Na vlastní kůži: Do Paříže vlakem za tisícovku aneb óda na cestování po železnici
Nejrychleji ubíhá cesta ve Francii, mezi Štrasburkem a Paříží jede vlak rychlostí přes 300 km/h.
Cesty vlakem po Evropě mohou přinést různé zážitky. Zatímco kolega Jan Šindelář zažil před měsícem při cestě do francouzského hlavního města spíše pocity bezradnosti, můj rodinný výlet o měsíc později se ukázal jako nečekaně hladký a bezproblémový.
Bydlet v Liberci znamená, že člověk nemá na výběr mnoho destinací, kam může dojet vlakem rychleji než autem. Jedinou jistotou pro rychlejší cesty tak je pár kilometrů po české železnici do Hrádku nad Nisou a dál do Žitavy a Drážďan.
Paříž byla na rodinném seznamu vysněných destinací již dlouho, a tak jsem na konci března usedl k vyhledávači Deutsche Bahn. Německý státní dopravce umí být patřičně drahý, ale také někdy překvapivě hodně levný. Zvláště, pokud začnete hledat jízdenku Super Sparpreis Europa. Nemůžete ji sice stornovat, výhodou je ale opravdu nízká cena. Výsledná cena ze Žitavy až do Paříže pro dva dospělé a tři školou povinné děti byla 216,50 eur. Když si k tomu připočtete ještě necelých 200 Kč za cestu z Liberce do Žitavy, cena na jednu osobu vychází na jednu cestu lehce přes tisícikorunu.
Na podobnou cenu se dá dostat i z jiných měst v Česku při kombinaci Včasné jízdenky Evropa od Českých drah a Super Spar Preis Europa z Německa (z Prahy například s EC Berliner v 6:25 přes Drážďany nebo Západním Expresem dříve přes Mnichov a Stuttgart, tuto cestu však nelze doporučit při cestě z Paříže, protože v expresu z Mnichova do Prahy upadnete do deprese).
Tři přestupy jsem považoval za poměrně schůdnou variantu, jak se příliš netrápit dlouhou cestou jedním vlakem. Cesta ze Žitavy je na jedné jízdence, ještě i s rezervou na případná zpoždění, abychom do Paříže dojeli tentýž den i v případě komplikací. V ceně 216,50 eur je i 9 eur za místenky. Ty se ukázaly jako velmi dobrý nápad, všechny vlaky byly téměř stoprocentně zaplněné.
Bude vlak rychlejší než auto?
Když ráno v 6:28 nastupujeme do přímého vlaku Die Länderbahn z Liberce do Drážďan, z legrace si dám do Google Maps trasu autem do Paříže: 11 hodin a 53 minut. Samozřejmě bez přestávek a s idylickým průběhem bez kolon a s děsivou představou dotazů dětí po hodině jízdy „Kdy už tam budeme?“ (ty samozřejmě ve vlaku jsou taky, ale dají se lépe zahnat).
Jízda do Drážďan není z pohledu cesty vlakem něco zásadního, dvě hodiny rychle utečou. Na nádraží Neustadt máme přes hodinu čas, což byl trošku i záměr: nerad bych hned na začátku cesty řešil zpoždění a jízdu vlaky, do kterých nemáme místenku. Každopádně první spoj naprosto vzorně přijíždí zcela včas, stejně tak i druhý do Lipska odjede zcela včas.
Souprava IC2 nás odveze na jedno z nejimpozantnějších nádraží v Evropě za zhruba hodinku. Během necelých dvaceti minut mohu dětem ještě povykládat loni získanou informaci z knihy Jaroslava Rudiše Winterbergova poslední cesta, že nádražní budova v Lipsku má stejného autora jako krematorium v Liberci.
V Lipsku nasedáme do vlaku ICE z Berlína do Curychu, ve kterém strávíme přes čtyři hodiny. Hned za Lipskem sice zrychlíme na 250 km/h, ale jen na chvíli. Úsek z Erfurtu až do Frankfurtu nepatří zrovna mezi výkladní skříň německé železnice. Vysokorychlostní jednotka ICE 4 se plazí často rychlostí 120–160 km/h. Zrychlení nad 200 km/h nastává až za Frankfurtem.
Čtyři hodiny dobře ukazují, jaký je rozdíl cestovat s dětmi autem a vlakem. Prostor pro ně je podstatně větší, jako nejlepší zábava se nakonec ukazuje se občas projít z jednoho konce vlaku na druhý. Děti často zajímá, kdy konečně pojedeme rychleji, takže mám trvale otevřenu stránka Openrailwaymap.org, kde se takové informace dají lehce zjistit. Odpovědi na jejich otázky, proč se nejezdí tak rychle u nás, ale žádná webová stránka bohužel nenabízí. Je tu i další výhoda vlaku: v klidu mohu odpočívat či pracovat a nedržet se volantu. Souprava je velmi slušně zaplněna, místenky byly rozhodně dobrým nápadem.
Třístovkou napříč Francií
V Karlsruhe jsme opět na minutu přesně. Poslední vlak jede ze Stuttgartu do Paříže, má zpoždění pár minut. Když jsem jízdenku kupoval, žil jsem v domnění, že nás čeká jízda s francouzským TGV, ale nakonec se ukazuje, že jedem opět ICE. Jedinou komplikací je v podstatě jen několik zmatených cestujících, kteří si spletou číslo vozu a zabírají nesprávná místa.
Do Štrasburku se vlak ještě v podstatě v porovnání s tím, co nás čeká, plazí. Pár kilometrů za Štrasburkem vlak zrychlí na 310–315 km/h a toto tempo drží v podstatě až na začátek Paříže. Naprosto klidná jízda po vysokorychlostní trati LGV Est dokonale ilustruje, jak dokáží vysokorychlostní tratě zkracovat vzdálenosti. Za hodinu a tři čtvrtě vlak překoná vzdálenost zhruba 450 kilometrů. Za stejnou dobu bych mohl být z Liberce při cestě do Prahy ve Všetatech. A taková rychlost se dá použít i na jednoduché namáhání dětského mozku otázkami, za jak dlouho ujedeme 100 kilometrů.
Na nádraží Paris Est přijíždíme v 18:13 s osmiminutovým zpožděním. A rychleji, než autem z Liberce. Jenže ani ve Francii není vše dokonalé. Časovou úsporu cesty vlakem začneme rychle odmazávat hned na nádraží. Fronta u pár automatů na jízdenky na MHD zabere téměř půl hodiny čekání. Z dopravy 21. století se rázem vracíme o desítky let zpět. Nicméně i tak byla cesta zážitkem, který mohu jen doporučit.
