Deník Zdopravy.cz dává čas od času prostor osvětě. Cílem iniciativy P&SO – Pomalu a s odstupem je zvýšit povědomí o správném chování řidičů při setkání s koněm v provozu. V dnešním článku vystupuje kůň jako pasažér, někdy příště se setkáme i s koněm v roli dopravního prostředku.

V České republice každoročně roste počet koní a s nimi i počet majitelů, kteří se svými koňmi cestují. Děje se tak zejména v letní sezoně, kdy se koně přepravují například na závody, na připouštění nebo k novému majiteli. S koňskými přepravníky se tak na silnicích setkáváme stále častěji, a to zejména o víkendech.

Nejčastěji se lze setkat s přepravníky pro dva koně vedle sebe (koně stojí hlavou ve směru jízdy), ale jsou i větší přepravníky pro tři až čtyři koně či celé dodávky, upravené autobusy nebo kamiony (ty už bývají uzpůsobeny pro delší cestování, včetně klimatizace). V textu budeme mluvit o soupravách tažného vozidla s takovým přepravníkem, ovšem principy platí přiměřeně i pro ostatní vozidla pro přepravu velkých zvířat.

Čím jsou koně zvláštní?

Hmotnost koně je průměrně asi 500 kg, ale může dosahovat i 700 a více kg. Těžiště koně je vysoko a na rozdíl třeba od psa nelze koně přepravovat v leže. Koně při přepravě stojí v podstatě volně, nejsou fixováni a veškerý průběh jízdy musejí vyrovnávat. Lze si to představit tak, jakoby člověk stál v autobuse bez držení. Kůň samozřejmě netuší, kam se jede, že bude následovat zatáčka, že se bude brzdit, vše je pro něj bez přípravy. Uvádí se, že přeprava je pro koně stejně namáhavá jako těžká práce srovnatelná s absolvováním dostihu nebo stahováním dřeva v lese.

Co se koni může stát?

Při prudším brždění nebo zatáčení mohou koně ve vozíku narazit do stěn nebo předních a zadních zábran, uklouznout, spadnout a zůstat ležet, způsobit si fyzické zranění, přičemž složitost jeho vyproštění a následné náklady léčení mohou být velmi vysoké. Nejde ale jen o prostý součet výdajů. Kůň je živým tvorem a nezřídka takřka členem rodiny, podobně jako třeba pes nebo kočka. Kůň se špatným zážitkem z přepravy může mít těžké psychické následky, které se projeví odmítáním nástupu do přepravníku. A když už se to povede, tak může po celou cestu trpět nervozitou se silným pocením. Může dojít až na panické stavy, kdy není schopen udržovat rovnováhu a třeba se i za jízdy snaží z přepravníku doslova vykopat ven.

Proč přepravníky jezdí tak strašně pomalu?

Zde bohužel platí fyzikální zákony, ze kterých nelze udělit výjimku. Čím větší rychlostí souprava jede, tím větší síly na koně působí, ať už setrvačné či odstředivé (rostou s druhou mocninou rychlosti).
Technické vlastnostni tažného vozidla ani přepravníku zde nejsou tím rozhodujícím. Vozidla i přepravníky jsou zkonstruovány a schváleny s dostatečným účinkem brzd i stranovou stabilitou. Ovšem řidič se nechce (a řekněme ani nesmí) dostat do situace, kdy by musel využít celého brzdného účinku a zatáčet na hraně převrácení. V takové situaci už by bylo pro koně všechno špatně. Síly, které stačí k ohrožení živého nákladu, jsou násobně menší.

To je zároveň odpověď na otázku, zda by svižnějšímu cestování s přepravníkem nepomohlo robustnější, silnější a stabilnější tažné vozidlo. Nepomohlo. Protože síly působící na koně uvnitř přepravníku se řídí fyzikou (síla v závislosti na rychlosti) a nikoli přáním a komfortem řidiče. Naopak příliš silné tažné vozidlo může „maskovat“ to, co se děje s taženým přepravníkem.

Co se týče zrychlování, to pro koně nebývá tím největším problémem, akceleraci řidič dokáže dobře regulovat. Snahou řidiče je plynulý, pozvolný rozjezd, což ovšem v kombinaci s větší délkou soupravy samozřejmě znamená, že musí déle čekat na dostatečně dlouhé „volno“ na křižovatce.

Styl jízdy s koňmi

Zjednodušeně lze říct, že s koňmi se jezdí jako na náledí. Jakékoli náhlé brždění a zatáčení je pro koně nebezpečné.

Řidič soupravy si před sebou nechává bezpečnostní mezeru, aby mohl brzdit postupně (např. při dojíždění do kolony). Ostatní řidiči se nemají řadit do mezery vzniklé před soupravou.
Nepříjemná je jinak zdánlivě bezproblémová jízda přes semafory – řidič soupravy zpravidla neví, v jakém intervalu skočí červená, a oranžová k zastavení rozhodně stačit nebude. Takže se k semaforu potřebuje již stovky metrů blížit nižší rychlostí než ostatní auta a zároveň si od aut před sebou nechávat výrazně větší mezeru. Bohužel se často stane, že do mezery před soupravu se zařadí netrpěliví řidiči, čímž připravený bezpečnostní odstup zruší a donutí řidiče soupravy zabrzdit prudčeji, než je pro koně příjemné a bezpečné.

Další situací, která od řidiče přepravníku vyžaduje přípravu, je jízda přes kruhový objezd. Již na příjezdu musí řidič prakticky bez výjimky jet krokem pro případ, že by bylo nutné zastavit a dát přednost autům na objezdu. Při průjezdu pak souprava výrazně mění směr, a to hned třikrát.

Chodci a cyklisté

Neopominutelnou skupinou jsou i chodci a cyklisté, kteří by se v ideálním případě měli snažit předvídat, a nesnažit se si na přechodu vynutit přednost, protože souprava před přechodem nemůže zabrzdit nebo se vyhnout tak snadno jako běžné auto. Souprava potřebuje pro bezpečné zpomalení a zastavení násobně delší dráhu.

Stejně jako musí řidič přepravníku upravovat rychlosti a vzdálenosti adekvátně k vyvažovacím schopnostem svého vzácného nákladu, tak i ostatní účastníci provozu by měli přepravník vnímat jako vozidlo s nestandardním nákladem a nestandardními vlastnostmi a schopnostmi.

Musím podotknout, že čím více mám s koňmi najeto, tím více si před každou cestou uvědomuji, jak málo stačí k nehodě. Po každém úspěšném dojezdu si hodně oddechnu. Mnozí majitelé se svými koňmi vůbec necestují právě z obavy z dopravní nehody. Ti, kteří cestují, si dávají velký pozor, aby se jejich koně nezranili, ani nezradili.

Za řidiče vezoucí koně prosíme ostatní účastníky provozu o pochopení a toleranci. Přejeme všem účastníkům silničního provozu mnoho šťastných kilometrů a jen ohleduplné řešení vzniklých situací.

Věra Filipová, P&SO

Tagy Doporučeno přeprava koní

86 komentářů