Na vlastní kůži: ComfortJet není žádná revoluce. A to je dobře
První běžná jízda soupravy ComfortJet očima našeho recenzenta Aleše Petrovského.
Před několika dny jsem byl požádán redakcí deníku Zdopravy.cz, zdali bych se nezúčastnil první běžné jízdy soupravy ComfortJet, zatím tedy ještě v nekompletní verzi bez řídicího vozu a bistra.
První nasazení soupravy na běžný vlakový spoj IC 511 proběhlo ve středu 12. června. Zarezervoval jsem si místo v první třídě, abych měl blízko i jídelní vůz, který je na soupravě dočasně řazen. Zaujalo mě také, že jídelní vůz klasické stavby je od první třídy oddělen ještě jedním vozem z další soupravy ComfortJet navíc.
Ač se to zdá na první pohled nelogické, tak je důvod prostý. Právě krajní vůz soupravy ComfortJet, který má místa pro kola, je na jedné straně vybaven klasickou šroubovkou, a tak je možné za něj jednoduše řadit posilové vozy, zmíněný jídelní vůz nebo hnací vozidlo.
Proto měla souprava pro IC 511 vyjet v netradičním řazení Bdmpz (velkoprostorový vůz 2. třídy s prostorem pro kola), 4x Bmpz (standardní velkoprostory 2. třídy), Bbmpz (vůz 2. třídy pro cestující na vozíku s plošinou a dětským kinem), Ampz (velkoprostorový vůz 1. třídy), Bdmpz (znovu velkoprostorový vůz 2. třídy s prostorem pro kola) a jídelní vůz WRmz klasické stavby. Finální řazení po dodání bister a řídicích vozů naleznete zde.
Procházka šesti vozy
Pravděpodobně kvůli dopolední mimořádnosti na odstavném nádraží Praha-jih ale došlo k tomu, že byla souprava celá otočená obráceně (první třída blíže lokomotivě), ale jídelní vůz byl zařazen stále na konec vlaku. To znamenalo, že cestující na premiérové jízdě ComfortJetu v běžném provozu museli projít šesti vozy, než se dostali k jídlu a pití.
Stejnou štreku jsem absolvoval i já a dobrý zážitek v jídelním voze tímto rozhodně nezačíná. Z důvodu otočení soupravy nebyl poskytován servis občerstvení z jídelního vozu do první třídy, ale soupravou alespoň projížděl minibar. Ani při správném řazení nebude servis do „jedničky“ úplně snadný, neboť obsluhu čeká vždy průchod přes jeden vůz druhé třídy, alespoň tedy dočasně.
U kompletní soupravy bude mít obsluha dvou vozů první třídy také slušný zápřah. Ještěže je souprava tlakotěsná a mezivozové přechody jsou prostorné a otevřené.
Než se pustím do samotného hodnocení soupravy, dovolte mi ještě pár slov ke cateringu. Na webu jidelnivozy.cz je u vlaku IC 511 menu pro standardní „velké“ jídelní vozy – tj. rozšířená nabídka o minutky, přílohové salátky, vepřový řízek apod.
Právě na minutky jsem si brousil zuby, neboť jsem je již dlouho neměl, ale ouha. Menu ve voze kopírovalo menší nabídku bistrovozu SC Pendolino, protože i posádka nasazená na této „velké hospodě“ je posádka z Pendolina. A v Pendolinu se jídlo především jen ohřívá, a tak by posádka neznala veškeré postupy, jak co uvařit v klasické kuchyni.
I přesto byl personál jídelního vozu doprovázený paní supervizorkou nadmíru příjemný a prozákaznický. Doporučil jiná jídla a s veškerou mírou profesionality vysvětlil tento zádrhel. Za takový parádní servis v poctivém jídelním voze těch šest vozů stálo.
Bohužel se zde ale cestující mohou těšit z této atmosféry jen dočasně, protože v kompletní soupravě ComfortJet bude řazeno pouze bistro, což vede ke kritice zejména kvůli plánovanému nasazení na lince Praha – Berlín (a dále), kde se skutečné jídelní vozy těší obrovskému zájmu především zahraniční klientely a už ani teď kapacitně nedostačují.
Tak doufejme, že se nepodcení skladovací prostory pro vícedenní výkony a cestující na cestě zpět z Německa do Česka nebudou muset vzít útokem stánek s currywurstem na nádraží.
Prázdné rámy a technická vůně novoty
Národní dopravce sdílel příspěvky o školení personálu právě pro tyto soupravy, ale na otestování, zdali informační systém jídelního vozu bude mluvit se zbytkem soupravy, se již čas nenašel (nemluvil).
Stejně tak na proškolení úklidového personálu, jelikož v celé soupravě nebylo doplněno v mýdelnících za zrcadly mýdlo (vyzkoušel jsem několik toalet po cestě soupravou) ani nebylo poskytnuto náhradní „pevné“. Marketing prozměnu neměl čas osadit asi dvacítku klaprámů nějakou reklamou na služby Českých drah, a cestující tak mohli studovat jen návod, jak do klaprámu umístit leták.
