Michal Buřt (45) se už 22 let plaví po Rýnu. Na evropském veletoku slouží jako jeden z mnoha Čechů coby kapitán tankeru v barvách belgického rejdařství Somtrans. Z jeho vyprávění se může zdát, že západoevropský Rýn je rájem českých lodníků. Chtěli byste plout taky? Lidí není nikdy dost.

Jak vypadá typická šichta českého kapitána na Rýnu?
U naší firmy děláme vždycky tři týdny v kuse, pak máme tři týdny volna. Dřív, když jsem začínal, jsme mívali měsíc práce a měsíc volna, ale ukázalo se, že v tom čtvrtém týdnu už byly posádky příliš unavené a přibývalo úrazů. Na lodi jsme zároveň dva kapitáni. Pokud je loď v pohybu, střídáme se na můstku pravidelně po osmi hodinách služby. V tomto režimu můžeme fungovat klidně celé tři týdny. Pokud pluje jen jeden kapitán, což se stává, protože nás není nikdy dost, smí pracovat nanejvýš 14 hodin denně, z toho jednou týdně 16 hodin. To už je hodně náročné, ty osmihodinovky se střídáním dvou kapitánů jsou daleko příjemnější režim. Na palubě má kapitán samozřejmě i posádku, tedy tři další kolegy.

Oddechnete si aspoň při nakládkách? Jako dlouho trvají?
Zpravidla 8 až 10 hodin, ale někdy se to může natáhnout i na 24 hodin.

Kolik Čechů se vás tam takto plaví?
Naše firma má asi tři desítky lodí, posádky tvoří z 80 procent Češi a Slováci, kapitáni i lodníci. Zbytek jsou Belgičani, Holanďani, Poláci, Rumuni, Maďaři…

Jak se tam domorodci na vás dívají?
Úplně normálně. Ačkoli taky už jsem zaslechl od Holanďana v přístavu narážku, že mu beru práci. Na to mám jasnou odpověď: Máš kapitánskou licenci? Nemáš! Tak jak ti můžu brát práci? Skutečnost je taková, že oni tu práci v režimu 24/7 dělat nechtějí.

Jak se to stalo, že zrovna Češi a Slováci mají na Rýnu převahu?
Práce na lodích má v naší zemi docela dlouhou tradici, takže se Češi prostě časem přesunuli z Děčína jinam, místo Labe brázdí Rýn. A konkrétně naše firma se o nás velmi slušně stará. Někteří kolegové to zkoušeli i jinde, kde jim třeba nabídli vyšší plat, ale nakonec se vrátili k nám, protože celkové zajištění máme v rodinném Somtransu skvělé.

Rozmazlují vás volnými vouchery na okružní plavby v Karibiku?
To zrovna ne, ale spousta detailů tu práci dělá výjimečně příjemnou. Kromě toho, že je to finančně velmi zajímavý job, máme například zajištěnou i dopravu z Česka na loď a zpět, na zdravotní i důchodové pojištěni jsme přihlášeni v Lucembursku. To mimo jiné znamená v případě pracovní neschopnosti až tři měsíce léčení za plný plat. Je to prostě rodinná firma, žádný obří korporát, ten přístup majitelů je znát. Původní majitel slavil nedávno kulatiny, po něm přebírá žezlo dcera a aktivně od nás sbírá informace, vyptává se a reaguje na naše připomínky.

Co kdyby se k vám chtěl někdo z Česka přidat? Jakou má šanci dostat práci na Rýnu?
Jak jsem říkal, šikovných lidí není nikdy dost, šance je určitě. Vždycky se hodí nějaká praxe, ale základem je hlavně velmi dobrá řeč – buď němčina, nebo angličtina. Začínat se dá od 18 let. Je to krásná práce, ale asi nebude úplně pro každého, rozvodovost v branži odhaduji na 80 procent, ačkoli mě se tahle statistika naštěstí netýká.

Kudy vedla vaše cesta na Rýn? Předpokládám, že postupně z českých řek? Nebo jste rovnou zaklepal na dveře vašeho belgického rejdařství?
B je správně. Já jsem původní profesí truhlář. V roce 2000 jsem měl nehodu na motorce, pak jsem si musel hledat jinou práci. Moji švagři se plaví po Rýnu, tak mi hodili lano.

Žádné cestovatelské sny ani dobrodružné knihy vás od malička na loď netáhly?
Cestování mi postupně připlulo do života přes moji starší sestru, majitelku cestovky, a pak přes ty švagry. Já šel tehdy absolutně do neznáma, i jazykové schopnosti jsem měl z dnešního pohledu začátečnické, dnes používáme němčinu, angličtinu, holandštinu.

Co po Rýnu vozíte? Viděl jsem tam na lodích spousty dříví, sypkého nákladu, ale třeba i loď plnou traktorů.
Moje loď je tanker třídy C, vozím ropné produkty a chemikálie. Je to krásná práce, čistší než fracht – u běžných nákladů máte neustále v ruce hadici s vodou, tady jen připojíte hadici s nákladem a zase ji odpojíte.

