Dopravci Železnice

Pokladny z malých nádraží nezmizí, nová smlouva mezi SŽDC a ČD je před podpisem

Ve stanici Sepekov prodávají jízdenky závorářky SŽDC. Autor: Zdopravy.cz/Jan Šindelář
Ve stanici Sepekov prodávají jízdenky závorářky SŽDC. Autor: Zdopravy.cz/Jan Šindelář

Prodej jízdenek Českých drah (ČD) zaměstnanci Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) zůstane na většině menších železničních stanic s největší pravděpodobností zachován. Pár měsíců poté, co SŽDC vypověděla smlouvu o prodeji jízdních dokladů, je před podpisem smlouva nová.

Oproti původní dojde ale ke změnám: zaměstnanci SŽDC nebudou prodávat všechny typy jízdenek a zmenší se počet stanic, kde budou provoz pokladen zajišťovat výpravčí.

Návrh smlouvy projednávají právníci SŽDC a ČD, předpoklad podpisu smlouvy je do konce května,“ řekla mluvčí SŽDC Kateřina Šubová. Stávající smlouvu vypověděla SŽDC na konci ledna k 10. červnu. Výpověď měla znamenat konec prodeje jízdenek na 197 nádražích. Už před tím přitom došlo k menší redukci počtu pokladen od platnosti stávajícího grafikonu.

SŽDC argumentovala tím, že prodej jízdenek představuje administrativní zátěž. Napětí vzrostlo hlavně proto, že České dráhy penalizovaly například výpravčí za to, že neznali zcela dokonale tarif TR 10. To by měla nová smlouva řešit: v pokladnách obsluhovaných zaměstnanci SŽDC by podle nové smlouvy neměly být k prodeji všechny jízdní doklady, ale jen ty základní, které se běžně prodávají přes UNIPOK, tedy systém pro pokladny Českých drah.

Ne už ale doplňkové prodeje. „Neplánujeme vyřizovat například žádosti o výdej karet, kilometrickou banku, reklamace/návratky, úhrady hlášenek, příjem žádostí o odškodnění a další služby,“ dodala Šubová.

Oproti původním počtu bude ale stanic s prodejem jízdenek méně, zatím se jedná o 166 stanicích. „Oslovili jsme jednotlivá oblastní ředitelství a prověřujeme, kde je možné jízdní doklady prodávat,“ vysvětlila Šubová, jak došlo ke snížení počtu.

Provize za prodej jízdenek má být stejná, jako dosud, mění se sankce za porušení smlouvy.

38 komentářů

Klikni pro vložení komentáře
  • Na Slovensku tam se s tim nemazou, pokud je nadrazni budova uzavrena, listek na vlak koupis v nejblizsi hospode, obsluha natuka do tabletu jizdenku, vytiskne, zaplatim a jdu na vlak…

    • Tady v Budapesti maj na celou aglomeraci (2,5 – 3 miliony lidi) na všechno automat – natukas si kam vlakem jedes, pipnes to kartou a automat ti vyplivne jízdenku na vlak… (zluty automat)
      – i na veškerou MHD – metro, dloooouhy tramvaje c. 1,4,6, normalni tramvaje, metro, autobus, trolejbus i vcetne „vlako-tramvají HÉV“ – na to všechno je taky jenom masina (fialovy automat)
      takže i u nas doma by z obce do obce nebo z obce do okresního/krajskyho města stacil automat – rychle, levne pohodlne(kartou pipnout) – zaměstnávat na to lidi je moooc drahy luxus!

    • ad Johnny Gomez: zrovna v Maďarsku, zemi s tak ukrutnou přezaměstnaností, mě tohle fakt překvapuje…

    • Martin Hanzal:
      I v Maďarsku samozřejmě obsazené osobní pokladny ve veřejné dopravě zcela běžně fungují, jen těch (někdy dost komplikovaně obsluhovatelných) jízdenkových automatů je tam asi přece víc než u nás. A nezapomeňte, že osoby „65+“ z celé EU tam jezdí ve VEŠKERÉ veřejné hromadné dopravě zcela zdarma (kromě povinně místenkových vozů a příplatkových úseků v rychlících) a bez jízdenek, jen s povinností prokázat věk průkazem totožnosti (OP, CP, atd.) – to také ušetří prodej velkého množství jízdních dokladů.

