Čtenář deníku Zdopravy.cz Roman Svačina v letním cestovatelském tipu popisuje, jak vyrazit na dovolenou k polskému Baltu co nejvýhodněji. Jeho itinerář může být inspirací pro ty, kteří pobřeží severního souseda zvažují pro rodinnou dovolenou u moře. 

Pro dovolenou u Baltu jsme vybrali první červencový týden, dopravu a ubytování začínám hledat dva týdny předem. Za cíl volíme město Ustka.

Možností, jak se vlakem dostat k Baltu, je několik. Třeba spojem EC Sobieski (Wien – Gdynia Glowna). Jde o ranní spojení s odjezdem například z Přerova v 8:13 a příjezdem do Gdyně v 17:20. Cestující čekají standardně řazené modernizované vozy dopravce PKP IC, včetně jídelního vozu.

Ceny přes ČD se pohybují okolo 1000 korun, nejlevnější jsem viděl za 690 korun. Na e-shopu PKP IC je jízdenka z pohraniční stanice Chalupki za 94 zlotých. Je však třeba vyřešit jízdenku odněkud z Česka do Bohumína. Bohužel, tento vlak je o prázdninách skoro vždy plně vyprodaný.

Další možností je noční punk, v podobě vlaku TLK 403 Wydmy. Minulý rok jsme ho i s dětmi vyzkoušeli – žádná tragédie, žádný luxus. Prostě „humanizované“ vozy ČD řady B. Večer z Bohumína, ráno u moře. U tohoto vlaku je třeba výhodnější nákup u ČD. I zde je při koupi jízdenky přes PKP IC třeba vyřešit jízdenku do Bohumína.

Pro srovnání: letecky z Prahy se ceny pohybují zhruba okolo 1500 korun.

Na hranice autem

Vzhledem k tomu, že bydlíme na pomezí Olomouckého a Pardubického kraje v údolí Moravské Sázavy, volíme letos trasu přes Vratislav neboli Wroclaw. Vlakovou zastávku máme 100 metrů od domu, ale přestupní vazby hlavně v Lichkově jsou naprosto šílené. U vlaku s příjezdem do Miedzylesie v 11:52 je čekací doba v Lichkově hodinu a 17 minut.

Takže do Miedzylesie vyhrává auto a za 45 minut parkujeme před nádražní budovou. Ze zvyku koukám na odjezd vlaku z Miedzylesie v aplikaci Můj vlak. Čas odjezdu 11:59. Až na poslední chvíli v aplikaci Koleo zjišťuji, že čas odjezdu je o sedm minut dříve.

I e-shop LeoExpresu, který je u daného vlaku „spoludopravcem“, ukazuje špatné časy odjezdu. Aplikace Můj vlak je výborná, ale jen pár kilometrů za hranicí je už k ničemu. Pro cestování vlakem v Polsku proto doporučuji aplikaci polského správce infrastruktury Portal pasažéra.

Vlaky směr Wroclaw zde zajišťuje dopravce Koleje Dolnoslaskie. Aplikace Koleo nabízí pro dva dospělé a dvě děti jízdenky za 92 zlotých. Aplikace funguje výborně a brzy nastupujeme do nové elektrické jednotky. Více než dvouhodinová cesta do Wroclawi ubíhá relativně rychle. Zhruba polovina vstupních dveří je však mimo provoz, viz foto.

Ve Wroclawi nás čeká přestup na vlak dopravce PKP IC, konkrétně IC Piast. Jízdenky jsem pořizoval dva týdny dopředu, protože kupovat na vlaky PKP IC jízdenky na poslední chvíli je problém, často jsou vyprodané. Navíc šílené fronty u pokladen PKP IC jsou to poslední, co bych chtěl zažít. Aplikace PKP IC je sice docela super, až na jedno ale: jen pro registrované.

Takže vyhrál e-shop PKP IC. Základní cena za úsek Wroclaw-Poznaň pro dva dospělé a dvě děti je 159 zlotých, dva týdny předem se však dá pořídit za 111 zlotých. Nákup je bezproblémový, ale chvíli trvá, než na e-mail jízdenky dorazí. Jednou jsem na jízdenky čekal snad 15 minut. Čas odjezdu je 14:43, vlak je na první pohled totálně plný.

