V Česku nemá ve svém oboru konkurenci. Na YouTube má téměř 40 tisíc odběratelů a řada jeho videí má řádově stovky tisíc zhlédnutí, na Facebooku v řádu milionů.  Rosťa Kopecký se svým projektem FlyRosta.com přes dva roky dělá rozhovory s lidmi z letectví a současně přináší řadu zajímavých reportáží: od přeletu s prázdnou A380 až třeba po transport lvů. A netají se dalšími plány, jak lidem tento obor ještě více ukázat.

Podle zaujetí, se kterým se letadlům věnuješ, bych tipoval, že tě baví od dětství…
A já přitom letěl poprvé v roce 2012 a letadla mi byla naprosto ukradená. Nejsem z letecké rodiny, nejbližší aeroklub byl desítky kilometrů daleko a k letadlům jsem se dostal naprosto náhodou.

Studoval jsi Střední průmyslovou školu sdělovací techniky, jak tě nasměrovala k letadlům?
Víceméně nijak. Šel jsem tam kvůli staršímu bráchovi, který tam chodil. Je to škola, která učí například budoucí televizní techniky a podobně. V posledním ročníku se naskytla možnost práce pro již neexistující internetovou televizi Ambrosia a poprvé jsem stál za kamerou. Později jsem ještě s kamarádem a kolegou Romanem Buťou začal působit v Public TV a čím dál více mě tato práce začala bavit.

A letadla se do tvé práce dostala jak?
Pro Primu jsme dělali českou obdobu pořadu Dirty Jobs, v Česku Těžká dřina. Ukazoval náročné profese, co to obnáší. První díl si pamatuji dodnes, čistili jsme bioplynovou stanici a zapáchali jsme ještě týden potom. Ale dva díly jsme natáčeli na letišti – s hasiči a s provozními zaměstnanci, například zaměstnanci handlingu. To byl první kontakt s letectvím, kde se mi zalíbilo. Nakonec nás oslovilo samo Letiště Praha, že by potřebovali natočit dokument k rekonstrukci hlavní dráhy.

Čím to, že si vybrali zrovna vás?
Možná to bude znít namyšleně, ale myslím, že kvůli velké efektivitě. Byli zvyklí, že měli na letišti celý den televizní štáb a byly z toho tři minuty. My jim za den udělali v sérii Těžká dřina půlhodinový pořad. Natáčení pořadu o rekonstrukci dráhy trvalo několik měsíců, dodnes si pamatuji začátek: poprvé přistál v Praze Airbus A330 registrace OK-YBA. Dokument se líbil, začali jsme pro letiště vytvářet pořad Terminál, dělali jim YouTube kanál. Jak jsme byli na letišti hodně často, začal mě celý ten obor hodně zajímat a vytvořil jsem si spousty kontaktů.

Předpokládám včetně současné manželky…
Ano, měla na sociálních sítích fotku z kokpitu A380 a takovou jsem také chtěl. V té době jsem dělal pořad V kokpitu, kde jsem přibližoval práci pilotů různých letadel, hlavně těch menších. A samozřejmě mě lákalo si sednout i do A380 a jelikož ona tehdy pracovala pro Emirates, nebylo to nic nereálného. Můžu říci, že díky tomuto letadlu se propojily naše životy, jelikož úplně poprvé jsme se viděli na prvním pravidelném letu A380 do Prahy. Dnes je moje manželka nedílnou součástí produkce videí na mém kanále. Bez ní by některé podcasty vůbec nevznikly.

Kudy vedla cesta k vlastním stránkám a kanálům?
Postupně ubývala práce na letišti. Jak letiště rostlo, tak mělo na tyto činnosti více vlastních lidí a nebyli jsme potřeba. Zpětně jsem rád, že se tehdy naše cesty rozešly, protože jinak bych se neodhodlal k tomu si udělat vlastní kanály. Těžil jsem z toho, že už jsem měl nějaké kontakty. Věděl jsem, že v Česku v podstatě nic takového neexistuje, na YouTube byla tak videa z letiště, jak přistávají a startují letadla, ale nic více.

Celosvětově v té době už byli úspěšní youtubeři, kteří natáčeli videa z toho, jak letí v první třídě a podobně. Tato cesta tě nelákala?
Ne. Na to je potřeba mít opravdu velký počet sledujících, aby si člověk mohl kupovat letenky. V tom oboru je navíc dost velká konkurence. Chtěl jsem jít cestou mixu různých videí z letectví.

Není škoda, že děláš jen pro české a slovenské diváky? Anglická verze tě neláká?
Nemám to v plánu. Na to člověk potřebuje opravdu špičkovou angličtinu a jiné kontakty. Mně hodně pomohla spolupráce se Samem Chui (jeden z nejznámějších leteckých publicistů). Některé věci pro něj točím a otevírá mi místa, kam bych se jako český youtuber ani zdaleka nemohl dostat. A kdybych začal točit sám v angličtině, byl bych pro něj v podstatě konkurencí, což nechci. Jsme v takové symbióze. Český trh je tak malý, že on ho neřeší, že bych mu svojí produkcí nějak kanibalizoval diváky.

