Pavel Greiner je na sítích asi nejaktivnějším majitelem autoškoly u nás. A stává se z něj pomalu celebrita. Jeho videa se sloganem „Tak ještě jednou a provždy“ sledují tisíce lidí. Už 15 let má svoji autoškolu, sám pracoval pár let jako zkušební komisař a byl také předsedou Asociace zkušebních komisařů autoškol. O evropských úřadech říká, že by jim prospělo, kdyby tam byli spíš dopravní odborníci než zelení aktivisté. A pokud by mohl změnit něco v předpisech, výrazně by je zjednodušil. A také by zpřísnil postihy za agresivní chování za volantem nebo záměrnou „vyčůranost“. Největším zabijákem je na silnicích podle Pavla Greinera lidské ego.

O českém švejkovství, o nulové toleranci alkoholu nebo o tom, jak jeho vyjádření ve videu o podjíždění rozvířilo tak silně vody, že se jím teď zabývá policie, si povídáme v dalším svátečním rozhovoru.

Už rok je možné v Česku využívat řidičák na zkoušku od 17 let. Jak to funguje v praxi?

Myslím, že se to zveličuje. Všichni mluví o tom, kolik tisíc lidí prošlo kurzem a že mají mladí zájem o L17, ale to jsou podle mě zkreslené informace. Mám autoškolu mnoho let. I předtím jsme měli v autoškole sedmnáctileté, jen jsme jim nemohli kurz ukončit a poslat je na zkoušku dřív, než budou plnoletí. Teď se udělala spíš mediální bublina, ale i předtím jsme sedmnáctileté nabírali.

Druhá věc jsou jejich mentoři, pod jejichž dozorem mladý člověk, kterému není 18 let, musí jezdit. Jak jdou jejich školení?

Jsou tu spolky a asociace, které organizují kurzy pro mentory. A mrzí mě, že tam nemají zas tak narváno. Přál bych si, aby tam měli co nejvíce lidí. Vzhledem k tomu, kolik chodí sedmnáctiletých do autoškoly, tak by měli mít i v těchto kurzech natřískáno. Ale tak to vůbec není. Mně bylo 18 let a než jsem vyrazil sám na silnice, tak mě učil táta. Úžasnej člověk, ale cholerik v dopravě. A chtěl, abych jezdil jako on. Víte, k čemu to vedlo? Ač mi dal spoustu dobrých rad, tak jsem ho chtěl už po měsíci odstavit. Už jsem ho nechtěl mít v autě. Mám strach, že takhle to bude mít spousta puberťáků, pokud to nebude dělat mentor dobře.

Kdo jsou nejčastěji mentoři. Rodiče?

Většinou to tak je. Musíte mít řidičák alespoň 10 let, pět let nesmíte mít zákaz řízení a v den, kdy jdete žádat na úřad, aby vás jako mentora zapsali, nesmíte mít žádný trestný bod. Ale ať systém také pochválím. Teď se prokázalo, že spousta mladých lidí, kteří vycházejí z autoškoly, nemají příliš nehod. Dříve, když puberťák vyjel po autoškole s autem, tak přišla první zatáčka, nevybral ji a jel do stromu. A nebo jel jak prase. Ale teď statistiky ukazují, že jsou ti nejmladší opatrnější.

Hodně autobusových dopravců řeší, že by jim pomohlo, kdyby mohli mít mladší řidiče. Třeba jen na kratší trasy a za jasně stanovených podmínek. Co si o tom myslíte?

Pokud to budou jen malé autobusy, je to dobrý nápad. Pokud by to měly být velké autobusy, i když jen na lince do padesáti kilometrů, tak to není jako jezdit s céčkem, kde vozíte balíky slámy. Tady máte lidi. A u devatenáctiletých je problém, že nejsou ještě tak vyježdění. Alespoň rok, kdyby tam byla praxe na malém autobusu. Do dvaceti let, ať se na tom vyjezdí. A pak ať jdou na velký autobus. Tady je opravdu velká odpovědnost.

Je něco, co byste českým dopravním předpisům vyčítal? Že si rvete vlasy na hlavě a říkáte, tohle má být přeci jinak.

