Na vlastní kůži: Vlakem přes Alpy k moři za tisícovku a téměř bez zpoždění. Semmeringem do Lublaně
Unikátní horská dráha je dostupná přímými vlaky z Česka.
Nápad na tuto cestu vznikl v druhé polovině ledna o jednom z víkendů, kdy v Česku panovala idylická zima. Mráz, sníh, jasno. Jaké to je asi projet si Alpy v zimě, pomyslel jsem si a ponořil se do rezervačních systémů Českých drah a rakouských drah ÖBB. Už dlouho jsem si chtěl projít legendární Semmering za sněhu a lehce inspirován cestami Jaroslava Rudiše, dojet současně vlakem do Terstu k moři.
Únor se pro cestu vlakem ukázal jako dobrý čas minimálně z pohledu cen. Necelé dva týdny před odjezdem bez problémů najdu všechny jízdenky v kategorii těch nejlevnějších. Celá cesta z Prahy do Terstu přes Slovinsko a zpět nakonec vyšla na 2 600 Kč. Nutno podotknout, že ji lze pořídit ještě levněji a pod tisícikorunu za jednu cestu. Nechtěl jsem ale jet jen nejrychlejší a nejlevnější trasou.
Text o cestě je rozdělen do dvou dílů. V prvním popisuji cestu do Lublaně, v druhém cestu z Lublaně do Terstu a zpět včetně jízdy po mostě s nejvyšším kamenným obloukem nebo rakouské Pyhrnbahn. Na rozdíl od mých jiných cest vlakem po Evropě tato proběhla takřka idylicky z pohledu zpoždění: všechny naplánované přestupy se podařilo stihnout.
Bydlet v Liberci znamená pro cesty vlakem kamkoliv s výjimkou Německa poněkud krkolomnější cesty ke koridoru. Pro co nejdřívější příjezd do Alp tak volím časově nepříliš atraktivní kombinaci autobusu do Mladé Boleslavi s odjezdem ve 3:20 a následnou cestou vlakem přes Nymburk do Kolína. V Kolíně mám dostatek času na přestup na EC Metropolitan, se kterým jedu do Břeclavi. Přestup bez problémů stíhám, vlak z Katovic do Vídně má malé zpoždění.
Ve Vídni mám oficiálně devět minut času na přestup, který se mi ale výrazně zkrátil zpožděním vlaku z Břeclavi. Naštěstí podle aplikace ÖBB vidím, že další spoj je hned na vedlejším nástupišti, a tak s poklusem stíhám i další vlak. Mimochodem, v přímém přenosu tu vidím důkaz, že problém s nedostatkem vozidel mají i rakouské dráhy: souprava měla původně jet z letiště, ale kvůli chybějícím railjetům začíná až na vídeňském hlavním nádraží. Přestupu ve Vídni se lze při cestě směrem na jih jednoduše ušetřit, stačí už v Česku nasednout na přímý vlak až do Grazu.
Hlavní je sedět nalevo
Vlakem přes Semmering jsem jel několikrát, ale pohled na krajinu, která se zvedá za Wiener Neustadt, nikdy neomrzí. Platí tu jedna zásadní dobrá rada: ve směru na jih sedět po levé straně, odkud jsou nejlepší výhledy. Zjišťování informací o tom, jak se na Semmeringu chodí v zimě a zda jsou cesty schůdné, bylo zbytečné. Bílé tu jsou jen vzdálené vrcholky Alp a uměle zasněžovaná sjezdovka. Jinak předjaří.
Vystupuji přímo ve stanici Semmering. Pomník tu má stavitel trati Carl Ritter von Ghega. Můj cíl je dnes si tu nejhezčí část legendární dráhy projít. Podél trati totiž vede značená pěší trasa. Ze Semmeringu je to 23 kilometrů směrem na sever do Gloggnitz nebo 17 kilometrů do Mürzzuschlag. Trasa na sever je podstatně atraktivnější. Kompletně jsou trasy popsány zde.
Nečekejte nějakou náročnou turistiku, ale také nepočítejte s tím, že ze Semmeringu půjdete vždy jen dolů. Tam, kde vlak jede tunelem, musíte pěšky po cestě, která úplně rovná nebývá. I se započítáním času na výhledy jsou ale zhruba tři hodinky do Breitensteinu bez problémů zvládnutelné.
Podél trasy jsou informační panely, kde jsou i QR kódy, přes které si můžete poslechnout zajímavé informace o celé trase dráhy, která byla první horskou tratí s normálním rozchodem na světě. I proto je dnes jednou z mála drah, která je zapsaná ve světovém dědictví UNESCO.
Jednoznačně nejatraktivnějším místem celé trasy je vyhlídka 20-Schilling Blick. Stejný obraz viděli lidé v Rakousku desítky let na bankovce v hodnotě 20 šilinků. Podobný výhled je z nedaleké rozhledny Doppelweiterwarte. Otevírá se přede mnou panorama zasněžených Alp (pohoří Rax a hora Schneeberg) a pohled na dráhu s několika viadukty. Pokud hledáte kratší procházku, dojít sem ze Semmeringu a zpět je ideální výlet na necelé dvě hodinky.
Na nedostatek vlaků si cestou nemohu stěžovat, podle ÖBB tu denně projede až 180 vlaků. Všechny osobní najdete velmi dobře přes aplikaci ÖBB, která ukazuje živě pohyb vlaků po všech tratích v Rakousku. Pravidelně tu narazíte na railjety v barvách Českých drah.
Rozepisovat se o Semmeringu a jeho historii by bylo zbytečné, textů na toto téma vyšlo mnoho. Mohu doporučit například dva texty v Železničáři z roku 2020 nebo z loňského prosince.
Po zhruba třech hodinách docházím do Breitensteinu a nasedám na osobní vlak do Mürzzuschlag. U stanice je čilý stavební ruch, zde je jižní portál nového úpatního tunelu, kterým budou pod Semmeringem jezdit vlaky. Rychlý přestup na další railjet a po hodině vystupuji v Grazu.
Zhruba hodinu času využívám na výstup na kopec Schlossberg v centru města, odkud je krásný výhled na hlavní město Štýrska. Jedno vím jistě, že sem se ještě musím vrátit s více časem.
Čeká mě předposlední spoj dnešního dne: mezinárodní rychlík do Záhřebu. Stojí na stejné nástupišti a koleji, jako noční vlak do Berlína, což je lehce matoucí. Nejde zrovna o velkou soupravu: lokomotiva a dva vozy chorvatských drah, obě kupé mají to nejlepší zjevně již za sebou. Z rychlíku vystupuji v Mariboru, kde mám půl hodinu na poslední vlak dnešního dne.
Pod názvem IC jsem byl zvědav, jaké vozidlo slovinské dráhy přistaví. Velkou část provozu na hlavních tratích tu obstarávají třívozové elektrické jednotky Siemens Desiro z roku 2002. Interiér odpovídá roku vzniku, chybějí třeba zásuvky. Na dvouhodinový přesun do Lublaně ale dostačující. Přijiždím ve 22:15 podle jízdního řádu a chvíli lehce pochybuji, zda jsem skutečně na nádraží v hlavním městě.
Náklady prvního dne:
Jízdenka Mladá Boleslav – Semmering: ČD 625 Kč
Jízdenka Breietenstein – Lublaň 23,30 EUR
Druhý díl přineseme příští víkend.