Na vlastní kůži veřejnou dopravou k Jadranu a zpět. Vítězkou cesty je operátorka Českých drah
Ze Splitu do Prahy letadlem, autobusem a vlakem.
Přinášíme třetí, závěrečný díl o cestě Aleše Petrovského veřejnou dopravou k Jadranu a zpět. V prvním díle popisoval cestu do Splitu vlakem RegioJetu, ve druhém Split a dopravu po okolí včetně zatím nečekaně zbytečné návštěvy letiště.
Navážeme na předchozí díl, ve kterém jsme čekali se skupinou na odlet o den zpožděného letu do Vídně. Z Vídně toho moc mít nebudeme, z Bratislavy už vůbec nic, a tak byla největší starostí snaha dostat se v noci z Vídně do Brna a ideálně zde stihnout první ranní vlak do Prahy. Zavolal jsem tedy na infolinku Českých drah, vyslechl si povídání o tom, jak nefunguje e-shop a jsou hlášeny výpadky, a po přepojení na operátora se hovor položil. Celý proces se opakoval, až jsem byl, tentokrát úspěšně, přepojen na operátorku.
Vítěz výletu – excelentní operátorka Českých drah
Nejdříve jsem zjišťoval, jestli třeba není nebo nebude vlak EN zpožděný, což bylo důležité pro naplánování dalšího spojení z Vídně, nicméně to se nepotvrdilo. Následně jsem se tedy zeptal, jestli budeme moct použít alespoň zakoupenou mezinárodní včasnou jízdenku Evropa z Bratislavy do Prahy jen pro úsek Brno – Praha. Paní se na druhém konci drátu zamyslela, požádala o strpení a šla toto konzultovat s jiným pracovníkem. Zanedlouho byla zpět a doptala se, zdali bychom nezvládli dojet do Břeclavi, kde lůžkový vůz dlouho stojí, to jsem bohužel musel odmítnout. Paní řekla že nevadí, že informuje vlakvedoucího a stevarda lůžkového vozu, že cestu nastoupíme až v Brně, aby nikomu neprodávali naše lůžka a mohli jsme se alespoň na chvilku natáhnout, osprchovat se či se nasnídat. Jen mě požádala, abych jí těsně před odletem ještě jednou zavolal a ona měla jistotu, že ze Splitu odletíme a nebude zaplacená lůžka držet zbytečně.
Musím říct, že s tak proaktivním prozákaznickým servisem jsem se nikdy na žádné infolince nesetkal. Opravdu stačí málo a i pracovník, kterého ani nevidíte vám může jednoduše zlepšit náladu. České dráhy mohou být na tuto paní právem hrdé a patří jí jednoznačně titul borec nakonec.
Letadlo se blížilo ke Splitu, já doplňoval poslední dárky domů v letištním Duty Free, a to už začal probíhat pre-boarding do letadla. Chvilku jsme si počkali v nástupním schodišti s nedýchatelným vzduchem, aby nás následně příjemně klimatizovaný autobus odvezl k letadlu na vzdálenější stojánce. Nástup do letadla probíhal standardně, zanedlouho byl ohlášen „boarding completed“, a posádka tak začala obsazovat volná místa u nouzových východů a umožňovat přesazování cestujících.
Letadlo mělo být původně plné, ale mnozí cestu o den zpožděným letem vzdali. Jenže to by nebyl Balkán, aby posádce nepřipravil překvapení. Vzápětí k letadlu přijel další autobus plný cestujících, kteří začali nastupovat a samozřejmě vznikl trochu zmatek. To jsme pobaveně probrali se stevardkou stojící u nouzových východů, která byla mimochodem také velmi příjemná. Palubní servis probíhal na krátkém letu, jak jste u nízkonákladových aerolinek zvyklí, a i tentokrát jsem musel něco ochutnat. Obložený preclík byla správná volba (a byl opravdu dobrý).
