Palubní tiskárna na peníze byl hit. Leteckých mechaniků je obrovský nedostatek, říká avionik Lančin
Na Instagramu sledují Lančinova videa miliony lidí. V rozhovoru popisuje svou práci a radí, jak v letectví uspět.
Stanislav Lančin je letecký mechanik-avionik, momentálně pracující na Maltě. Svou práci přibližuje prostřednictvím sociální sítě Instagram a svého profilu avionic stan. Jeho technicky zajímavé příspěvky dosahují milionových zhlédnutí. V rozhovoru pro Zdopravy.cz popisuje cestu, jak se k avionice dostal, ale i své zkušenosti populárního leteckého instagramera.
Na sociální síti Instagram máte přes sto tisíc sledujících. Vaše příspěvky vídají i dva miliony lidí. To jsou na čistě leteckou tématiku nadstandardní čísla. Jak jste se k nim dostal, co vás inspirovalo?
Zpočátku jsem se na leteckou tématiku ani nezaměřoval, až časem jsem narazil na profily jako stigaviation, totalaviation či zeto.r. Všichni ale byli mechanici, přičemž já byl avionik, tedy odborník na elektrické systémy. Na avioniky jsem do té doby nenarazil, a tak jsem si řekl, že by i tato práce mohla lidi zajímat.
Rostly vaše statistiky dlouhodobě, nebo najednou vystřelily nahoru? S jakou fotkou či videem přišel onen pomyslný zlom?
Mé začátky na sítích jednoduché nebyly. Rostl jsem pomalu, přičemž jsem původně vydával spíše fotky detailů letadel. Ke krátkým videím, tzv. reelsům, jsem přešel až později. Že se instagram mění na právě tento obsah mi poradili kolegové. Asi jsem se tak svezl zrovna na této vlně. Doslova vystřelilo video z testu reverzů (obracečů tahů, pozn.red.), pomohlo mi sdílení většími profily.
Máte nějaké oblíbené téma, které chcete sledujícím přiblížit?
Rád natáčím technologické zástavby letadel, práci s kabeláží. To však pro oko diváka není až tak lákavé, neboť se tam toho moc neděje. Často cílím na detaily, neboť si svoje videa pouštím i sám zpětně, abych si pomohl při práci. Každé letadlo je sice unikát, ale hodí se mi to, abych věděl kde příště sáhnout a podobně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vaše nejúspěšnější video, pokud se nepletu, bude asi tiskárna v letadle, ze které vyjela bankovka. Předpokládám, že cíl byl diváka pobavit. Můžete ale popsat, o jaké zařízení se jedná, k čemu slouží a jak konkrétně funguje?
Tiskárnu jsem nedávno překonal videem motoru s momentovým klíčem. To má dnes okolo tří milionů zhlédnutí. Když se vrátím k samotné tiskárně, tak jde o zařízení fungující v podstatě na principu tiskárny na účtenky, kterou běžně známe z obchodů či autobusů. Jedná se o laserovou tiskárnu vypalující údaje potřebné pro posádku na fotocitlivý papír. Pobavily mě některé komentáře lidí, kteří věřili, že si opravdu můžete v letadle vytisknout peníze. Já přitom jen papír nahradil bankovkou.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Mají letadla ještě nějaké podobné vychytávky, které dokáží laika i odborníka zaujmout či pobavit?
Je tam toho dost. Běžný člověk se k takovým technologiím pravděpodobně jen tak nedostane. Zajímavé jsou například head-up displeje či tzv. airstair, tedy schody zabudované přímo do letadla. Obě věci můžeme znát například z Boeingů 737, ale jsou i na Airbusech A320. Vlastní schody si vozí třeba vládní speciál.
Oblíbené jsou u vás i videa s vystřelením nouzového skluzu. Tento mechanismus funguje jak?
Skluz je zabalený přesně v určitých krocích. Jsou k němu postupy, kde a jak jej ohýbat. Balí se speciálním přístrojem za pomocí tlaku. K aktivaci skluzu dochází, když se otevřou zajištěné dveře letadla. Odpálí se láhevnaplněná dusíkem, která jej musí za určitý čas nafouknout.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Podle instagramu pracujete prakticky výhradně jen na podobných systémech, komplikovaných zařízeních. Všude vidím spoustu kabelů, spínačů. Toto je tedy vaše práce?
