Železnice Železniční průmysl

Stávka francouzských železnic na vlastní kůži. SNCF jako jednotka chaosu

Spojené jednotky TGV. Foto: Jan Sůra
Spojené jednotky TGV. Foto: Jan Sůra

Redaktor deníku Zdopravy.cz líčí zkušenost se stávkující francouzskou železnicí.

Když jsem v lednu rezervoval jízdenky pro cestu vlakem napříč Francií, jen stěží jsem mohl tušit, jaká operace mě tři měsíce poté čeká. Na cestu totiž vyšel termín jednoho z tradičních francouzských národních sportů: stávkování. Možná mě měl varovat pátek třináctého.

Letos francouzští železničáři, kterým se například nelíbí, že by strojvedoucí měli nárok na důchod později než v 52 letech, naplánovali vlnu stávek a tak k jízdnímu řádu vyšel i stávkový kalendář, v které dny vlaky pojedou a v které ne. Na pátek 13. dubna i další sobotu vyšla stávka.

Dva týdny před odjezdem jsem začal u francouzského státního dopravce SNCF řešit, jak změnit termín. Online koupená jízdenka nabízela možnost změny rezervace, ovšem za ne příliš lákavých podmínek: polovinu ceny jízdenky by mi strhli jako poplatek a doplatil bych rozdíl v ceně jízdenky koupené v lednu a teď. Výsledek: pro pětici jízdenek doplacení 300 eur.

Představa, že kvůli stávce budu ještě doplácet, mě patřičně namíchla. Napsal jsem tedy nejprve na mail uvedený v kontaktech. Přišla odpověď, že do 48 hodin odpoví. Dva dny uplynuly a nic. Zkusil jsem tedy poprosit o radu Evropské spotřebitelské centrum, které mě odkázalo na speciální stránky SNCF ke stávce a vysvětlilo, že stávka nezakládá důvod ke kompenzaci.

Na stránkách bylo napsáno jasně: zdarma změníme do 30. dubna jízdenky. Jenže na online správě jízdenky stále nic takového nešlo. Zkouším tedy další pokus o kontakt, tentokrát přes facebook. Tady jsem se kupodivu dočkal reakce rychle, asi za den a půl. Zkopíroval jsem jim větu z webu, že změna jízdenky je v případě stávky zdarma a požádal rovnou o změnu. Odpověď mě překvapila. Místo rady jsem se dočkal dotazu, kde jsem na jejich webu text o tom, že změna je zdarma, našel.

Poslal jsem odkaz a jejich odpověď po dalším promarněném dni zněla, že nic takového tam není. Prostě to vymazali. Několikrát jsem raději vymazal již rozepsanou až příliš upřímnou odpověď a zeptal se, zda to myslí opravdu vážně, že mám platit za jejich stávkující personál.

Čas odjezdu se blížil a má nervozita rostla. Odpověď přes facebook znovu překvapila. Prý jde lístek měnit zdarma, ale jedině přes telefon. Nastudoval jsem tedy tarif volání do zahraničí a usoudil, že je lepší vyhodit pár stokorun za jistotu toho, že nebudu kupovat další jízdenky znovu bez náhrady. První pokus jsem vzdal po pěti minutách čekání. Napsal jsem vytočený znovu přes facebook, tam se mi dostalo rady, jak se dostat rychle na anglické menu. Druhý pokus jsem byl trpělivý a po deseti minutách se konečně ozvala operátorka. Vše vypadalo nadějně, lístek změněn asi za deset minut. Jenže vyhráno ještě nebylo, na konci se ozval zásadní dotaz: pane, jste ve Francii? Lístek si musíte vyzvednout na nádraží do středy (volal jsem v pondělí). Ne, mailem to nejde, musíte zavolat zítra znovu.

Úterý další pokus. Tentokrát spojení s operátorkou za tři minuty, za 15 minut celá transakce hotová. Lístky do mailu najednou šly poslat.

Střih o dva dny později. Sedím ve vlaku z Lyonu do Barcelony. Před dvěma hodinami mi přišel mail s odpovědí na můj dotaz ohledně změny jízdenky kvůli stávce. „Jízdenku můžete kdykoliv vyměnit na nádraží zdarma.“ Ve vlaku sedím přes tři hodiny a ještě nepřišel ani průvodčí….