Složitost zákona. Od roku 2000 tady máme nějakých 52 novel, to je něco hrozného. Mně se dostala do ruky vyhláška číslo 99 z roku 1989. Ta měla v uvozovkách deset stránek a věděl jste, co máte dělat. Dneska to je prasárna. Roman Budský, když byl ještě v BESIP, loboval za to, abychom udělali jednoduchou vyhlášku zase zpátky. Ale vždycky zvítězil opačný směr. I proto jsem začal natáčet svoje videa. Už je tam tolik věcí, že to lidé nemůžou jako laici pojmout. Když jsem školil poslední novinky od 1. ledna, tak to bylo 52 slidů v PowerPointu.

Byl byste více konkrétní?

Každý paragraf přebíjí další paragraf, je to všechno o té složitosti. Dám vám příklad a nechci se dotknout žádného cyklisty. Najednou se tu vyrojila spousta věcí, které jsou pro cyklisty povoleny a pro auta ne. Třeba že když cyklista má vedle silnice cyklostezku, může jet přesto po silnici. Má vyhrazený pruh pro cyklisty, ale nemusí ho použít atd. Anebo naopak nemá co dělat na přechodu pro chodce nebo na dalších místech. Mrzí mě, že tu máme spolky, které lobují za cyklisty, ale proč jim také nedělají nějakou osvětu? Spousta cyklistů vůbec nemá přehled. Mám v autoškole začátečníky, řeknu jim, tak když jsme tady v uličkách, kdo má přednost. A on řekne, já nevím. A tak se ptám. Jezdíš na kole? On, že jezdí. A to je velký problém. Když tady máme spolky podporující cyklo, ať také cyklisty vzdělávají. Cyklisté nejsou ale špatní. Jeden kamioňák to zkazí deseti dalším, kteří jedou slušně. A stejně jeden cyklista to zkazí dalším deseti. Vždycky to tak bude.

Jak vnímáte našeho ministra dopravy Martina Kupku? Hodně se řeší povolení rychlosti 150 kilometrů za hodinu na konkrétních dálničních úsecích anebo teď na podzim bylo často diskutované téma měření rychlosti na dálnici D4.

Pan ministr v jednom neformálním rozhovoru i přiznával, že stopadesátka byla spíš takový tah před volbami. U nás to nemá moc opodstatnění, jsou vybrané úseky, mají pár kilometrů, tohle asi ani není potřeba v České republice. Ale co bych chtěl zdůraznit. My postavíme nové dálnice, ovšem dáme tam zase kamery na 130 za hodinu. Tím pádem jsme popřeli to, že máme tady super nové dálnice, kde by se dalo jezdit stopadesátkou. To je přeci paradox.

Právě v případě D4 ministr nechce měřit celou dálnici, ale vždy jen jeden vybraný úsek v jednom směru. Je to správný přístup?

Mně je to úplně jedno, protože dodržuju pravidla. Ale na mně osobně jste se asi neptal, že? (směje se)

Myslel jsem spíš, jestli je to správně z pohledu bezpečnosti a sytému.

Problém spočívá v tom, že ony jsou tam i proměnné měřené úseky, a to máme tady v Praze. Řidiči jsou zvyklí, že jedou v tunelu Blanka sedmdesátkou. A někdy si prostě nevšimnete, že tam je omezení na padesát. A v tom vidím úskalí, že řidič dostane pokutu, aniž by něco udělal schválně. Protože přestupky buď děláme schválně a nebo si fakt nevšimneme. Tady to může být také. Kolikrát mi to přijde jako šikana, že někde se sníží rychlost, lidi si toho jen nevšimnou, a pak je z toho problém.

Bylo by správné měřit celou dálnici, když už je tou technologií vybavena?

Když se někde bude dlouze měřit, tak to budou řidiči dodržovat. Ale co udělají, až vypadnou z toho úseku? No budou to chtít dohnat jinde. Mezi obcemi, v obcích … Já bych celou D4 rozhodně neměřil, to je zbytečné a může to jinde přinést něco horšího.

Jak vnímáte nová auta, která za člověka řeší stále více věcí?