Místenky máme do vozu Combo, který lze přirovnat k multifunkčnímu vozu ČD. Klimatizace funguje, toalety taky. Po příchodu do jídelního vozu zjišťujeme, že vypadá jako odbavovací hala v Třebové v pátek po obědě. Hosté seděli i na zavazadlech. Takže plánovaný oběd bere za své a děti aspoň odcházejí s limonádami Bolek i Lolek.

Já se však vrátit nemůžu. Objednal jsem si totiž lahvové pivo Lomza a konzumace alkoholu v polských vlacích je možná výhradně v jídelních vozech. Zatímco v EC Sobieski a v jiných vlacích kategorie EIC se servíruje jídlo na talířích a výběr je docela široký, ve vlacích kategorie IC se host musí spokojit s plastovým talířem a plastovým příborem. Vše pro ekologii. Po dvou hodinách vystupujeme ve stanici Poznaň Glowny, kde cestu k moři lámeme na půl.

S místenkou i bez místenky

Máme rezervovaný pokoj pro čtyři hosty za 768 korun kousek od nádraží. MHD v Poznani řeším přes klasické papírové jízdenky koupené v trafice. Ráno máme jízdenky do vlaku IC Gwarek, jízdenka je za 185 zlotých.

Aplikace říká, že nějaká forma občerstvení během jízdy je k dispozici. Mám podezření jen na roznáškovou službu, kterou známe z vlaků ČD. Pro jistotu se koukám na řazení vlaku. Zlatá aplikace Můj vlak, protože řazení vlaků u dopravce PKP IC lze zjistit pouze na internetových stránkách dopravce.

Je třeba navštívit Intercity.pl, vybrat kategorii „Dla pasažera“ a potom kliknout na odkaz „zestawenie pociagow“, vybrat konkrétní stanici, kliknout na PDF, do mobilu si stáhnout celou „plachtu“ řazení vlaků, a potom ještě najít ten správný. Zjišťuji, že IC Gwarek jídelní vůz nemá.

Takže zatímco vlak stojí u nástupiště, narychlo kupujeme zásoby na cca čtyři hodiny dlouhou cestu. Nastupujeme do zase úplně plného vlaku. Vše však funguje jak má, jen na toaletu je problém se přes cestující stojící v uličce dostat. Nepíšou náhodou, že vlak je povinně místenkový? I přes to vše přijíždí vozík s občerstvením Wars.

Káva vyjde na 10 zlotých, ale už jen kvůli tomu, že si obsluha vozíku prorazila cestu, ji kupuji. Vlak za stanicí Pila Glowna pomalu ale jistě nabírá zpoždění a do stanice Ustka přijíždíme s 35 minutami. Zaujalo mě, že průvodčí roznášel po vlaku toaletní papír. To jsem snad ještě neviděl. Takže nakonec cesta relativně dobrá a odpoledne vystupujeme ve stanici Ustka.

MHD v Ustce sice existuje, ale na ubytování volíme cestu pěšky. Jak se později ukázalo, byla to správná volba. Ubytování ve čtyřlůžkovém pokoji s vlastní koupelnou nás na tři noci vyšlo přesně na 2 909 korun. Ubytování super a jak je už v Polsku zvykem, velmi milý přístup.

Leba, Hel anebo Sopoty jsou podle mě top, ale i Ustku můžu doporučit. Moře mělo na začátku července jen nějakých 19–20 stupňů, ale nekonečné písčité pláže stojí za to. Zmrzlina na promenádě zhruba 35 korun, točené pivo asi 55 korun a obědové menu s polévkou okolo 150 korun.

Během pobytu na pláži jsem se rozhodl, že vyzkoušíme MHD v Ustce. Vezmu do ruky mobil a jdu hledat. V provozu jsou dvě linky, na stránkách města jsem našel i klasický jízdní řád. Po příchodu na zastávku ale zjišťuji, že realita je úplně jiná. Čas odjezdu linky číslo 2 je asi o půl hodiny později. Nevadí, hned u zastávky je Biedronka a tak jdeme na nákup do obchodu, který zná asi každý druhý Čech.