(Poznámka: průvodčí na palubě nakonec byli. Dokonce dva. Celou dobu v bistro voze, jen před příjezdem do stanice se jeden odebral jít oznámit cestujícím, kam vlak přijíždí)

Štítky

24 komentářů

Klikni pro vložení komentáře
  • Z jakého roku pochází příběh? Nějak mi v tom nesedí ta data.

  • Jen ať stávkují jel jsem několikrát vlakem ve Francii a žádný problém tak proč by měla být konkurence jen pěkně státní SNFC

    • Proč Vám nestačí jeden výrobce fritovacích olejů, jeden model auta jeden, nevím, třeba model televize, přece je to taktéž bez problémů, ne?

      Nenapadá Vás že soukromý, nebo obecně jiný, dopravce může být levnější a efektivnější než ten státní? Že může dojít k zefektivnění dopravy tím že se nebude měnit dopravce při překročení hranice, což je mimochodem vtipné když na cca 10km do stanice za hranicí se mění dopravce. Že v konečném důsledku může vést liberalizace a zrychlování tratí v Evropě k tomu že budou existovat transkontinentální spoje? Ano, možná je to trochu zvláštní představa, ale je to myslím stále možné, jak moc by byly zajímavé nevím, to by se muselo nějak zjistit.

      Že možná začnou soukromí dopravci zaplňovat místa po „státních“ vlacích, které se přesouvají na VRT? Pokud bude cenový rozdíl dostatečný, uživí se obě trasy.

    • Jen jestli to není trochu naopak. Zanedlouho možná budeme měnit dopravce i v nácestné zastávce na hranici krajů. 🙂 A co se výrobků týče, většinou to dopadá tak, že mám na výběr z několika prakticky stejných s jinou značkou, zatímco vlastnosti, které potřebuji, nemá ani jeden. Střet teorie s praxí, aneb pořád jsme jen lidé. 🙂

    • František:
      No to je narážka spíš na to Petrovo „jeden stačí“ že nelze sehnat výrobek potřebných kvalit a vhodné ceny vím. Sehnat vhodný laptop pro mé účely bylo dost složité, buď to bylo předražené, nebo to nemělo potřebné vlastnosti.

      Objednaná regionální doprava je něco jiného než komerční dálková doprava, kde by mohlo být, podle mne, největší využití a výhody z liberalizace.

  • nadruhou stranu zaměstnanci v dopravě, kteří v ní odpracují např min 20 let, by měli jít do důchodu o 5 let dříve… bylo by to fér.. ono to vstávání, neprospaný noci, nocležny atd, taky člověku na zdraví nepřidají… takže s rozumem .. v 52 ne. ale zrovna na tomhle bodu něco je 🙂

    • Přijde mi srandovní, jak si zaměstnanci v dopravě myslí, že jenom oni mají těžkou práci.

  • Důvody aktuální salámové stávky na SNCF jsou mnohem hlubší a proto ji tentokrát považuji za naprosté vydírání. Odbory mají naprosto nereálné, dalo by se říci nelegální požadavky.

    1) Stávka souvisí s přípravou na liberalizaci osobní železniční dopravy v souladu s nařízením Evropské komise. Přes to doslova nejede vlak a jestli si někdo z odborářů myslí, že ano, tak je na velkém omylu. Vláda prostě musí konat.

    2) Kvůli liberalizaci je třeba narovnat podmínky na železničním pracovním trhu, aby byla nové entita SNCF konkurenceschopná vůči alternativním operátorům, kteří vstoupí na trh. To obnáší transformaci SNCF z prakticky státní instituce na akciovou společnost, byť stále 100% vlastněnou státem. Dále již není možné, aby nově nabíraní pracovníci měli „status železničáře“ s doživotní garancí zaměstnání, ale je nutné, aby byli nabírání jako běžní zaměstnanci dle platného zákoníku práce jako v každé jiné firmě. „Status železničář“ je nyní něco jako voják nebo soudce… Dále stát již nebude moci neomezeně dosypávat peníze do akciové společnosti v případě negativního hospodaření, protože by to bylo porušení volné soutěže na trhu. SNCF je plná spousty neefektivních činností, proto je aktuální dluh přes 55 mld. EUR a každým rokem se zvyšuje o 1 mld. EUR. Toto musí někdo uhradit, jinak SNCF na volném trhu nepřežije.