Já jsem taková ta konzerva, že mi v nových autech chybí pocit, že čudlíky a tlačítka nahmatám po paměti. Není to dlouho, měl jsem půjčené nové auto, a musel jsem se pořád hrabat v infotainmentu. Každý říká, nedržte telefon v ruce, ale já si tady nedokázal jednoduše ani zapnout vyhřívání sedadla. Tohle odvádí řidičovu pozornost. Na druhou stranu vám moderní systémy zachrání zadek. Hlídají pruhy, dokážou zabrzdit, když před vámi zabrzdí auto, a to je dobré. Já sám potřebuji mít pocit, že něco ovládám. Ale chápu, že doba jde vpřed, a autonomní auta tu jednou budou. Tak to je.

A co říkáte na Evropou plánovaný konec spalovacích motorů?

Že by tam měli být odborníci, ne zelení aktivisti.

Kdybyste měl možnost něco v dopravních předpisech zpřísnit, co by to bylo?

Přál bych si, a to myslím smrtelně vážně, aby se zpřísnil postih, když se vám někdo lepí na zadek. Co neubrzdíš, neukecáš. Ale brutálně. Agresivita roste a já nechci jet přeci podle toho, jak si to představuje ten za mnou. A pak mě také rozčiluje, když mě někdo podjíždí v buspruhu a zkracuje si cestu přes celou kolonu. Tomu by měli vzít řidičák na pět let, aby si to mohl užívat z pohodlí autobusu, když v tom pruhu tak moc chce být. Tihle lidé to dělají vědomě, a nectí pravidla. Je mi jedno, když někdo překročí rychlost o pět kilometrů v hodině, ale tohle bych zpřísnil. Kolik takoví ti myškaři ve finále ušetří času? Agresivní řidiče klidně ať zavírají třeba do klády.

A kde byste naopak postihy zmírnil?

Vím, že musím kázat lepší bezpečnost a dodržování předpisů, ale když na padesátce pojede někdo skoro šedesát, tak to bych nepokutoval přísným stylem, že překročil o pět kilometrů za hodinu. Nějakého mírné překročení rychlosti, pokud nikoho neohrožuju, proč ne. Devadesát procent lidí na té padesátce stejně jede padesát pět. Tak to je. Není to o tom, schvalte šedesátku, ale pojďme to trošku uvolnit, přimlouval bych se. Pokud pojedu na třicítce 37 za hodinu, tak to zas tak hrozné není.

Nejsou u nás pokuty za závažné přestupky vlastně moc nízké? Když si vezmeme, jaký máme strach překročit pravidla v zemích na západ od nás. Můj kamarád překročil rychlost ve Švýcarsku a vypráví, že v omezení na 80 mu naměřili 92. Stálo ho to 33 tisíc korun. Mohl si vybrat, jestli zaplatí, nebo jestli tam nechá auto.

Všichni to znají. V zahraničí se bojíme jezdit rychle, ale tady doma to některé řidiče netrápí. To je ta naše česká nátura. My jsme prostě švejci.

Možná je u nás ta hrozba příliš levná …

To je přesné. Od 1. ledna 2024 máme novelu bodového systému, která se hodně zpřísnila. A já to jedině kvituju. Kdo na to nadává, jsou agresoři. Ale ti ať si nadávají, jak chtějí. Ať se to klidně zpřísní, za velké přestupky vzít auto, proč ne.

Jací jsou Češi řidiči? Jestli se to dá takhle všeobecně vůbec říct.

My jsme fakt ti Češi, no … jak to říct slušně … co můžeme očůrat, to očůráme. Hodně věcí je o morálce. Čech to často využije ve svůj prospěch. Zkuste v České republice schválit 0,2 promile toleranci alkoholu za volantem. Hodně úspěchů vám všem přeju.

Nulová tolerance je na místě?

Absolutně je. Chápu vinaře a pivaře, že říkají, že je to náš národní mok a že bychom měli mít možnost dát si pivečko po té kachně. Ale Češi to budou zneužívat, to nebude jedno pivo, to budou dvě nebo tři.

Má v takovém případě podle vás smysl značka Průjezd zakázán?

Nemá. Neříkám, že je zbytečná, ale že ji tam dají, ještě neznamená, že Čech to bude dodržovat. Už jsme si zvykli, že tam musíte zastavit na nějaký moment, ale jen když máte důvod. Ale ten důvod může být, že tam byl krásný strom, na který jste se jeli podívat. Místo toho by tam měly být retardéry, které to auto zpomalí nebo vám cestu znepříjemní. Pak tam bude bezpečnost vyšší.