Přijíždí autobus, u řidiče kupuji jízdenky a následně zjišťuji, že autobus jede úplně někam jinam. Ve voze je k mání jízdní řád dopravce PKS Slupsk, ale ten, stejně jako ten na stránkách města, dle všeho také neplatí. Nakonec z autobusu vystupujeme na úplně jiné zástavce. Kdo chce vyzkoušet jízdu „na slepo v MHD“, Ustka je správná volba.

Začínám přemýšlet, jak zrealizovat přesun směr Gdynia. „Pendolino!“ vyhrkl jsem radostí při pohledu na nabídku vlaků Slupsk-Gdynia. Až poté jsem si všiml, že jízdenka na EIP vyjde skoro čtyřikrát dráž než na klasický vlak IC. Opět se potvrdilo, že Polsko je země kontrastů. Zaplatit skoro 600 korun za hodinovou jízdu polským pendolinem je určitá forma sebepoškozování. Takže děti se musely spokojit jen s fotografií u soupravy.

Přijíždíme do Gdyně a jdeme na městskou pláž. Pro děti je k dispozici docela velké hřiště s různými atrakcemi a pro rodiče je hned vedle restaurace přímo na pláži. Ideální stav. Koupel v moři, točené pivo a zpátky na nádraží směr Gdaňsk. Ubytování přes noc a zítra směr ČR. Ale jen směrem k hranicím. Protože máme letenky na letadlo Gdansk-Wroclaw. 

Když jsem dva týdny zpět našel tento let s touhle cenou, tak jsem neváhal. Za celou rodinu jsem zaplatil 1600 korun. Pro děti zpestření a rychlejší než vlak, byť s nutností dopravy na a z letiště.

V 5:46 ve stanici Gdansk Wrzeszcz nasedáme do motorové jednotky dopravce Polregio. Jízda vlakem na letiště trvá 26 minut, zastavuje přímo u odbavovací haly. Bez problémů nacházíme místo pro odbavení, procházíme kupodivu bez problémů. A teď jen najít dle tabule Gate 19. Klasická otravná chůze přes různé shopy a čeká nás nástup do letadla.

Let trvá cca 55 minut a i během téhle krátké doby prošel personál s vozíkem občerstvení. Dávám si malou plechovku Heinekenu za 145 korun (platba možná pouze kartou) a pomalu přistáváme ve Wroclawi. Po přistání krátce po osmé hodině ranní musíme pro přesun na nádraží volit MHD, letiště není napojené na železnici.

Kupuji tedy lístky na MHD za 4,60 zlotých a nasedáme do autobusu, který má zastávku přímo před odbavovací halou. Zatímco let trval zhruba 55 minut, jízda autobusem MHD trvá asi 45 minut. Vystupujeme na konečné Wroclaw Glowny, jen to nádraží nějak nevidíme. Zastávka je přibližně 300 metrů od nádraží. Nejbližší vlak dopravce Koleje Dolnoslaskie směr Lichkov odjíždí z Wroclawi v 10:10. Bohužel v Lichkově je opět čekací doba 54 minut. Díkybohu za auto zaparkované před nádražím v Miedzylesie.

Vlakem, letecky, nebo autem?

Dálkové vlaky PKP IC kategorie TLK a IC nabízejí velmi výhodné ceny a často i rozumnou jízdní dobu. Vlaky kategorie EIC jsou zločin za bílého dne, protože s výjimkou plastové láhve s pitím zdarma a keramických talířů a klasických příborů v jídelním voze se jedná jen o předražené vlaky klasické kategorie IC. O vlacích kategorie EIP (pendolina) nechť si každý udělá obrázek.

Vlaky mají bezesporu výhodu v tom, že vás často dovezou až na místo. To bohužel letadla neumí. Sice jsou letenky za super ceny, za chvilku jste u moře, ale je třeba počítat s dalším časem pro dopravu do ubytování. V reportáži Nova TV zaznělo, že autem to je k Baltu jen pět a půl hodiny. Možná papírově, realita bude určitě jiná, byť si polské dálnice, většinou bez poplatku, všichni chválí.

Roman Svačina

Tagy Čtenářský tip Gdaňsk Gdyně Letiště Vratislav PKP Polsko Ryanair spojení k Baltskému moři Ustka Vratislav

73 komentářů