České dráhy se tento týden dočkaly nového šéfa, pátého během pěti let. Nové vedení ministerstva dopravy přitom bohužel předvedlo amatérismus na úrovni předchozí vlády a její instalace Václava Nebeského v září 2019. Člověk nemusí být insider, aby mu došlo, že se i tentokrát vybíralo z druhé manažerské ligy.

První chybou byl vůbec odchod Ivana Bednárika. Po jeho rezignační tiskové konferenci v polovině února mohl jen naiva věřit dobrovolnému vyklizení pozice. Důvody nebyly žádnou ze stran zveřejněny, jisté je, že ho ministr dopravy určitě nepřemlouval, aby zůstal.

Zároveň ale neměl v rukávu adekvátní náhradu. Změna by byla pochopitelná, kdyby měl ministr pro České dráhy připraveného kvalitního manažera. Nikdo takový ale neexistoval. Výběrové řízení byl proto jen manévr, který měl tento smutný fakt zastřít.

Manažerská špička ze soukromého sektoru se do čela Českých drah nehrne, jak ostatně naznačil případ Michala Nebeského ze Citibank. České dráhy, ač patří mezi největší firmy v zemi, už nepatří mezi prestižní manažerské štace.

Proč taky. Který respektovaný a dávno finančně zajištěný manažer by chtěl rok dělat politikům šaška a pak být rezignován? Který špičkový manažer ze soukromého sektoru může ihned skončit, předat svou agendu a do měsíce se ujmout Českých drah? Který manažer se ujme firmy, která nemá jasné zadání a směr od akcionářů a ve které se dnešní úspěch zítra vykládá jako chyba?

A tak se ze zoufalství sáhlo dovnitř skupiny. Možná Michal Krapinec překvapí, projeví velký talent a nakonec se ukáže jako nejlepší šéf drah všech dob. Přinejmenším v počátku ale bude se svým životopisem jen těžko získávat respekt zaměstnanců. Ministerstvo dopravy, které se po léta ve vedení ČD chová jako slon v porcelánu, jej dávno ztratilo.

Tagy České dráhy představenstvo Českých drah

121 komentářů