Komentář: Já vím nejlépe, kdo je skupina, aneb pozor ať je koho vozit
Nezdařená přeprava jediné školní třídy bleskově vymazala kus těžce budované reputace veřejné dopravy v kraji.
Poklidnou hladinu dopravního zpravodajství zčeřila v posledních týdnech událost z Plzeňského kraje, kde vlakvedoucí Českých drah nevpustila do motorového vlaku skupinu studentů klatovského gymnázia. Deník Zdopravy.cz se tomu věnoval ve dvou článcích: Je vás moc, měli jste mít rezervaci. Vlakvedoucí ČD odmítla pustit do motoráku školní výlet a Nevpuštění školního výletu do vlaku řeší už i Plzeňský kraj. Vlakvedoucí si však vzala dovolenou.
Nyní přináší střízlivé zamyšlení železničního publicisty Juraje Kováče. Autor je projektovým specialistou v oblasti dopravního IT, věnuje se primárně technologickým projektům v sektoru veřejné dopravy. „Kde přesně je hranice toho, kdo si ještě zaslouží ve vlaku být, když všichni z těchto lidí platí úplně stejně jízdné?“ táže se Kováč.
Můj dlouholetý kamarád působící v akademických kruzích s nadsázkou říkává, že dráha je tu proto, aby se kola točila, návěstidla svítila a výhybky se přehazovaly – jen cestující a náklad to obvykle kazí. Sluší se dodat, že za uplynulých dvacet let přístup k zákazníkům na české železnici doznal obrovského zlepšení a posměšné komentáře na adresu zejména Českých drah, které jaksi zdomácněly v české hospodské rozpravě, nejsou úplně namístě. A když se už-už utěšujete, že alespoň porevoluční generace vnímá železnici opět trochu příznivě, přijde vlakvedoucí a vyhodí gymnazisty z osobáku, aby si je vyzvedli rodiče autem.
Málokdy čistě lokální zpráva zarezonuje na českém internetu tak, jako incident z konce června, kdy průvodčí ČD vyloučila z přepravy studenty vracející se z výletu v Zelené Lhotě na Šumavě. Argument dopravce byl, že dvacítka žáků představovala organizovanou skupinu, která se měla předem nahlásit a tuto povinnost zanedbala. Následná diskuse do detailů rozebrala veškeré aspekty přepravy skupin a předpisů dopravce, byť možná trochu opomíjí širší důsledky podobného přístupu dopravců a jejich zaměstnanců prvního kontaktu.
Je na to předpis
Pod oběma články na tomto webu se strhla hotová disputace na téma přepravní podmínky a jejich jurisdikce. Tato problematika pro drtivou většinu cestujících opravdu není snadno stravitelná – tím méně na lince P24 ze Železné Rudy do Klatov, kde platí pro vnitrokrajské cesty pouze tarif IDPK nebo OneTicket.
Oba tyto tarify mají své přepravní podmínky, přelepené přepravními podmínkami Českých drah „…přiměřeně pouze v případech, pokud danou problematiku neřeší přepravní podmínky daných systémů.” Inu … dobře. To je 99 stran čtení, jen aby cestující zjistil, čí pravidla vlastně platí – a doufal, že zaměstnanci budou mít stejný výklad.
Článek 7.5 přepravních podmínek IDPK nám říká, že „ve vlacích Dopravce České dráhy je možné rezervovat místa k sezení a místa pro jízdní kola pro skupiny osob v počtu 20 až 99 cestujících v rámci objednávkového systému skupinových přeprav ve vlacích společnosti České dráhy.”
Pozorný čtenář si povšimne, že z těchto SPP žádná povinnost rezervace nevyplývá. Následuje sedmnáct paragrafů podrobně upravujících náležitosti skupinových rezervací, kde se mj. dočteme, že „ČD si vyhrazují právo objednávku odmítnout, pokud ji nelze z provozních důvodů zabezpečit.” A co tedy potom, když objednávka není pro cestující závazným krokem?
Abychom si rozuměli, skupinové rezervace jsou ve všeobecnosti dobrá věc: dopravci dávají předem echo o možném náporu a organizátorovi hromadné akce částečný klid v duši, hlavně tedy u spojů, kde se dají získat místenky. Za svůj život jsem takových přeprav organizoval hodně a vždy jsem to bral jako určitou gentlemanskou dohodu: dodatečné úsilí spojené se zadáním objednávky, čekáním na schválení, kupováním jízdenek pomocí speciálního kódu atd. bývá vyváženo výrazně nižší cenou skupinového jízdného.
Jenže pak se přesuneme do světa integrované dopravy, kde nahlášení skupiny obnáší pouze práci navíc bez jakékoli úspory. Někdo musí vyplnit formulář, počkat na schválení dopravcem, vzít transakční kód a s jeho pomocí na pokladně ČD nebo v e-shopu minimálně 48 hodin před cestou koupit jízdenky, které poté už nelze vrátit. Stát to bude stejně jako jednotlivé jízdenky pět minut před odjezdem a pokud někdo na poslední chvíli onemocní, jeho jízdenka propadne.
