K napsání této poznámky autora vyprovokovalo nedávné slavnostní zahájení modernizace železniční stanice Praha-Smíchov. Kolem „základní kolejnice“ byla taková tlačenice kladívkářů, že lze skoro hovořit o klauniádě. Každý pohledem hledá svého fotografa, aby jako první zazářil na sociálních sítích, a zároveň ramenem bojuje o své místo.

Autor po dvaceti letech sledování rituálních kladívkových tanců nabyl dojmu, že tanečníků v posledních letech výrazně přibývá. Proč musí jednu organizaci (například město) zastupovat několik lidí, a proč za stát nestačí jeden ministr, ale musí mít po boku ještě x svých podřízených?

Vysocí úředníci a především politici mají posunutý práh vnímání trapnosti, je to jeden ze základních předpokladů pro průnik na kýženou pozici. A zahajování velkých staveb bývá skvělou příležitostí tuto vlastnost ukázat. Tradiční a důležitý rituál ale s rostoucím počtem účastníků ztrácí na důstojnosti.

Možná by bylo vůbec nejlepší, kdyby na kámen poklepal pouze nejbližší dělník, který stavbu buduje. A papaláši mu jen popřáli hodně zdaru.

Tagy zahajování staveb

152 komentářů