Kam by ses třeba sám nedostal?
Určitě bych neměl tak dobrý přístup na poslední Dubai Air Show, nemohl bych letět posledním letem A380 Hi Fly z Beji v Portugalsku do Toulouse. Otevírá mi to úplně nové možnosti a kontakty.

Dá se takovými videi jen víceméně pro česko-slovenskou produkci uživit?
Je to ve stavu, kdy mi příjmy z reklamy zhruba pokrývají náklady. I proto hledám cesty, jak obsah dál monetizovat, příští rok bych například rád otevřel e-shop. Dost spoléhám i na příspěvky diváků, lidé jsou ochotni za moji produkci platit, za což jim děkuji. Samozřejmě hodně záleží na tom, jak se bude vyvíjet cena reklamy.

Jedním z tvých pořadů je Letecký podcast, kam si zveš různé lidi z oboru. Jak je vybíráš?
Snažím se ukázat letectví z více stran a zvát si i na první pohled obyčejné lidi z provozu. Myslím, že pro běžné diváky, kteří v oboru nepracují, to může být velmi přínosné. I proto chci nadále zůstat v Česku. Nikdo se tomu zde pořádně nevěnuje a je tu spousta lidí, co mají co říct. První hosté byli čistě z okruhu mých přátel a známých, kteří ve mě měli důvěru. Tehdy nikdo netušil, že se to rozroste do dnešních rozměrů. Ani já jsem nečekal takový úspěch. I dnes využíváme při hledání dalších hostů naše osobní kontakty, které nám pomáhají s doporučováním. Občas se nám ozve s tipem na hosta i někdo přes e-mail nebo sociální sítě.

Jaký byl nejúspěšnější host podle počtu shlédnutí a reakcí?
Jednoznačně David Hecl jako kapitán A380. Kombinace člověka, který umí mluvit, má to v hlavě srovnané a ještě k tomu pilotuje A380, byla trefou do černého.

Velký rozruch vzbudil rozhovor s Luborem Obendraufem, který o sobě mluví jako o pilotovi Concordu. Později se ukázalo, že si vše vymyslel. Jaké na něj byly reakce?
Už když jsem to natáčel, tak mi dost věcí nesedělo. Ale mluvil relativně přesvědčivě, v minulosti byl oceněn Poslaneckou sněmovnou za propagační činnost českého letectví doma i v zahraničí. Bohužel se nám před vydáním podcastu nepodařilo sehnat důkazy, které by jeho příběh vyvrátily a tak jsme se rozhodli video zveřejnit. Vydání rozhovoru spustilo velkou lavinu reakcí od lidí, kteří s ním v době, kdy měl létat ve Francii, pracovali u nás doma. Jsem rád, že se tomu nyní věnují další novináři. Kdybych byl podcast s Luborem Obendraufem nezveřejnil, tak by se dodnes na veřejnosti prezentoval jako jediný český pilot Concordu.

Zatímco v pořadu míváš často bývalé zaměstnance ČSA, nelze si nevšimnout, že prakticky nepokrýváš situaci ve Smartwings. Proč?
Když to řeknu diplomaticky, tak nejlepší řešení je za současné situace o této společnosti nemluvit. Neříkám, že to musí být trvalé, například mé vztahy s Letištěm Praha se po návratu Jiřího Pose výrazně zlepšily a jsem rád, že neměl problém přijít do podcastu.

Kdo je zatím hostem podcastu, o kterém sníš a ještě nepřišel?
Paní Eva Kuthejlová. Jedna z nejstarších žijících letušek ČSA, které je 92 let a pamatuje ještě doby provozu na dakotách. Covid mi dost zamotal plány, nechtěl jsem řešit natáčení se seniory, abych je nějak zdravotně neohrozil.

Jak se pandemie koronaviru projevila na zájmu leteckých společností o spolupráci?
Pokud pominu první tři měsíce, kdy se vše zastavilo, tak myslím, že pozitivně. Vědí, že influencer na palubě je prakticky nic nestojí. Potřebují dát vědět, že se létá a že to je. Specifické je pak téma udržitelnosti. To nyní tlačí v podstatě každý dopravce.

Když se zpětně podíváš na svá videa, co považuješ za nejsilnější zážitek?
Největší asi cesta s leteckou oční klinikou Orbis v Ghaně. Beru to jako krásnou ukázku propojení letectví s normálním světem a jak může pomoci. Hodně silným zážitkem pro mě byl i let s A380 Hi Fly z Beji do Toulouse. Šlo o poslední let u dopravce, piloti udělali ještě v Portugalsku několik manévrů.

Eviduješ si, kolik jsi už naletěl kilometrů a kolik letů máš za sebou? 
Začal jsem si doplňovat roky na Flightmemory. Není toho tolik, jak se může zdát, jsem na zhruba 200 letech. Vždyť jsem poprvé do letadla sedl v roce 2012.

Neláká tě samotného udělat si pilotní průkaz? 
Ne. Poznal jsem hodně pilotů, abych věděl, že to není profese pro mě. Je to obrovská investice, neprošel bych myslím ani zdravotně. Raději o nich budu natáčet.

 

Tagy Albatros klub Doporučeno Rosťa Kopecký rozhovory na konec roku

26 komentářů