    • Martin Hanzal:
      „BUDka“ je v tomhle dopravne vazne vychytana – je to obrovsky mesto 2mil lidi – rozlohou bych to odhadoval 2x vetsi nez Praha plus okolni aglomerace do dalsiho 1 mil lidi. Vsude na vsech zastavkach jakykoliv pmhd jsou digi infopanely kdy co pojede – takze to nemusis lovit v jizdnimkazdy radu na stagli. Treba dlooouha 6-ticlankova tramvaj co jezdi jenom po velkym bulvaru „Nagy körút“ prijede kazdy 2 minuty. Mraky autobusu, opravdu nikdy nekocici „had“ busu – trasovani do krize k tramvajim – proste efektivni…

  • Pokud máte svou menší stanici v oblibě a nechcete k lepat kosu v budce a je tam člověk z čd – doporučuju například služby jako dobíjení kreditu na eshop/zákaznickou. Myslím, že jim tak můžete slušně zvednout třžby a ušetří se poplatek za platební karty.
    Prostě jim nedávat argument k zavření.

    • Což ovšem stejně nic nemění na tom, že stejně nemáte pravdu!

  • Říkáte pane Vladimíre jen půl pravdy. Ano dělali tu práci co dnes dělá Cargo, spěšniny, zavazadla, nákladní listy v té dané stanici. Ale nebyl na to výpravčí zdaleka sám. V každé stanici byli dva až čtyři zaměstnanci a to i v té Horní Dolní.

    • To rozhodně není pravda, možná někde, kde měli dobrého přednostu a ten jim dokázal zaměstnance zařídit a kde byl velký obrat vozů, ale co já pamatuji stanice u sebe, tak krom výhybkářů (které nahradilo ZZ) a někde staniční (která ale zametala perón, umývala WC a tahala kasičky a tašky od vlaků) nebyl také nikdo. Rozhodně znám plno stanic, kde výpravčí dělal jak vozové zásilky, tak nákladní pokladnu, tak osobní s lepenkami, K4101 a 4106, včetně jednoho, který měl celou pokladnu včetně objednávání jízdenek přes vzorník apod na starosti. A bylo to rozdělené, jeden měl na starosti objednávání jízdenek, druhý tiskopisy, třetí zase opravu předpisů apod…
      A hlavně byl pestrý železniční provoz. Dnes v 50% případů, kde ČD požadují prodej jízdenek jezdí 2 hodinový takt a více ani kolo…

  • Kdyby slevnili jízdenky prodávané elektronicky, tak by těch lidí na pokladnách výrazně ubylo ….

    • No ono by to stacilo opacne – zdrazit ty papirove natolik, aby to motivovalo lidy si to kupovat online – kazdej si to prece muze natukat na mobilu 🙂

    • Slevy při nákupu na eshopu byly svého času tuším 4%, nyní místo slevy můžete při nákupu sbírat body a ty pak uplatnit na nákup třeba víkendové jízdenky – osobně mi tento systém vyhovuje lépe.

  • No nepřijímání reklamací a návratků bude docela masakr…

  • V dnešní době mi připadá prodávání jízdenek v pokladnách poněkud nadbytečné. Dříve, když nebyl eshop pokladny smysl měly. V autobusech taky vždy prodával jízdenky řidič, proč by nemohl totéž zajistit jen průvodčí (stejně se tak už děje při nástupu cestujícího v neobsazených stanicích)? Samozřejmě s možností platby bezkontaktní kartou u průvodčího, pro rychlejší odbavení.

    • Dnes bohužel kontrola jízdních dokladů a slev trvá přes POpku trochu déle a tak bez osobních pokladen a nutnosti si koupit jízdenky by jinde než na lokálce jezdila většina cestujících bohužel zadarmo, to by si tu jízdenku v eshopu nekupoval také nikdo a plno lidí by hrálo hru, jedu zadarmo. Třeba úsek Praha – Kolín je v plných vlacích nezkontrolovatelný.

    • Tak ono je to taky o tom, že jeden průvodčí na čtyři klasické vagóny je fakt mazec. Je jasný, že pokud je plnější, tak nestačí mezi zastávky odbavit všechny cestující.

    • Není, než něco naklikáte, otevřete připojení, notas, eshop, kartu, ověření – tak je to mnohem rychlejší přes pokladnu. Záleží jak je pro vás cenný i váš čas.

    • Tak na počítači to ještě jde, i když ergonomie dostává na frak. Ale kupoval jsem před týdnem jízdenku přes mobil, bylo to poprvé a nejspíš i naposledy. Největší opruz je zadávání čísla InKarty a data narození. Proč údaje, které mám zadané v profilu, nejdou použít stejně jako na klasickém webu?

    • babilon:
      Možná i proto, že když přijdete o nevypnutý MT nebo tablet, bylo by to snadno zneužitelné.

