Deník Zdopravy.cz přináší komentář majitele rejdařství Evropská vodní doprava – Sped. Lukáše Hradského. Ten je dlouhodobým kritikem přístupu státu k českým vodním cestám. Poslední roky označuje za nejtragičtější období v historii české plavby. „Tohle není jen ekonomický problém – je to kultura, tradice a budoucnost, kterou ztrácíme před očima,“ píše Hradský.

Když se podíváme na čerstvá data Českého statistického úřadu za rok 2024, uvidíme čísla, která by ještě před několika lety málokdo považoval za možná. Objem přepraveného nákladu po vnitrozemských vodních cestách činil 978 000 tun. To je o pětinu méně než v roce 2023 a skoro o 44 % méně než v roce 2019.

Ještě hůře vypadají přepravní výkony: 303 milionů tunokilometrů znamená meziroční pokles téměř o 16 %, proti roku 2019 jsme třetinu pod tehdejšími hodnotami.

To ale není ekonomická fluktuace, ani běžný trend. Roky 2024 a 2025 představují nejtragičtější období v historii české lodní dopravy – a troufnu si říct, i v rámci evropské říční plavby obecně.

Národní selhání ve správě vodních cest

Za těmito čísly se skrývá mozaika soustavných uzavírek, zpožděných rekonstrukcí, nedostatečné údržby a tragicky slabé koordinace státních orgánů. Jen namátkou:

– šest měsíců zavřený Trojský kanál v Praze kvůli výstavbě protipovodňové uzávěry. Měsíc zavřený Hořínský kanál u Mělníka
– rekonstrukce plavební komory v Modřanech, opět s velkým zpožděním
– téměř dva roky omezená plavba mezi Chvaleticemi a Mělníkem – vinou nánosů po povodních, které nikdo neodstranil včas
– stále omezené ponory v úseku Mělník – státní hranice kvůli škodám z léta 2024
– zřícený most v Drážďanech – zablokoval tok od 9/2024 do 2/2025.
– požár na komoře Hořín, neopraven dodnes
– a především dlouhodobé sucho, které postihlo dolní tok Labe od dubna 2024 bez náhrady

Ve všech ostatních druzích dopravy lze problém objet. My – vodní dopravci – žádnou objížďku nemáme. Jsme závislí na jediné cestě a na její průchodnosti. Bohužel to stát dlouhodobě odmítá pochopit.

Ztracená flotila, ztracené příležitosti

Ministerstvo dopravy nám oficiálně sdělilo, že žádná podpora nebude poskytnuta, protože „jiné dopravní sektory o podporu nepožádaly“. Tento výrok v kontextu reality je nejen nepochopením, ale – při vědomí důsledků – také tragikomický.

Kvůli tomu dnes:
– po 102 letech končí ČSPL, kdysi největší rejdařství ve střední Evropě
– loděnice v Děčíně jsou v insolvenci
– končí další menší provozovatelé nákladní plavby
– byla prodána jediná hotelová loď operující výhradně v rámci ČR

Tohle není jen ekonomický problém – je to kultura, tradice a budoucnost, kterou ztrácíme před očima.

Co bude dál?

Plavba se z těchto ran vzpamatuje jen tehdy, pokud dojde k přehodnocení přístupu státu ke správě a podpoře vodních cest. Potřebujeme systémovou údržbu, krizový management a minimálně takovou míru podpory, jakou dostávají jiné formy dopravy. Nevoláme po výjimkách – voláme po férovém přístupu.

Protože zatímco kamiony mohou jet objížďkou a vlaky přeložit trasu, lodě bez vody a průjezdných komor neplují.

Lukáš Hradský

Tagy EVD-Sped. Lukáš Hradský nákladní lodní doprava

44 komentářů