Je sobota odpoledne. Na nástupišti mělnického nádraží vyhlížím rychlík od Ústí nad Labem. Vybírám si ho schválně. Je na něm nasazena čínská jednotka Sirius a veze ji strojvedoucí a instruktor strojvedoucích RegioJetu Jan Barilla. Pojedu s ním do Kolína a zpátky. Chceme dát řeč o tom, jaká je první elektrická jednotka z Číny schválená v EU.

Být strojvedoucím byl jeho dětský sen, který se mu dlouhá léta neplnil. Původně je z Litoměřic a už jako malý chodíval poslouchat k trati zvuk rozjíždějících se peršingů. Byl ale krátkozraký, laserové operace očí tehdy neexistovaly, a v 80. letech takový uchazeč na mašinu nemohl. Vystudoval tak chemii, pracoval ve Spolchemii a pak začal podnikat, třeba s montováním autoalarmů. Když na něj po čtyřicítce zaútočila krize středního věku v kombinaci s únavou z podnikání, řekl si, že je čas si starý dětský sen plnit. Jako strojvedoucí začal u ČD Cargo, kde jezdil 7 let. A pak šel k RegioJetu.

Proč jste odešel od nákladních vlaků vozit raději cestující?

U carga jsme měli většinu šichet v noci, chtěl jsem jezdit ve dne. U nákladů je fajn, že děláte samostatnou práci a jste svým pánem. Ale na druhou stranu nemáte vůbec žádný kontakt s lidmi, možná po čtyřech stech kilometrech s posunovačem. Jste také neustále mimo civilizaci. Ranžíry, seřadiště, elektrárny… Bez šance se najíst v restauraci, protože nejbližší je čtyři kilometry od vás. Řadě lidí to vyhovuje, ale já jsem kvůli tomuhle režimu začal mít zdravotní problémy a začal jsem hodně ztrácet na váze. Musel jsem to řešit.

Noční šichty a nepravidelný režim umí takhle rozhodit metabolismus?

U mě se to stalo, proto jsem musel jít jinam.

Kam všude jste jezdil s náklady?

Byl jsem dálkař, vozili jsme hodně štěpku do papírny ve Štětí. Ta jezdí z Plané u Mariánských Lázní a také ze Ždírce nad Doubravou. Nejvíc jsem se tak najezdil na esech do Havlíčkova Brodu nebo do Plzně. Jedna z velkých výhod práce u RegioJetu je, že vím, kde začnu, kdy začnu, kde skončím a kdy skončím. Nastoupil jsem na rychlíky linky R23 z Ústí do Kolína, brigádně jsem také začal jezdit na elektrických Pesách.

Jak jste se stal cvičným, tedy instruktorem strojvedoucích?

Přihlásil jsem se do našeho interního výběrového řízení v RegioJetu UK. Dnes jsem na půl úvazku cvičnej a na půl úvazku strojvedoucí v regionální dopravě.

Takže dnešní rychlík je pro vás brigáda pro radost?

Vlastně jo. (směje se) Ale mě baví všechno, i ta Pesa.

Jak se jezdí s elektrickými Pesami? Jste první, kdo je v Česku má.

Je lehká a silná, takže je to něco neuvěřitelně živého. Pro strojvedoucího je tam pohodlí a ticho. I pro cestující je to proti motorákům, co tam dřív jezdívaly, skok do vesmíru.

Kterou trať na severu Čech máte nejraději?

Z Ústí do Děčína po střekovské straně. Je tam fantastická krajina kolem Labe. Louky, žádné náletové dřeviny … jak v pohádce.

Které vlaky jsou na téhle trati nejplnější? Tady extra moc cestujících, pokud vím, nikdy nebývalo.

Určitě školáky. A pak taky první vlak do Děčína, který vyjíždí po páté ráno z Ústí. Ten je solidně natřískaný. Jinak nejplnější pak bývají odpolední bílinky. Když se na to dívám jako strojvedoucí, řekl bych, že Pesy tu přitáhly další lidi do vlaků. Je to fakt velká změna.