    3) Jednou z výrazných neefektivit je pracovní vytížené personálu. Jestliže např. strojvedoucí v Německu jezdí ročně na mašině okolo 1000 hodin, tak Francouz pouze 400 hodin. Vypravení jakéhokoliv vlaku je ve Francii o 30% dražší, než v železničně vyspělé (rozuměj západní) Evropě. Dále je to dáno tím, že současní provozní pracovníci SNCF (to nejsou zaměstnanci v pravém slova smyslu) mají až 130 dní volna ročně (dovolená, relaxační volno, státní svátky).

    4) Odchody do důchodu místo v 52 letech v 57 letech, to už je jen marginální záležitost. I těch 57 let je fajn, v porovnání s jinými profesemi.

    Já říkám, že na toto nemají ve 21. století nárok. Stávka je sice pro cestující nepříjemná, i já jsem musel přeplánovat svoji květnovou služební cestu, ale jinak to nejde. Vláda tentokrát nesmí ustoupit ani o chlup, jinak to bude dříve nebo později konec železniční dopravy ve Francii.

    • Zapomněl jste ještě pár výhod fírů, které veřejnost velmi iritují a sncf zatěžují.
      – zdravotní péče
      Z platí si zaměstnanec hradí základní zdravotní pojištění a zaměstnavatel doplácí na nejvyšší stupeň.
      – plat/ důchod
      Po odchodu do důchodu pobírá zaměstnanec důchod ve výši platu. ( také bych chtěl mít důchod 4000€ ).
      – doživotní průkaz na vlak
      Zaměstnanec i rodinní příslušníci mají doživotní nárok na využívání režijky.
      Ad. 52 let
      Tento termín vznikl ještě v době páry, kdy si toto vymohli strojvůdci a topiči z důvodu těžké práce. Poté se tento aspekt rozšířil o na jiné železniční profese.
      Otázka tedy je, zda jsou požadavky odború oprávněné. Veřejnost ve Francii to zcela jistě tak nevidí.

  • Pořád přemýšlím nad tím, proč se v této republice neustále prezentuje stávka jako něco nezákonného? Že jsou Češi ňoumové a neumí se za nic rvát a odbory považují za něco postsocialistického je snad jejich problém, nikoli vyspělých demokratických zemí, jimiž bezpochyby Francie, Německo či Británie jsou mnohem více než nějaká česká kotlinka.

    • Kdo to prosím tak prezentuje (stávku jako nezákonnou)?

      Btw. zde spíš odkazujete na adekvátnost stávky trošku blbě – fakt má být naším vzorem třeba ona vyspělá Francie, kde lze stávkovat kvůli nesmyslům (jeden je uveden v článku, odchod do důchodu později než v 52, pár dalších jsem slyšel).

      Děkuji, ale takovou zemi za vzor já nechci.

    • mgr.pavel: a v těch 52 jim to dal kdo? Samodomo si rozhodli nebo jako kdo za to může :-D?

    • Těch 52 let si dříve nějak vymohli – nicméně je naprosto jedno jak. V dnešní době (a zvlášť ve Francii kde se lidé dožívají vedle Japonska nejvyššího věku) je to naprostý úlet. Člověk po vysoké v 23 jde do práce, maká 29 let a pak přes 30 let je v důchodu? Finančně naprosto neudržitelné..

    • mgr.pavel: „Kdo to prosím tak prezentuje (stávku jako nezákonnou)?“

      Nejsem původním autorem zprávy, na kterou jste reágoval…, takže nemohu mluvit za něj.

      Rozhodně cítím jak u nás v ČR jsou stávky potírány.
      Místo toho aby těm co mají důvod ke stávce řekli – ano, je tady něco špatně, jdeme to spravit…
      Tak zaujmou postoj, že stávkující jsou špatní, budou jim „vyhrožovat“, stávku považovat za nepřípustnou.
      A různé takové ty kecy, že děkují těm slušným co v den stávky do práce přišli a že tak nezpůsobili komplikce těm, kterým poskytují služby.

    • Už jen věta: „Na cestu totiž vyšel termín jednoho z tradičních francouzských národních sportů: stávkování,“ mluví sama za sebe a naprosto se domnívám, že osobní postoje by měli být pouze náplní nějakého blogu.

      Rail2005: „Já říkám, že na toto nemají ve 21. století nárok.“
      Zpátky k raným formám kapitalismu? Tak myslet si můžete co chcete, ve skutečnosti je to jenom závist. Vy si platíte služební cesty sám? A proč by nemohl mít železničář statut státního zaměstnance? Že tím popíráte vše, co si v minulosti zcela legitimně vybojovali a někdo jim to odklepl, to Vám nevadí? A opět až nápadná narážka, že obhajovat si své výdobytky je špatné. K nějaké dohodě samozřejmě dojít musí, ale nechat si vzít vše a mít něžné a nefunkční odbory jako na drahách v Česku, to věřím, že by se to někomu hodilo.

