČSD, ale u JLV měla stále známé, v létě brigádničila: Pokud někdo utržené rumunské lei prošustroval, tak byl samozřejmě blbec, takhle business nefunguje. I v Rumunsku se dalo něco koupit: karibský rum, trička a něco z bavlny všeobecně (Ceaucescu obchodoval s Čínou) – ale hlavně – a to by mělo být zmíněno – ten jídelák jel ve vlaku s českými turisty – takže lei se prodávaly pod cenou turistům. Já… Číst vice »

Frantisek
Host
Frantisek

Zase nebylo čím plýtvat, a ten dnes vzývaný u-trh-nicomůžeš zjevně fungoval též. 🙂 Ovšem, jako celek bych to nevracel.

Roman Svačina
Host
Roman Svačina

Tak cca 10dnů zpět jsem měl svíčkovou od JLV. Problém byl, že jsem seděl v Ex 221…a to znamená nový bistrovůz. No děs. Ale že jsou nové bistrovozy úlet víme všichni. V Rakousku ten Dont’s nebo jak we to jmenuje taky nic moc. Týden zpět v EC Croatia docela zklamání (to se nebavím o cenách). V PL ten Wars je super, ale jen ve vlacích EIC. V IC vlacích jde kvalita dolů. No a my jsme měli snad nejlepší JLV do doby než přišly nové bistrovozy. Ale tam kde zůstaly klasické jidelnjí vozy a klasické bistrovozy to je za plný… Číst vice »

Frantisek
Host
Frantisek

Jen mi přijde, že mírně zvedli ceny a mírně zmenšili porce. Alespoň u toho, co posledně ještě bylo. Jinak souhlas, celkově se zatím drží dobře.

noerf
Host
noerf

Zajímavé je, že OBB či Švýcaři posilují noční vlaky, Regiojet posiluje noční vlaky do Košic a tady se řeší dotace.
Jinak je docela vtipné, když někteří dopravci budují byznys na servisu pro cestující a dopravce si na to samé najímá externí společnost, v které má menšinu (necelých 40 %).

Haha
Host
Haha

ÖBB NJ jsou na území Rakouska v závazku. 🙂

V. K.
Host
V. K.

Jenže jak Švýcaři tak ÖBB je mají dotovaný.

JiP
Host
JiP

Nedavno jsem jel pendolinem do Kosic a Regiojetem zpet a je fakt, ze servis JLV v pendolinu je uplne nekde jinde. Ano jidlo je o neco drazsi, ale kvalita nesrovnatelne lepsi + objednani pres net na misto, nema chybu. Mel jsem i jejich licka opet v pendolinu a take dobra vec, za me JLV palec nahoru.

G700
Host
G700

Problém je, že takhle to funguje jenom v Pendolinu…

M19
Host
M19

Takhle to funguje všude tam, kde servis zajišťuje JLV a je řazen jídelní vůz. Také třeba RailJety (kromě těch rakouských). Tam, kde jezdí jiný poskytoval, je tomu jinak. A u mezinárodních vlaků, které vypravují cizí železniční dopravci, to ČD nemají ve své moci. Co přijede a s jakými službami, to přijede. Maximálně tak mohou pak uplatňovat smluvní pokuty, pokud dojde k porušení dohod, ale to pro vás jako cestujícho v ten okamžik nic přinést ani nemůže.

Cyklista
Host
Cyklista

JLV velkou část vozů pronajímá soukromníkům a tam ten standard je pokaždé jiný

M19
Host
M19

Liší se nabídka v jednotlivých spojích, což ovšem souvisí s tím kdy a kam se jede. To je ale přirozené, mě to tedy nepřekvapuje. To, že je personál milý, přívětivý a snaží se vyjít vstříc platí obecně. Pokud se člověk chová slušně, problém jsem nikdy nezažil. Pokud byl někdy některý spolucestující neurvalý a trval třeba na poskytnutí služby, která se v jeho vozové třídě neposkytuje, tak si nepamatuji, že by reakce personálu byla někdy nepřiměřená. Za to o některých spolucestujících to bohužel tvrdit nemohu. To, že momentálně nějaké jídlo nemají, je snad pochopitelné. Nikdy nemohou vědět kolik čeho přesně prodají,… Číst vice »

Manitou
Host
Manitou

Nemohu souhlasit.
Pokud je řazen jídelní vůz, svíčková vždy výborná, kuřecí řízek nejím.
Jedenkrát se stalo, že jsem po snědení půlky porce narazil na tuhý knedlík a ihned jsem, s omluvou, dostal novou porci.
Obsluha přímo u cestujícího je běžná v 1.vozové třídě. Po každé zastávce se tam objeví obsluha s jídelním listkem.
Za mě zcela bez problémů.