Kdy jste se dostal na Siriuse?

Nejvíc jsem s ním byl před půl rokem, když jsme jezdili zkoušky ETCS. To jsme točili Beroun – Cheb pořád dokola, byl jsem tam snad týden v kuse.

Jak to bude se Siriusy na lince R23?

Teď jezdíme se dvěma jednotkami a z kraje roku 2025 počítáme s nasazením třetí, která je už na cestě. Před Vánocemi přijela do Česka.

Sirius je první čínská jednotka pro cestující schválená v celé EU. Jak se s ní jezdí?

Pro mě osobně je to láska na první pohled. Pro strojvedoucího je to fantazie. Uspořádání stanoviště, prostor na nohy, jak tady můžete sedět. To jsem nezažil. Hlavně ta neuvěřitelná jednoduchost stanoviště. A jezdí to fantasticky. Máme 12 fírů na R23, půlka Siriuse nemusí, a druhá půlka ho miluje. Je to tiché, měkké, pohodlné.

Je to spolehlivá mašina?

Naprosto. Od doby, co jsme je dostali, s nimi nebyl problém. Tahle jednička má najeto šedesát tisíc kilometrů, dvojka má aktuálně sto třicet tisíc. Šlapou jak hodinky.

Proč je někteří strojvedoucí, jak jste říkal, nemusí?

Někteří kolegové mají rádi svoje peršánky. Berou to tak, že Sirius je ježdění jak pro blbý, preferují klasické řízení velké lokomotivy. Ono je to proti strojům, které tady v Česku známe, opravdu extrémně jednoduché ovládání.

Jak řešíte údržbu a případné opravy. Když se něco porouchá, budete volat do Číny?

Máme už vlastní údržbový tým. Po 16 tisících kilometrech jezdíme na pravidelnou údržbu do depa na pražském Zličíně. V případě oprav většího rozsahu máme samozřejmě k dispozici čínský servis.

Blížíme se ke Kolínu, za chvilku bychom měli vjet pod dozor ETCS. Jaká je tu palubní jednotka?

Čínská přímo od CRRC. Museli jsme najet při schvalování ETCS 20 tisíc kilometrů. Něco jsme najížděli na Uničovce, tam byla jedna jednotka, a druhá jezdila, jak jsem říkal, z Berouna do Chebu. Důležité byly hlavně přechody mezi národním zabezpečovačem a ETCS. Tam jsme využívali toho, že Plzeň ještě nebyla zapojená.

A funguje v pohodě?

Bez problémů od samotného začátku. Za pár minut to uvidíte sám. Měli jsme jen jednu závadu na Mirelu, ale ETCS v pohodě.

Mirel a ETCS se mezi sebou nedohadují?

Kupodivu ne. A to je Sirius specifický tím, že nemá řídící vůz, ale ta čela jsou dvě samostatné jednotky. Je to trošku zvláštní, je třeba myslet na to, že musíte dát vždy zabezpečovač po změně směru jízdy do provozního režimu. Solo Mirel je tady na tom stanovišti a pak je další samostatný na druhém.

Jaké další zvláštnosti má Sirius?

Máme hnané jen dva podvozky. Jsou to ty krajní na čelech. Je to lehká jednotka, na dešti jsou to sáně, ale ten Číňan si s tím umí poradit. Sám si zapískuje, při brždění si přibržďuje vzduchem, dobře fungují protismyky. Když se na to díváte po designové stránce, tak o tom vlaku můžeme diskutovat, ale po technické stránce je to dokonalý stroj.

Jednotka má relativně krátké vložené vozy. Má to vliv na její chod?

Co se týká prostředku vlaku, ani ne. Ale je hodně znát, že královský čep je daleko za mnou. Jak tu sedíme, tak čep podvozku je za námi asi dva a půl metru. Necelých pět a půl metru dopředu je ve vzduchu. A jak je ta pravobřežka rozbitá, hodně to trpí. Někdy jsou to silné rázy právě od prvního podvozku.

