Nedávné povídání o podzimní gastronomii na kolejích mělo velmi pozitivní ohlas a od čtenářů přišlo několik návrhů na další zajímavé články. Jedním z nich bylo otestovat a napsat, jak to vypadá v jídelních vozech zahraničních dopravců a poskytovatelů servisu, zajíždějících na naše území. Proto jsem se vydal opět do terénu, abych vám mohl přinést chutě Polska, Maďarska a Rakouska až k vám do počítačů, mobilů či tabletů.

Rakouským jídelním vozem s českým servisem

Předkapelou dnešního vyprávění bude paradoxně návštěva jídelního vozu JLV. Na výkony vlaků EC Metropolitan jsou totiž nasazovány mj. i bývalé rakouské jídelní vozy ÖBB, které České dráhy odkoupily a nyní se s nimi můžete běžně potkávat na jejich spojích. Stejné vozy odkoupil kdysi i dopravce RegioJet, který je také chvíli provozoval (a servis v nich nebyl vůbec špatný), ale jak to tak u RegioJetu už bývá, tak tento produktový pokus příliš dlouho nevydržel a dopravce nechtěl vozit „mrtvou váhu“ na svých vlacích. Proč zde ale vůbec tyto vozy zmiňuji? Jednak proto, že rakouskou gastronomii na kolejích si u nás již v těchto klasických jídelních vozech nemůžeme vychutnat, ale také proto, že jsem byl poměrně zklamán, jak vypadal servis a vůz samotný. Ten totiž připomínal spíš zálohu než jídelní vůz na EuroCity výkonu. (Pozn. Dodatečně bylo díky čtenářům zjištěno , že na území ČR zajíždí stále i rakouský jídelní vůz WRmz, a to na vlacích EC 104/5. Za nepřesnost, která se i přes přípravu na článek v textu objevila, se omlouváme a určitě nebudete o návštěvu tohoto jídelního vozu do budoucna ochuzeni.)

Na vlaku EC 273 byl řazený náhradní vůz první třídy (oddílový namísto velkoprostorového), kam jsem se usadil a čekal jsem, zdali proběhne servis v první třídě. Mé čekání bylo marné, a tak jsem na snídani zamířil přímo do jídelního vozu. Očekával jsem, že bude narváno, což by mohl být důvod, proč neprobíhal servis v první třídě, ale ouha – ve voze seděl, tedy spíše spal, jeden znavený pán, kterému padala hlava a neustále nahlas chrápal (chrápání občas přerušilo napomenutí od vlakvedoucího či od stevardky), pak já a další pán.

Jídelní vůz vypadal poněkud vybydleně – zvláštně prostřené stoly, prázdné kořenky či poloprázdné, ale se zatvrdlým pepřem či solí, nefunkční lampičky, kterým upadával plastový kryt, JLV magazín z ledna roku 2022, který hrdě oznamoval jarní menu a mohl bych pokračovat dále. Zkrátka zatímco servis a personál v jídelních vozech směrem na Berlín připomíná kvalitou servisu a personálu lepší restauraci, tak na této větvi je to spíše hospoda, kam si v lepším případě zaskočíte na „meníčko“ při obědové pauze. Nyní se však na chvíli vrátím k RegioJetu a vlastně i důvodu, proč jsem jej zmiňoval. Našel jsem svoji již historickou fotku prostírání stolů při servisu ve žlutých WRmz, abyste ji mohli porovnat s aktuálním prostíráním u JLV. A přitom taková blbost, co?

Co se týká jídla, tak spišským párkům od Dolejších nelze nic vytknout. Snad jen opět odfláknuté servírování, kde chyběla avizovaná hrubozrnná hořčice a křen neměl vůbec žádnou chuť. Míchaná vajíčka byla v pořádku, jen dostat se k soli a pepři bylo trochu složitější z výše popsaných důvodů. Platba kartou proběhla v pořádku, stejně tak jsem dostal i účtenku.

Celá snídaně, tedy párky od Dolejších v menu s čajem (139 Kč) a míchaná vajíčka (59 Kč), vyšla na 198 Kč. Zejména k zoufalému garnishi byla cena za párky docela diskutabilní.