    • Nákup přes aplikaci Můj vlak v mobilu je určitě rychlejší než vysvětlovat spojení a čekat u pokladny. Zvlášť rychlé je placení z ČD Kredit místo platební karty. Pokladnu osobně využívám pouze při návratu do Prahy, ze stanice kde není označovač a chcit koupit výhodnější jízdenku PID, místo jízdenky dle tarifu ČD;)

    • železničář v důchodu: Nerozumím, co konkrétně je zneužitelné? Číslo InKarty? To tam ale stejně ťukám, takže si ho může přečíst i teď. A stejně mě nenapadá, jak ho zneužít.

    • To babilon a proč tu inKartu si nedáte do té aplikace? Nemusíte pak nic zadávat.

    • V aplikaci to zadávat nemusíte, dokonce díky upgrade na straně ČSOB se nemusí pamatovat ani číslo karty.

      Jinak je to asi desetikrokový nákup i v aplikaci (kupuju tam neustále tu samou relaci tam a zpátky a ani to nejde jednoduše), ale je to furt lepší než na webu.

      Oni e-commerce neumí, aplikace byla průměrná i v době spuštění, ovšem Nábřeží dodnes žije v sebeklamu, že provozuje nějaký klenot…

  • Asi je pořád lepší toto řešení, než situaci vyřešit ve stylu GW Train – zrušit většinu pokladen, u zbývajících výrazně omezit otvírací dobu a vlaky nechat jezdit jen s automatem na jízdenky a to bez sebemenšího náznaku snahy o informování zákazníků…

  • Však vás nikdo nenutí prodávat jízdenky. Dobrovolně podepisujete náplň práce. Že by prodej byl problém, nemyslím si. Mmch taky prodávám jízdenky 50 vlaků za směnu a přes 100jizdenek. V letech kdy byl výpravčí ČD to problém nebyl a u SŽDC to je problém.

    • Asi jsi zaspal dobu kamaráde. Je to jiná firma. Taky nás ždímají za režijky… Tak proč jim dělat charitu? Za jednoho pokladníka ušetří ČD desetitisíce měsíčně. Výpravčí dělá celou jeho práci za 300/měsíčně. Výsměch.

    • V letech, kdy byl výpravčí ČD, to byl taky problém, jen se o tom nemohlo mluvit… Jinak je to i hodně závislé od použitého SZZ v dané stanici. Já popisoval takovou stanici, kde je ústřední zámek, stanoviště a telefonika plus pravidelné křižování. Co vlak, to šestnáct telefonátů! A mimochodem, za dob ČD taky na okýnku visela cedulka, že cestující bude obsloužen nejpozději 5 minut před pravidelným příjezdem vlaku…

    • A víte, že se jim ani trochu nedivím? Sám jsem kdysi na několika malých stanicích sloužil a věřte mi, že pracovat na ústředním zámku s dvěma stanovišťmi, na telefonice a v půlhodinovém taktiku, notabene když cestující chodí pro lístek minutu pravidelném odjezdu, vážně nebyl žádný med… Nebo na koridoru, kde než se teta u okýnka vymáčkla, stálo EC u vjezdu… 🙂

    • To nevydýchají, to víte, dřív měli na trati i nákladní vlaky, dělali nákladní pokladnu, nákladní listy, posun ve stanici, dohadování s přepravci a lepenkové jízdenky a psané jízdenky ručně, k tomu většinou prehistorické zab. zař. Dneska na JOPce s nulovou nákladní dopravou na trati, s nulovým posunem ve stanicích a žádnou prací ohledně zásilek a nákladních listů je prodej jízdenek na Unipoku strašně velký problém…. Vrátit dnešním výpravčím práci před ještě tak 20 lety, tak to by byl malér…

    • Dříve i v malých stanicích přes den prodávala osobní pokladní, nákladní listy a manipulaci se zásilkami dělala nákladní pokladní a výpravčí prodával jen přes noc kdy není taková frekvence jako ve dne. Navíc málokde byl celodenní hodinový takt osobáků jako dnes, navíc byly i nákladiště které se obsluhovaly jenom v noci (u nás jezdil jeden manipulák ve dne a druhý v noci) protože se sloužilo veskrz a ne jako dnes kdy je přes noc výluka dopravní služby.