Sluší se dodat, že ač mají ČD systém objednávaní skupin ze všech dopravců nejpropracovanější, reálné posílení souprav absolutně negarantují. Objednavatel platí za jeden RegioFox, a pokud zrovna druhá liška není po ruce, kapacita vlaku bude pořád stejná.
Já vás vidím, vy jste skupina!
Už tedy víme, že tarif IDPK nahlašování skupin nabízí, avšak nevyžaduje, a že cestující k tomu nic moc nemotivuje. Teď ale vyvstává otázka, co vlastně skupinu definuje. Přepravní podmínky IDPK i ČD k této problematice mlčí – ono to totiž dost dobře nejde.
Když ráno nastupuji do plného spoje pražského eska, potkávám každý den stejné studenty, dojíždějící do Prahy na vyučování. Mnoho z nich má úplně stejnou trasu na úplně stejnou školu, ale nikdo je nenutí nahlašovat se předem, i když se v CityElefantu doslova sedí na schodech.
Když nám skončila firemní akce v Beskydech a část lidí se chce domů dostat vlakem, i když každý jede jinam a na vlastní jízdenku, a jediný společný úsek naší cesty je jen ten první motorák, jsme organizovaná skupina?
A když se třída náctiletých vrací ze Šumavy, každý k sobě domů a s vlastní jízdenkou (jinak to v IDPK ani nejde), jsou automaticky skupinou? Vlakvedoucí ČD se rozhodla, že ano, a proto neumožnila jet nikomu z nich.
Připomínám, že ač neznáme detailní okolnosti celého incidentu, podle všech dostupných informací nebyl vlak v Zelené Lhotě zcela plný – patrně dokonce byla volná místa k sezení, byť zdaleka ne dost pro všechny. To je celkem běžný stav.
Dopravce se snaží svůj postup bránit tím, že ve spoji byly nahlášeny další skupiny v nácestných zastávkách, a tak bylo nutné část míst udržet volných právě pro ně. Pomineme teď, že od Lhoty do Klatov zbývá pouze pět zastávek, a zaměřme se na to, co tato logika znamená pro další čekající cestující v Dešenicích nebo Nýrsku. Bude odmítnut i jednotlivec mířící do Klatov do zaměstnání? Nebo čtyřčlenná rodina? Osmičlenná parta turistů? Kde přesně je hranice toho, kdo si ještě zaslouží ve vlaku být, když všichni z těchto lidí platí úplně stejně jízdné?
A konečně: dle jedné citované studentky vlakvedoucí prohlásila, „že si nemůže vzít na svědomí, že se skupina rozdělí a že by lidé ve vlaku stáli.” Ovšem, ptal se někdo té „skupiny“, jak to s rozdělením vidí? Jen někteří ze studentů totiž vyloženě spěchali na přípoj v Klatovech. Třeba by existovalo kompromisní řešení, kdyby se nejdřív neprobudil instinkt ze staré školy. Z hromadné dopravy se cestující snadněji vyhazují hromadně.
Zaměstnanci pozor: tenký led
Do diskusí pod předchozími články vstoupila i nemalá skupina drážních zaměstnanců, kteří se klatovské vlakvedoucí zastali a hrdě se k odmítání skupin sami hlásí. Ani v nejmenším zde nechci organizovat veřejný lynč na jednu průvodčí, protože vím, že ve vypjaté situaci a pod časovým tlakem je prostě instinktivně snazší sáhnout po předpisu. Mám ale obecnější varování pro všechny zaměstnance prvního kontaktu, kteří se předpisem zaštiťují zcela nekriticky: když už vám dal někdo do ruky pilku, dávejte si velký pozor, kterou větev řežete.
Organizátor plzeňské integrované dopravy je z události pochopitelně rozladěn, protože nezdařená přeprava jediné školní třídy bleskově vymazala kus těžce budované reputace veřejné dopravy v kraji. Gymnazisté i jejich rodiny si ji budou pamatovat jako trpce vtipnou historku a čtenáři celostátních médií, kteří dosud žijí v onom hospodském přesvědčení o zaostalé nefunkční regionální železnici, jsou čerstvě utvrzeni v předsudcích.
Především ale: kdykoliv se mluví o zastavení provozu na některé lokálce a nahrazení vlaků levnějšími autobusy, „turisté“ fungují na krajské politiky jako zaklínadlo. Železnice je přeci ta spolehlivější, přívětivější, stabilnější možnost – na rozdíl od autobusu uveze kočárky i kola, na rozdíl od minibusů ji nezaskočí školní třída. Vlak zachrání cyklisty, kterým výlet náhle zkazila bouřka, i partu výletníků, kterým došly síly. Platíme z daní RegioFox jako určitý luxus navíc, abychom nemuseli shánět nosiče na kola a složitě hledat parkování v CHKO. Abychom nemuseli kvůli banálnímu výletu pronajímat autobus. Abychom neuvízli v Zelené Lhotě, když se nás právě najednou sejde víc.
Tuto draze zaplacenou přidanou hodnotu ale budeme kolektivně vnímat jen tehdy, když železnice tyto funkce skutečně bude plnit. A objednavatelům už opravdu nestačí, že se kola točí a návěstidla svítí.
Juraj Kováč