V plánu byla ještě jedna návštěva bistrovozu JLV kvůli nákupu gulášové polévky. Bohužel na odpoledním EC 114 Cracovia chyběl bistrovůz s první třídou, a tak toto nešlo uskutečnit. Aby byl náš „index gulášové polévky“ kompletní, tak si zde uvedeme pouze suchá data z menu JLV.

Gulášová polévka (ČD/JLV):
servírovaná s chlebem
200 g
65 CZK | 2,80 EUR | 1 100 HUF | 13,00 PLN (údaje z jídelního lístku)

Masové pirohy nebo perníkové pivo z Polska

V polském jídelním voze panovala poměrně živá atmosféra a většina stolů byla obsazená. Interiér vozu byl vzdušný a působil relativně moderně. Po usazení jsem si bez dlouhého vybírání, vzhledem ke kratší trase u pana vrchního, objednal gulášovku a masové pirohy. On mluvil polsky, já česky, ale bez problémů jsme se pochopili. Při čekání na objednávku mě zaujala nabídka vánočního perníkového piva, zkrátka pivní speciály táhnou.

Během chvilky byla donesena polévka, ze které se ještě kouřilo. Na první pohled se jedná o slušnou porci, ale polévka rozhodně není ta gulášovka, na kterou jsme zvyklí u nás. Vepřové maso je jen jeden z rozdílů. Chuť více nakyslá a rajčatová, hodně zeleniny. Nicméně polévka byla i tak velmi chutná a k ní servírované dva druhy chleba v ošatce ji příjemně doplňovaly. Není nic lepšího než horká polévka a ubíhající krajina za okny vlaku. Velké plus má polský jídelní vůz za brandované nádobí či příbory, což je krásný detail, který vždy ocením a v českých jídelních vozech se již vyskytuje poměrně sporadicky.

Následovala solidní porce masových pirohů se slaninou a cibulkou. Pirohy byly opravdu poctivě plněné masem, náplň dobře ochucená a jednalo se o jídlo pro skutečné jedlíky. Malinko mně chybělo něco, co by trochu řízlo do té hutnosti jídla, třeba nějaký zelný salátek, zakysaná smetana apod., ale raději nebudu do typických jídel polské kuchyně příliš zasahovat. Polský jídelní vůz nabízí mnoho dalších jídel. Namátkou žurek, kotletu, sous-vide plněné kuřecí prso se špenátem, několik druhů těstovin či burger s trhaným vepřovým. Velká je i nabídka vegetariánských jídel, salátů či dezertů. Kompletní menu je k dispozici na webu poskytovatele cateringových služeb WARS.

Platba byla možná jak v českých korunách, tak kartou. Upřednostnil jsem platbu kartou, takže jsem byl následně požádán obsluhou, abych ji následoval k baru, kde mají terminál. Účet jsem bohužel nedostal (pokladna vypadala vypnutě), vyžádal jsem si tedy alespoň potvrzení z platebního terminálu. Gulášová polévka stála 27,50 zlotých, pirohy 28,50 (tedy jen o jeden zlotý méně než polévka) a půllitrová Mirinda za 7,50. Celkem tedy 63,50 zlotých, se spropitným 70. Z účtu mně následně bylo strženo 371,98 Kč, což zhruba odpovídá aktuálnímu kurzu.

Gulášová polévka (PKPIC/WARS):
servírovaná s dvěma druhy chleba
300 ml
27,50 PLN (údaj z jídelního lístku)
142 CZK | 5,87 EUR | 2 368 HUF (přepočet dle aktuálního kurzu)

Maďarské retro, aneb návštěva u Utasellátó

Ve svérázném barevném provedení původního interiéru maďarského jídelního vozu na mě dýchla příjemná retro atmosféra dob již minulých. Nicméně vůz působil čistě, stoly prostřené a v přední části vozu tradiční chambre separée pro vysedávající personál (paní vrchní v poctivé drážní uniformě, paní kuchařka v teplákovce). Jediné, co trochu kazilo dojem, byla poměrně nízká teplota v prostoru pro cestující.

