Dopravce oživuje vraky. Po pojízdné prodejně vrátí na silnici předválečný náklaďák
V jihočeské Madetě a jejím dopravci Milktransu mají rádi veterány. Už loni postavili na kola starý bus Praga RND, letos
V jihočeské Madetě a jejím dopravci Milktransu mají rádi veterány. Už loni postavili na kola starý bus Praga RND, letos se blýskli obnovenou pojízdnou prodejnou. „Když si koupíte reklamu v televizi, tak je to v milionech. Marketingově to má nějaký smysl, ale proteče to televizí a nic nezůstane. To auto tady po nás zůstane,“ říká šéf logistiky Madety a ředitel Milktransu Jiří Trousil, jinak též nadšený veteránista. V rozhovoru popisuje, co všechno obnáší vyhledat žádaný vůz a proměnit jej z vraku v pojízdný skvost.
Jak jste se dostali k veteránům?
Slavili jsme jako firma Madeta výročí 110 let, a měli jsme u toho historické fotky z dějin společnosti. Na jedné z těch fotek bylo i auto; dnes ten obrázek z roku 1953 máme v zasedačce. Ředitele Madety Milana Teplého napadlo nějaké takové auto sehnat a za účelem reklamy dát dohromady. Takový vůz poutá pozornost a je to trvalá věc, na rozdíl třeba od reklamy v televizi. Načež jsem mu odpověděl, že vím, kde takové auto je.
Kde bylo?
Je to Škoda 104, věděl jsem o ní z internetu, byla v rakouském Grazu. To bylo první auto, které jsme si pořídili. Děláme ho už tři roky, v březnu ho chceme dát na kola a na silnici. Ve Škodovce v Mladé Boleslavi jsme si dohledali jeho historii, a dospěli jsme k tomu, že vozilo konve s mlékem v Poděbradech.
V jakém bylo stavu?
Strašném. Nepojízdné, motor zatuhlý. Motor se dělal komplet, například diferenciál jsme odlévali nový v Liberci v Pragovce, museli jsme udělat kompletně novou celou dřevěnou konstrukci. Je to auto z roku 1937 (vyrábělo se od roku 1937 do roku 1940) a my jsme ho koupili od rakouského sběratele, který ho v roce 1996 přivezl z Čech. Měl ho v garáži a postupně mu došlo, že chystanou renovaci nikdy nezačne.
Za kolik vám to prodal?
To se neříká, ale za dobré peníze. Ono mezi správnými veteránisty funguje, že on bude mít radost, když to auto bude jezdit. Majitelem byl profesor na technické škole v Grazu, my si s ním dodnes píšeme, posíláme mu fotky, jak postupují práce. On má rád škodovky, a když shání nějaký náhradní díl, tak zase píše nám. Když je to možné, tak mu rádi pomůžeme. Auto už je teď z většiny v laku, motor je celý a začínáme ho skládat. Dělali jsme ho přesně podle dobových postupů, vidíte třeba tady na té fotce, že toto je modřínové dřevo, je v něm vyfrézovaná drážka a v ní borové péro. Protože to tak bylo, tak jsme to přesně tak zase udělali. Pneumatiky jsme sehnali v Rusku, protože tam na nich ještě jezdí.
To si vše děláte svépomocí někde u vás v dílně?
Ne, tohle auto nám dělají v Jihotransu a pojízdnou prodejnu, ke které se dostaneme, nám dělali v českobudějovickém dopravním podniku. Vždy to dáváme tam, kde jsou ještě lidé, kteří k tomu stále mají vztah a vědí, jak na to.
Nenaznačíte ani, kolik taková renovace stojí?
Jsou to řádově miliony. Auto lze pořídit za tisíce, renovace je ale mnohem náročnější než samotné pořízení.
Máte přehled, kolik těchto náklaďáků se dochovalo?
Jsou dvě v Čechách, asi se dá říci i na světě, protože nečekám, že by tuhle škodovku měl někdo další. Jeden náklaďák je v Lešanech ve vojenském muzeu, kde ho mají udělaný jako válečný vůz z 2. světové války, druhý máme my. Ještě chci dodat, že díly, které nahrazujeme a po renovaci zbudou, nevyhazujeme. Věnujeme je mladoboleslavskému muzeu Škody, které o ně má zájem.
Na co auto budete používat?
Jak už jsem říkal, chceme to pro reklamní účely. Máme už k tomu sehnané i dobové konve na mléko. Bude na veteránských značkách a příležitostně vyjíždět. Většinu času bude asi stát ve vestibulu výrobního závodu, nejspíš v Plané nad Lužnicí, což je naše největší fabrika.
Zjevně vám to dělá radost. Nepovažujete to tedy za vyhozené peníze?
Ne. Když si koupíte reklamu v televizi, tak je to v milionech. Marketingově to má nějaký smysl, ale proteče to televizí a nic nezůstane. To auto tady po nás zůstane.
To byla tedy první veteránská akvizice Milktransu?
Počkejte, něco vám ukážu (přináší fotku). Tohle je náš první hotový mazlík, Pragovka. Měli jsme jí teď v listopadu na CzechBusu.
