Okamžitě je v ní žvýkačka. Jsou nabíječky ve vozech MHD luxus, nesmysl, nebo standard?
PID chápe nabíjecí porty jako nadstandard a dobrovolnou aktivitu dopravců či výrobců.
Nabíječky mobilů či drobné elektroniky se ve vozidlech městské dopravy objevují už řadu let. Ve svých nabídkách je mají výrobci autobusů, tramvají či trolejbusů, mnohde jsou i standardem kvality pro dopravce či objednavatele dopravy.
Drobné konektory v sedačkách či stěnách vozidel však mají i nemálo odpůrců. A zatímco příznivci dobíjení si většinou vystačí s prostým konstatováním, že je to „už prostě standard“, argumenty odpůrců jsou pestřejší.
V první řadě zpochybňují smysluplnost dobíjení v samotné MHD, která je určena na dopravu lidí na krátké vzdálenost po městě „od domu k metru“. Za těch pár minut cestující baterie svých mobilů v nabíječce jen „pohladí“ a ve výdrži jim moc nepomůže.
Osobní luxus
Navíc jejich existence předpokládá, že si lidé s sebou vozí příslušný dobíjecí kabel, jejichž standardy se v době životnosti vozidla stále mění, takže konektor a jeho napájecí rychlost mohou být velmi rychle „out“. Pro řadu lidí je pak dnes už smysluplnějším řešením nošení powerbanky.
Klíčovým argumentem dopravců je pak vysoká poruchovost konektorů, zejména kvůli jejich oblibě u vandalů. „Okamžitě je v nich žvýkačka či jiný odpad, opravy pak jen přidělávají práci a zvyšují náklady,“ uvádí pod podmínkou anonymity jeden z českých provozovatelů MHD.
A zároveň nabízí filozofickou úvahu, zda je možnost dobíjet si mobil ještě vůbec součástí veřejné služby, nebo už osobním luxusem, který nemá s dopravou moc společného.
Názory se různí
Web ČT24 před časem v anketě zjišťoval, jak je možnost dobíjení v MHD v Česku rozšířená. V Brně má například USB porty třetina vozového parku. Všechny nově pořízené autobusy i tramvaje jsou jimi vybavené už automaticky. V nových tramvajích Škoda 45T už jsou kombinované USB porty včetně USB-C a s vyšším výkonem.
V Ústí nad Labem jsou nabíjecí porty dostupné ve více než polovině vozů, a to včetně trolejbusů. V Karlových Varech je zásuvkami vybaven celý vozový park, tedy všech 268 autobusů. A podobná situace je i v Jihlavě, Zlíně, Pardubicích nebo Českých Budějovicích. Tamní dopravní podniky zásuvky vyžadují ve všech nově pořizovaných vozidlech.
Ale naopak Pražská integrovaná doprava (PID), jakožto největší dopravní systém v Česku nabíječkám nefandí a ani s nimi do budoucna nepočítá.
„V současnosti naše standardy pro vozidla PID tuto výbavu nepožadují, i s ohledem na předchozí zkušenosti dopravců s častým poškozováním těchto zařízení a vysokých nákladech na jejich udržování v bezvadném stavu,“ popisuje mluvčí Ropidu Filip Drápal.
Nadstandard
O povinném doplnění dobíječek do vozidel neuvažuje PID ani v případě nových smluv s dopravci. „Samozřejmě to ale žádnému dopravci nezakazujeme a chápeme to jako určitý nadstandard a dobrovolnou aktivitu dopravců či výrobců vozidel,“ doplňuje mluvčí.
Stejný postoj má k nabíjecím portům i pražský dopravní podnik (DPP). „DPP neplánuje plošné zavádění USB nabíjecích portů v autobusech, elektrobusech ani trolejbusech. Cestování v městských autobusech trvá většinou jen krátkou chvíli a nabíjení mobilního telefonu v tomto časovém úseku nemá velký přínos,“ konstatuje vedoucí komunikace DPP Daniel Šabík.
Potvrzuje, že dle zkušeností z provozu čelí tato zařízení čelí opakovanému vandalismu ve formě poškozování a ucpávání zásuvek. Provozuschopnost je tak finančně náročná a porty tak často nefungují.
„Zkušenosti z této oblasti si DPP vyměňuje s kolegy například na platformě Sdružení dopravních podniků ČR. Nabíjecí porty dávají smysl v autobusech na dálkových linkách, kde cestující stráví na cestě řadu hodin,“ dodává Šabík.
DPP má s nabíjecími porty i vlastní zkušenosti, vesměs se však jedná o předváděcí vozidla. V současnosti jsou namontovány ve čtyřech trolejbusech SOR TNS 12 a bude je mít i první série trolejbusů Bozankaya SNG 12T. „DPP to umožní otestovat, jak se budou cestující k nabíjecím portům chovat,“ uzavírá Šabík.