Sídlily na Slovensku, ale v Praze měly svoji velkou základnu. Kombinací nových letadel, nízkých cen, dobrých služeb a zajímavé sítě se z nich staly první aerolinky, které Čechy naučily, že po Evropě se dá létat i za pár set korun tam i zpět. Přesně před deseti lety ukončily SkyEurope svůj provoz.

I přes neslavný konec, který se zdál poslední měsíce nevyhnutelný, zanechaly aerolinky v českém letectví výraznou stopu. Praha byla totiž jednou z hlavních základen firmy pro evropskou expanzi a dopravce se slovenskou licencí přinesl do Česka fenomén levných letenek, který v té době v Česku téměř neexistoval: Ryanair v Praze byl jen krátce od roku 2007 s pěti linkami a easyJet nabízel spojení až na pár výjimek pouze do Velké Británie. Zalétnout si na víkend do Paříže bylo v té době záležitostí pěti a více tisíc korun, v případě jednodenní otočky třeba dnes již neuvěřitelných 20 tisíc korun.

„SkyEurope naučily lidi v celé střední Evropě létat. Svým produktem nekonkurovaly Ryanairu či Wizz Airu, ale klasickým leteckým dopravcům a jiným druhům přepravy, například vlakům,“ říká Tomáš Kika, který dlouhé roky až do samotného krachu vedl komunikaci aerolinek a dnes mimo jiné létá se záchranářským vrtulníkem v Alpách.

ČAS na změnu

SkyEurope výrazně zkomplikovaly byznys Českých aerolinií. Do Prahy ohlásily expanzi v době, kdy se státní firma začínala potápět po nesmyslné expanzi vedené Jaroslavem Tvrdíkem. Levné letenky částečně generovaly zcela nové cestující, jenže firma brzy začala mířit na firemní zákazníky, kteří do té doby byli u ČSA. Do Paříže začaly SkyEurope létat třikrát denně a firmy začaly zjišťovat, že není třeba vždy platit za letenku přes deset tisíc korun, pokud jejich zaměstnanec letí na krátkou otočku do některého z velkých evropských měst ani čekat několik dní na nejlevnější let.

Podobně jako se například Ryanair navážel v reklamě do zavedených dopravců, i SkyEurope používaly agresivní marketing proti ČSA. Slogan ČAS na změnu, odkazující grafickou podobou na státní ČSA, řešila nakonec i Rada pro reklamu. Firma v marketingu zkusila i letenky za mínus deset korun, začala spolupracovat s Českými drahami na prodeji letenek.

I když SkyEurope spadaly do kategorie nízkonákladových dopravců, nebyl to zdaleka klasický lowcost. Firma ho nazývala prémiovým lowcost produktem. Na palubě prodávala například i točené pivo či kávu z kávovaru servírovanou v porcelánu.

Založeni pět dní před největší krizí letectví

SkyEurope vznikly v roce 2001. Pět dní před teroristickým útokem v New Yorku, který znamenal pro letecký byznys hluboký propad na několik let. Tehdejší třicátníci, Rakušan Christian Mandl a Belgičan Alain Skowronek viděli velký růst nízkonákladových aerolinek v západní Evropě a chtěli vybudovat něco podobného ve střední Evropě. V roce 2006 prodali podíl fondu York Global Finance, který do firmy napumpoval více než dvě miliardy korun. Oba jsou dnes v podstatě jediní, kdo skutečně na příběhu SkyEurope vydělal. Pokud nezapočítáme cestující, kteří získali šanci proletět se po Evropě za pár korun.

Aerolinky několik let zůstávaly jen marginálním hráčem s pár linkami na Slovensku včetně vnitrostátního spojení Bratislava – Košice. Zlom nastal v roce 2006. Firma oznámila nákup několika desítek nových boeingů 737-700NG a vstoupila na burzu. Součástí expanze byla i Praha, kde se firma netajila plánem stát se druhým největším dopravcem. S pěti bázovanými letadly k tomu měla i celkem slušně nakročeno.

Firma zkoušela z Prahy kromě osvědčených velkých evropských metropolí i méně tradiční linky, často za dotace od tamějších letišť. Jako první začaly SkyEurope létat z Prahy přímo do Neapole, linku do italského Terstu či Turína po jejich odchodu nikdo nenahradil.

