Aleš Petrovský po roce znovu absolvoval cestu veřejnou dopravou k Jadranu. V minulém díle cestoval výhradně po zemi vlakem Českých drah a nočním vlakem RegioJetu. V druhém díle popisuje v  rychlosti cestu po Splitu a na ostrov Brač a cestu zpět do Vídně letecky společností Wizz Air. Cílem bylo i zjistit, jak letiště zvládají konec letní sezony.

Výlet byl plánovaný poměrně svižně. V úterý z Plzně do Prahy, z úterý na středu vlakem z Prahy do Chorvatska, ve čtvrtek koupání na ostrově Brač v pátek pozdě večer let Split – Vídeň, noc v hotelu ve Vídni z pátku na sobotu. V sobotu procházka Vídní, odpolední přejezd vlakem do Bratislavy, procházka na Bratislavský hrad a v noci ze soboty na neděli cesta lůžkovým vlakem do Prahy a dále v neděli do Plzně. Uf. Nicméně cestující míní a aerolinky mění. Ale o tom až později.

Trajektem za koupáním

Abychom při výletu zkusili i vodní dopravu, tak jsme se rozhodli ozvláštnit si pobyt ve Splitu koupacím výletem na ostrově Brač. Není nic jednoduššího, než se svézt trajektem z místního osobního přístavu vedle autobusového a vlakového nádraží. Na trajekt jsem nikdy ještě jízdenky nekupoval, a tak jsem měl premiéru. Jízdenky se dají zakoupit online na webu dopravce Jadrolinia, případně je k dispozici velmi dobře značená prodejní kancelář. U linky na Brač (letovisko Supetar) nejsou lístky vázané na spoj, a tak si můžete zakoupit rovnou i zpáteční. Bez auta vyjde zpáteční cesta pro osobu nad 12 let na 82 kun (2x 41 kn).

Cesta trvá asi 50 minut a můžete si vybrat, zdali ji strávíte v klimatizovaných prostorách uvnitř nebo na horní palubě, kde si můžete vybrat místa pod střechou či si užívat letního sluníčka. Na trajektu jsou k dispozici toalety, ovšem jen pro silné žaludky. Můžete si též zakoupit drobné občerstvení v palubním bistru. Denní i večerní cesta má své kouzlo, a proto doporučuji na Brači povečeřet nějakou dobrou rybu v místní restauraci a vracet se až za tmy. Zvláštností na evropské poměry je i fakt, že na otevřené horní palubě je povoleno kouření (tedy – není zakázáno a jsou zde k dispozici všudypřítomné popelníky). V hlavní sezoně jede mezi Splitem a Bračem 14 párů spojů, poslední vyráží z ostrova na pevninu ve 22.45.

Na letiště expresním spojem

Na letiště se můžete veřejnou dopravou dostat dvěma způsoby. Expresními autobusy dopravce Pleso prijevoz ve spolupráci s Croatian airlines či klasickou linkou MHD č. 37. My se rozhodli pro expresní autobus. Pozor na jízdní řád, autobusy nejezdí tak často, jak byste mohli čekat (interval 30-60 minut). Jízdenka pro jednu cestu u řidiče vyjde na 45 kun, při nákupu na přepážce autobusového nádraží 50 kun (5 kun je servisní poplatek).

Požádal jsem řidiče o tři jízdenky, předal 135 kun a nic se nedělo. Požádal jsem tedy o jízdenky a představte si tu náhodu, panu řidiči se zrovna rozbil strojek a lístky netiskne. Když jsem opáčil, že tyto triky z Česka známe, tak se pan řidič naštval, vrazil mi zpět do ruky peníze a vyhnal nás s brunátným výrazem v obličeji z autobusu s několika chorvatskými výrazy.

Šli jsme si tedy zakoupit jízdenky do kanceláře a počkali na původně plánovaný spoj. Autobus přistavil vzápětí, pan řidič začal řvát na turisty, že mají kufry dávat přece na druhou stranu a po celou dobu nástupu byl stabilně velmi příjemný. Cesta na letiště trvala asi 40 minut. Autobus je klimatizován, a i přes to, že jsou na jízdenkách čísla sedadel, tak si můžete sednout po balkánsku kam chcete.

Let se odkládá, změna termínu

Bezpečnostní i pasová kontrola probíhala velmi svižně, absolutně bez front. Na bezpečnostní kontrole ve Splitu dokonce není ani třeba vyndávat z batohů notebooky či dávat lahvičky s tekutinami do sáčku vedle zavazadla. Zanedlouho jsme seděli u gatu a čekali na let Wizz Air do Vídně. Samozřejmě jsem sledoval i Flightradar24 a bylo mi divné, že naše letadlo ještě neodstartovalo z Vídně. Blížil se čas odletu a ve Vídni stále žádný pohyb. Bohužel, následovalo to, čeho jsem se obával.

Zanedlouho dorazil email a SMS, že je náš let odložen na další den večer, což se rovnalo zhruba 23 hodinám zpoždění a že máme kontaktovat handling. Kamarádku ze skupiny jsem poslal nakoupit vodu (a schovat účet) a s kamarádem jsme šli zjišťovat informace na handlingovou přepážku. Zde pracovníci neměli žádné informace a požádali nás o trpělivost. Dav zbylých cestujících mezitím obklopil přepážku a čekali jsme na první informace.