Je to s tratí Lysá – Ústí opravdu tak špatné?

Z mého pohledu katastrofální. O její rekonstrukci se mluví už léta. Celý úsek ze Střekova až po Mělník potřebuje opravu. Z Mělníka do Všetat pak dobrý, ale Všetaty jako stanice jsou také katastrofa. A pak už zase dobrý. Kromě Nymburka, to je železniční skanzen.

Potkáváme se v sobotu odpoledne, jaká byla vaše dnešní šichta?

Dneska to bylo zajímavé, byla napěťová výluka v Ústí na západě, abych se se Siriem dostal na Střekov, tak jsem musel jet přes Děčín. Byl to takový fajn soupravový ranní výlet. To je vlastně další výhoda Siria. Rychlá příprava jednotky. Když je odstavený, zabezpečený a vypnutý do baterií, tak přijdu, soupravu oživím a za tři minuty odjíždím kompletně po všech testech včetně platné zkoušky brzdy. Nevím o tom, že by to jiná jednotka uměla.

Komunikuje s vámi vlak v češtině?

Ano.

Právě jsme minuli před Kolínem návěst, která nás upozornila na úsek pod ETCS. Tady v kabině to jen píplo. To je celé?

Ano, jenom jsem potvrdil ten přechod. Mirel sám usnul, ETCS level 2 se probudilo. Je to jedno zapískání a jedno zmáčknutí tlačítka. Zbytek zvládne vlak sám. Už jsme ve stanici. Funguje to bez problémů.

Říkal jste, že oživit soupravu a odjet s ní trvá jen tři minuty. Zastavili jsme u nástupiště. Kdybychom chtěli jednotku zabezpečit, odstavit a odejít, to by bylo na jak dlouho?

Tak se dívejte. (V ten okamžik Jan Barilla udělá v kabině čtyři rychlé úkony).

To je celé?

Ano, teď je vlak zabržděný, zabezpečený proti vniknutí, můžeme jít.

To bylo deset sekund.

Já vím.

Proč jste se rozhodl jít na konkurz instruktora strojvedoucích?

Tuhle pozici mi nabídli už u ČD Carga, tehdy jsem to ale odmítl. Tam má instruktor trošku jinou náplň práce. Vyloženě učí a připravuje nabrané lidi na práci strojvedoucího, aby úspěšně získali licenci a složili zkoušku zvláštní odborné způsobilosti. Vlastně suplují práci lektorů. U RegioJetu je to jiné. Vedu agendu svých strojvedoucích, připravuju pro ně pravidelná školení v legislativě nebo technická školení. A pak je tu to nejdůležitější – správa a starost o rychloměry, archivování dat a jejich rozbory. No a také kontrolní činnost v provozu.

Co řešíte se strojvedoucím, když vyrazíte na kontrolu do provozu?

Na to je vypracovaný check list, který mám od vedení. Kontrolujeme i jízdní styl, ale s tou Pesou dnes všichni jezdit umí. Jde ale hlavně o to, aby všechny úkony dělali podle předpisů. Jasně, můžete namítnout, že když o mě strojvedoucí ví, tak si ohlídá, že je předpisový, a máte pravdu. Ale když mu tam vlezu nenápadně a vidím třeba, že nemá před sebou tabelární jízdní řád, tak to je špatně. Dnes je už máme elektronicky v tabletu, a pokud má tablet někde na dně batohu, je to nepřijatelné.

Jak si rozumíte se strojvedoucími?

Pořád jsem šéf, takže je to někdy těžší, ale myslím, že dobře. Naši fírové a jedna fířice jsou fajn. Ale byli samozřejmě i lidé, kterým jsem šlápl do jejich zažitého komfortu. To k tomu také patří.

Dokážete včas poznat, z koho bude dobrý strojvedoucí a komu to prostě není souzeno?