Když zmiňujete tu čistotu, šlapal jsem nedávno podél Rýna po parádních cyklostezkách a domorodci mi tam říkali, jak řeka za posledních dvacet let úžasně prokoukla.
To musím potvrdit. Je to dobře vidět i z lodi, jak je voda čistá. Kromě toho jsou podél Rýna měřicí stanice, kde se kvalita vody pravidelně sleduje a je opravdu velmi dobrá. Pěkným důkazem rostoucí čistoty Rýna jsou i hejna čápů podél dolního toku na pomezí Německa a Nizozemska – můžete tam potkat i desítky těchto krásných ptáků naráz. V Basileji jsem si dokonce v Rýnu zaplaval – mají tam podél břehu vyznačené trasy pro plavce a půjčují tam vodotěsné vaky, které slouží jak pro bezpečnost při plavání, tak pro suché zabalení oblečení.

Překvapila mě hustota lodního provozu na Rýnu, připadalo mi to skoro jako na německé dálnici. Nemůže to být místy už nebezpečné?
Když je v řece méně vody, což se stává docela často, protože poslední komora je na kilometru 333 a na dalších 900 kilometrech už vodu nikde nic nezadržuje, provoz přirozeně houstne. Nemohou totiž plout větší lodě, které toho víc uvezou, ale taky mají daleko větší ponor. Pak přicházejí na řadu menší lodě s menším ponorem v daleko větším počtu. Ale zabezpečení provozu je špičkové, máme na můstku i zařízení, které „vidí“ provoz na několik kilometrů dopředu. Takže když se blížíte k nějakému problematickému místu, ve velkém předstihu vidíte, kdo pluje proti vám, a můžete tomu přizpůsobit rychlost plavby, nebo i zastavit tak, abyste se včas vyhnuli nebezpečnému míjení.

Co je na Rýnu nejzrádnější? Je to legendární skála Lorelei?
Ta je sice slavná, ale z mého pohledu jsou na řece daleko zrádnější místa než ty zákruty v okolí Lorelei, tam to mám zrovna docela rád. Zrádné jsou oblasti pohyblivých písků nad Mannheimem ke kilometru 333 v Iffezheimu a pak úsek na konci splavnosti u švýcarské Basileje. Tato místa vyžadují speciální licenci, kterou já zatím nemám, takže si musíme na palubu najímat takzvané lotse – staré vysloužilé šífáky, osmdesátileté pány, které to nejspíš nebaví doma, tak se stále plaví po řece (směje se). Ale vážně: zkušenosti starých mazáků jsou na řece k nezaplacení. Když jsem začínal, dostal jsem se ke skvělému holandskému kapitánovi Bouke Weldhuisenovi, i tak mi trvalo deset let, než jsem do toho proniknul natolik, abych si troufnul na kapitánské zkoušky. Člověk se pořád učí, ať řeku, nebo techniku lodi.

Jak vypadají kapitánské zkoušky na Rýn?
Dnes už se to dá dělat na dálku v Praze nebo v Děčíně přes počítač, já byl ještě osobně před pětičlennou komisí v Duisburgu, to je v Německu tradiční šífácké město, asi jako u nás Děčín. Samozřejmě to probíhalo v němčině, byla to šichta. Po třech měsících důkladného učení mě zkoušeli ze všeho možného, z předpisů, ze zdravovědy, ze strojovny, snažili se mě nachytat, prověřovali, nakolik řeku opravdu znám. Třeba se ptali na různé konkrétní kameny, stromy nebo sochy v zahradách domů podél Rýna a vyzvídali, jak dobře znám jejich příběhy – to jsou věci, které nezjistíte jinak než právě od starších zkušených kapitánů.

Pronikly už na šífy také ženy, nebo je to ryze mužská práce?

Už dávno to není mužská doména, ženy dnes na Rýnu potkáte jak v kapitánské roli, tak na palubě.

Jak dlouho trvá zdolat Rýn v celé jeho splavné délce z Basileje až do Rotterdamu?

Záleží, v jakém režimu plujete. Pokud jsou na palubě dva kapitáni, mohou se střídat v nepřetržitém režimu B a pak těch přibližně 1050 kilometrů zvládnete klidně za čtyři dny.

Pojďme blíž představit vaši loď. Máte jednu svoji, nebo si plavidla střídáte?
Obojí je možné. Já jsem hlavní kapitán lodi Somtrans XVI. Střídáme se na ní čtyři kapitáni, ale hlavní zodpovědnost za plavidlo je moje, cokoli se stane, řeší ostatní se mnou. Vyrobena byla v roce 2009, je v nejlepších letech a naše firma se o ni skvěle stará. Dlouhá je 110 metrů, široká přes 11 metrů, uveze 2 702 tun, objem nádrží má 3 037 kubíků, pumpy zvládají 720 kubíků za hodinu. Motor má výkon 2 000 koní, palivové nádrže na pohon poberou 45 000 litrů a nádrž na vodu pojme deset kubíků. Ponor prázdné lodi je 180 cm a pod lodí musí být minimálně 30 cm vody, abychom mohli plout. Maximální ponor naložené lodi je 320 cm.