Zanedlouho jsme dostali zprávu, že WizzAir se snaží sehnat hotely v okolí a že bude třeba vyčkat, aby nás jiný pracovník odbavil na gatu, vzal znovu na pasovou kontrolu a odvedl do haly na check-in přepážky, kde se situace dořeší. Zároveň nás pracovníci upozornili, že je na letu 22 malých dětí a ty budou s rodiči řešeny přednostně. Drtivá většina cestujících byli Slováci a Češi, kteří ne všichni rozuměli, a tak jsem paní z handlingu pomáhal s překladem. Následně si celou situaci pevně do rukou převzala řekněme „zkušenější“ pracovnice – supervizorka a vše se dalo do pohybu.

Supervizorka nás přednostně provedla přes kontrolu dokladů a u přepážek začali pracovníci handlingu poučovat cestující o jejich právech a všem rozdali nakopírované poučení na co mají nárok. Během chvíle zařídili také v letištním bistru zdarma vodu a snack, pro děti speciální tašky s přesnídávkami.

Následně dorazila nepříjemná zpráva od handlingu, že WizzAir neumí pro tolik lidí sehnat ve Splitu v sezoně ubytování a cestující si mají sehnat ubytování sami v přiměřené hodnotě a následně veškeré výdaje uplatnit u aerolinky. Cestující má v tomto případě nárok na občerstvení po celou dobu čekání na zpožděný let, úhradu ubytování, dopravu na ubytování i zpět a dva telefonní hovory (či alternativu). Je třeba si od všeho schovávat účty. Také jsme byli přátelsky upozorněni, že rozhodně nemáme rušit let, neboť bychom si zavřeli cestu ke kompenzaci 250 EUR, pokud zpoždění bylo způsobeno dopravcem. Během chvilky se nám podařilo sehnat hotel ve Splitu, do kterého jsme zamířili s využitím služby Bolt. Čekal nás tedy den navíc na pláži výměnou za pobyt ve Vídni a v Bratislavě. Musím podotknout, že pracovníci handlingu byli neustále k dispozici, komunikovali s cestujícími a chovali se velmi profesionálně bez jakékoliv snahy schovávat se či utíkat před problémem.

MHD ve Splitu – vždyť to jede jinam

Hotel byl náhodou situován nedaleko „regionálního“ autobusáku, odkud mimo jiné vyráží i linka č. 37 Split – Letiště – Trogir. To je zmiňovaný druhý způsob dopravy na letiště, ale musíte se nejdříve jinou linkou MHD dostat z centra či od pláží k tomuto autobusovému stanovišti. Vedle jsou hned troje potraviny, takže si můžete pořídit i občerstvení.

Potřebovali jsme si zakoupit jízdenky na MHD abychom se ještě vykoupali. Naštěstí je na autobusáku i prodejní místo dopravce Promet. Pozor, neudělejte stejnou chybu jako já a nevybírejte zbytečně peníze v bankomatu, na prodejním místě berou karty. Jízdenky stojí 8 kun mají podobu účtenek z pokladny a nově s QR kódem – již tedy doznívá doba označovacích oboustranných jízdenek, které jsou však stále platné a řidiči je označují datumovým razítkem namísto strojku.

V prvním autobusu se nám QR kód nepodařilo načíst, nefungoval odbavovací systém a řidič posílal všechny dále do vozidla zdarma bez výběru jízdného. Linka 10 nakonec jela úplně jinam, než mapa linek MHD ukazovala, a tak jsme si dali ještě jednu nedobrovolnou procházku přes celé staré město na trh, kde jsme využili linku 3 a popovezli se k pláži. To že něco jede jinam vás ovšem nemůže rozházet, to je místní kolorit. V dalším autobusu už QR kód šel načíst, ale jen v salonu pro cestující, nikoliv u řidiče (kde je sice také QR čtečka, ale nenačítá), tudíž celý nástup předními dveřmi postrádá smysl.

Je třeba dávat pozor na to, že provoz v mnoha ulicích je jednosměrný a linky jezdí pro místně neznalého někdy velmi zvláštně. Nicméně i po koupání se nám podařilo dostat zpět z pláže na autobusové stanoviště relativně bez problémů a využili jsme i možnost šedesátiminutové platnosti jízdenky s přestupem. Všechny autobusy byly klimatizované a jsou zde již náznaky zobrazování zastávek.

V sobotu večer jsme byli tedy znovu připraveni na značkách na letišti. Vše vypadalo dobře, letadlo se vrátilo opožděné z Dubrovníku do Vídně, a dokonce i vyrazilo na cestu do Splitu. Začal jsem přemýšlet co dále, jak využít původně zakoupenou jízdenku na vlak EuroNight z Bratislavy do Prahy, která již nešla stornovat a jak se hlavně kolem půlnoci dostat z Vídně. Ale o tom až v závěrečném díle.

Samozřejmě vás budeme informovat, jak dopadlo nakonec proplácení nákladů spojených se zpožděným letem, a také vyplácení kompenzace od WizzAiru.

Aleš Petrovský

Tagy Split veřejnou dopravou do Chorvatska vlakem do Chorvatska Wizz Air

27 komentářů