Kolega Jan Šindelář zevrubně popsal své zážitky z cesty nočním vlakem z Českých Budějovic do Curychu a dál do Paříže. Shodou okolností mě stejná trasa, jen přes den, čekala o čtyři dny později, když jsem se vydal pracovně do Švýcarska. A bohužel i mně ukázaly zejména rakouské dráhy, že přesvědčovat někoho, aby jezdil na delší cesty vlakem, je náročná disciplína.

Než jsem se vydal na cestu, už jsem měl v hlavě text popisu cesty jako reklamu na jízdu vlakem do Švýcarska. Včasná jízdenka Evropa Českých drah k tomu má totiž všechny předpoklady. S jedním přestupem se za cenu 944 Kč dostanete z Prahy až do údolí Rýna ve Švýcarsku a v ceně máte i krásné výhledy průjezdem Alp. Projedete navíc nejen Rakousko, ale pár kilometrů také Německem a Lichtenštejnskem.

Už loni jsem se touto trasou vracel při svém putování po švýcarských kolejích a jedinou vadou na kráse byl až dogmatický přístup rakouského personálu k dodržování povinných roušek v době, kdy už v sousedních zemí nebyly. To je naštěstí už minulostí.

Jízdenku Praha – Buchs (SG) jsem koupil necelý měsíc před odjezdem. Buchs je zvolen záměrně: jde o hraniční bod a platí do něj ještě levná jízdenka pro spojení Česko – Rakousko. O stanici dál stojí už jízdenka stejným vlakem běžně o několik tisíc korun více. Proč na tak dlouhou cestu vybírám vlak, když letadlo často stojí stejně a let trvá lehce přes hodinu? Není to záliba v sebepoškozování, jak tvrdí někdo v sousední diskuzi, ale i pohodlí a možnost celý den v klidu střídat práci a odpočinek. To mi letadlo nedá.

Jedna nebo dvě výluky?

Tušení, že něco nebude v pořádku, nastalo deset dnů před cestou, kdy jsem ze zvědavosti nahlédl do aplikace Můj vlak, zda je na Jižním expresu jídelní vůz. Vyhledávání podle jízdenky mi ukázalo, že spojení neexistuje. Den poté dorazil mail od Českých drah, že došlo ke změně jízdního řádu na trase spojení. Nové vyhledávání mě hnalo přes Mnichov, a s výrazně vyšší cenou.

Pátrání ukázalo, že se na trase objevila plánovaná výluka úseku přes Arlberský tunel a náhrada autobusy. K tomu ještě na stránkách rakouských drah ÖBB informace, že budou výluky i na úseku Salcburk – Innsbruck, v seznamu dotčených spojů ale ten „můj“ nefiguroval. Ujistil jsem se, že jde jen o informativní mail a že když se spokojím v jednom úseku s náhradní autobusovou dopravou, má jízdenka bude platit.

Až do Lince to byla v podstatě reklama na železnici. Jižní expres jede včas, konečně si mohu projet nový úsek mezi Benešovem a Táborem a dopřát si výbornou snídani ve vlaku. Následující spojení railjetem z Budapešti do Curychu na odjezdové tabuli bylo, ale s cílovou stanicí Sargans (následující stanice za Buchs) a hlavně s chaotickým doplněním, že je možná náhradní autobusová doprava. Ne jistá, ale možná. Dokonce ve dvou úsecích. Ze Salcburku do Wörglu a z Ötztalu do Bludenz.

Před Salcburkem přichází oznámení, že vlak zde jízdu končí a že dál je výluka. Autobusy jsou prý před nádražím. Konec informací. Na kterou stranu jít (nádraží je průchozí), se už člověk nedozví, cedule žádná, stejně tak žádní informátoři. Sázka na to jít doprava vyšla a autobusy skutečně čekají. Následují zhruba dvě hodiny jízdy po silnici, při které se moc o pohodlí mluvit nedá, ale stane se. Proč dopravce neposlal mezinárodní vlak jako některé jiné na odklon přes Zell am See, se už cestující nedozví.

Bez čekání na přípoj, počkejte si skoro dvě hodiny

Do Wörglu jsme dorazili asi deset minut po plánovaném odjezdu „našeho“ vlaku. Poměrně naivně jsem očekával, že souprava zde čeká a bude se pokračovat. Omyl. Čekaly tu místní vlaky pro dopravu po Tyrolsku. Další spojení směr Švýcarsko? 15:01, tedy skoro za dvě hodiny, odpovídal jak automat mladý muž na informacích. Nelze použít dřívější vlak směr Vorarlbersko? Ne, musíte jet tímto.

Nikdo jiný na poskytování informací stovkám cestujících tu není. Dva muži s nápisem Sicherheit na vestě a výrazem, že právě dosáhli svého kariérního maxima, na dotaz odpovídají, že na informace tu oni nejsou. Nelze si nevšimnout značného rozladění dalších cestujících, kteří už vědí, že za necelou hodinu po nasednutí do vlaku je čeká další výluka. Chaos řeší cestující různě. Někteří sedají do prvního osobního vlaku směr Innsbruck, jiní vyráží na obhlídku města, jiní rezignovaně sedí a čekají.

Koukám na jízdenku, kde je uveden jako povinný vlak jen ranní Jižní expres a po necelé hodině nasedám do vlaku směr Frankfurt. Jede totiž tu část trasy, kterou potřebuji. Průvodčí chodí vlakem, ale jízdenky nekontroluje. Po hodině opět vystupuji kvůli výluce.

V Ötztalu jsou na ni ale podstatně lépe připraveni, nechybí informátor a řidiči se ještě ptají, zda jedeme až do Bludenz a nechceme vystoupit v zastávkách cestou. V Bludenz tentokrát vlak čeká a mě čeká na poslední chvíli změna plánu cesty. Namísto čekání na spoj přes Lichtenštejnsko jedu až do Bregenz, odkud je to do Švýcarska už jen kousek.

Nehodlám riskovat dohadování s průvodčím, že mám jízdenku jinam, a tak si ji kupuji přes aplikaci švýcarských drah. Zajímavý je rozdíl v ceně: zatímco rakouské dráhy mi nabízí jízdenku za 39 eur, švýcarská je za 19 franků, tedy v podstatě za polovinu. V 18 hodin, se zpožděním zhruba dvě hodiny od plánovaného příjezdu, tak mohu v St. Margrethen konstatovat, že jsem konečně ve Švýcarsku. Téměř přesně dvanáct hodin poté, co jsem vyjel z Prahy. Kolik času by ta cesta zabrala autem, radši psát nebudu.

Cesta zpět byla poněkud přímočařejší. Kvůli úspoře času jsem se už při plánování cesty rozhodl zpět letět. EasyJet nabízí v řadu dnů spojení z Basileje do Prahy večer, takže má člověk ve Švýcarsku celý den, který by jinak strávil ve vlaku na cestě domů. Za 958 Kč (ano, bez zavazadla a opravdu jen s malým batohem) let včas a bez komplikací. Možná je načase přehodnotit, jak do Švýcarska jezdit.

Tagy cestování vlakem ÖBB Včasná jízdenka Evropa vlakem do Švýcarska výluky

117 komentářů