Polemika: ETCS je podmínkou dalšího rozvoje české železnice, píše Kušnír z MD
Z deníku Zdopravy.cz se v posledním týdnu samovolně stala diskusní platforma k zavádění systému ETCS na české železnice. Na pondělní
Z deníku Zdopravy.cz se v posledním týdnu samovolně stala diskusní platforma k zavádění systému ETCS na české železnice. Na pondělní kritický komentář ředitele AŽD Praha pro evropské záležitosti Vladimíra Kampíka Stát železnici s přechodem na ETCS nepomáhá, spíše naopak, dnes reaguje ředitel odboru drážní a vodní dopravy ministerstva dopravy Jindřich Kušnír. „Za největší komplikaci lze aktuálně považovat nedodržování termínů a nedostatečnost kapacit výrobců a dodavatelů zařízení ETCS, přestože se o zavedení ETCS v ČR rozhodlo již před téměř 20 lety,“ píše.
Proč potřebujeme co nejrychleji zavést ETCS
Naprosto zásadním důvodem pro tlak na urychlené plnohodnotné zavedení systému ETCS v ČR, je urgentní potřeba zvýšení bezpečnosti železničního provozu. V porovnání s minulými léty totiž neustále roste počet projetí návěsti „stůj“, v čemž se projevuje zásadní nedostatek doposud používaného českého národního systému, který neumí těmto nebezpečným událostem zabránit. Na rozdíl od toho evropský vlakový zabezpečovač ETCS umí nejen zastavit vlak nerespektující signál „stůj“, ale kromě toho dokáže také hlídat dodržování traťové rychlosti. Stávající vlakové zabezpečovací zařízení používané u nás, společně s návěstní soustavou, je filozoficky opravdu 60 let staré, čemuž odpovídá i jeho technologická úroveň.
Dalším důvodem je také potřeba zvýšení spolehlivosti dopravy. Každé projetí návěsti „stůj“ je totiž nejen velkým rizikem s hrozbou tragických následků, ale také zdrojem zpoždění stovek vlaků na síti v řádech desítek tisíc minut ročně, což dnes dopravcům způsobuje nemalé hospodářské ztráty a cestujícím i přepravcům zbytečné komplikace při cestování nebo přepravě nákladů. Těmto škodám dokáže výhradní provoz ETCS předcházet.
V neposlední řadě potřebujeme co nejrychleji zavést ETCS z důvodu nutnosti nasazení technologie na úrovni 21. století, která na jedné straně umožní zefektivnit provoz na železniční síti, a na straně druhé je klíčovým pro zavedení plošné automatizace železnice. Nemalým přínosem při zavedení výhradního provozu vlaků pod dohledem ETCS je také úspora investičních nákladů i nákladů životního cyklu takového řešení.
Co je to NIP ERTMS a jak byl projednán
Národní implementační plán (NIP) ERTMS je základní strategický dokument, který přijala Česká republika na základě evropského nařízení. NIP především stanovuje, které tratě a kdy mají být vybaveny systémem ERTMS, přičemž většina stanovených termínů vychází z nařízení EU. Zároveň tento dokument stanovuje tratě, na kterých bude zaváděn výhradní provoz vozidel pod dohledem ETCS, protože jedině tak lze postupně zvýšit bezpečnost a spolehlivost dopravy.
Během jeho tvorby a také před samotným schválením byl NIP obšírně konzultován jak se SŽDC, tak i s osobními a nákladními dopravci. Není tedy pravda, že by byl NIP vytvořen „od stolu“ bez konzultace se železničním sektorem. Někdy je spíše problém, že ze strany některých odpůrců ERTMS bývá NIP jako základní strategický dokument zaměňován za celou řadu jiných metodik a studií.
Jak je projekt ETCS řízen
Zavádění ETCS je velmi komplexní projekt, který vyžaduje zapojení na všech úrovních od MD přes Drážní úřad, SŽDC až po dopravce. Vrcholově je koordinován na ministerské Komisi pro zvýšení bezpečnosti železniční dopravy, jejímž členem jsou kromě MD také Drážní úřad, Drážní inspekce, SŽDC a osobní i nákladní dopravci. Kromě toho existuje celá řada expertních skupin, na nichž jsou řešeny různé technické, technologické i legislativní otázky. Komunikace běží na všech úrovních prakticky každý den.