V polospánku z Vídně do Brna autobusem z Rijeky do Vratislavi
Ve Vídni jsme dosedli lehce po 22. hodině. Následoval přesun do centra linkou S7 a metrem, bohužel ve Vídni již s nasazeným respirátorem FFP2. Nicméně vůle k dodržování tohoto pravidla byla u většiny cestujících mizivá jak v S-bahnu, tak v metru. Povinná fotka katedrály sv. Štěpána, rychlý nákup večeře v „mekáči“ (oblíbení Five Guys již měli zavřeno) a přesun na vídeňské autobusové nádraží Erdberg. Místní mezinárodní autobusové nádraží vypadá, jako by bylo v rekonstrukci a večer zde nenajdete otevřené žádné služby. Navíc je celé nádraží dosti neutěšené a nechutné. Všude jsou také cedulky varující před zloději. Zlatá Florenc v Praze či Grand v Brně. Tedy, ne že by vás tam nemohli okrást, ale na autobus se tam čeká o dost příjemněji.
Autobus Flixbusu z Rijeky (to je paradox) měl asi půl hodinky zpoždění, a tak jsme na stojáka čekali a snažili se dávat pozor na věci, což nebylo, vzhledem k dosti použitému stavu účastníků výletu, zcela snadné. Autobus zastavil na ohlášeném „venkovním“ stanovišti B, řidič rozdělil zavazadla podle cíle na tu či onu stranu, načetl jízdenky a mohlo se nastupovat. Spoj byl zaplněn tak ze 40 %, další cestující se přidali na letišti a obsazenost se zvýšila (a zpoždění také). Další zastávka autobusu byla na hranici v Mikulově, kde byl řidič v zadní části vozu vzbudit cestujícího, který si běžel cosi zařídit do směnárny na druhé straně silnice, zatímco řidiči měli „kuřáckou“. S dalším zpožděním se pokračovalo do Brna, kam jsme dorazili s cca 40 minutami navíc lehce před třetí ráno v neděli.
Nádraží v Brně se na noc zavírá, a proto jsme zůstali sedět na Grandu, kde byl i přece jen větší pohyb lidí (noční odjezdy autobusů, příjezdy z dovolených, později i odjezdy NAD za vlaky). Super bylo, že zde byla přístupná čekárna vč. automatů na teplé nápoje, studené nápoje, snacky a bagety. A hlavně že automaty akceptovaly karty. Jen s tou toaletou byl trochu problém. Po půl páté jsme se již přesunuli do budovy nádraží, usoudili, že u Grandu bylo o dost lépe, neboť tam nebylo tolik pochybných existencí jako uvnitř nádraží, a čekali na příjezd našeho vlaku. Správa železnic samozřejmě nejdříve zveřejnila nástupiště vlaků jedoucích po našem IC 574, u kterého jsme se dočkali nástupiště až 7 minut před odjezdem dle jízdního řádu (#mynic).
Poražený výletu – nepříjemný stevard JLV lůžkového vozu
Vlak Intercity/EuroNight zastavil u nástupiště, z lůžkového vozu vylezl od pohledu naštvaný stevard JLV (tedy asi, na svetru logo nebylo a jmenovku neměl). Přistoupil jsem k němu a říkám „Dobré ráno, nevím, zdali jste dostal informaci…-“, ten mě přerušil a prohlásil: „No dostal, ale radost z vás nemám“. Tak jsem opáčil, že to asi není úplně super přivítání a stevard nám vyčetl, že si kvůli našemu pozdnímu nástupu nemohl ani udělat papíry, vyúčtování a uzávěrku a bude to muset dělat až teď. Dovedl nás do kupé, zeptal se, jestli ho chceme složit k sezení, což jsme odmítli. Dotázal se na to, jestli chceme snídani donést v krabičce nebo si na ni dojdeme do jídeláku, a když jsme ji chtěli na místo, tak chtěl upřesnit teplé nápoje. K radosti stevarda jsem si chtěl ještě doobjednat na ráno dvoje párky a nyní si koupit nějaké pití. Následoval jsem tedy stevarda do jeho oddílu, vůbec jsem si radši nedovolil vyřknout požadavek na platbu kartou a zaplatil vše hotově.
Kamarádka šla vyzkoušet sprchu, kamarád už měl půlnoc a já si mezitím čistil zuby poskytnutým kartáčkem a pastou, kterou dostanou cestující spolu s mýdlem a pantoflemi v rámci hygienického balíčku. Nesmíme také zapomenout na vodu zdarma a ručník. V kupé jsou k dispozici ramínka a umyvadlo s teplou vodou. Zkušeně jsem po použití zašpuntoval odtok, aby se do kupé nepřenášel hluk od podvozku, mezitím dorazila zpět kamarádka nadšená z funkční sprchy v pohybujícím se vlaku.