Na začátku jsme zmínili mladé řidiče. Kdo je větší hrozbou pro ostatní? Mladý, nebo starý řidič?

Otázkou je, jak moc starý. S důchodci je to tak, že vás přizabijí a ohrozí, ale většinou ne proto, že by chtěli. Oni už za to nemůžou. To je taková ta melancholie. Tam budete jednou vy i já. Oni už prostě nejsou schopni v tom věku změn. Tohle vždycky byla hlavní. Pak se to prohodí, ale oni si toho nevšimnou. Ne, že by neuměli jezdit, dědové a babičky nejsou agresivní jako ti mladí zpravidla. Dědové si prostě nevšimnou. Ostatně, nejvíc řidičů v protisměru na dálnici byli vždy důchodci.

Co je pro nás ostatní nebezpečnější? Silné ego, nebo neschopnost druhého řidiče?

Vždycky ego. Jsme soutěživí tvorové, chlapi kór. Nebo takové to já ti to oplatím. Ego je hrozná věc na silnici. A pak jsou lidé, kteří vás chtějí vyškolit, jak se má jezdit správně. To je pak ego dva.

Dá se říct, že ego na silnicích zabíjí?

Jistě. Kam se poděla lidská slušnost?

Je tohle důvod, proč mívají ženy možná častější kolize, ale zato s menší škodou?

Je to tak. Ženská nemá většinou potřebu na silnici soutěžit. Maximálně takové ty rozvážkové služby, které spěchají a musejí všechno stihnout. Ale když vám ženská poškodí auto, většinou ho maximálně škrábne. Pro nás chlapy dělá některé nesmyslné pohyby, ale ony nikoho nezabijí. Například, když některé ženy sledujete, jak mají parkovat pozadu podélně, to je fakt těžké. Ale maximálně to odře. Ale chlap má ego a někde to rozstřelí.

Jsou tedy ženy lepší řidičky, když se na to podíváme z pohledu škod?

Jasně a nechápu, že jim za to pojišťovny nedávají naopak levnější povinné ručení.

A dokážou s egem pracovat líp profesionální řidiči?

Většina z nich ano. Autobusáci nebo kamioňáci řídí velké stroje a vědí, jak to funguje v provozu z jejich pohledu. Mohli by vás kolikrát učit.

O Češích jste řekl, že jsou švejci. Má podle vás každý z národů něco specifického, co ho za volantem charakterizuje?

Každý má něco. Když pojedete do Itálie, chvilku nechápete. Oni na sebe sice troubí, ale ne, že by byli agresivnější. Spíš je to taková jejich kultura. Teď jsem byl v Dominikánské republice … nebo Maroko, případně Indie, mají dálnice o třech pruzích, najednou je hustý provoz, oni z toho udělají čtyři pruhy. Ale jak elegantně v tom mišmaši najíždí všichni do křižovatek. Dokáží se s tím sžít. Když jsem byl teď v Karibiku, díval jsem se, jak se v té křižovatce motají úplně všichni, ale ladně a elegantně. A nemají nehody.

Co když takový řidič přijde k nám do střední Evropy?

Tohle je blbý, poznáte to na těch Boltech a Uberech. To by se mělo trošku korigovat. Jsou tu lidé ze zemí, kde se jezdí jinak, neznají naše pravidla, mají řidičák, který jim tu platí, a jezdí jako ve svém zemi. A to je nebezpečné.

Jsou to už tři roky, co jsem jel kolem půlnoci z Berlína do Drážďan. Nikde ani noha a najednou dojedu auto, které jede v levém pruhu tak sto. Uprostřed noci. Chvíli jsem jel za ním, nebyl jsem si jistý, jestli to není třeba policie, co mě chce nachytat, že předjedu vpravo. Pak jsem zkoušel bliknout a on ještě zpomalil. Tak jsem to nevydržel a předjel jsem ho pravým pruhem. On rychle přidal, předjel mě a brutálně mě vybrzdil. A pak ujel. Tohle jsem zažil poprvé v životě.

A to je to ego, o kterém jsme mluvili. Ale řeknu vám něco jiného. Víte čemu říkáme v Česku PPP?

Netuším.

