GLOSA: Stres a dřina za 170 Kč na hodinu. Kdo jsou lidé, kteří vám do letadel nakládají kufry
Současnou zavazadlovou krizi způsobil nedostatek lidí v handlingu. A opravdu se není čemu divit.
„Za pár korun tady ze sebe dělám idiota, už nemůžu, kašlu jim na to,“ říká hubený, ale svalnatý třícátník, který se po osmi hodinách nonstop přejíždění od letadla k letadlu poprvé může jít na základně alespoň vyčůrat.
„Sedá ti to za tři minuty na patnáctce, radši už vyraž, budete tam jen ve třech,“ nenechá ho vydechnout vysílačka u pasu.
Pracuje v pozemním handlingu jako nakladač. To jsou ty postavičky, které vidíte z okna letadla seběhnout se ke stroji hned, co zhasne antikolizní maják a vypnou se motory.
Špalkují kola letounu, připojují k němu pozemní zdroj energie, přistavují techniku a hlavně vykládají a nakládají zavazadla či cargo. Klečí přitom na kolenou a kufry štosují do úhledných tvarů daných proklatě nízkým profilem nákladového prostoru. Zkrátka se starají o letadlo, když je zrovna na zemi.
Atraktivní prostředí?
Aby to mohli dělat, mají za sebou několik týdnů školení, úřední proklepnutí zvané „osvědčení o spolehlivosti“, zdravotní prohlídku s akustickou kontrolou sluchu a speciální řidičák pro letiště opravňující je obsluhovat „mobilní manipulační prostředky“. V podstatě je to práce či brigáda snů pro ty, co chtějí ušetřit za posilovnu a podívat se do částí letadel či letiště, kam se běžně cestující nepodívají.
Ale to je asi tak všechno. Obě firmy, které na pražském Letišti Václava Havla handling zajišťují, v podstatě masivně zneužívají atraktivního prostředí letectví k tomu, aby mohly na odpovědnou práci nasadit mzdy, za které v Praze někdy nepracuje ani doplňovač zboží v supermarketu.
Letiště Praha povolává kvůli kolapsu se zavazadly krizového manažera. Nedorazilo 1600 kufrů
Pohybuje se kolem 35 000 korun hrubého měsíčně na hlavní pracovní poměr a 170 korun na hodinu u brigádníků na dohodu. K tomu si mohou zaměstnanci přivydělat na přesčasech či získat občasné nevelké speciální bonusy. O přesčasy však nikdo moc nestojí a tabulka volných služeb je celoročně nebezpečně plná.
„Pohybujeme se v konkurenčním prostředí. Nejsme jediná firma poskytující odbavení a jsou tu cenové hladiny, které diktuje trh a které musíme respektovat,“ mlží o ostudných mzdách člen představenstva Czech Airlines Handling Michal Soukup.
Hlavní je přežít
„Proč bych tady čuměl po půlnoci, když brzo ráno zase nastupuju na směnu,“ ptá se jeden z těch, ze kterých nadšení už vyprchalo a chce náročnou práci hlavně přežít. Šestnáctihodinové dělené směny nejsou mezi nakladači výjimečné.
Každá chyba má přitom následky, krátké zaváhání v sekundě způsobí škodu za stamiliony. A když pak najednou po půlnoci dorazí o něco více zpožděných letadel, tak je zkrátka nemá kdo vyložit, protože noční směna o pár lidech je oslabená a je ráda, že letadla zvládne zašpalkovat.
„Nábor máme otevřený od října, pro sezónu jsou však stěžejní dohodáři. Z tří stovek jich však pravidelně chodí jen třetina. A řada jich do práce často vůbec nedorazí a musíme to improvizovaně vykrývat,“ hořekoval na středeční tiskové konferenci Soukup.
Stejně jako konkurenční Menzies Aviation, která v Praze odbaví 55-60 procent letů, loví zájemce o nakládání letadel v inzerátech či po pracovních agenturách.
Většina úlovků však odpadne už během školení. Po chlapech často kolem šedesátky se při nich chce, aby se našprtali, zda můžou ukládat organické peroxidy vedle kapalných hořlavin či kolik metrů přesně měří prostor vyhrazený pro nouzovou skluzavku z letadla.
„Kufrový“ problém má na letišti jen státní firma. Konkurence řeší personální pomoc
Mladší nadšence z řad studentů či obdivovatelů letectví zase často vyžene z „rampy“ mazáctví služebně starších kolegů. Nechat si kontinuálně nadávat za 170 korun na hodinu zvládne z nováčků málokdo.
Platy určuje trh
Fluktuace je tak obrovská, nábor nekončící. Jen platy nerostou, jelikož je duopol handlingových společností drží pevně sevřený na směšných částkách. Lidé se do této práce nehrnou nikde na světě. Svědčí o tom třeba kampaň letišť v Mnichově či Amsterodamu, které v Česku loví nakladače na trojnásobné peníze a dotované ubytování.
Ale to není česká cesta. Tady se raději za dovolenou bez kufrů několikrát omluvíme a do třídírny naženeme pár dobrovolníků z kanceláří. A spustíme další náborovou kampaň na práci „v atraktivním prostředí“ a za „odpovídající ohodnocení“. Pár zoufalců se zase chytí a tu sezonu nějak překlepeme. Letadlo přece vždycky odletí, s kufry i bez.