      • V čem je ta věta nepravdivá? Existuje jiná země,kde je tolik stávek?

    • V rámci liberalizovaného ekonomického prostoru (v tomto případě železniční dopravě), kde platí nějaká jednotná evropská pravidla prostě není možné, aby jedna skupina pracovníků (ti u SNCF) byla privilegována nad zbytkem v daném sektoru (ostatní operátoři). Za prvé to bude extrémně zvyšovat náklady SNCF a za druhé je to již z podstaty věci nelegální. Ano, pokud se Francie rozhodne vystoupit z EU, ať si dělá, co chce. Ale pokud je součástí společného trhu, tak musí narovnat pokřivené prostředí, které není hodno přístupu ve 21. století. Odborové organizace na SNCF prostě zamrzli minimálně 50. let na zpět. A pokud neustoupí, může je to stát časem hodně draho.

      Já být Macronem, tak bych to vyřešil jinak. Nejprve bych založil novou komerční společnost (akciovku) jedoucí dle standardního práva, vše bych připravil, vybudoval moderní řídíci strukturu, a pak bych do ní začal najímat postupně lidi. Rozjel bych provoz v určitém rozsahu (nejprve jako konkurence staré nepružné SNCF). Nakonec bych po nějaké době prezidentským dekretem (ale nyní by to prošlo i v parlamentu standardním zákonem) aktuální státní instituci SNCF zrušil bez náhrady. Respektive ta náhrada by tu už nějaký čas existovala. Státní akcivá společnost „nová SNCF“. A komu se to nelíbí, ať si hledá práci u soukromníka, který ale za takových pravidel bude poskytovat pravděpodobně velmi srovnatelné pracovní podmínky.

    • to ApolloXI. Mluvíte mi z duše, byť stávka není příjemná a ve Francii jsem jí zažil, tak se všichni snažili cestujícím pomoct. Kéž bychom měli takové silné a sebevědomé odbory jako ve Francii, i když i u nás to někdy jde např. ve škodovce…

      to mgr.pavel Mluvilo se o strojvedoucích, kteří jdou do důchodu v 52 letech, ne o vysokoškolácích, byť si vážím vzdělání a vzdělaných lidí, fyzická práce je opravdu něco jiného…

    • Jan Sůra – ano existuje. Jedná se o Řecko. I tam se vehementně snaží prostávkovat k blahobytu. Bohužel tam železnice „hraje třetí housle“, tak to není u nás tolik známo

    • Rozhodně cítím jak u nás v ČR jsou stávky potírány.

      a jak jsou konkrétně potírány? Střílí se do stávkujících jako za Masaryka?

    • Stávky budou pokaždé sporné téma, to bezpochyby, ale víte snad, nebo si to tak nějak podvědomě uvědomujete, co způsobuje názor lidí na stávky u nás, že to nepřekopete za generaci a že se nedá stávkovat za každou pitomost (což ve Francii asi je, nebo to tak zvenčí vypadá). Stávka když jsou ve fabrice osmnáctky a lidé kolabují za nic moc peníze? Ano taková je zcela oprávněná a nemám s ní problém, k tomu je. Stávka protože se přidá pár let na odchod do důchodu (přestože to budou mít francouzští fírové pořád pěkné)? Za kartičky „zdarma“ na vlak? Takové věci do stávky ani nepatří, respektive je to pitomost a zástupný důvod místo hledání opravdových věcí za které stávkovat a které by pomohly zaměstnancům.

    • Ještě navážu na K.S. Stávka, která je ospravedlnitelná, je například ve výrobním podniku o mzdové tarify za předpokladu, že fima má výborné finanční výsledky a bylo by spravedlivé, aby z toho měli něco i zaměstnanci a ne pouze vlasník. S takovou stávkou nemám problém. Ale v případě SNCF, této neefektivní organizace, která kdyby nebyla státní institucí, tak již dávno zbankrotovala, to nedává smysl. To, jestli bude dopravní trh liberalizován, stejně jako otázka statusu železničářů, není téma k diskusi. K diskusi může být např. výše mezd, délka pracovního týdne ve firmě atd.

Newsletter

Partneři