Rozhodl jsem se vyzkoušet noční vlak v režii švédského státního dopravce SJ, který jede z Berlína až do Stockholmu. Výchozí místo byla Chrudim, z čehož vzešel následující jízdní řád pro cestu tam:

Neděle 5. října 2025
Os 5350
Chrudim 8:14
Pardubice hl.n. 8:35

RJ 1044 RegioJet
Pardubice hl.n. 8:44
Praha hl.n. 9:39

EC 174
Praha hl.n. 10:28
Berlin Hbf 15:24

EN 346
Berlin Hbf 17:31

Pondělí 6. října 2025
Stockholm Central 9:55

Tuto cestu nelze zakoupit na jednom dokladu. Musí jít o samostatné přepravní smlouvy. Naštěstí ČD, DB (Deutsche Bahn) i SJ jsou signatáři tzv. Agreement on Journey Continuation (AJC), česky „Dohoda mezi železnicemi o vzájemném uznávání jízdenek v případě ztráty přípoje u jízdenek představující samostatnou přepravní smlouvu v mezinárodní přepravě“. V případě ujetí přípoje tak lze v cestě pokračovat na původní jízdenku, nicméně rezervace tím propadá.

Pak jsem chtěl ověřit, jaká zpoždění lze očekávat a jestli to vůbec má šanci vyjít. To se ukázalo jako mnohem složitější, než v roce 2025 považuji za slušné. Pro osobní vlak dobře posloužil Babitron, v neděli vypadal bezproblémově. Statistiku zpoždění pro RJ 1044 jsem veřejnou nikde nenašel, takže jsem se přes elektronickou verzi nádražních tabulí v aplikaci Můj vlak občas podíval, jaké SŽ hlásí zpoždění na nádraží a prověřil statistiku v IDOSu. Cesta do Prahy ale není kritická, protože v neděli ráno se střídají vlaky různých dopravců krátce za sebou. Jízdenku Chrudim-Praha tedy kupuji jako OneTicket s tím, že pojedu tím, co přijede první.

Největší nejasnost nastala s plánováním přestupu v Berlíně. Dvě hodiny by měly bohatě stačit, ale Deutsche Bahn ani Správa železnic nemají právě nejlepší pověst, tak jsem to chtěl ověřit. Veřejnou statistiku DB InfraGo jsem nikde nedohledal. Jediné rozumné statistiky mi po zaplacení několika eur za měsíční předplatné poskytl Zugfinder.net. Tak jsem se dozvěděl, že EC 174 do Berlína bývá zpožděný na příjezdu maximálně o hodinu, takže plánované dvě hodiny by měly být dobré.

Tamtéž jsem hledal informace o zpoždění EN 346, které se podle webu běžně pohybuje mezi nula až třemi hodinami. Ale co už, na příjezdu nespěchám. A po tom všem jsem si uvědomil, že v létě budou v Německu zahájeny velké výluky a tím pádem statistika zpoždění z dubna bude nejspíš k ničemu. Nevadí, jdu do toho!

Nákup

Jízdenku na vlak SJ bylo možné zakoupit jen na webu sj.se a nikde jinde. E-shop byl přehledný a intuitivní, zatím asi nejlepší, s jakým jsem se u železničních dopravců setkal. Svým váháním jsem propásnul nejnižší ceny, a tak cena za dvoulůžko ve 2. třídě byla celkem 3 730 SEK, tj. zhruba 8 455 Kč. E-shop lze přepnout do angličtiny a ta je potom použita i na jízdence, která přijde e-mailem jako PDF soubor.

Jak se cesta blíží, jsem zvědavější a hledám způsoby, jak sledovat zpoždění po trase. Opět je to zajímavé, jelikož projíždím územím Česka, Německa, Dánska i Švédska a nevystačím si tak s jedním zdrojem.

Postupně instaluji oficiální aplikace všech dopravců a zkoumám je. Můj vlak od ČD znám, funguje dobře a dokonce má v JŘ i EN 346, nicméně zpoždění v zahraničí ani aktuality neukáže.

Dále zkouším DB Navigator, který mi ale přijde nepřehledný a hlavně – nenašel jsem možnost zadat číslo vlaku a sledovat ho. Musím tedy přes příjezdy/odjezdy v nácestné stanici nebo vyhledat spojení. Potom už se dá prokliknout na konkrétní vlak, ale je to dost otravné.

