Královny bergenské dráhy: Vlak byl láskou na první pohled
Milujeme jaro a léto, hlavně kvůli světlu. Ale i zima dokáže být krásná, říkají strojvůdkyně.
Dvě norské strojvůdkyně se staly hvězdami severských sociálních sítí. Gudrun a Halldis Folkedal rády prezentují svou práci na internetu a ochotně souhlasily i se svátečním rozhovorem pro deník Zdopravy.cz – za obě dámy odpovídala výřečnější Halldis. Jak se jim jezdí po jedné z nejkrásnějších, ale zároveň nejdrsnějších železnic světa Oslo – Bergen? Jak se daří ženám na norských kolejích? A kde se vzala jejich přezdívka Locomotwins?
Hrály jste si jako malé s dětskými vláčky?
Ano, jak rády! Měly jsme takové dětské dřevěné kolejiště. Vyrůstaly jsme v malém údolí v oblasti Hardanger, tam jsme neměly přístup ke skutečné železnici. Ale když jsme navštívily babičku, která bydlela blízko trati, ty opravdické vlaky nás vždycky fascinovaly, asi jako většinu dětí.
Vám ta fascinace zůstala až do dospělosti. Jak se to stalo, že jste se obě dvojčata stala strojvůdkyněmi?
Nejsme z žádné železničářské rodiny, byla to zkrátka životní náhoda. Gudrun pracovala jako učitelka, ale neměla tu práci ráda. Jednoho dne, když seděla u naší babičky, kde vedly koleje okolo jejího domu, zahlédla v novinách inzerát na práci strojvedoucí. Bylo to zrovna v momentě, kdy okolo projížděl vlak a zahoukal. My sice nejsme nijak pobožná rodina, ale tohle bylo jasné znamení od vlakového Boha (směje se). Takže se Gudrun přihlásila, nastoupila a nikdy toho nelitovala. Mě pak inspirovala natolik, že jsem se po pár letech přihlásila taky. A tak se z nás staly Locomotwins.
Kdo vám tuhle přezdívku vymyslel?
Nebyl to náš nápad. Kdosi postoval na síti, že v Norsku řídí vlaky dvojčata, a kdosi nás nazval Locomotwins. Vzniklo to před pěti lety, když jsem nastoupila na dráhu po vzoru Gudrun. Pak jsme si založily norský twitterový účet @loktvillingane (nyní síť X). A od té doby už nás zkrátka každý miluje (směje se). (Relativně krátce jsou také pod účtem Locomotwins na Instagramu. – pozn. red.)
Je pro vás aktivita na síti zajímavá i obchodně? Nebo jde jen o sdílení vaší vlakové vášně?
Norská média si nás oblíbila, psali o nás snad všude, byly jsme i v televizi, ale žádné reklamní spolupráce nemáme. Je to radost, sdílet naši práci na síti, nejde o peníze. My prostě milujeme být milovány (směje se)! Je to skvělé, mít možnost sdílet s ostatními naši úžasnou přírodu, železniční hrdost a taky práci v profesi, které dominují muži.
Jak těžké je v Norsku tuhle práci získat coby žena?
Musíte být prostě smart a cool (směje se). Ale vážně: pochopitelně je potřeba splnit přijímací požadavky. Než se vůbec dostanete do strojvůdcovského kurzu, musíte projít psychotesty a stresovými testy. Je potřeba mít taky nějaký technický základ. Každopádně Norsko je genderově vyrovnaná země. Ženy jsou u nás podporovány, aby se hlásily i na takovou práci, jako je strojvůdce, a dopravci chtějí mít ženy na těchto pozicích. Nakonec to může být vlastně výhoda, když se hlásíte na takovou pozici jako žena.
Předcházejí si vás kolegové v práci?
Žádné speciální zacházení. Jsme prostě kolegové.
A co pasažéři? Zvou vás často na rande?
Myslím, že pozvání na rande dostane spíš průvodčí než strojvůdce. Pokud si dobře pamatuju, nic takového jsme s Gudrun nezažily. Ale mnoho lidí se nás ptá, zda by mohli jet s námi v kabině lokomotivy. Bohužel to není v Norsku možné. Takže ani žádné rande za jízdy, je mi líto.
Máte jako ženy na norských kolejích nějaké speciální pracovní podmínky ve smyslu například hygieny či odpočinku?
Všichni strojvůdci v Norsku mají stejné pracovní podmínky. Železnice v Norsku má silné odbory, takže naše práce je silně regulovaná. Všechny zdejší dopravní společnosti zároveň ve spolupráci s odbory kladou obrovský důraz na bezpečnost a dodržování pravidel.
Jak se dá vaše práce kombinovat s mateřstvím?
Ještě to nemáme vyzkoušené, ale už brzy na to dojde, obě jsme právě těhotné.
Gratuluji! Tak to nejspíš už máte zjištěné budoucí pracovní podmínky alespoň teoreticky?
Samozřejmě, pokud pracujeme na směny, může to být trochu komplikované, ale zaměstnavatelé jsou povinni zajistit, že můžete kombinovat práci s mateřstvím. Takže věříme, že to bude ok. Obecně jsou pracovní podmínky pro těhotné a matky malých děti u nás v Norsku velmi dobré. Například mnoho žen tady kojí své děti celý první rok a firmy jsou povinny dát vám na kojení hodinu denně, která je placená. Na dráze to máme ještě lepší, dostáváme na kojení dvě placené hodiny denně. A pokud nechcete jít do práce s dítětem tak brzy, máme v Norsku jeden rok plně placené mateřské dovolené.
Obě řídíte vlaky na trati Bergen – Oslo, považované za jednu z nejkrásnějších, ale taky nejnáročnějších a nejzrádnějších železnic světa. Jak to vnímáte vy samy?