Jak se taková loď řídí? Joystickem, podobně jako dnes piloti ovládají airbusy, nebo máte klasické kormidelní kolo? Funguje tam něco jako autopilot?
Kormidelní kolo na můstku nemám, loď řídím joystickem. Mám k dispozici i autopilota, ale není to samospásné. Zrovna nedávno s „pomocí“ autopilota jeden rýnský kapitán vážně poškodil plavební komoru, když najel do jejích vrchních vrat.

Jaké má posádka na palubě zázemí?
Představte si to, jako když vstoupíte do dobře vybaveného domu. Tři týdny, které tam s posádkou pravidelně trávíme, jsou úplně v pohodě. Nahoře je kormidelna, pod ní dva plně vybavené byty: jeden pro kapitány, druhý pro lodníky. Každý má vlastní ložnici, kapitáni sdílejí svoji koupelnu a lodníci taky. Pak je tam obývák pro všechny. K vybavení patří pračka, sušička, myčka. Dokonce i v kormidelně je televize, samozřejmě jen jako kulisa, nelze ji sledovat soustředěně, dávat pozor je potřeba v první řadě na jiné věci: trasu, počasí, proud. Máme na palubě i tělocvičnu s boxovacím pytlem a veslařským trenažérem, životospráva je důležitá; nemůžete se tři týdny jen přesouvat mezi můstkem, kuchyní a postelí. Já si s sebou
na lodi vozím i kolo.

Máte na lodi kuchaře?
Ne, ale chtěli bychom. Vaří vždycky někdo z posádky, kdo to umí a baví ho to. Většinou si na tři týdny nakoupíme zásoby, to je na tom asi nejsložitější, a se zásobami pak vydržíme celou šichtu. Stejně tak se dělíme třeba o úklid – na některých lodích mají už i robotické vysavače, které uklízejí neustále. O loď se staráme jako o vlastní rodinu. Ty lodě mají duše a velmi dobře nás živí.

Do krčmy si jako posádka nezajdete?
Zřídka. Stejně nemůžeme jít nikdy všichni, vždycky musí na lodi někdo zůstat jako hlídka, kdyby se cokoli přihodilo. Navíc alkohol na lodi neexistuje, i kdybychom do té krčmy zašli, tak pouze na jídlo. Na to je v sázce příliš mnoho, loď má cenu 5 milionů eur nebo i víc, náklad třeba 4 miliony eur. Alkohol je prostě tabu.

Jaká jsou vlastně rizika práce na Rýnu?
Samozřejmě máme na palubě záchranný člun. Nikdy tuhle práci neberu na lehkou váhu, naprosto nikdy, přestože se plavím už 22 let. Na bývalé lodi jsem zažil ošklivý úraz, kolegu trefilo do hlavy přetržené lano, léty a Hamburkem ošlehaný český šífák měl prasklou lebku, zlomený nos, utrženou čelist, nebylo jisté, jestli přežije. Zachránili ho, ale na loď už se vrátit nemohl. Posádky mají každý rok bezpečnostní školení, které je opravdu důkladné a všichni se účastní naplno, nevidíte tam, že by si někdo znuděně hrál s mobilem, každý dává pozor. K tomu máme každý měsíc cvičení na lodi, na palubě je kromě lékárničky třeba i defibrilátor.

Co když se něco porouchá na lodi? Opravujete si to sami?
Zlaté české ručičky zvládnou leccos opravit samy, ale naše firma se stará o své lodě vzorově. Technici jsou na telefonu nepřetržitě, aby nám na dálku poradili, když je to nějaká drobnost, nebo zajistili servis, případně osobně dorazili, pokud je problém složitější. Zdaleka ne každá firma má servis takto dokonale zajištěný.

Co máte na Rýnu nejradši?
Když nad řekou vyjde slunce a nemusím řešit žádné telefony, emaily ani papíry a jen tak plout, to miluju.

Netáhne vás to někdy na moře?
Ono i na Rýnu vás může potrápit mořská nemoc, když třeba zafouká vítr z boku do prázdné lodi. Ale jasně, že mě to na moře táhne. Když jedu na dovolenou, velmi rád využívám, že mám zkoušky i pro námořní plavbu do 50 mil od pobřeží, takže rád vyplouvám na jachtě nebo motorovém člunu. Aspoň jednou bych to rád zkusil na velké námořní lodi. Jen musím ještě vypilovat angličtinu.

Ještě mi prozraďte, jak vypadají Vánoce na Rýnu?

Střídáme to tak, že jeden rok slavíme na lodi a druhý doma. Na lodi si dáme k večeři řízek a salát a domů se ukážeme přes telefon, dnes už to naštěstí díky videohovorům není problém.  Dřív, když byly děti malé a neřešily kalendář, tak jsme doma svátky posouvali. Na lodi máme i dárky od firmy – bývají to pěkné pozornosti, kromě vánoční prémie třeba cestovní kufr, belgická čokoláda nebo skvělé belgické sušenky. Je zkrátka znát, že je to rodinná firma.

Tagy Michal Buřt rozhovory na konec roku Rýn Somtrans

3 komentáře