Během několika málo chvilek obsluha přinesla jídelní lístek v klasických pevných koženkových deskách a také speciální vánoční nabídku. Paní mluvila rovnou anglicky, což jsem ocenil, neboť by nemuselo dojít k úplnému pochopení jako při návštěvě polského jídelního vozu. Samozřejmostí byla objednávka gulášové polévky a dále jsem uvažoval nad nějakou maďarskou specialitou. Jenže pak jsem uviděl dvojstránku s tzv. streetfoodem, tedy s burgery, hotdogy a hranolky, a zmocnila se mě znovu nostalgie. Opravdové smažené hranolky v restauraci na kolech jsem měl naposledy snad v jídelním voze pod hlavičkou Silvie Denkové, což už bude určitě více jak 10, možná i 12 let. Objednal jsem si tedy burger menu s hranolky a nápojem.

Během pár okamžiků byla na stole mísa polévky s bagetkou. Gulášovka opět hodně zeleninová s pořádnými kusy hovězího masa, chuť papriky doplňovala zvlášť servírovaná pálivá papriková pasta a bagetka. Chutnala zkrátka výborně, ještě lépe než ta polská. Rozhodně doporučuji i místo hlavního jídla při menším hladu. Bagetka byla trochu připálená a upřímně se nedala ani příliš kousat. Následoval burger s hranolky. Jídlo na první pohled vypadalo pěkně, ale burger byl veliké zklamání. Ani ne tak kvůli zvláštní náplni, kde byla v burgeru spousta různé nakládané zeleniny, ale hlavně kvůli masu či něčemu, co maso mělo připomínat. Vypadalo to spíše na jakýsi rozmražený prefabrikát. Nebuďte jako já a dejte si radši něco tradičního. Nicméně hranolky byly krásně usmažené a ten pocit dát si je v jídelním voze je prostě paráda. Ano, asi by neprošly okem neznámějšího českého kontrolora kvality hranolků, ale jejich zařazení na menu ve vlaku mě potěšilo. On ani ten burger není vůbec špatný nápad, jen ta realizace v podání maďarského cateringového poskytovatele je mimo.

Menu nabízí platbu v několika měnách vč. českých korun a karty. Nicméně paní v servisu platbu kartou rozhodně odmítla, což bylo docela zklamání. Abyste pochopili, tak je třeba se podívat na ceny a jejich přepočet v menu. Burger menu stojí 3 960 forintů, což je asi 238 korun. Nicméně česká cenovka v menu je 305 Kč, což je o cca 67 Kč více, než kdybyste zaplatili kartou ve forintech a banka vám provedla přepočet na české koruny. A tak je to v menu se vším, ovšem pouze u přepočtu z forintů na českou korunu. U eura je prakticky jedno, zdali zaplatíte hotově či kartou. A to považuji za naprosto nechutné. A jak to bylo s celkovou útratou?

Gulášová polévka 2 760, burger menu s hranolky a půllitrovým pitím 3 960, tedy celkem 6 720 forintů. Při platbě kartou by vás tak vyšel oběd na cca 404 Kč (s případným kurzovým rozdílem vaší banky). Propiskou napsaná cena na účtence říkala 560 Kč. Což ovšem neodpovídá ani českým cenám z menu (305 + 212 Kč = 517 Kč), takže ve výsledku si obsluha připočítala ještě spropitné ve výši 43 korun. Už je vám jasné, proč „nefunguje terminál“? Z tohoto důvodu nemohu návštěvu maďarského jídelního vozu moc doporučit, pokud nejste vysloveně železniční fanoušek nebo zaměstnanec České obchodní inspekce. Koneckonců těmto cenám i praktikám odpovídala i obsazenost samotného jídelního vozu. Kompletní nabídku jídelního vozu naleznete zde a speciální vánoční nabídku zde.

Gulášová polévka (MÁV-START/Utasellátó):
servírovaná s bagetkou
objem neuveden, odhadem 350 ml
2 760 HUF | 6,90 EUR | 212 CZK | 34,5 PLN (údaje z jídelního lístku)

Österreichische Spezialität Kärntner Ritschert

V neposlední řadě zavítáme samozřejmě i ke kolegům z Rakouska. Společnost DoN, která zajišťuje v rakouských vlacích (nejen) cateringové služby, provádí servis i v soupravách railjet ÖBB, tedy v červených railjetech. Ty se na několika párech vlaků podívají během dne až do Prahy, a tak si můžete pochutnat na jídlech z jejich nabídky i vy. Ještě před odjezdem jsem se usadil v bistrovoze. Slečna stevardka pár minut před odjezdem začala na stoly pokládat jednorázová papírová prostírání.

