Deník Zdopravy.cz přináší příběh čtenáře/cestujícího, který se o víkendu snažil dostat vlakem z Brna do Českých Budějovic. Za největší problém přitom nepovažuje sněhovou kalamitu, nýbrž kalamitu informační, tedy nedostatečné informování cestujících.

Toto je malá reportáž o jedné (ne)cestě z Brna do Českých Budějovic z pohledu obyčejného cestujícího. Co zažil během jednoho dne s horším počasím. A jak se zachovaly jednotlivé články řetězce nazývaného železnice.

Je sobota 2. prosince 2023 kolem půl desáté dopoledne. V Brně je sněhová pokrývka, kam se člověk podívá. Teplota je kolem nuly. Přicházím na nástupiště č. 5 a 6, kde očekávám odjezd rychlíku v 9:44 ve směru České Budějovice a Plzeň. Postává zde již poměrně hodně lidí, což je nezvyklé, neboť vlaková souprava zde bývá přistavena obvykle mnohem dříve. Zanedlouho z pohledu na odjezdovou tabuli (a následně i z hlášení staničního rozhlasu) zjišťuji proč. Vlak R 636 Rožmberk bude o 30 minut opožděn, shoduje se tabule s rozhlasem. Rozhlas ještě dodává, že je to kvůli provozním důvodům dopravce.

Využívám příležitosti a jdu si pořídit něco k jídlu a pití na cestu do některého z obchodů na nádraží. V hale se prodírám přes nezvyklé davy lidí. Ne, tohle není jediný zpožděný vlak a běžný stav v sobotu dopoledne v nádražní hale stanice Brno hl. n., jde o zjevnou mimořádnost.

Kromě trochy toho sněhu ale v Brně žádné problémy nejsou viditelné. Spoje MHD, které jsem využil, jely na minutu přesně, chodníky jsou v rámci brněnského standardu uklizené, silnice též. Podaří se mi prodrat skrz davy až na druhý konec haly a nakonec zapluji do jedné pobočky supermaketového řetězce. Rychle nakoupím a čeká mě cesta zpět přes halu.

Dav už je řidší, odjel více než hodinu zpožděný RegioJet z Prahy do Bratislavy. Osobní vlaky v rámci IDS JMK jezdí standardně, případná zpoždění jsou do 10 minut.

Dostávám se zpět k nástupišti, odkud mám odjet. Zpoždění mého vlaku se zvýšilo na 40 minut. Důvodem je skutečnost, že stále nepřijel rychlík z opačného směru, který tu měl být již v 8:10. Na tabuli se zvyšuje zpoždění na 50 minut a ke konci 5. nástupiště přijíždí nějaký vlak. Je něco po čtvrt na jedenáct. Na neuklizenou část nástupiště z něj vystupují lidé a míří směrem k Novým sadům a prostoru před hlavním nádražím.

Trvá ještě asi 10 minut, než je odpojena lokomotiva. Pak dalších 10 minut, než je po objetí soupravy přistavena k našemu nástupišti. Ano, byl to rychlík od Českých Budějovic, který má jet zpět. Dle hlášení staničního rozhlasu byl zpožděn z provozních důvodů dopravce. Inu dobrá, snad už nás nic horšího nečeká. Nastupujeme do vlaku a se zhruba hodinovým zpožděním nakonec vyjíždíme. Ve vlaku projíždí minibar a nabízí své služby. Zdá se tedy, že cesta již bude poklidná. Jediným šrámem na idylce je fakt, že ve vagonu nefunguje topení.

