Z Česka do Pobaltí vlakem za tři dny: Neskutečný smrad v rychlíku a široké pantery ze Škodovky
V závěrečném třetím díle popisuje Aleš Petrovský cestu do lotyšského hlavního města a svezení tamní MHD a regionálními vlaky.
Spolupracovník deníku Zdopravy.cz Aleš Petrovský se na podzim 2024 vrátil opět do Pobaltí. Tentokrát ale cesta vedla hlavně po zemi. Vlakem se tak vydal na třídenní putování z Brna přes Varšavu a Vilnius do Rigy, aby se následně vrátil zpět za necelé dvě hodiny letadlem do Prahy. V závěrečném třetím díle popisuje cestu do lotyšského hlavního města a svezení tamní MHD a regionálními vlaky.
- Z Česka do Pobaltí vlakem za tři dny: Přejezd do Varšavy elfem i polským pendolinem
- Z Česka do Pobaltí vlakem za tři dny: Klepání řízku v jídelním voze a exotická vozidla v Litvě
- Z Česka do Pobaltí vlakem za tři dny: Neskutečný smrad v rychlíku a široké pantery ze Škodovky
Po noci na hotelu jsem bez snídaně zamířil rovnou na nádraží. Odjezd vlaku 889 do Rigy je již v 6:30, a tak by na snídani nebyl vůbec čas. Proviant jsem si nakoupil o den dříve po návratu z města v supermarketu u nádraží. Vlak byl přistaven hned u nádražní budovy, a proto jsem měl i čas si opět prohlídnout krásné interiéry nádraží ve Vilniusu. Čekaly mě 4 hodiny 13 minut ve stejné jednotce od Pesy, jako u včerejší cesty od polských hranic, což mě ale vlastně vůbec nevadilo, jelikož bych s tímto motorákem jel klidně z Plzně do Ostravy.
Vlak byl na odjezdu z Vilniusu velmi málo obsazen, proto byl personál hotový s kontrolou jízdenek poměrně rychle. K vlastní snídani jsem si doobjednal jedno café latté, které bylo obratem doneseno a chutnalo stejně dobře jako včera. Díky téměř prázdnému vlaku bylo více času na jeho obhlídku.
Ve vlaku je krom oddílu první třídy určen i tichý oddíl, je zde spousta místa pro kola, toaleta uzpůsobená cestující na vozíku (krom druhé, standardní u první třídy), police na zavazadla a… občerstvovací místo pro psy. Ano, slyšíte dobře, dopravce připravil misky pro psy, kam je možné nalít vodu a dát granule. Hezký malý detail od litevských drah. Naproti tomu je smutné, že dopravci kompletně nefunguje informační systém a všechna LCD jsou vypnutá. Navíc jsem si všiml toho, že i tato jednotka od Pesy má problém s nějakou normální regulací teploty a často lítá topení a chlazení z extrému do extrému.
Cesta ubíhala svižně a po zastavení v poslední litevské stanici Joniškis jsme následně hranici mezi Litvou a Lotyšskem překročili v 9:42. Při přejezdu řeky Daugavy se vedle nás již rýsoval most budovaný v rámci obřího projektu Rail Baltica a od mé poslední návštěvy jsem zaznamenal značný posun i v nově budované části rižského hlavního nádraží, kam jsme dorazili přesně podle jízdního řádu v 10:43.
Samozřejmě jsem měl v plánu se jet projet i širokorozchodným „panterem“ od Škodovky, a tak další cesta vedla do lázeňského města Jūrmala, konkrétně na stanici Dubulti. Zajímavostí je, že se lázeňské město táhne poměrně dlouho podél pobřeží Rižského zálivu, který je součástí Baltského moře. Jinak sice vlaky z Rigy staví na území města na mnoho zastávkách, ale název samotného města jsem v jízdním řádu nenašel.
V příměstské jednotce lotyšských drah Pasažieru vilciens, které nově od konce roku vystupují pod brandem Vivi, jsem se cítil jako doma, zejména díky typizovaným piktogramům a různým dalším prvkům. Exteriér i interiér je vyveden v povedené kombinaci žluté a antracitové barvy. Cestující mohou využívat sedačky v uspořádání 2+3, což je typické pro širokorozchodné vlaky. A samozřejmostí jsou zásuvky a bezdrátové připojení k internetu wi-fi. Odbavovací zařízení ve vlaku jsou od společnosti Mikroelektronika a QR kód na zakoupené jízdence byste si na něm měli naskenovat při nástupu.