Prngr
Host
Prngr

Regiojet má odlišný koncept – své občerstvení nabízí ve všech vlacích (Ostrava, Vídeň, Bratislava) stejné – a je to občerstvení, které zase bude řádově lepší než pouhé občerstvení v pendolinu.
Regiojet jídelní vůz nemá.
Takže srovnáváš částečně nesrovnatelné

Vít Jůza
Host
Vít Jůza

Já myslel, že Regiojet nemá jiné vozy než jídelní …

Karel
Host
Karel

Má – nízkou kost (low cost). A tam vás zase hlídají, abyste si náhodou někam nezašel jídlo koupit.

Bivoj
Host
Bivoj

A vlastní bagetu nebo buchtu od babičky si tam sníst smíte? A napít se z termosky čaje?

Prngr
Host
Prngr

Předpokládám, že si děláš srandu.
Jídelní vůz je ten, v kterém nesedíš – a jen jíš. Místenku máš jinam

JiP
Host
JiP

Konkretni zkusenost pri me jizde z Kosic byla, ze cca lehce pred 12 hod jsem si chtel objednat sushi, nebylo jiz v celem vlaku, tak jsem si objednal ceasar salat. Dostal jsem ho tak brutalne premrzly, ze jsem dobrych 20 minut cekal nez roztaje, co to udela s listy salatu si asi kazdy umi predstavit sam. Nechtel jsem delat rozruch, ale ten salat jsem mel obsluze vratit. Navic po jeho zkonzumovani jsem mel dale hlad, kdyz si vezmu ze vlak jede nejakych 8 hod, tak dost tragedie.

Prngr
Host
Prngr

ano, ty porce jsou relativně malé – spíš svačina než oběd …
zajímalo by mě, jaká je ekonomika toho jídla – jestli je to motivuje prodávat nebo je to jen služba – reklamní vějička …

V. K.
Host
V. K.

Regiojet hlavně narozdíl od JLV nemá žádné teplé občerstvení a “plnohodnotná jídla“, jen různé saláty atd. A hlavně menu vůbec neobměňuje, takže se to člověku rychle přejí. Na druhou stranu mají velmi příznivou cenovou politiku.

Prngr
Host
Prngr

Je to občerstvení. Ne jídelní vůz.
Jezdím málo – ale to je fakt, pravidelným cestujícím se to přejí …
Ceny jsou až extrémní – na úrovni spíš Teska a ne bufetu …

Stanislav Fanta
Host
Stanislav Fanta

Tak si to řekněme na rovinu. Kmenoví zaměstnanci JLV mají poměrně nízkou základní mzdu (cca 16-18 tis. btto). K tomu se samozřejmě připočítavají provize a cestovní náhrady. Ale pokud mají dovolenou či marodí, tak jsou na tom hodně biti. Proto se moc nedivím (byť to neschvaluji), že pokud to jen trochu jde, tak přemýšlí, jak přilepšit zejména sobě. Pokud jde o „frančízanty“, tak to je jiná liga, to jsou někdy doslova kouzelníci. A také se jim vlastně nedivím, jsou to podnikatelé a pokud mají třeba prázdný vůz, nevydělají si ani na slanou vodu. Takže se každý snaží, jak to jde.… Číst vice »

oprava
Host
oprava

To není pravda, nemocenská i dovolená se počítá z průměrné mzdy zaměstnance, ne ze základu. A ten průměr může být klidně 30 000.

Vít Jůza
Host
Vít Jůza

Ale nikoli z cestovních náhrad.

oprava
Host
oprava

To je samozřejmé 🙂 Ono se snad někde vyplácí nemocenská z cestovních náhrad?