Vyjíždíme z Okříšek, zpoždění zatím nenarůstá. Minibar prochází ještě jednou. Je to trochu překvapení, neboť obvykle projde mezi Brnem a Jihlavou pouze jednou, ale je to překvapení příjemné. Pán je milý a usměvavý. Jen zájem cestujících je minimální. Přijíždíme do Bransouzů, kde vlak zastavuje. Stojí zde osobní vlak směrem na Třebíč, na koleji, která pod sněhem vypadá jako kusá. Koleje jsou viditelné jen ve směru jeho jízdy, v opačném směru na Jihlavu je člověk jen tuší. Stojíme 10 minut, 20 minut…

Z okna vidím zaměstnankyni stanice, jak prochází kolem vlaku a míří k lokomotivě. Po půlhodince čekání přichází milá paní průvodčí s informací, že na trati je spadlý strom a že nás později bude informovat, zda budeme čekat na zprůjezdnění, nebo pro nás přijede náhradní doprava. Tuto informaci ověřuji i prostřednictvím GRAPPu Správy železnic. Zde je jen lakonické oznámení o omezení z důvodu povětrnostních podmínek.

Teprve na stránkách Českých drah jsou uvedeny přesnější informace. Důvodem je náraz protijedoucího rychlíku do stromu spadlého na trať. Asi po deseti minutách nás paní průvodčí informuje, že by během 10 minut měl přijet autobus náhradní dopravy. Opouštíme soupravu, čekáme pod přístřeškem ve stanici. Čekání se prodlužuje, paní průvodčí nám nabízí možnost posečkání ve vytopené čekárně. Naskýtá se pohled na projíždějící lokomotivu z našeho vlaku, která mění směr jízdy soupravy.

Autobus zatlačen do příkopu

Přijíždí autobus, který vjíždí na neuklizenou plochu před nádražím. Je něco kolem půl jedné odpoledne. Autobus se vyškrábe na malý kopeček a začne couvat. Řidič si musí být hodně jistý, neboť přes viditelné známky brždění autobus vždy ještě o kousek sklouzne dolů. Postupně se mu za pomoci těchto drobných smyků podaří autobus otočit. Nastupujeme. Přichází paní průvodčí a vyrážíme na cestu.

Cesta ubíhá dobře, vyjíždíme z Bransouzů, projíždíme první vesnicí a zdá se, že se nic nemůže stát. Omyl. Před obcí Kouty potkáváme osobní auto. Řidič autobusu se mu snaží vyhnout, zajíždí ke kraji. Až do zadní části autobusu je slyšet jeho nadávání na řidičku vozu. „Tak jeď, co se bojíš,“ ozývá se celým busem. Vozidlo stojí téměř na středu silnice a nehýbe se. Teprve až když řidič autobusu uhne téměř do příkopu, dává se auto do pohybu. A za ním druhé.

Řidič autobusu začne couvat, aby se dostal zpět na silnici. Autobus ale bohužel sjíždí směrem k příkopu. Zapadli jsme. Začnu uvažovat o tom, zda by někteří lidé měli mít vůbec řidičáky. Možná by stačilo více soudnosti a realistické zhodnocení řidičského umu. Osádka toho vozidla se dostala domů včas, ovšem jejím přičiněním uvízl autobus plný lidí. Řidič si volá pomoc.

Přijíždí posypový vůz, řidiči si chvíli vyměňují informace a vůz odjíždí, pokračuje ve své práci. Po chvíli přijíždí traktor. Chvíli se domlouvá s řidičem autobusu a odjíždí též. Těžko říci, proč se traktor, co utáhne víc než 40 tun, nepokusil autobus vyprostit. Čekáme, opět projíždí posypový vůz, tentokrát opačným směrem. Koukám do aplikace GRAPP a zjišťuji, že vlak, kterým jsem jel, z Jihlavy již odjel. Dokonce se to tváří, jako že náhradní doprava dojela do Luk nad Jihlavou a pokračovalo se vlakem. Ale houby, sedím v zapadlém autobuse, nikam jsme nedojeli.

Před třetí hodinou přijíždějí hasiči. Obhlížejí situaci a připravují se na zásah. Dozvídáme se, že pro jistotu zavolali i jeřáb. Čekáme, jeřáb nikde, rozhodují se tedy, že to zkusí i bez něj. Vystupujeme z autobusu. Během pár minut autobus vyprošťují. Nasedáme zpět a vyrážíme dále. V Koutech míjíme přijíždějící jeřáb. Autobus oproti původnímu plánu pokračuje až do Jihlavy. Tam přijíždíme deset minut po půl páté. Rychlík na České Budějovice nám ujel. Průvodčí působí dojmem lehké rozčarovanosti, když nám oznamuje, že nás chtěla posadit na rychlík, abychom pokračovali dále. Rychlík ale před chvílí zmizel bez nás.