Dalším cílem byla stanice Lielvarde, kam jsem se vydal typickou elektrickou jednotkou DR1A. Rychlíkový spoj byl zajištěn dvěma spojenými jednotkami, ale každá byla v jiném nátěru. A pokud říkám rychlíkový, tak myslím opravdu rychlíkový i s rychlíkovým příplatkem za jeho použití. Uvnitř mě nečekalo nic jiného, než spartánský interiér sestávající se z autobusových sedaček v uspořádání 2+2 a neskutečného smradu. Obdobně jako při někdejší cestě na lotyšskou úzkokolejku jednotka příliš netopila, a tak byla okna kompletně zamlžená. Vlak byl poměrně slušně zaplněn, ale kvůli smradu v interiéru jsem se moc těšil, až vypadnu z vlaku ven, a to pokud možno ve stanici, když vlak bude stát.
Cesta zpět z Lielvarde byla již opět v režii jednotky Škoda 16Ev. Po check-inu na hotelu v blízkosti nádraží jsem se jel projet po městě i místním MHD, zejména jsem se pak těšil na jízdu tramvajemi T3A, které si v Rize stále drží typické tyčové sběrače, lámací dveře a ony správně jednoduché sedačky, které si já jako Plzeňák pamatuji hlavně z původních kačen, kterým jsme jako děti říkávali „harmoniky“.
Zajímavostí také je, že výstraha před zavíráním dveří je i hlasová, podobně jako znáte například z metra. Samozřejmě jsem se svezl i škodováckou 15T ForCity Alfa. Bohužel jsem ale nechytil hranaté T3MR, takže do Rigy budu muset asi i potřetí, což mně tedy vůbec nevadí, Pobaltí je zajímavé. Jinak z nábřeží (zastávka Grēcinieku iela) jsou krásné fotky železničního mostu a provozu na něm.
Ráno jsem po pořádné hotelové snídani vyrazil pěšky do podjezdu pod vlakovou stanicí (zastávka Centrālā stacija), abych zde chytil autobus na letiště. Jeden mně zrovna ujel, což mně nevadilo, protože ráno po sedmé jezdí v pracovní den autobusy na letiště poměrně často.
Jen tu byl drobný detail. Neuvědomil jsem si, že zatímco my máme svátek 17. listopadu, tak v Lotyšsku jej slaví 18. listopadu. No, a tak jsem si počkal na další spoj dvacet minut. Pak mně nešla označit má 24hodinová jízdenka ve validátoru, což je jinak v MHD Riga nutnost. Cestující mně vysvětlili, že v tento svátek je MHD gratis.
Příjezd na letiště byl poměrně tak tak, ale díky bleskové bezpečnostní kontrole jsem vše bez problému stihl. Zanedlouho na stojánku dorazil i „bulík“ Ryanairu s imatrikulací SP-RKH, já se uvelebil na svém standardním místě v exitu, po vzletu jsem zavřel oči a už jsme přistávali v Praze. No, přiznejme si, že tím letadlem je to stále o něco málo rychlejší.
Skvělá zpráva přišla před koncem roku 2024, protože nově lze jet vlakem z Vilniusu přes Rigu do Tallinnu za jeden den s příjemnými přestupy v Rize a stanici Valga. Jen si tedy musíte koupit jízdenky na třech webových stránkách tří dopravců. To by ještě chtělo vyladit. Právě dlouhý přestup ve Valze a prodloužení cesty o jeden den mě na podzim 2024 odradilo od pokračování cesty Riga – Tallinn, a tedy i sepsání čtvrtého dílu tohoto povídání.
Proto je třetí díl poslední, a právě jste jej dočetli. Níže naleznete ještě ceny jízdenek pro váš lepší přehled. No a já se budu těšit u dalšího povídání z mých cest na shledanou.
- Vlak RJ Brno-Bohumín 284 Kč
- Vlak Koleje Śląskie Bohumín – Katovice 177 Kč
- Vlak PKP IC Katovice – Varšava 1014 Kč
- Vlak PKP IC/LTG Link Varšava – Vilnius 657 Kč
- Vlak LTG Link Vilnius – Riga 625 Kč
- Vlak Vivi Riga – Jūrmala a zpět 102 Kč
- Vlak Vivi Riga – Lielvarde 80 Kč (vč. rychl. příplatku) a zpět 57 Kč
- Let Ryanair Riga – Praha 1260 Kč (vč. exit-row za 395 Kč)
- Vlak ČD Praha – Plzeň 169 Kč