V čase odjezdu jsme měli všichni hosté již objednáno. Já se pokusil zúročit rok trvající kurz německého jazyka a snažil se objednat pouze v němčině a doufal jsem, že mně obsluha místo gulášovky nepřinese třeba tuřín. Stevard také hned všechny upozornil, že není funkční bankovní terminál, a platba je tak možná pouze v hotovosti (samozřejmě i v českých korunách).

Během chvilky byla na stole gulášovka s kaiserkou, která byla ještě teplá. Hezké je i servírování – je kompaktní a ideální do stísněných podmínek železničních vozů. Celkově servis působí dojmem moderního bistra. Rakouská gulášovka byla chutná a nejvíce se blížila porcí i chutí gulášovce od JLV. Kaiserka byla nakonec bohužel úplně vysušená, takže by z ní šla udělat maximálně strouhanka.

Jako hlavní jídlo jsem si ze zimního menu vybral doporučovanou lokální specialitu Kärntner Ritschert, což by asi šlo hodně volně přeložit jako korutanský guláš. Jedná se o jídlo z krup či ječmene, fazolí a uzeného nebo šunky. Hutné a chutné jídlo výborně se hodící do mrazivého počasí nejen v horských vesnicích zasněženého Rakouska, ale i na trasu mezi Prahou a Kolínem. Určitě vyzkoušejte! Kdo nemá chuť na lokální jídla, může vždy zvolit vídeňský řízek, kuře na paprice nebo několik vegetariánských jídel. Kompletní nabídku naleznete na webu DoN.

I zde by bylo pro zákazníka výhodnější platit účet v eurech kartou (rozdíl jen na polévce je cca 28 Kč), ale řekněme, že je takto stanovený kurz „na hraně“. Ovšem to, že opět nejde terminál, nahrává různým pochybnostem. Spolu s korutanskou specialitou (v menu s nápojem) tak vyjde účet celkem na 18,80 EUR / 537 Kč (údaj z menu) / 456 Kč (přepočet z EUR). Úplně nejjednodušší je mít s sebou i hotovost v eurech, abyste zbytečně nepřepláceli. Účtenku jsem dostal jen na vyžádání a nenajdete na ní české ceny ani přepočet.

Gulášová polévka (ÖBB/DoN):
servírovaná s kaiserkou
objem neuveden, odhadem 200 ml
6,40 EUR | 7,70 CHF | 2910 HUF | 54 HRK | 183 CZK (údaje z jídelního lístku)

Pokud si chcete užít chutnou gastronomii za přijatelné ceny, tak určitě zamiřte do osvědčených českých jídelních vozů pod hlavičkou JLV. Pokud máte chuť na speciality a nevadí vám utracená koruna navíc, tak mohu doporučit i polský jídelní vůz a hned v závěsu rakouské bistro. Největší pachuť zanechává návštěva maďarského jídelního vozu, kde ten poměr cena/výkon není příliš dobrý, a potvrzují se tak různé drážní drby, které se na hlavičku maďarských jídeláků snáší.
Jeden ze čtenářů navrhoval toto téma i z důvodu, aby se ukázalo veřejnosti, že se nemusí bát zajít i do cizích jídelních vozů. Souhlasím, že je toto dobrý nápad, jak propagovat veřejnou dopravu v tom reálném světle, tedy ani přehnaně pozitivně či zbytečně negativně. Kam zamíříme příště? Možná se tentokrát i trochu prospíme, ale kdoví, co nás ještě napadne.

A jaké máte zkušenosti ze zahraničních jídelních vozů zajíždějících k nám vy? A kde ještě v Evropě jezdí „velké jídeláky“? Podělte se s námi v diskuzi.

Tagy České dráhy jídelní vozy jídelní vůz test jídelních vozů

96 komentářů