Přátelé prostředního pruhu. To je stejné i v okolních zemích, vždycky se nějaký takový řidič najde. Teď jsem vyvolal velkou kontroverzi jedním videem, kvůli kterému si mě zavolala i policie. Teď to řešíme a budu natáčet další video i s policií. A to je podjíždění. Co to je? Každý vám řekne, ostatní mají být na dálnici v pravém pruhu a vy je máte předjet vlevo. Ale co když jsou oni vlevo nebo uprostřed, jedou pomalu, blokují dopravu a vy s tím nemůžete nic udělat? Já neberu přeci za podjíždění, že jedu rovně v pravém pruhu 130. Ten v levém tam nemá co dělat. Ale třeba půlka lidí vám na policii řekne tak a půlka tak. Není v tom jasno. Všude jsem viděl vyjádření k tomu, že se přilepíte na zadek tomu v levém pruhu, předjedete ho vpravo a pak se vrátíte zase zpátky. Tak to už je podjíždění. Ale když jedete pořád ve svém pravém pruhu, tak je přece nefér, aby mě někdo pokutoval, že pojedete dál rovně. Nic jste neudělal. A stejně tak když ten v levém nebo prostředním pruhu prudce zpomalí, tak máte nějakou reakční dobu a nemůžete za to, že on zpomalil. Máte také rychle brzdit? Nebo rychle přejíždět přes dva pruhy, abyste ho předjel? (video si můžete prohlédnout zde)

Jak jste to s policií rozlouskli?

Teď se to rozlouskává. Zavolali si mě, řešíme to spolu a já bych chtěl vyjádření pro lidi na kameru, ať je v tom jasno. Do toho mi psal nějaký právník, že pak úřady daly pokuty, že je to vždy podjíždění, a že by v mém videu měl být ještě soudce a úřad. A já říkám, ne, tam bude policista, protože ty vidíme na vozovce. V lednu budeme natáčet. Přijmu jakékoliv vysvětlení. Ale za sebe říkám, že nesouhlasím s tím, že když ten v prostředním pruhu zpomalí, a já jsem v pravém pruhu, abych ho rychle předjížděl z druhé strany.

A když se vrátíme k té mojí noční zkušenosti v Německu, jak jsem měl reagovat?

Teď na to, co řeknu, bude strašně diskusí a hejtů, ale mně je to jedno. Vy jste nic neudělal. On se tam motal, jeďte si klidně v pravém pruhu tak, jak máte jet. Nemůžete za něj.

Blikání není v Česku něco, co by bylo proti zákonu, je to tak?

Přesně tak.

Můj tatínek byl stará škola. Když jsem byl hodně malý, vozil mě starou škodovkou a byl zvyklý používat bliknutí, jako varování „pozor jedu“. Dnes je vnímané neformálně řidiči jako „můžeš jet, pouštím tě“. A jednou jsme se dostali do kolizní situace, kdy táta bliknul na rychlého řidiče z vedlejší, který nevypadal, že zastaví. Jako že „pozor jedu“. Ale ten druhý si to vysvětlil z vedlejší, jako můžeš jet. Nehoda se nestala, ale bylo to těsné. Byl to vlastně střet přístupu mladé a staré generace, ale oba to asi mysleli dobře. Čí by to byla vina, kdyby došlo k nehodě?

Myslet něco dobře zákon nezná. Prostě jeden má přednost. A tím to končí. Dokonce jsem zjistil případy, když se jeden řidič vzdal přednosti, druhý tam vjel, tak ani na to se nehraje. Co mi teď ale vadí, byť to autobusáci myslí kolegiálně, že autobus jede po kruháči, načeš zastaví a pouští jiného kolegu s autobusem zprava, aby mohl projet. Ale copak já to za ním můžu očekávat? Je to kolegiální, ale zákon nám říká jeďte. Nedělejte to. Když jste profesionální řidiči, buďte prosím příkladem.

Na náš rozhovor jste přijel z pražských Hájů, kde máte autoškolu, autobusem. Jak jste vnímal řidičovu jízdu jako profi instruktor?

Věnoval jsem se vybírání nábytku v mobilu a vůbec jsem tu jízdu nevnímal. Takže byla v pohodě. Kdybych se tomu nemohl věnovat a lítal bych v autobuse ze strany na stranu, bylo by to špatně.

Velké téma je v mnoha rodinách automat versus manuál. Já jsem zastánce automatu, také se dnes nedívám na černobílou televizi, když se můžu dívat na barevnou. Je to pro mě prostě další technologický krok dopředu. Ale řada lidí je zásadně odmítá. Proč?