    • Vlastimil: „Vrátit dnešním výpravčím práci před ještě tak 20 lety, tak to by byl malér…“
      Mluvíte (resp. píšete) mi úplně „z duše“ – a ještě bych dodal, že podmínkou pro připuštění do kurzu pro výpravčí bylo předchozí řádné složení komerčních, vozových a technických (včetně telegrafních – do poloviny 60. let minulého století i z „morse“ telegrafu) zkoušek: profese výpravčího byla ve stanici tou nejuniversálnější a nejkvalifikovanější provozní funkcí – kolik asi současných výpravčích by tehdy tu práci (často navíc bez pomoci současných moderních zabezpečovacích zařízení) zvládlo …

    • Aje, tady se sešla sestava „za nás bylo líp“. Doporučuji nastudovat závěrečnou zprávu o střetu vlaku v úseku Mohelnice – Moravičany na stránkách DIČR, obzvláště přepisy telefonních rozhovorů, kde je v hlavní roli taky jeden z těchto borců typu „stáří je patent na rozum“ a „já vám ukážu, jak se to má dělat“… Zajímavé počtení.

    • Martin Hanzal:
      Mýlíte se (nebo možná jen cíleně prudíte): nikdo tady netvrdí, že „za nás bylo líp“ (to spíše opak je pravdou – za nás bylo mnohem více práce, a různorodé) – jen jsme se zamysleli nad tím, kolik toho a zda vůbec něco kromě dopravy (navíc s mnohem lepším zabezpečovacím zařízením) by zvládli současní „přetížení a zneuznaní“ výpravčí z toho, co museli umět zvládnout jejich předchůdci v době před cca dvěma „generacemi“.
      A pokud jde o finanční příjem, v těch dávných dobách žádné „příplatky za komerci“ nebyly – plat výpravčího byl v podstatě stejný, ať k tomu komerční úkony vykonával nebo ne.

    • železničář v důchodu:
      Pokud si projdete drtivou většinu vašich komentářů, bude složená převážně ze vzdechů typu „kdeže loňské sněhy jsou“, ale postupně:
      1) v kolika stanicích (ale upřímně) jste sloužil, kde před dvěma genezacemi bylo tolik osobky a nákladky a zároveň na to nebyli vyhrazení komerční pracovníci/pracovník?
      2) hustota osobní dopravy je dnes úúúúúplně někde jinde, než před dvěma genezacemi
      3) slyšel jste, že by si někdo z řad cestujících před dvěma generacemi stěžoval na chování výpravčího? Dnes, čím je národ pokřivenější, tím více má ve zvyku bonzovat – navíc to mají i jednodušší, v době internetu. Čímž ovšem nechci tvrdit, že jsou všechny stížnosti neoprávněné!
      4) příklad stanice, který jsem tu popisoval, je ústřední zámek, dvě stanovistě, ručně házené výměny, přejezd v prostřed stanice, telefonika na obě strany (a logicky i na boudy) a půlhodinový takt s pravidelným křižováním. Dříve nebyly hovory nahrávané, takže se leccos dalo „ojebat“ – dnes už to nejde. Do toho cestující, chodící si pro jízdenku v době odjezdu vlaku a stěžující si, nejsou-li obslouženi. Zažil jsem i případ, kdy si dvě minuty před odjezdem přišla jedna soudružka založit inkartu, na níž dokonce chtěla rovnou odjet. Suma sumárum to samé vybavení, jako před dvěma generacemi, jen té osobky nám jaksi přibylo…
      5) Kolik jste za směnu vystavil ručně psaných jízdenek a kolik jste prostě jen vyndal z ternionu, strčil do kompostéru, vyinkasoval 2,- Kčs a bylo vyřízeno? Dnes si lidé běžně chodí řešit inkarty, návratky, reklamace, rezervace a podobné věci. Ano, v dopoledním sedle bych se tomu milerád věnoval, ale bohužel, cestující chce (a bude) obsloužen hned… Navíc, obsloužit unipok bude vždy pomalejší, než vysunout kartonek z ternionu.
      6) Vezměme si finanční příjem výpravčího před dvěma generacemi a dnes a vztáhněme si to k průměrnému platu, zohledněme ceny nájmu, energií a potravin. Ano, lednička a auto jsou dnes v poměru k platu levnější, než před dvěma generacemi, ale tyto komodity si tak nějak nechodím kupovat každy měsíc.