Ano, jsem avionik. Zaměřuji se na přístroje, systémy, kabeláž a vše, co se v letadle týká elektřiny. Pomáhám i mechanikům, neboť avionika je v letadlech prakticky všude. Pod rukama mi projde každé letadlo na údržbě, avionik musí být u všeho.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jaká byla vaše cesta k dané pozici?
Dostal jsem se k tomu úplnou náhodou. Nikdy jsem nebyl letecký nadšenec. Na střední školu jsem chodil do Trenčína na SOŠ letecko-technickou. Při výběru mi přišla zajímavá, navíc šlo o maturitní obor. Mohli jsme si vybrat zaměření, jestli budeme mechanici či avionici. Co vím, tak v Česku to tak není. Součástí čtvrtého ročníku byla praxe. Já si pro ní vybral Letecké opravny Trenčín, kde jsem dělal na vrtulnících Mi-17. Po škole jsem zamířil do Ostravy. Začínal jsem na exteriérech letadel, po třech měsících jsem se dostal na avioniku. Podobná cesta čeká téměř každého nováčka.
Letecký mechanik potřebuje nad rámec technické zručnosti specifické modulové zkoušky, mám pravdu?
Ano. V Trenčíně jsme měli možnost si je udělat už během školy. Já si takto udělal polovinu, druhou jsem dodělával v práci.
Jak dlouho je trvá získat? Jsou podmíněny i nějakou praxí? Dokážete k něčemu přirovnat jejich náročnost? Maturita, vysoká škola…
Mně trvaly v součtu tři až čtyři roky, ale záleží na člověku. Jdou udělat i za měsíc. Já je ale nepotřeboval hned, nejdříve jsem musel mít dva roky praxe. Teprve pak byla možnost si požádat o licenci. Praxe byla obsáhnutá za celé čtyři roky na škole. Pokryla celou praxi potřebnou k modulům. Náročnost je různá, některé moduly jsou obsáhlejší, jiné méně. Naučit se na to dá.
Musel jste projít ještě nějakým dalším speciálním školením? Předpokládám, že s takto složitými systémy nemůže pracovat v uvozovkách obyčejný strojař.
K práci na konkrétních letadlech jsou ještě zapotřebí typovky, v případě Ostravy šlo o rodiny Boeing 737 a Airbus A320. To už se dělá při práci. Typovka trvala měsíc a půl. Tam se už člověk učí jednotlivé systémy a části do detailu. Samozřejmostí jsou školení pro vstup na plochu, radiokomunikaci a podobně.
Pocházíte ze Slovenska, jaké tam jsou dnes možnosti v letectví?
Vysoké školy jsou v Žilině a Košicích, střední Bratislavě a Trenčíně. Na školy nastupuje dost studentů, bohužel ne všichni zůstanou v oboru. Nedostatek kvalifikovaných lidí je dnes obrovský problém.
Proč jste šel zrovna do Ostravy? Blízko je třeba i Vídeň.
Přišli k nám s náborem, Vídeň už pro mě byla daleko.
Může si letecký mechanik vybírat? Je po takových lidech velká poptávka?
Momentálně si mohou mechanici vybírat více, než kdykoliv předtím. Hodně s tím udělala pandemie, kdy odešla spousta lidí. Momentálně je takový nedostatek mechaniků i avioniků, že mi pracovní nabídky chodí prakticky každý týden. Důležité je mít k naší práci vztah. Kdo to tak nemá, je spíše přítěží. Dělá chyby, které se pak musí opravit. S nadšenci je naopak radost pracovat.
Jsou opravny na Mošnově z pohledu leteckého mechanika něčím specifické? S jakými letouny jste tam pracoval?
Na začátek kariéry je to za mě nejlepší volba. Nováček se dostane prakticky ke všemu. Jinde to tak není, běžně se ve světě začíná s uklízením, natíráním a podobně. Nadšence může zaujmout rozmanitý provoz, dostane se na airbusy i boeingy.
