Podcast: Ikarus byl pro Československo velmi drahý, říká sběratel Milan Jiroš
Ikarus 280, první bus ve sbírce. Pramen: Archiv Milana Jiroše
Kdo by si chtěl pořídit autobus, nedělejte to. Je to neskutečný žrout času. Všechno dělám sám.
Rozhovor se mi moc líbil. Děkuji! Ikarusy 280 jsou moje srdcovka.
Jediná věc do rozhovoru nepatřila, a dotaz moderátora 46:30 „Proč se mladí lidé nehrnou za volant autobusu?“.
Tuto otázku se ptejte nás řidičů autobusů pracujících na hlavní pracovní poměr a ne nadšeného brigádníka. Jsou to dva rozdílné světy.
Jestli jsou čabajky vaše srdcovka, možná byste měl vyhledat kardiologa. Nic ve zlým.
Ježiši, ten čas letí. Asi i touhle Čabajkou jsem měl kdysi dávno tu čest se vozit jako o hodně mladší po J.Hradci. Nevím proč, ale dodnes si vzpomenu na ty černý větrací průduchy uvniř, kožený sedačky a umakart v interiéru i na ten kravál když to jelo. Jezdily tu jak červený MHD, modrý Ikarus na meziměsto a nějaký žlutý na MHD s nějakým tygem a reklamou na Spořitelnu. Jó to už je sakra dávno. Ale mám radost, že jeden z těch hradeckých Ikarusů ještě žije.
V Žilině v polovině osmdesátek jezdily dokonce luxusní verze se sprchou 🙂 Byly to vyřazené kusy z Ostravy předané do Žiliny s popraskanými měchy a když pršelo, tak teklo na ty, co stáli na kloubu
No, třeba v Banské Bystrici jezdily ještě počátkem 90. let prorezlé ŠM 11. Tam se považovala čabajka za luxus.
Ano, ty vzpomínky. Ten drsný řev, když se to šplhalo od Edenu na Bohdalec. To zamoření salónu naftovými výpary při pokusu zatopit, ty děravé měchy, kterými táhlo a pršelo…
Z Knížecí na Malvazinky to dokonce nenechali jezdit, protože to nedávalo rozjezdy na Santošce.
Opravdu skvělý stroj.
Drahý… Udávaná životnost 10 let, kapacita 1,5 ŠM. Při 750000Kčs to dělá 50000/rok a kapacitu ŠM. Tedy přesně to odpovídá 300000Kčs za ŠM na udávanou životnost 6 let… Jenže – i tehdy se dívalo jen na aktuální cenovku, ne na životní cyklus.
Jenže ta ŠM měla za tu cenu motor s alespoň trochu odpovídajícím výkonem vzhledem ke hmotnosti vozidla a automat (sice takový kopající, ale lepší než ten klacek ve 280). Ty 280 byly po motorické stránce fakt tragédie.
Je možné, že přesně takto se za socialismu dělala cenotvorba.
Jiný příklad: cena automobilu odpovídala ceně všech náhradních dílů + ceny za montáž. Což u Škodovky mohlo tak nějak fungovat. U zahraničních aut se to přepočítalo podle podobného principu a stanovila se cena. No a pak se zjistilo, že díly (třeba na Simky) nejsou v Mototechně taky proto, že je vykupují zahraniční turisté, neboť jsou levnější než na západě. Tak se zdražily. Příhoda je z konce 60.let.
Docela hezky se to poslouchalo, byť toto téma jde úplně mimo mě. Inu když má moderátor dobrou přípravu a host co říct, i z nezajímavého tématu je dobrý poslech. 👍👍
Pamatuji si na havárii někdy počátkem devadesátých let ,kdy se Ikarus myslím z ČSAD Dobruška nedokázal včas odkulit z železničniho přejezdu v Trebechovicich pod Orebem a vlak mu odstřihl celou zadni část za kloubem.Bylo tam tehdy několik obětí..Hlavním konstruktérem Ikarusu udělali někdy v roce 1986 nějakého hocha ,kterému Ikarus zaplatil studia a praxi na Západě.Byla to tehdy velká sláva,jeho a Ernö Rubika tehdy byly plné časopisy,Maďarsko tehdy hodně frčelo,byl to takový malý Západ.Také tehdy začal starému Jánozsi Kádarovi pěkně zatapět jeden mladý kluk,který založil stranu Mladí demokraté.Jmenoval se Orbán,to jak se později vybarvil,to je už jiný příběh.