Lokálky a vlečky nebudou odříznuty
Strašení odříznutím lokálek pravidelně zaznívá z úst řady odpůrců ETCS. Ze strany Ministerstva dopravy přitom nikdy nepadlo ani slovo o tom, že by k něčemu takovému mělo dojít. Proto je na místě se zcela ohradit proti tomuto lživému tvrzení uvedenému v článku pana Kampíka.
Opak je pravdou. SŽDC navrhla zavádění výhradního provozu ETCS v několika etapách. V rámci jednotlivých etap zavádění bude dán dopravcům i krajům dostatečný prostor pro vybavení příslušných vozidel a rozhodně nedojde k žádnému odříznutí zaústěných tratí nebo vleček.
Máme strategii pro postupné vybavování dalších tratí
Současný NIP se zaměřuje v první fázi především na páteřní tratě, neboť jednak nás k jejich vybavení zavazuje EU a jednak se na těchto tratích odehrává většina přepravních výkonů. Pro tyto vytížené tratě počítá NIP především s vybavením ETCS úrovně 2.
Na základě analýzy MD byly zároveň v tomto roce vytipovány další tratě, které budou návazně určeny k vybavení systémem ETCS. V případě tratí s nižším rozsahem dopravy nebo pro tratě doposud nemodernizované se předpokládá i možnost instalace ETCS úrovně 1, který rozhodně není neperspektivní, jak mylně tvrdí pan Kampík, pouze budou stabilizovány jeho specifikace.
Podpora dopravců
Dopravce musí všude v Evropě vynaložit nemalé prostředky na vybavení vozidel systémem ETCS, nicméně čeští dopravci mají možnost spolufinancovat vybavení vozidel ETCS z celé řady dotačních titulů – kromě evropského programu CEF se jedná také o náš Operační program Doprava a nově je plánováno využít také národní zdroje ze SFDI. Takto rozsáhlý systém dotačních programů rozhodně není standardem ve všech zemích EU.
Řada dopravců nákladních i osobních přitom projekt ETCS i přes vysoké náklady podporuje, neboť jsou si dobře vědomi budoucích výhod nejen v podobě zvýšení bezpečnosti, ale také ve zvýšení spolehlivosti dopravy. Někteří naši dopravci ostatně běžně využívají ETCS v zahraničí. Za největší komplikaci lze aktuálně považovat nedodržování termínů a nedostatečnost kapacit výrobců a dodavatelů zařízení ETCS, přestože se o zavedení ETCS v ČR rozhodlo již před téměř 20 lety.
Proč tak ostrá slova od zástupce AŽD Praha
Na závěr se nabízí otázka, proč výrobce zabezpečovací techniky a na českém trhu prakticky monopolní dodavatel ETCS na infrastrukturu takto zpochybňuje svůj vlastní produkt, který vyvíjí již řadu let. Není volání po dalších a dalších diskusích a strategiích jen oddalovací taktikou? A co má být výsledkem této oddalovací taktiky? Že by snad duplicitní a pro stát drahá a provozně a bezpečnostně nevýhodná instalace nejen evropského, ale i národního systému na další tratě? Nebo snad snaha získat další čas na dořešení některých problémů spojených s dodávkou ETCS? Těžko spekulovat.
Jedno je jisté a z pohledu státu jednoznačné. Než šířením polopravd a dezinformací by se rozhodně více i zástupci AŽD Praha zasloužili o rozvoj české železnice, kdyby se plnou měrou soustředili na plně funkční zavedení ETCS u infrastrukturních projektů a také na zajištění kapacit pro vybavování vozidel dopravců za rozumnou cenu. Jako významný dodavatel zabezpečovací techniky to má silně ve svých rukou.
Jindřich Kušnír, ředitel odboru drážní a vodní dopravy MDČR