No a už vůbec nikoho nenapadlo provonět soupravu nějakou decentní vůní, aby zde nebyl známý technický odér „novoty“. Skoro to vypadalo, jako by k nasazení ComfortJetu došlo velmi rychle, kvůli tomu, že od stejného dne České dráhy půjčily soupravu Pendolina Správě železnic na testování rychlosti 200 km/h na české infrastruktuře.
Při průchodu soupravou jsem si všiml, že bude třeba vychytat některé drobnosti, jako třeba, že již nyní nedrží zavřená dvířka od rozvaděče a tvoří překážku cestujícím při průchodu uličkou. Další zajímavostí je fakt, že ani personálu se nechce putovat celou soupravou do infopointu zpět, a tak raději sedí vedle jídelního vozu na sklopných sedačkách v prostoru pro kola a luští sudoku.
Kopie jednu ku jedné
Možná si říkáte, proč tahle omáčka. Kde se bude hodnotit ten interiér? Abych pravdu řekl, tak stačí, když si přečtete článek z doby výjezdu InterJetů. A je hotovo. ComfortJet je z pohledu cestujícího téměř jedna ku jedné kopie InterJetu, takže cestující, kteří někdy InterJetem jeli, nebudou překvapeni vůbec. A tím se dostávám k tomu trochu provokativnímu titulku.
ComfortJet ve srovnání s InterJetem opravdu není žádná revoluce. Obdobně jako InterJet nebyl žádná extrémní revoluce ve srovnání s RailJetem. Dokonce zajdu až tak daleko, že vyslovím možná nepopulární názor – ComfortJety, InterJety a RailJety bych sjednotil pod jeden produktový název „railjet“, který je zaběhlý, a bylo by.
Omluvy marketingovému oddělení Českých drah, ale pojmenovávat každou soupravu vozů je prostě hloupost, která nyní krásně vyniká při srovnání Inter a ComfortJetů. Na podobnosti těchto souprav je totiž skvělá jedna věc. A tou je standardizace.
Ano, máme tu malé generační odchylky, v RailJetu je šest sedaček business (které by stejně stálo za to nahradit normálními sedačkami první třídy – RailJety CZ trpí chronickým nedostatkem míst v „jedničce“ a v Inter a ComfortJetech je v první třídě bezdrátové nabíjení, ale to není nic zásadního. A to je dobře.
Protože mít vlaky na tak vysoké úrovni, kterou „jety“ přinášejí, je pro České dráhy výhra a dar z nebes. Suverénně jde o špičku toho, co na konvenční železnici nyní jezdí a cestující to vnímají. A kdo bude chtít jet trochu na úrovni, tak tyto vlaky, ideálně pod stejnou kategorií, bude vždy vyhledávat.
Akorát si tedy nesmí splést RailJet a RegioJet. Ale modrou od žluté snad každý pozná.
Klid a ticho
Včerejší jízda v první třídě byla bezproblémová. Pohodlné sedačky v uspořádání 2+1, dostatek místa, funkční nabíječky, wi-fi, stolky, voda zdarma, koše umístěné tak, aby nezavazely… zkrátka paráda. A hlavně ta klidná a tichá jízda je moc příjemná.
To je samozřejmě deviza i druhé třídy. Zde jsou sedačky již v uspořádání 2+2, ale i tak jsou poměrně pohodlné, obzvláště přihlédneme-li k tomu, jak štíhlou mají konstrukci. Výrobce zkrátka umí.
Miluji drobné detaily jako loga dopravce vyšitá do podhlavníků a také umístěná do koberců u vstupů. Příjemný interiér, kombinace metalické šedé s bílou a s imitací dřeva doplněná do zelena laděné skleněné police je dokonalá.
Mám asi jednu jedinou výtku. A tou je přetrvávající nepříjemné přímé bílomodré osvětlení. Více ambientního osvětlení by tedy rozhodně neuškodilo. Ale to je bohužel asi deviza všech moderních vlaků.
Nesmíte to nikomu říct, ale ve vztahu k osvětlení, čím jsem starší, tím je větší úleva večer jet v příjemně osvětleném stoletém voze Bdt. A kdo v něm potřebuje světla více, tak si zapne zářivku naplno nad „svojí“ čtyřkou. U osvětlení zkrátka zvítězil design nad praktičností.
Celkově ale hodnotím InterJety rozhodně kladně. Pardon, chtěl jsem říci ComfortJety. He he.
Má jediná obava je, aby byla vůle je na extrémně vytížených ramenech i nadále posilovat. Na vlacích do Německa totiž kmenová souprava rozhodně stačit nemusí. A snad se najde dost dílenských kapacit na jejich údržbu, protože InterJety již vykazují nepěkné závady, jako jsou upadané stolky (ve včerejší soupravě na Plzeň byly dva) anebo třeba nepříjemně „obuté“ podvozky.
Koupit nová vozidla je totiž jen ta snazší část, ale udržovat je po celou dobu životnosti v topovém stavu, to už tak snadné není.
Velkou výhodou také je, že se na další vlaky uvolní spousta kvalitnějších vozů klasické stavby a opět se bude moct vyřadit nějaké to pověstné Béčko. A to uvítá snad každý normální cestující. I já.