Bez letadel i hotovosti
Až do roku 2008 vše připomínalo idylický příběh: firma rostla, otvírala nové linky, ztráta byla plánovaná, šlo přeci o expanzi. Jenže v roce 2008 už peníze začaly výrazně docházet. Začalo zdražování, rušení objednávek nových letadel i škrtání linek. „Rád bych měl klidně letadel více, ale musíme si na ně vydělat,“ prohlásil v květnu 2008 tehdejší šéf SkyEurope Jason Bitter, který dnes vede z Prahy firmu zabývající se vývojem systémů pro aerolinky. Od léta 2008 stačilo sledovat zprávy o firmě, aby bylo jasné, že koupě letenky je částečně rizikem, zda skutečně odletíte. Nejprve akce s letenkami za 24 korun, pak zpráva o ztrojnásobení ztráty, plán na uzemnění části letadel či výrazné zvýšení cen ropy. Když na konci roku 2008 největší akcionář firmy, fond York Capital, nabídl za celý svůj podíl jedno euro, začalo být jasné, že firma před sebou nemá lehké časy. Do toho začala ještě vlna krachů jiných dopravců, například skandinávského Sterlingu. Na začátku roku ohlásil v Praze velkou expanzi Wizz Air, přímo proti některým linkám SkyEurope.

Leasingovým firmám začala docházet trpělivost a firmě zabavily některá letadla. Docházela hotovost, v Paříži ji kvůli dluhům zadrželi na letišti letadlo, ve Vídni ji vypověděli smlouvu a piloti museli občas letět s hotovostí na zaplacení letištních poplatků.

Aerolinka po sobě zanechala pět miliard korun dluhů, peníze v ní utopili různí investoři: od fondů až po rakouské seniory. Autor tohoto textu si pořídil v roce 2009 dvě akcie, aby se mohl vypravit v době velkých problémů firmy na valnou hromadu ve Vídni. Byl svědkem vystoupení rakouských seniorů, kteří do firmy často investovali velkou část svých celoživotních úspor a odmítali se smířit s tím, že peníze zjevně už neuvidí.

V létě 2009 se vše zdálo už jen otázkou času, kdy aerolinky končí. „Nálada nebyla jednoduchá. Ale náš tým byl skvělý a silný. Ti, kteří zůstali až do posledních dní, dělali maximum pro to, aby společnost přežila. Znamenalo to nemalé oběti, například i zřeknutí se výplat,“ říká Kika. Oficiální pád nastal 31. srpna o půlnoci. Firma do poslední chvíle doufala v investora, toho nesehnala.

Zadržené peníze i pokus-omyl

Proč SkyEurope krachly? Názory se liší, například Tomáš Kika dodnes z krachu viní britskou společnost E-clear, přes kterou šly platby kartami za letenky. „Najednou přestala platby posílat nebo měly velké zpoždění. Náhle chybělo třeba 30 milionů eur na straně příjmů,“ vysvětluje Kika. Podle něj dosud existují různé dohady, proč to firma udělala.

Analytik leteckého byznysu Michal Požár, který působil v dozorčích radách ČSA a Českého aeroholdingu souhlasí s Kikou, že postup E-clear byl jedním z důvodů, ale zdaleka ne jediným.  „Problémem byl rozvoj sítě metodou pokus-omyl. Často linky otevírali a často opět rušili. To vše nese velké náklady a snižovalo to výrazně důvěryhodnost celé společnosti,“ říká Požár. Podle něj velmi dobře fungovaly hlavně báze v Praze a Vídni, kde si domácí dopravci ČSA a Austrian dlouhodobě svoji cenovou politikou říkali o nízkonákladovou konkurenci.

SkyEurope padly v době běžící hospodářské krize, kdy celkově počty cestujících v letadlech klesaly, jejich výpadek tak v Praze plynule nahradili jiní dopravci. Zprvu zejména Wizz Air, ten se ale z Prahy postupně téměř stáhl. Jisté je jedno: koncept prémiového lowcostu s nízkými cenami se přežil.

Tagy SkyEurope Top

47 komentářů