Lidé dřív říkali, že automat je jen pro ženský a pro blbce, co neumí řadit. Ale proč si to neulehčit. Také nebudete prát na valše, když můžete mít automatickou pračku. Sám mám automat a miluju to. Co zmiňujete často říkají lidé, kteří automat zatím nezkusili. A dávno neplatí, že to je pro blbé. Vždyť ho má většina manažerů. My jsme byli mezi prvními autoškolami u nás, které daly automat do svého portfolia pro žáky. A také tím vracíme spoustu lidí zpátky do provozu. Třeba starší paní, které umřel manžel, a ona musí začít zase jezdit sama. S automatem ji vrátíme zpět. Tohle je typický člověk, který se bojí, že mu to chcípne nebo couvne při rozjezdu do kopce. Automat to vyřeší a navíc takový řidič dělá o jednu činnost méně a může se lépe soustředit na to ostatní.

Trvá to lidem ve vyšším věku déle?

Je tu jedno nepsané pravidlo. Kolik ti je let, tolik potřebuješ hodin v autoškole.

Když se díváte, jak lidské tělo i mysl s věkem chátrají, a čeká nás to všechny, jak mám poznat jako senior, že už to není dobré a neměl bych raději jezdit?

Tohle si bohužel devadesát procent seniorů nikdy nepřipustí. Zkuste vzít seniorovi, který desítky let perfektně jezdil, řidičák. To je, jako kdybyste mu vzal dítě. Můj děda byl úžasný a všude nás vozil. Ale pak už to vedlo k tomu, že musela zasáhnout maminka a říct: „A dost, tati, už nebudeš jezdit“. On sám by to nikdy neudělal.

A nemáte nějaký tip, když náš rozhovor bude číst starší řidič, jak včas poznat, že už to může být za volantem nebezpečné?

Je to častější únava a pak horší reakční doba. Že už nejsem schopný vnímat všechny změny, jak jsme o tom mluvili. Anebo nejsem schopný rychle reagovat na oranžovou, přibrzdit, když vidím chodce, nebo že auto častěji než dřív odřu. To jsou všechno varovné signály.

Neměl by v takové situaci včas rozhodnout lékař?

Měl. Policie mu nemůže nic říct, když třeba jen lehce kličkuje a nic neporušil. Je to na tom lékaři. Ale někdy to lékař, a nechci to zobecnit, ale fakt se nám takové případy staly, jen tím razítkem obouchá. Nevím jestli ze známosti, těžko říct, ale pak je takový člověk nebezpečný pro sebe i ostatní.

Před dvěma lety jsem si rozšiřoval řidičské oprávnění na B+E, abych mohl jezdit s karavanem, a je taková rozšířená fáma, že když neuděláte po letech testy, že můžete přijít i o to původní B. Je to pravda?

Není to tak. Je to takový strašák. Navíc od letošního prvního ledna můžete zkoušku opakovat klidně hned druhý den a opravit si ji.

Pochopil jsem rychle, jak se mám na testy učit. Neřešil jsem vyhlášku, prostě jsem našel všechny otázky na webu ministerstva a prošel jsem si je. Řekl bych, že devadesát procent otázek vymyslíte, když normálně jezdíte. A takových deset procent fakt netušíte, protože jsou to drobnosti, které jste prostě nikdy nemusel řešit, třeba tvary odrazek, rozlišení osoby slepé a hluchoslepé atd. Dává vám takový způsob teoretických zkoušek vlastně smysl?

Vůbec. Jsme tady sto let za opicemi. Bohužel u nás chtějí v řadě otázek, abyste papouškoval předpis, který se naučíte. Nemusíme chodit daleko, pojďme se inspirovat, jako to dělají v Rakousku nebo Německu. Mají to tam trošku jinak. Autoškola udělá svoji práci a pak jde žadatel do zkušebního centra, kde ho vyzkouší. Je to většinou ve větším centru, aby se toho dalo vyzkoušet co nejvíce. Je tam důležité i to, jestli se komisař chová slušně, jestli se usměje na klienta a jak je to příjemné prostředí. U nás je komisař někdy, říkám někdy, jeden to kazí deseti jako ve všem, postaven do pozice, že si může myslet, že je někdo, ani vám nepodá ruku a jen vás zkouší z pozice moci. Jsme velmi konzervativní systém.

