České sny ve španělské realitě, 4. díl: Ze Zaragozy do Barcelony vysokorychlostním vlakem
Na spoje jsou nasazovány předělané jednotky Talgo řady 112.
Přinášíme čtvrtý díl seriálu o testování španělské vysokorychlostní železnice. V prvním díle se Aleš Petrovský věnoval především problematice nákupu jízdenek, ve druhém pak cestě z Malagy do Madridu španělskými státními dráhami Renfe. Ve třetí části popisuje cestu z Madridu do Zaragozy s francouzským dopravcem OuiGo. Ve čtvrté s vlakem AVLO do Barcelony a zpět letecky do Prahy.
Zaragoza není primárně koncipována jako přestupní nádraží mezi vysokorychlostními vlaky, a proto byl můj umělý přestup řádně oceněn obchůzkou z jednoho konce nádraží na druhý, abych mohl znovu projít bezpečnostní kontrolou a odbavením. Bezpečnostní kontrola se nijak nelišila od té v Madridu, stejně tak i odbavení. Pracovník, který načítal jízdenky a kontroloval občanky mluvil na všechny španělsky a radil cestujícím, kam se mají na nástupišti postavit. Bezpečnostní kontrola je asi to, co se mně jediné příliš nelíbí na cestování vysokorychlostními vlaky už jen s přihlédnutím k tomu, že je kontrola prováděna tak napůl a její skutečný užitek je diskutabilní.
Nízkonákladovka v podání španělských drah
V jednu chvíli přijížděly vlaky AVLO jak ve směru na Madrid, tak do Barcelony. Na spoje jsou nasazovány předělané jednotky Talgo řady 112. Byla odstraněna první třída s bistrem a kapacita se tak dostala až k téměř 440 sedadlům. Sedačky jsou v uspořádání 2+2 a v soupravě se místo bistra nacházejí automaty s teplými nápoji, se studenými nápoji a drobnými snacky. Bohužel ve vozech není k těmto automatům značení, a tak musíte vyrazit na blind. Ceny jsou podobné jako v bistru Renfe, takže za plechovku s ledovým čajem zaplatíte 2,70 EUR. Bezkontaktní platba kartou v automatu proběhla v pořádku.
Interiér vlaku vypadá nově, sedačky nejsou zrovna pohodlné, ale místa na nohy je dostatek jak u sedaček „za sebou“, tak u čtyřsedaček u stolků. K dispozici jsou zásuvky i Wi-Fi, která je na rozdíl od OuiGo zdarma. Návštěva toalety byla neslavná, voda téměř netekla, a tak jsem musel využít „nasyslené“ dezinfekční ubrousky. Jízda samotná se nevymykala standardům a vlak si udržoval rychlost kolem 300 km/h. Jednotky Talgo S112 mohou jet až 330 km/h. Cesta ani vlaky nebyly nijak zvláště zajímavé, a proto mě zde ani nemrzelo, že jsme přijeli do Barcelony opět s náskokem necelých deset minut. I zde byl vlak poměrně slušně zaplněn. Jsem velmi zvědavý, jak s čísly zamíchá nástup dalšího konkurenta, tentokrát v režii italských drah a produktů Irya, které již byly vidět odstavené mezi ostatními rychlovlaky v depu u Madridu (mimochodem to byl krásný pohled jak na přehlídce).
Pár tipů k Barceloně
Pokud budete využívat v Barceloně veřejnou dopravu (a to doporučuji), tak si určitě jízdenku zakupte online předem. Dostanete 10 % slevu a vyzvednete si ji v jízdenkových automatech po zadání kódu, který vám přijde do e-mailu. Podobně funguje i nákup jízdenky na lanovku k hradu tyčícímu se nad Barcelonou, opět s 10% slevou. Voucher z e-mailu si naskenuje obsluha lanovky a dostanete jízdenku. Z hradu je nádherný výhled na celou Barcelonu (vstup 5 EUR) a rozhodně stojí za to. Nejen pro dopravně postižené je výhoda, že vícedenní varianty jízdenek platí i na pozemní lanovku k lanovce na hrad. A samozřejmě i na metro, tramvaje, autobusy a příměstské vlaky (zóna 1). Dokonce je v ceně i metro z letiště a na letiště, takže si nemusíte kupovat speciální jízdenku na tento úsek.
Lowcostem zpět do Prahy
Pro cestu zpět do Prahy jsem využil služeb dopravce Ryanair, se kterým létám poměrně pravidelně, a proto jsem připraven na všechny jeho výstřelky. Na letišti v Barceloně se ale netradičně nastupovalo do letadla Ryanairu přes most a jen jedněmi dveřmi, což je u minimálního času na obrat, který počítá s nástupem a výstupem předními i zadními dveřmi, obrovský problém. Takže letadlo od rána nabíralo zpoždění, a tak i náš odlet byl opožděn o zhruba půl hodinky. Výstup imobilních osob po příletu našeho stroje do Barcelony dodržování letového řádu příliš nepomohl, ale za to rozhodně nemohou cestující. Zpoždění letadla ovšem tradičně nezabránilo cestujícím v gatu, aby více jak půl hodiny stáli ve frontě a čekali na odbavení i přes to, že letadlo bylo ještě na půli cesty do Barcelony. V Londýně jsem čekání ve frontě (britský národní sport) ještě pochopil, ale zde nikoliv. Možná mně to objasní někdo ze čtenářů v diskuzi.
Španělské rychlovlaky mě opravdu nadchly. Podobně jako v ČR je i ve Španělsku zřetelný nástup konkurence a již zmíněná konkurence v podobě OuiGo mě oslovila asi nejvíce. Rád se do Španělska podívám i po nástupu dalšího dopravce, tentokrát s příchutí Itálie. Ale aktuálně nejnižší cenu 9 EUR za 621 km mezi Madridem a Barcelonou rychlostí 300 km/h už asi ani Irya netrumfne, nebo…?