Pohádka pěkná. Podobnou nám kdysi vyprávěla naše vyučující Maďarštiny. Jen si to teda neupravila dle potřeby. Orbán je vystudovaný právník a zahraniční studia mu platila, jím tak nenáviděná Sorosova nadace. Dá se to najít i na Wikipedii…
V roce 87, to mi bylo 15 jsem jel zájezdovým Ikarusem z jižních Čech k Baltu v NDR. Byla to tenkrát velmi pohodlná cesta (když pominu ty vytlučené dálnice. A hlavně jsem tenkrát koukal jak puk, protože to bylo poprvé a naposled, co jsem se setkal s krátkým Ikarusem. Bylo to tenkrát od ROH, tak to možná byl nějaký podnikový bus.
ČR jich byla plná, ale na boku byl azbukou nápis SovTransAvto 🙃
…..ČSSR….
Tak to určitě nebyl ten, o kterém píše Václav. Každopádně mě zpětně překvapuje, že jsme tu měli také nějaké zájezdové Ikarusy, ale člověk si holt nepamatuje úplně všechno
Dostalo se sem pár kousků na zkoušku, některé jsou k vidění v muzeu DP Praha
Na stránkách zdorpavy je příliš mnoho hlučných reklam. Tu a tam mě rozčiluje, že se pustí nějaké hloupé video, troubí na trumpetu Jericho přes celý reproduktor a ruší ticho domácnosti. Mohl by někdo s tímhle svinstvem něco udělat?
Ano. Můžete se stát platícím odběratelem a budete mít obsah bez reklam.
https://zdopravy.cz/produkt/jeden-rok-bez-reklam/
Plať nebo tě budeme otravovat reklamou.
No,on ten server neběží zadarmo, víme? A někdo to zaplatit musí. Buď vy nebo reklama. Jak prosté.
Takhle svět funguje, zadarmo nepracujeme.
Mínusář si holt myslí, že na internetu by mělo být vše zadarmo:-)
Ani Igor zřejmě nepracuje zadarmo.
Když mě to náhodou odhlásí a vidím ten cirkus, tak si říkám, že každý modrý nick je vlastně hrdina… 😀
Nejsem si tím úplně jistý, ale myslím, že zelená barva neukazuje zda má člověk placenou verzi, ale zda je zaregistrovaný. Tím ale nezpochybňuju Vaše tvrzení o modrém masochismu :-)))
Mohl – přímo vy. Zaplaťte si přístup a máte klid – jako třeba i já. Stojí to za to.
Nebo si stáhněte zvuk 🙂
Ach ty vzpomínky… nezaměnitelná vůně hnědobéžového interiéru, alespoň na pohled vcelku ergonomické pracovistě řidiče, ve srovnání s Karosou pohodlné a měkké sedačky, charakteristické bouchnutí křídel dveří při otevírání a zavírání, zvonivě řinčení vykloktaných manuálních převodovek a především nezaměnitelné kvílení motoru provázené záškuby při rozjezdu – zvláště do kopce. A v zimě neuvěřitelná ledárna obohacená o průvan skrz vymačkané těsnění dveří. Ale vzpomíná se na to dobře :o)
Tak zase v městském provedení pro ČSSR díky „úžasné“ motorizaci nebylo do stoupání při rozjezdu potřeba moc řadit. Akorát teda pokud to byla linka s malým intervalem a další jela Karosa, tak na konečné jako Jižní Svahy byla dřív.
Bylo, mělo to sedm kvaltů a do čtyřicítky se musely dát 3-4. Nic jinýho jsi nedělal než řadil. V DPP za Ikarus byl příplatek.
Nevím, proč tu hovadinu někdo nekoupil s automatem, když už s tímto motorem…
A bylo to s automatem vůbec k dispozici?
Ano, zákazník si mohl vybrat různé motory i převodovky, včetně automatických Praga nebo Voith.
Dobrý. Děkuji za info. Nechápu mínusáře. Vždyť jsem se jenom zeptal.
Ty mínusy máte asi za to, že čtěte jen titulky a nepřečtete si článek: „Pokud by tehdy podnik zahraničního obchodu, tedy konkrétně Motokov, měl zájem přidat nějakou korunu, tak jsme tu mohli mít Ikarusy s výkonnějšími motory a automatickou převodovkou“
S automatem jsem se svezl v Budapešti i v NDR. Motorizaci nevím, ale oproti těm zdechlinám z domova to bylo mnohem živější aspoň na rovině, díky rychlému řazení.