S žebříkem a zámky jsme si museli poradit sami, jelikož nám k tomuto stevard nic neřekl, ale zvládli jsme to (přece jen nejedu poprvé). S vidinou tří hodinek odpočinku jsem ulehl do velmi pohodlného lůžka a zavřel oči. Jen musím dodat, že na jednom z povlečení byly nevyprané, na první pohled viditelné flíčky asi od krve, což by se stávat rozhodně nemělo.
Dřív než je zdrávo mě probudilo klepání stevarda na dveře. Otevřel jsem a místo příjemného budíčku na mě stevard vyštěkl otázku, jestli chceme složit kupé k sezení. Řekl jsem, že musím probudit osazenstvo, a poté možná ano. Stevard naštvaně odpochodoval pryč. Zakoukal jsem se do mobilu a zjistil jsem, že jsme projeli stanicí Golčův Jeníkov (15 minut zpoždění) a do cíle to máme ještě přes hodinu cesty. Po chvilce stevard přinesl párky, pak nápoje a pak krabičky se snídaní. Požádal jsem jej tedy o přípravu kupé na sezení. Stevard toto šel s nadšením udělat a na rozloučenou prohlásil „ty párky máte studený“. No třeba kdyby nám je přinesl až nakonec anebo nás nejdřív vzbudil, a pak až nabídl složení kupé, tak bychom je studené mít nemuseli. Ani se neptejte, jaký titul jsme zmíněnému pánovi, kterého zřejmě štve celý svět (a hlavně plně obsazený lůžkový vůz) udělili „nakonec“. Něco takového jsem za těch několik let cestování lůžkem nezažil. Ano a nikdo mě nikdy nebudil víc než 30–45 minut před příjezdem do cílové stanice. To snad musel udělat schválně. Byl jsem zklamaný, že tentokrát byl servis na velmi nízké úrovni, stejně tak byli zklamaní i zbylí členové skupiny. Nedivím se.
Vozy? Nemáme. Nikdo.
Nutno dodat, že lůžkový vůz WLABmee už měl také „rýmu“. Sice byly vyměněné koberce, ale poměrně lajdácky, takže v uličce nebyly od strany ke straně, jako například znáte z RegioJetu. V kupé byl koberec položen tak, že bránil snadnému zavírání dveří. Nad umyvadlem odpadávala lišta a vodovodní baterie byla uvolněná a byla za ní vidět díra. No a toalety by také potřebovaly revitalizaci. Například nefungovala světelná signalizace obsazení WC, takže jste museli dojít až ke dveřím a zjistit, že je obsazeno.
A nesmím opomenout příšerný lehátkový vůz, který byl řazen za námi. Vůz je pronajatý od BahnTouristikExpress v jejich nátěru, bez jakéhokoliv loga ČD či JLV. Ve voze nefungovala klimatizace, na oddílech byla napsaná čísla fixou na papíru, no prostě vůz hodný standardu EuroNight. Znáte to. Zde se možná musím trochu omluvit lehátkům RegioJetu, které byly tedy daleko přijatelnější než to, co si možná České dráhy představují pod renesancí nočních vlaků v Evropě. I to je asi důvod, proč nejezdí něco jako Jadran express – nejsou vozy ani na standardní noční výkony.
Na závěr bych chtěl poděkovat, že jste dočetli až sem. Chápu, že každoroční vyprávění z Chorvatska určitě vzbudí emoce, ale to je cílem. Všichni totiž chceme služby na úrovni a už dávno jsou pryč doby, kdy jsme se spokojili s kdejakým šlendriánem. A pokud se pak bude někdo z dopravců zabývat tím, proč to bylo tak a ne onak a jak by to šlo udělat lépe, tak to je přesně to, čeho vždy chci dosáhnout. Kvalita a konzistentnost služby má být prioritou. Příští rok se těším opět na kolejích k tomu pravému českému moři – k Jadranu.
A jak jste v létě cestovali vy?
Aleš Petrovský