Ano. A už párkrát jsem také včas zasáhl. Myslím v případě, kdy to nesměřovalo správným směrem. To se občas stane, někomu to není dáno. Naposledy, když jsme se s jedním kolegou právě z takového důvodu ještě v jízdním zácviku rozloučili, byl nedlouho poté už v jiném zaměstnání na železnici součástí mimořádné události. Ale funguje to i naopak, že vás někdo neuvěřitelně překvapí. Teď tam mám třeba kluka, který přešel na strojvedoucího v zácviku z pozice dispečera. A ten mě naprosto vyzul z bot. V něm to je a z fleku by mohl jezdit sám.

Jak se pozná dobrý strojvedoucí?

Že umí mašinu poslouchat. Že ji vnímá takříkajíc prdelí.

Kdo jsou vaši strojvedoucí na severu? Lidé, které jste si vychovali sami, nebo spíš hotoví fírové od jiných dopravců?

Většina z nich je odjinud. Mix od nákladních i osobních dopravců. Orlen, Cargo, připravuje se u nás kluk z Metransu. Občas někdo z Arrivy, od ČD nebo z Länderbahnu. Vlastně od všech.

Co je k vám láká?

Čistá voňavá práce na nových vlacích.

A jak často od vás strojvedoucí odchází?

Skoro vůbec.

Čím to je?

Myslím, že tím že jsme menší. Všichni se známe a že jsme schopni odevzdávat trošku víc práce než u jiných dopravců. Ostatně díky tomu je i o něco lepší výplata. Řekl bych, že fungujeme mezi sebou trošku jako rodinná firma. Strojvedoucím se u RegioJetu líbí. Roli hraje i to, jak jsou sestavené turnusy a kolik jim vyjde volna v kuse.

A nabíráte pořád nové strojvedoucí pro regionálku na severu Čech?

Teď ne, ale budeme se připravovat na takzvané velké Ústí. Tedy převzetí elektrických linek Dopravy Ústeckého kraje od Českých drah. To už nebudu mít třicet lidí, ale devadesát až sto. Práce bude daleko víc.

Je cítit nějaké napětí mezi vámi a ČD, když jste vyhráli tendr Ústeckého kraje?

Je tam nevole od některých lidí. Od těch, co jsou hrdí na to, že jsou ČD a nás berou jako losery. Nechápou, že my nejsme České dráhy a děláme některou práci prostě jinak. Ale je to zpravidla o konkrétních lidech.

Těšíte se na nové pantery ze Škody, s nimiž tu budete od prosince 2026 jezdit?

No určitě.

V čem jste na svoje strojvedoucí hrdý?

Že práci, kterou dělají, odvádí svědomitě a bezpečně.

Co vás baví mimo RegioJet?

Tím, že mám padesátku na krku, tak si už rád odpočinu. Ale baví mě muzicírování. Klávesy, saxofon, kytara. Ovšem trumpetu už dneska nedám, na tu jsem hrával kdysi dávno v orchestru. Už bych z ní asi nevyloudil ani tón. Hraju jen doma, chtěl bych sice do kapely, ale neměl bych na to čas. Jinak se snažíme se ženou hodně cestovat, milujeme Turecko. A rád se starám o zahradu.

Jste také zastupitelem v Malých Žernosekách. Proč?

Byla to původně snaha rozbít monopol vládnoucí strany v obci. Což se tedy nepodařilo. Zatím. Ale věříme, že se nám to za další dva roky podaří změnit. Žernoseky jsou jedno z nejhezčích míst široko daleko, jste u brány Českého středohoří.

Kam byste mi doporučil vyrazit v okolí na výlet?

Opárenské údolí je krásné, na konci údolí je mlýn, kam chodí všichni na jídlo a předražené pivo. A ti odvážnější si pak vyšlápnou na Lovoš.

Tagy Doporučeno Jan Barilla RegioJet rozhovory na konec roku Sirius

130 komentářů