Stanislav Fanta
Host
Stanislav Fanta

Jde zejména o ten cesťák. Zejména při spaní v zahraničí je to velmi podstatná položka.

G700
Host
G700

Legendární je to, že v čase, kdy přejedete hranice se ceny za jídlo zdvoj, až ztrojnásobí. Ale na území ČR jsou to „happy hours“. Tohle je neskutečnej poděl, kterej mě v ČD pije krev. A ty neochoti v restauraci, o tech radši ani nemluvit. A ať si dají do kupy placení kartou, ten jejich vyčůranej personál, až moc často zneužívá „ono to nefunguje“ a nenosí účtenky. Dělají to hlavně zaměstnanci „na baru“, kam se chodí v RailJetech pro jídlo :-).

Aleš
Host
Aleš

Aleš

Aleš
Host
Aleš

To je naprosto normální tržní chování, ceny se stanovují podle toho, kolik jsou zákazníci ochotni za zboží/službu zaplatit. To není nějaká specialita JLV.
Co se týče karet, tak před pár lety jsem šel koupit pití do bistro vozu v rakouské soupravě railjetu mezi Brnem a Prahou. Barman tvrdil, že koruny nebere (na což neměl právo, jak jsem bohužel zjistil až posléze). Eura jsem neměl, tak jsem vytáhl kartu. Ztvrdnul jsem tam tak 10 minut, než prošla platba. Takže na ono „dávání do kupy placení kartou“ je potřeba plakat na jiném hrobě, u mobilních operátorů.

Samo
Host
Samo

Zaujimave ze v lietadle kartou zaplatim, ale vo vlaku „nie je signal“. Ked JLV jazdia na stretnutia s Deutsche Bahn, tak nech si nechaju vysvetlit ako funguju offline platby. Lebo cuduj sa svete, aj vo vlaku DB zaplatim bez ohladu na to ci je alebo nie je signal.

System kde sa kazda platba povinne autorizuje online nie je do dopravy vhodny.

KOKI
Host
KOKI

Ty karty to není o vyčůranosti, ale o tom, že na trase railJetu prostě často není signál. V okolí Bezpráví a pak v úseku Svitavy – Brno je zázrak nějaký signál zachytit. Často se to chytne, ale vypadne v průběhu transakce, takže nikdo neví zda to proběhlo či ne… No je s tím v těchto úsecích spousta práce, na kterou nemá personál čas, protože se musí věnovat i jiným klientům. Nedivím se jim, že často řeknou, že to prostě nefunguje.

Prngr
Host
Prngr

asi je drobnost, že v Německu musí odvádět spotřební daň německému státu a je to pakárna, možná za průjezd platí větší peníze, asi platí vyšší diety svým zaměstnancům
A určitě se přizpůsobují místnímu trhu. Takže buď budou stejné ceny jako v Německu a běžný Čech si tam na vnitru nic nekoupí nebo budou stejné ceny jako v ČR a oni budou muset zdražit, protože přijdou o vyšší výdělek od cizinců

M19
Host
M19

Tak si jezděte s Jančurou, dostane tak možná studenou bagetu. Navíc ty jídelní vozy neprovozuje ČD, ale JLV. A moje zkušenost je skvělá. Zkuste maďarský jídelní vůz na lince do Budapešti a uvidíme, jak budeme spokojen… U JLV byl personál vždy milý a ochotný, snažil se vyjít vstříc.

Řízek
Host
Řízek

Legendární je maximálně tak počet nepřesností v tomto asi rychle napsaném komentáři. Nevím, co je „poděl“ na dvojích cenách, pokud aspoň trošku chápete, v čem spočívá konkurence mezi JLV a DoN’s. No a neochota? Pokud chodíte do jídeláku s touto náladou, tak zaměstnanec má též jen jedny nervy 🙂

Sch
Host
Sch

Chorvatsku platí, že : Bez računa se neračuna. Aneb každá EET pokladna vydá účtenku i v offline režimu. A terminály pro placení kartou se dělají také v offline provedení, funguje to v letadlech i na lodích, jen jsou asi dražší.

Radek
Host
Radek

Pěkný rozhovor, díky.

Partneři



CSCARGO
RSD
czechtoll

Krátce

Nadcházející akce

  1. Křivoklátský expres

    14. prosince - 15. prosince