Průlom: Ošlapné je součástí poplatku za dopravní cestu, řekl soud. Česká novela jde proti tomu
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) vynesl tento týden zásadní verdikt, který vnáší světlo do problematiky takzvaného ošlapného, tedy poplatku dopravců
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) vynesl tento týden zásadní verdikt, který vnáší světlo do problematiky takzvaného ošlapného, tedy poplatku dopravců za využití stanic a zastávek jejich cestujícími. A soud jednoznačně rozhodl, že užití nástupiště a přístup na něj nesmí být navíc zpoplatněno ošlapným, neboť nejde o zařízení služeb. Naopak, peron je součástí dopravní cesty a jako takový spadá do takzvaného minimálního přístupového balíčku. Jinými slovy už je zahrnut do poplatku za užití dopravní cesty.
Problém soudu předložila jako předběžnou otázku rakouská Schienen-Control Kommission (Komise pro
kontrolu železniční dopravní cesty), která řeší spor dopravce Westbahn a ÖBB Infrastruktur.
Dopravci se zdál poplatek požadovaný ÖBB Infrastruktur za používání železničních stanic příliš vysoký, a proto podal podnět k regulátorovi. Ten měl říci, zda je poplatek zákonný a posoudit, zda je užití železničního nástupiště zpoplatněno v rámci ceny za užití železniční infrastruktury, nebo má být hrazeno další úhradou za užití takzvaného zařízení služeb („ošlapné“). Evropský soud dal nyní rakouskému (i všem dalším unijním) regulátorovi jasný návod. Zatímco v případě železniční infrastruktury lze účtovat odměnu opřenou pouze o přímé náklady, tak v případě zařízení služeb lze účtovat úhradu za službu fakticky odpovídající všem nákladům vznikajícím provozovateli s poskytováním služby včetně přiměřeného zisku.
„Toto rozhodnutí bude mít jistě význam i pro situaci v ostatních členských státech EU. Navíc SDEU opětovně přiznal Schienen-Control Kommission jakožto regulačnímu subjektu pravomoc položit SDEU předběžnou otázku dle článku 267 Smlouvy o fungování EU, což znamená, že obdobnou pravomoc by při splnění takzvaných Vaassenských kritérií měl mít například i český Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, což lze jen přivítat,“ říká právník Petr Špetlák.
Rozhodnutí soudu přitom úzce souvisí i s právě projednávanou novelou zákona o drahách, která je nyní ve Sněmovně ve druhém čtení. Zákonodárci ve snaze upřesnit definici zařízení služeb, kterými jsou typicky například myčky, v novele stanovili, že zastávky spadají pod rámec zařízení služeb, obdobně jako například železniční stanice. „Předkladatel považuje za účelné podřadit zastávky pod právní režim zařízení služeb, jelikož zastávky, stejně jako ostatní zařízení služeb, slouží k poskytování služeb bezprostředně souvisejících s provozováním drážní dopravy a na jejich zpřístupňování i zpoplatnění by se měla vztáhnout pravidla zákona týkající se zařízení služeb,“ píše se v důvodové zprávě.
Novela tak jde přesně opačným směrem než aktuální výrok unijního soudu, který naopak považuje perony i přístřešky na nich za součást dopravní cesty.
V tuzemsku se poplatek typu ošlapného snaží Správa železniční dopravní cesty poprvé prosadit do Prohlášení o dráze pro rok 2020. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (ÚPDI) nicméně ošlapné z prohlášení v první instanci vyškrtl jako diskriminační, neboť nereflektuje úroveň služeb v jednotlivých stanicích. SŽDC podala rozklad k předsedovi úřadu, ohlášení verdiktu se očekává příští týden. Ve světle nejnovějšího verdiktu unijního soudu nicméně SŽDC postupovala formálně správně, když poplatek počítá jako součást platby za dopravní cestu.
„Rozsudek Soudního dvora EU vyslovil, že nástupiště pro cestující jsou složkou železniční infrastruktury, na jejíž použití se vztahuje minimální přístupový balík. Tedy cesta, kterou zvolila SŽDC v Prohlášení o dráze 2020 je správná, když takzvané ošlapné zpoplatnila v rámci ceny za užití železniční dopravní cesty a nikoli jako zařízení služeb. Nicméně nelze předjímat rozhodnuti UPDI,“ sdělila mluvčí SŽDC Radka Pistoriusová.