Vy sám jste pár let zkušebního komisaře dělal.

Ano, dva roky a pak jsem musel odejít. Jako dobře, v půl třetí jsem byl doma, ale ten systém mě nenaplňoval. Byli tam skvělí kolegové, ale také blbci, kteří si honili svoje ego. Já jsem komisaře také učil. A vždycky se našel někdo, kdo to kazil všem, protože machroval. Tohle by se mělo změnit. Ale pozor, tím neříkám, že mezi komisaři nemá být i někdo přísnější.

Můj učitel v autoškole mě obral o několik hodin. Je to už mnoho let. Majitel autoškoly nám na začátku říkal, pište si hodiny, nechte si je po každé jízdě podepsat. Já si je psal do diáře a když jsem se blížil ke konci, tak mi učitel řekl, že už jsme odjezdili tolik a tolik hodin. Já se bránil, že je to méně, že to chci dojezdit všechno. Jen mi suše řekl, že tam mám někde chybu, že je to, jak říká on. A nic jsem s tím nesvedl. Děje se tohle i dneska?

No jasný. A nechápu, že takové autoškoly ještě existují a že majitel nezasáhne. U mě v autoškole má žák průkazku. Tu jste vy evidentně neměl. A do ní se postupně zapisuje 28 hodin. Někteří učitelé hřeší na to, že vás ojebou o pět hodin, dostanou zaplaceno za 28 a vydělají na tom. Nejhorší je, že se to děje pořád. Když k nám někdy přechází žák z jiné autoškoly, že se k němu třeba nechovají hezky, musí mu dát převodku. A najednou kouká, kolik toho už odjel. Nebo takové to typické, zastavte mi tu, já si něco vyřídím. Učitel je někde na poště, a žák tam čeká v autě.

Jaká je proti tomu obrana?

Stěžovat si. U majitele nebo na úřadu.

Dá se soudit o kvalitě autoškoly podle ceny?

Dobrou autoškolu poznáte podle recenzí. Čtěte je, poslechněte si zkušenosti ostatních, kteří tam chodili. Nechápu, jak je možné, že někdo chodí do autoškoly, kde vám lidé řeknou, že tam na ně řvali. Ptám se, tak proč jste tam šli? A oni, no protože mi to maminka určila. Dodneška nerozumím tomu, že takové autoškoly pořád existují. I u nás se také stane, že žák si nesedne s učitelem, ale tohle je až moc. Samozřejmě pak ale narazíte i na to, že si některé autoškoly píšou recenze samy. Hodně levné autoškoly někde potřebují nahnat peníze. Ale pozor, může být i levná a velmi kvalitní autoškola. Takový ten dědeček na vesnici, má to ve svém baráčku, má pár žáků, věnuje se jim, chová se k nim slušně, to může dělat velmi kvalitně a přitom být levný.

Vy naopak patříte k těm výrazně dražším.

Mezi autoškolami jsou velké cenové rozdíly. Třeba já jsem jedna z nejdražších autoškol, mám 35 tisíc korun za kurz na oprávnění B. Dělám to pro lidi, kteří si toho váží, nepotřebuju někoho, komu to jen zaplatí maminka. A to nemyslím ve zlém. U nás poctivě učíme teorie, sám je učím.

Mě v autoškole teorii nikdo moc neučil, jestli si na to dobře vzpomínám.

A to je přesně ono. Pak jste to měl asi i levnější. Musím na sebe ale prásknout, že i já někdy nejsem spokojený, že se náš učitel žákovi nevěnuje, jak si představuju, a musím ho pak trochu sepsout. U mě se ale nesmí chovat jak levná autoškola. Chci, abychom se žákům věnovali a za hodinu je naučili víc než jiná autoškola za dvě hodiny. Mají v tom učebnice, mají v tom kurz první pomoci. Zrovna dnes je u nás zdravotní sestra, když děláme tento rozhovor. Ale máme i kurzy za padesát tisíc, že si pro svého žáka přijedeme, kam potřebuje.

Kdo o tuhle službu stojí nejvíc? Manažeři, co nestíhají? Cizinci?