Rozhodl jste se jít dál, pokračoval jste na Maltu. Co tak pozoruji některé letecké mechaniky v posledních letech, nejste jediný, kdo z Česka odešel. Čím to je? Dokáží vůbec zdejší firmy konkurovat těm zahraničním, a to nejen penězi?
Firmy si často přetahují lidi. Na začátek jim dokážou nabídnout lepší podmínky. To ale nebyl můj případ, byl jsem před vyhořením a potřeboval jsem něco nového. V Ostravě by mě jako kmenového zaměstnance dokázali zaplatit o něco lépe.
Můžete přiblížit, co musí splňovat úspěšný kandidát na pozici leteckého mechanika na Maltě? Jaké měli požadavky? Byli náročnější než v Česku? Liší se pracovní prostředí?
Prošel jsem přezkoušením v technické části, angličtině a interních postupech. Některé činnosti související s administrativou práce jsou na Maltě jiné, hlavním rozdílem je výhradní užívání angličtiny. V Ostravě se na zkouškách jede pořád v češtině.
Z osobní zkušenosti vím, že nejste jediný, kdo šel konkrétně na Maltu. Proč právě tam? Čím si vás Malta získala? Západní Evropu jste nezvažoval?
Měl jsem na Maltě známé, kteří si to tady pochvalovali. Chtěli jsme s přítelkyní k moři, prostředí bylo velkým lákadlem.
Je práce leteckého mechanika na Maltě ve srovnání s Ostravou v něčem jiná?
Je tady teplo a pohoda.
České opravny letadel neustále pořádají nábory. Ti zkušení jim ale odcházejí, což je i váš případ. Prošel jste náročným výcvikem, který nějakou dobu trval. To český zaměstnavatel nedokáže rozdíl vůči zahraničnímu vykompenzovat? Taková migrace zaměstnanců se mu přece nemůže vyplatit.
Určitě se jim to nevyplatí. Investují do vás dost peněz i času, vše vás naučí. Typovky vám zaplatí, ale musíte se zavázat, třeba na dva roky. Když pak člověk odejde, celý proces začíná pro firmu znovu.
S jakými letadly pracujete nyní?
Osobně aktuálně dělám na Airbusech A320, na které mám typovku. Dělá se u nás i na větších A330, A340 či A350.
Jak vypadá běžný maltský pracovní den leteckého mechanika? Liší se nějak od toho ostravského?
Pracovní prostředí je tady stejné. Začíná se meetingem. Dohodneme se, co se musí splnit a jdeme pracovat. Tady pracujeme 11 hodin, v Ostravě se pracovalo 12 hodin. V práci jsme do šesté večer. Noční se zde dělají jen když je třeba něco nutně udělat. Podobně to bylo i v Ostravě.
Máte nějakou pomyslnou metu, na kterou se chcete dostat?
V lednu jsem začal s typovkou na Airbus A320neo. Mám hotovou teorii, momentálně čekám na praxi. Láká mě Airbus A350 a Boeing 737. Zvažuji ale i druhou stranu, tedy úzkotrupá letadla a konkrétně Airbus A220. Je to přece jen stále nové letadlo, nemá jej tolik společností a pracovně by to mohlo být zajímavé. Určitě plánuji zůstat v oboru. Uvidíme, jestli časem někdy nezkusím traťovou údržbu. Ta se oproti té těžké liší nárazovým stresem, dělají se noční. My máme práci plánovanou. Na traťové údržbě jde například o řešení závad vzniklých za letu.
Rád bych se na závěr dostal ke studujícím leteckým mechanikům, nebo těm, které vaše práce zaujala a chtěli by ji dělat, případně už s ní začali. Můžete jim dát na jejich cestu nějakou radu?
Všechno chce čas a praxi. Nemějte hned vidinu velkých peněz, přijímejte rady zkušenější kolegů a snažte se z pracovního prostředí co nejvíce získat. Budete mít obrovskou zodpovědnost, máte v rukou životy jiných.