      Odložil jsem červenou čepici před šesti lety, ale některé vzpomínky jsou ještě příliš živé, takže, shrnuto a podtrženo, ano, za vás bylo líp a jednoduššeji…

    • Martin Hanzal:
      Nevím, má-li smysl „zaplevelovat“ diskusi takovouto debatou, ale budiž, ať je po Vešem.
      1) Počítat se mi to nechce, navíc už si na konkrétní situace přesně nepamatuji, ale odhaduji, že z těch několika desítek stanic, kde jsem nějakou tu směnu odsloužil, bylo těch, které zcela nebo téměř odpovídají Vašim kritériím, určitě víc než deset, možná i víc než dvacet: každá stanice má jiný charakter práce a někdy je lze těžko zařadit do jediné „škatulky“. Navíc jsem sloužil převážně noční směny, kdy tam „denní personál“ nebyl, takže jsem musel dělat všechno sám – a věřte, že zpracovat třeba 10 či 15 nákladních listů, které v devět hodin večer přinesl přepravce, aby manipulační vlak jedoucí před půlnocí mohl ty vozy odvézt, když do toho tehdy ještě jezdila na jednokolejce s „telefonikou“(na trati i ve stanici) i nějaká další nákladní doprava, dalo dost „nedopravní“ práce. A osobní pokladní chodily prodávat nejdříve od pěti hodin ráno (či spíše ještě později), takže v „pince“ musel prodávat výpravčí ještě i ráno – a do uzávěrky pokladny pak ještě předávka služby (v době nejhustší ranní osobní dopravy), takže nevím, co „za nás bylo líp a jednodušeji“ …
      2) Hustota osobní dopravy je dnes úúúúúplně někde jinde, než před dvěma generacemi: pokud to beru za celý den, pak ano – jenže tehdy byla také „úúúúúplně někde jinde“ hustota nákladní dopravy, a o té se dnes v těch Vámi vytipovaných stanicích v naprosté většině případů ani nezdá.
      3) Stížnosti existovaly samozřejmě také, jen jich asi bylo opravdu méně – ale ani tak ne proto, že by k jejich podávání byly horší (technické) podmínky, ale spíše proto, že k nim nevznikalo tolik důvodů (lidé se k sobě chovali slušněji a vstřícněji) …
      4) To, co popisujete, je asi dost extrémní případ, který bych rozhodně negeneralizoval – ale nastávat by neměl ani jako výjimka, takže v tomto případě bylo asi něco opravdu špatně.
      5) Ručně psané jízdenky: jak kde, ale mnoho jich většinou nebylo – „In-karty“ také nebyly, zato ale bylo zase ověřování různých průkazek na slevy, atd., a hlavně nebyly žádné „UNIPOKy“, které nyní při správné obsluze výrazně usnadňují práci v osobní pokladně, protože v mnohém „myslí“ za obsluhu.
      6) Výpravčí v běžné stanici „3. třídy“ měl ve 2. polovině 60. let minulého století po zařazení k samostatnému výkonu služby základní mzdu 1360 Kč (+ příplatky a prémie), po roce samostatného výkonu služby, tuším, 1490 Kč (+ příplatky a prémie), a průměrná hrubá měsíční mzda byla podle Internetu v roce 1970 asi 1915 Kč – takže výpravčí měl tehdy za tehdejší měsíční pracovní dobu (cca 200 hodin) včetně všech příplatků přibližně průměrnou či mírně podprůměrnou hrubou mzdu.
      Tak nevím, v čem tedy „za nás bylo líp a jednodušeji“ – možná v tom, že jsme z toho „nedělali vědu“, měli radost z pestré a zajímavé práce a z toho, jak jsme ji zvládali (takže i teď máme na co a v dobrém vzpomínat), nevztekali jsme se kvůli množství i té (nijak separátně neplacené) „nedopravní“ práce a nefňukali kvůli ní „jak staré ku*vy“ …

    • ad železničář v důchodu:
      Máte pravdu – zaplevelovat diskusi tímto tématem asi není správné, takže za mě už jen v krátkosti:
      1) souhlasím, zažil jsem ještě přd pár lety a vážně nic příjemného…
      2) tady je to diskutabilní, navíc, z mojí zkušenosti není s nákladním vlakem tolik „práce“ jako se zastavujícím osobákem. Ale to je věc názoru.
      3) Tohle je bohužel smutný důsledek dnešní doby. Zde bezvýhradně souhlasím
      4) Tento extrémní příklad existuje dodnes, ani tržby nejsou nezanedbatelné, proto ČD trvají na zachování poklady
      5) Ruku na srdce – kolik tarifních nabídek existovalo tehdy, kolik je jich dnes? A přesto by měl výpravčí znát všechny…
      6) aha, tak tady jsme se nepochopili, neboť jsem se domníval, že mluvíte o době „před dvěma generacemi, tedy někde kolem roku 1980. Mám spoustu bývalých kolegů, kteří jsou pochopitelně starší, než já a všichni bez výjimky si stěžovali, kolik brali před revolucí a kolik berou teď…

Newsletter

Partneři


Konference Doprava 2018

Výběr editora