Většinou cizinci. Začal jsem hodně učit v angličtině. Máme testové otázky v angličtině, učebnice přeložené do angličtiny a děláme i teorii v angličtině. Někdy bohužel narazíme na cizince, který neumí anglicky a pak nastává velký problém. A musíme se i rozloučit.

Jak pak skládám na úřadě testy, když nemluvím česky?

Soudní tlumočník je tam s vámi a ten vám to překládá. Soudních tlumočníků máme hodně, mají na to razítko a můžete si vybrat jazyk, jaký potřebujete.

Jak bude vypadat autoškola budoucnosti?

Bude autonomní, nebudou tam už ani učitelé. Snad se toho ani nedožiju. Mám malinko strach z toho, že už bude přehršel tolika systémů, že lidé nebudou pořádně vědět, co se všechno učit. A blízká budoucnost je elektromobilita a automat. 99,9 procenta už budou automaty. Budeme se také učit víc on-line. Ostatně moje zkušenost z covidu je, že když jsem přednášel teorii on-line, tak se připojilo víc studentů, než kolik přijde do učebny.

Proč jste si založil svou autoškolu?

Můj svět je někdy o náhodách. Jsem kuchař. V 21 letech, možná mi bylo i méně, jsem viděl, že kamarád má autoškolu. A chtěl jsem to hrozně dělat. Ale pak jsem zůstal u vaření. Někdy mě to bavilo, někdy ne, než se stalo, že najednou nás prodali, přišel nový majitel, dal nám nízké peníze, a to byl po osmi letech impuls, že jsem si udělal kurz učitele autoškoly. Jenže jsem držka, nedokážu jen tak pod někým pracovat, takže jsem si pak založil svou autoškolu.

Kdy jste začal vlastně natáčet videa na internet?

Před deseti lety jsem natočil první video na malý foťáček na šířku. Nechtěl jsem nikdy dělat pravidla, ale videa, která třeba pomáhají v parkování. A najednou to video o podélném parkování mělo za měsíc přes půl milionu shlédnutí na Youtube. Tak jsem chtěl dělat další parkování, ale přišel brácha a říká, mám děti, chtěl bych vidět, jak je bezpečně vozit v autě. Pak se mi stala jedna věc. Člověk vyjížděl z obytné zóny, kde nemáte přednost zprava, a vjel mi tam. Říkal jsem mu, že nemá přednost, on na mě začal argumentovat. Lidi si myslí, že tam tu přednost mají. A tak jsem udělal další video o výjezdu z obytné zóny. A od té doby mě to chytlo.

Máme jako řidiči problém s přednostmi z pěších zón, obytných zón nebo když končí vyhrazený pruh pro autobusy?

Máme. A kdykoliv se připomene moje video o výjezdu z obytné zóny, že tam není přednost zprava, někteří lidé mě hejtujou. Je to ale jako výjezd z parkoviště. Kdo vyjíždí z obytné zóny, dává přednost. Ale pozor, sdílená zóna už ne, tam to bude vždy upravené značkou.

Často se říká, že je v Česku přeznačkováno. Vidíte to stejně?

Pořád máme značek hodně, začíná se to ale měnit a už to ubývá. Podívejte se v Praze na starý Spořilov nebo do malých vesnic, kde nemají skoro žádné značky. Mají tam přednosti zprava a umí s tím žít. My tady máme přeznačkováno a máme nehody. Jak je to možné? Ale výrazně se to za posledních deset let změnilo a značek ubývá. Česko se vydává správným směrem.

Co si myslíte o sdílené zóně, když jste ji zmínil? Je to docela novinka, první byla tuším v Brně před nádražím.

Já tomu říkám happy značka. Takové to sluníčkaření, jak ty mámy s kočárky budou vedle těch tramvají a s auty v souznění. Je ale pravda, že se tomu musí dát jiný název než třeba pěší zóna. Třeba v Praze u Palladia to protíná tramvaj, tak to už by mělo být něco jiného, než pěší zóna. Má to opodstatnění, ale nemyslím si, že nějak velké. Brno to má dřív než Praha. To je ostuda, Praho, co? (směje se)

Brno jako první město v tuzemsku zavedlo sdílenou zónu. U nádraží jsou si všichni rovni

Tagy autoškoly Doporučeno Pavel Greiner rozhovory na konec roku

112 komentářů