Ano, je to skutečně nádherná dráha, ale taky drsná. Hardangervidda je největší náhorní plošina v Norsku a my tudy řídíme vlaky. Hlavně v zimě to bývá hodně náročné. Na naše videa, která postujeme ze zimního provozu na síti, dostáváme občas až zděšené reakce typu „Jak je vůbec možné v tomhle řídit vlak, proboha?!“ Není to zase tak strašné. Přinejmenším jezdíme po kolejích, takže se nemůžeme ztratit. Ale ano, existují v zimě dny, kdy nevidíte na krok a musíte se probíjet spoustami sněhu, vlak se přitom otřásá. Naprosto zásadní jsou v zimním provozu brzdy.
Takže zimu asi nemáte úplně v lásce?
Milujeme jaro a léto, hlavně kvůli světlu. Ale i zima dokáže být krásná.
Kde se vám na vaší trati nejvíc líbí?
Parádní je ta pestrost: vezete vlak kolem fjordů, pak přes hory, to je skvělé. Obzvlášť úžasná je dráha Myrdal – Flåm z hor dolů do fjordu, ta krajina je naprosto unikátní. Mám dojem, že krajina dál na východ je trochu nudnější, všude samé lesy.
Můžete přiblížit váš pracovní režim?
Podle předpisů smíme řídit vlak v kuse nanejvýš 5,5 hodiny, pak potřebujeme přestávku. Jelikož trasa Bergen – Oslo je delší, nejezdíme ji celou. My strojvůdci ze západu Norska obvykle vozíme pouze úsek Bergen – Ål, na zbytek cesty do Osla si vlaky přebírají strojvůdci z východu. Naše směny jsou velice variabilní. Někdy třeba 24 hodin, jindy 11 hodin nebo taky jen 6 hodin. Pokud máte delší směny, dostanete víc dnů volna. V každém případě po 11 dnech v práci musíte dostat volno.
Vozíte vlaky i na jiných tratích než Bergen – Oslo?
V posledních letech jsme obě nejvíc času strávily na západní části bergenské dráhy a na dráze Flåm. Gudrun dřiv jezdila také v okolí Osla a nedávno nastoupila u cargo dopravce Onrail, takže bude jezdit různé tratě.
Řídily jste někdy vlak společně?
Obvykle jezdíme sólo, strojvůdci v Norsku jezdí samostatně. Pouze příležitostně jsme byly v kabině lokomotivy společně v doprovodu médií, ale ani to už moc nepůjde, když Gudrun přestoupila k jiné společnosti.
Jak jsou strojvůdci v Norsku odměňováni?
Řekly bychom, že to je v naší zemi velmi slušně placená práce. Ve mzdě se odráží spousta zodpovědnosti, jelikož jsme v té lokomotivě sami. Samozřejmě máme i příplatky za práci ve směnách. (Průměrná norská hrubá mzda činí okolo 55 000 NOK měsíčně. – pozn. red.)
Zkouším si představit vaši noční směnu. Nemáte někdy strach, sama žena v čele dlouhého vlaku uprostřed drsné severské divočiny?
Strach ne, ale naprostý respekt vůči přírodě, to tedy ano. Bezpečnost je vždycky na prvním místě, té podřizujeme v naší práci vše. Takže není kdy se nudit, neustále musíte být ve střehu. Samozřejmě, že noční směny mohou být vyčerpávající, na druhou stranu tenhle pocit osamělého nočního kovboje sedícího v čele vlaku si myslím většina strojvůdců užívá.
Když jste na dovolené, vyhledáváte v zahraničí vlaky, nebo se naopak snažíte od nich odpočinout?
Nejsme vlakoví nerdi, takže si rády odpočineme mimo koleje. Na druhou stranu, dřív jsme hodně jezdily s interrailem, přece jen vlak je nejlepší způsob cestování navíc i nejekologičtější, což je pro nás v Norsku velice důležité.
Jak se vlastně cítíte v roli pasažéra? Piloti letadel říkají, že mají ve vzduchu nejradši věci pod kontrolou.
No, často se nám stane, že za jízdy analyzujeme, jak někdo jiný řídí vlak, kterým se zrovna vezeme. Pokud strojvůdce vše pěkně zvládá, je to příjemné, ale když vidíte, že někde před obloukem začíná někdo brzdit později, než bychom začaly my, říkáte si, jen aby nezapomněl. Naštěstí se to ještě nikdy nestalo, že by někdo zapomněl, jen občas někteří brzdí prudčeji než my.
Vzpomenete si ještě na ten pocit, když jste poprvé řídily vlak?
Pamatujeme si to jako lásku na první pohled. Bylo to úžasné a dokonale nás to nakoplo. Byl to vlak plný lidí, rychlost 200 km/h, všechno bylo nové, úplně nás to pohltilo. Dnes už je to úplně jiný pocit: vnímáte dokonalé propojení s vlakem, jako byste byli jeden dokonale spolupracující organismus. Znáte dokonale stroj i koleje a soustředíte se na detaily, na perfektní zastavení, hladký rozjezd…
Jak vypadá ideální den ve vaší práci?
Pěkné počasí, žádné zpoždění.
Gudrun a Halldis Folkedal (obě 39) řídí norské vlaky a líčí svou práci na twitterovém účtu @loktvillingane. Haldis vystudovala tanec a pedagogiku, ráda fotografuje a chodí po horách, řídí osobní vlaky pod značkou Vy (dříve NSB). Gudrun vystudovala pedagogiku, ráda též chodí po horách a pracuje v lese, řídí nákladní vlaky společnosti Onrail.