To byla tedy po Škodovce druhý nákup veterána?
Ano, Pragu jsme ale zprovoznili už loni, koupili jsme jí už v rozpracované renovaci. A třetího máme „erťáka“ (Škoda 706 RTO), kterého jsme zprovoznili letos na podzim jako pojízdnou prodejnou.
Kde jste pojízdnou prodejnu sehnali?
Objížděl jsem republiku a hledal. Podívejte se třeba na tohle vrakoviště.
To má někdo na zahradě?
Takových lidí je hodně, nashromáždili někde staré stroje, nikdy s nimi ale nic neudělají. Jen je nechávají chátrat. A neprodají. Jediná možnost, jak se na ta vozidla vůbec podívat, je nechat auto za vsí a přijít v montérkách. Stejně ale neprodají, ale alespoň vám to ukáží a sdělí nějaké informace. Podívejte se, tady je na fotce z interiéru z vrakoviště chlaďák, který tehdy fungoval na principu slané vody, pokladna, tady váha.
To jsou poklady. Ale asi se brzy rozpadnou.
Samozřejmě, skrz prorostou stromy a postupně se rozpadnou.
Ale zpátky k vaší pojízdné prodejně.
Vlastně shodou okolností jsme skutečně sehnali kastli pojízdné prodejny, což se dá poznat třeba podle dveří nebo i podle výrobního čísla. Byla to samozřejmě vybrakované, ale kastlí je to pojízdná prodejna. Tu jsme koupili od kluka na Moravě, který měl trochu jiné záměry než my. Koupil pojízdnou prodejnu, vybrakoval jí a chtěl z toho dělat karavan. Dnes je to znovu pojízdná prodejna, rozložením jsme se snažili co nejvěrněji kopírovat původní interiér. Ale dnešní nároky na uchovávání potravin jsou trochu jiné, takže jsme museli myslet i na to, aby nám to hygiena po první návštěvě nezavřela. To auto má velkou hodnotu v tom, že jezdí. Bylo by mnohem snazší tam hodit motor Iveco a udělat z toho vlastně atrapu. Ale máme i původní zrcátka, lišty, to si nikdo nedovede představit, jak je to složité sehnat či vyrobit, původní hodiny. Chybějící kolečko do hodin nám odléval hodinář v Českém Krumlově za čtyři tisíce. Všechno lze naaranžovat tak, aby to bylo jen jako, ale v tom nevidím smysl.
Kolik to stálo?
Je to vozidlo z roku 1964 a pracovali jsme na něm zhruba tři roky. Stálo to přibližně tři miliony spodek a dva miliony vestavba. Dělal nám to Dopravní podnik města České Budějovice. Motor a spodek v autobusové dílně, karosérii a elektriku u trolejbusů. Třeba kabelové svazky jsou i podle barev přesně tak, jak mají být. To jsou machři, kteří to umí.
Když to shrnu, tak máte náklaďáček Škoda 104, malý bus Praga RND a velkou pojízdnou prodejnu Škoda 706 RTO. Přibude něco dalšího?
Zjistili jsme, že v Madetě jsme skoro všichni veteránisti. Je to tak dva roky, dělali jsme firemní den pro zaměstnance a jejich rodiny. Posadili jsme manželky řidičů do kamionů, aby si to také zkusily. Moje žena jela také kamionem. A k tomu jsme si půjčili veterány. A jak jsme se mezi sebou bavili, vyšlo najevo, že spousta z nás má doma něco, od Stadiona přes nějakou Jawu 250 až po auto, třeba Škodu 100. Tak jsme založili klub.
A k těm dalším akvizicím?
Snad mohu říci, že dáváme dohromady vlek za „erťáka“. Jak svážíme mléko z kravínů, tak jsme zaúkolovali řidiče: kdo uvidí někde „babosed“, ať dá vědět. A jeden našli v Horažďovicích, někde v rohu bývalého JZD za traktory. Myslím, že to bylo na poslední chvíli. Ale bude to paráda, dáme to do barev té pojízdné prodejny.
Jak jste daleko?
Je rozebráno, opískováno a skládáme. Vidíte tady, že to původně bylo ČSAD Horažďovice.
Dalo by se jich najít víc?
Dnes v tomto stavu už těžko. Rozpadly se, zpráchnivěly.
Linkový „erťák“ si nepořídíte?
Proč? To nepatří k historii firmy, nejsme bývalé ČSAD. Snažíme se, aby to mělo k naší historii nějaký vztah.
Tak ještě nějaký náklaďák.
Chtěli jsme Volvo nebo Liazku, tahač s mlékem. Čtyři roky zpátky jsme prodávali návěsovou cisternu z Poldi Kladno z roku 1974. Jsme stejně staří jako ona. Chodili jsme kolem ní a dumali jsme, zda si jí nenechat a neudělat jí jako veterána. Jenomže spodek už byl předělaný, došli jsme k závěru, že to už by dnes nedal nikdo dohromady. Tak jsme jí prodali. Je to krásná věc, ale stojí velké peníze. Dělat náklaďák je úplně něco jiného než třeba Škodu 100.