Letem Českem: Železniční muzeum Kamenice u Humpolce – zahrada plná překvapení
Jde o interaktivní expozici, všechna zařízení si lze vyzkoušet.
Po roční přestávce se opět vracíme k seriálu Letem Českem, v kterém Vlastimil Kučera představuje často nepříliš známá muzea s dopravní tématikou. V prvním díle se vydal do malého železničního muzea v Kamenici u Humpolce.
Až pojedete o víkendu po dálnici D1, sjeďte na devadesátém kilometru a odbočte na Humpolec. Jen pán pár kilometrů odsud je malé, ale zato unikátní železniční muzeum. „Mám tu hlavě železniční zabezpečovací a světelná zařízení,“ říká jeho majitel Roman Mach. Vlastník muzea pochází z „nádražácké“ rodiny a po menší životní pauze se na dráhu opět vrací.
Vstup na malou zahradu chrání železniční závora. Kdysi bývala v obci Černožice, nedaleko Hradce Králové. Teď už tam není žádná, Přejezd, který tu býval v minulosti, definitivně zmizel.
Tahle malá zahrada není statická. Tady si můžete všechno vyzkoušet – jde doslova o interaktivní expozici. „Děti baví hlavně zvedání závor,“ vypráví Roman Mach, který je skvělým průvodcem. Svůj výklad nikomu nevnucuje, ale máte šanci se dozvědět jak exponáty fungují a z jakých míst jsou.
Nejstarší přejezdové zabezpečovací zařízení je z roku 1926 a pochází ze Slezského předměstí z Hradce Králové. Všechno je funkční, všechno je slyšet.
„Třeba v tomhle zařízení fungují originální žárovky z dob Sovětského svazu,“ ukazuje Mach a pokračuje: „Původní sovětská zabezpečovací zařízení jsou ale okopírované od americké firmy Westinghouse„.
Opravdová rarita je pak ledkový výstražník. Jde o prototyp ze skladu v Olomouci. Roman Mach totiž spolupracuje s firmou AŽD Praha, která takováto zařízení vyrábí.
Tady, na této zahradě je železniční vývoj posunutý ještě dál. Teprve tady si totiž návštěvník uvědomí, že i zvuk zabezpečovacích zařízení se měnil. Nad muzeem zní také ze dvou amplionů i různá hlášení. Seriózní i ta jen tak pro pobavení. Jak na ohromující zvuk reagují sousedé, ptám se. „Vedle muzea má pozemek bratranec, kterému nevadí ani víkendové návštěvy ani hluk,“ vysvětluje majitel. Někdy je prostě lepší mít zahradu na okraji vesnice.
A až budete odcházet, všimnete si malé figurky železničního krtka s „plácačkou“ v ruce. „Dostal jsem ho jako dárek ke svým padesátinám. Vyrobil ho tchán. Z polystyrenu,“ směje se Roman Mach. Původně místo figurky tu rostla třešeň. „Když se to povede, tak naproti figurce bude stát betonová deska a…,“ větu majitel muzea schválně nedokončuje. Necháme se překvapit. Třeba to bude lokomotiva, nebo její část.
Ze své zkušenosti vím, že je lepší nechat auto někde na návsi a zbytek cesty dojít pěšky. Zahrada leží jako poslední pozemek vesničky Kamenice. Pak jsou už jen pole a přilehlý les.
Vstupné se nevybírá. Otevřeno pouze o víkendech. Doporučeno předem zavolat.
Parkování – k muzeu vede úzká cesta. Lepší je nechat auto na návsi nebo u hlavní silnice. (Ve vesnici je nově otevřena restaurace, také stojí za návštěvu). Muzeum má své stránky.
Vlastimil Kučera