První šrám na jinak perfektní práci zaměstnanců Českých drah a zaměstnankyně Správy železnic v Bransouzích. Co přijde ještě, netuším.

Zpátky do Brna

Na tabuli na nádraží v Jihlavě svítí zpoždění 70 minut. Inu dobrá, snad dojedu vlakem, co vyjížděl z Brna o čtyři hodiny později. Plány na dnešní den se mi už téměř rozpadly, ale ještě mám něco na zítřek. Blíží se čas odjezdu včetně zpoždění. Čas zpoždění na tabuli se zvyšuje na 80 minut a pak už to ani nesleduji. S takovou bych do Budějovic nedojel před půlnocí. Na ubytování mám být do sedmi do večera. Je půl šesté. Volám na kontaktní číslo a zkouším se domluvit, zda by šlo ubytování přesunout na jiný termín. Paní na telefonu je velmi vstřícná a nevidí v tom žádný problém. Domlouváme se, že jakmile budu vědět přesný termín, kdy pojedu příště, ozvu se. Snad svůj slib tedy dodrží.

Odvolám svůj zítřejší program. Jdu k pokladně Českých drah na zdejším nádraží a informuji paní pokladní, že bych se chtěl navrátit do Brna. Paní je milá, profesionální a během chvíle máme vše vyřešené, třebaže jsem jízdenku kupoval přes internet a mám ji v mobilu. Načítá kód a vystavuje mi nulovu jízdenku na cestu zpět, informuje mě o dalším postupu. Rozhodl jsem se tak, jelikož přijíždí vlak od Českých Budějovic, který pokračuje na Brno a má skutečně pouhých 70 minut zpoždění. Ano pouhých, protože původně jsem měl být v Českých Budějovicích ve dvě hodiny odpoledne a je skoro šest večer a já jsem v Jihlavě.

V tu chvíli vám 70 minut zpoždění přijde jako drobnost. Nastupuji do vlaku. Přichází paní průvodčí, že budeme mít dalších 15 minut zpoždění, neboť není lokomotiva. Čekáme. Neděje se nic. Za zhruba hodinu přijíždí rychlík od Brna. Tak máme lokomotivu, zdálo by se. Snad ano. Jenže stojíme. Rychlík, co přijel od Brna, pokračuje na České Budějovice. My stojíme. Čekáme a čekáme a v tom přijíždí druhý rychlík od Českých Budějovic, je po osmé večer. Většina cestujících vystupuje a přestupuje k nám. Předtím vyzvídá, který vlak odjede dříve. Čekáme. Marně celou dobu přemýšlím, zda je důvodem chybějící lokomotiva, strojvedoucí či něco jiného, například špatná koordinace ze strany Správy železnic. Krom informace o zvyšujícím se zpoždění na ceduli na nástupišti nejsme nikým nijak informování. A to jsme ve velké stanici v krajském městě. Jaký nebetyčný rozdíl oproti maličkým Bransouzům.

Po půl deváté se dáváme do pohybu. Vlak konečně vyjíždí směr Brno. S nějakými 240 minutami zpoždění. Na chvíli zastavujeme v Lukách nad Jihlavou, ale po chvíli pokračujeme dál. Cesta už probíhá normálně. Do Brna přijíždíme ve 22:44. Vlak zastavuje, vystupujeme. Stíhám ještě poslední tramvaj před nočním rozjedem a vracím se na místo, odkud jsem vyjel.

Stále přemýšlím o tom, proč jsme v Jihlavě nebyli informováni a o tom, jak kvalitní je práce Správy železnic, když není schopná ani říct cestujícím, který vlak bude vypraven dříve a informovat je o důvodech čekání. Člověka hned napadne, že se čekalo na Godota.

Lukáš Klíma

Tagy České dráhy R11 sněhová kalamita Správa železnic

183 komentářů