Na Jižňáky ne, tam se řadilo až směrem do města. 40 v tom kopci nikdy nejel, předjížděl jsem ho za pěkného počasí na silničním kole. Několik let. A 40 jsem fakt do kopce nedal ani v mládí. Ale zase v rodině byl jeden, co si Maďara vzal právě kvůli tomu příplatku. On teda byl i na Sanosy, tzn. oficiálně to byl příplatek za kloub. Ideální šichta tak byla státní svátek s kloubem. Předposlední Karosy došly taky s manuálem, ale z těch 5 kvaltů při turbu a krátkém převodu stačily 4 a ještě šly oproti Ikarusu lehce. Vždycky jsem si říkal,… Číst vice »
Na 193 jezdí kloubová SORka a vždy si tam říkám jak je to proti Ikarusu dokonalý, nízkopodlažní, tichý vozidlo, až tomu nechci věřit…
Ikarusy jsem viděl v devadesátých letech i v Tunisku…
Já 2 roky zpět ještě i v Budapešti
Jestli sežene i Ikarus 725…
V podcastu celkem jasně zaznělo, že pan sběratel nechce trolejbus kvůli tomu, že by s ním nebylo kde jezdit. Jaký myslíte, že by tedy měl názor na pořízení železničního vozidla?
BZMOT 601 máte na mysli? Mám dojem, že už ani jeden neexistuje. Byl to Ikarus na kolejích.
Ano, BZMOT 601 a Ikarus 725 jsou dvě označení pro totéž vozidlo.
Proč by nebylo? Trolejbusových provozů máme několik a historické jízdy vypravují běžně. Při dobře nastaveném jízdném by si takový unikát na sebe ještě vydělal.
Nebylo by to někde k přečtení?
Ta fabrika Ikarusu musela být obří věc, ještě větší než tady ČKD a Tatrovka. Ikarus dělal autobusy kromě Maďarska i pro SSSR (snad tam ani jiný výrobce nebyl?) a DDR, což musely být šílené objemy.
Cenové rozdíly mě nicméně dost překvapují.
V SSSR byly tři velcí výrobci autobusů (LAZ, PAZ, LiAZ), každý s jiným směřováním, ale oni zkrátka tu spotřebu měli obří.
Ty fabriky navíc byly dvě. Jedna v (Buda)Pešti a druhá v Szekesfehérváru.
Děkuji za skvělý rozhovor. Ať se Vám daří!
Můj otec pracoval na krajském velitelství tehdejší ČSAD Brno. Ohledně Ikarusů mi říkal, že kdysi měli v podniku (70-tá léta) i krátké zájezdové verze Ikarusu které jezdily na dálkových linkách a údajně s těmi vozy byla všeobecná spokojenost. Motory v tom byly silné a i po stránce pohodlí ty autobusy byly lepší než tehdejší RTO a ŠME. Nicméně zaúřadovala RVHP a tak všechny ČSAD musely nakupovat Karosy. Jinak cenový rozdíl mezi Karosami a Ikarusy byl větší, než jak zmiňuje pan sběratel. V osmdesátých letech stála mětská karosa nějakých 250 tisíc, Ikarus přes milion.
Co je to velitelství? Nemá to být ředitelství ?
Za tehdejšího režimu to bylo toto označení v kurzu. Na dráze se třeba místo přednosta stanice říkalo náčelník stanice a podobně.
Ale rozhodně ne u ČSAD.. ta doba byla hodně švihlá, ale zase ne až tak.. 🤣
Jmenovalo se to ředitelství.
Cena byla vlastně i důvod vzniku trolejbusů Škoda Sanos. Zvažovaná karoserie Ikarus (s naší výzbrojí pro export do tehdejšího SSSR) stála víc než kolik byl SSSR ochotný platit za celý kloubový trolejbus. Obecně ceny tehdy byly deformované snad víc než dnes.
Dnes je cena plus mínus výsledek nabídky a poptávky (deformovaný dotacemi apod), ale v plánovaném hospodářství byla cena určená centrálně, u nás Státní plánovací komisí, v zahraničním obchodě mezi členskými státy RVHP pak touto (s hlavním cílem aby to nějak vyšlo, no nakonec to celé krachlo, kupodivu). Takže dost nesrovnatelné podmínky.
Až tak ne. Ikarus měl na svařování karoserií něco, co naši ne. Slíbili do CCCP určitý počet busů ročně a export i „na západ“ za devizy a byl jim dovolen dovoz výrobního zařízení „ze západu“ . Skříně jsou opravdu robustní, vydržely dlouho.
To jsem tehdy čuměl – bočnice byly z plechu napínaného na kostru, takže to bylo mnohem pevnější a nedrnčelo.
V Brně jezdily mimo jiné do kopce okolo krematoria do Bohunic a Lískovce – asi kvůli kapacitě. Ale ten kopec se jim nelíbil…
Jedním z hledisek tehdy byla kilová cena. Prostě kilogram motocyklu stál X. Kilogram banánů stál Y. Vyměnili motocykly za banány a Jawa dostala proplacenu určenou částku od monopolního exportéra. Pro každý obor byl jeden monopolní exportní úřad. Monopolní, ikdyž si říkal omnipol.