Po chvíli pochopím, že dva sloupce čísel jsou plánovaný a skutečný čas odjezdu a jásám, že mám na jednom místě informaci i pro Dánsko a Švédsko. Po pár dnech sledování ale moje nadšení zmizí když zjistím, že DB Navigator na území mimo Německo prostě kecá. Vezme zpoždění z poslední německé stanice a extrapoluje ho až do konce cesty, což je dost matoucí. Zlatý Můj vlak, který aspoň neukazuje nesmysly.

Dál zkouším dánskou aplikaci DSB, která je popravdě tragická. Vizuálně sice vypadá modernější než Můj vlak nebo DB Navigator, zato informace o jízdě vlaku tam nejsou žádné. Jediná možnost jak vlak najít je přes odjezdovou tabuli v pohraniční stanici Padborg, ale po rozkliknutí se ukáže jen čas podle JŘ mezi stanicemi v Dánsku a tím to končí. Za hranicemi jsou lvi.

Poslední na řadě je aplikace SJ. Má úplně stejný vizuál jako DSB, ale více funkcí. Po zadání čísla jízdenky se načte moje rezervace a hned ukazuje JŘ. Žádná registrace, žádná hesla. Aplikace také ukazuje jen informace o vlaku na území Švédska, nicméně ukáže současnou polohu vlaku na mapě (údajně podle GPS) a v jízdním řádu ukazuje i zpoždění ve všech stanicích, kde vlak zastavuje, a vše přehledně a srozumitelně. Zatím nejlepší, co jsem našel.

Jako poslední zkouším neoficiální aplikaci „Bahnhoftafel mit GPS“, která ukazuje elektronickou verzi tabulí na německých nádražích. V ní lze kupodivu najít i stanici „Padborg st, DK“, kde se zobrazují rozumné hodnoty pro zpoždění na příjezdu a odjezdu z pohraniční stanice v Dánsku.

Dva týdny před odjezdem dostávám e-mail v angličtině, že se časy mého spojení změnily – odjezd zůstal a příjezd byl posunut o 6 minut později. Směju se, že takové přesnosti snad nemůžou věřit ani v SJ.

Den předem cvičně otevřu aplikaci SJ na mobilu a vidím, že EN 346 byl zkrácen jen na úsek Hamburg-Stockholm. Cestující mají jet ICE DB o hodinu dřív a jízdenka SJ jim bude uznána. Doufám, že mě to nepostihne, protože tím by se mi zkrátila rezerva v Berlíně na mrzkou jednu hodinu.

Den předem dostávám e-mail ve švédštině. Překladačem zjistím, že obsahuje úplně stejné informace, které jsou o nočních vlacích na webu SJ, takže jsem o nic nepřišel.

Chrudim-Pardubice ČD Os 5350

Cesta začíná v neděli 5.10. ráno ve stanici Chrudim. Jelikož MHD v Chrudimi se spoji jednou za hodinu je jako přípoj na vlak nepoužitelná, tak ranní procházka v mrazivém vzduchu přes celé město mě krásně probudila. Motorák je přistaven na nástupišti už 15 minut předem, takže je možno nastoupit a ohřát se jako za starých časů – v přetopeném prostoru pro cestující s vůní motorové nafty.

Pardubice-Praha ČD RJ 284

Z Chrudimi odjíždíme od nástupiště na vteřinu přesně 8:14 a do Pardubice hl.n. přijíždíme s asi minutovým předstihem v 8:34. Tím se náhodou stane, že stíhám přestoupit na Railjet ČD 284 z Bratislavy, který má 20 minut zpoždění. Jak se najednou OneTicket hodil. Vlak je téměř prázdný, v mém voze jsme celkem tři. Obrovskou výhodou je, že Wi-Fi připojení funguje bleskovou rychlostí, kterou jsem nikdy předtím ve vlaku nezažil. Do Prahy hl.n. přijíždíme v 9:28. Nakonec jsem v Praze dříve, než bylo v plánu a přemýšlím co s časem.

Praha hl. n.

Rozhodně nechci hodinu být v prostoru hl. n. Vyrazím proto nejkratší cestou pryč ulicí Jeruzalémská, abych se dostal na roh do nově otevřené kavárny Edison v bývalé trafostanici a vyčkal u čaje, než bude vlak přistaven. Mezitím zkouším, jestli mi aplikace SŽ Datel ukáže čas, kdy bude vlak přistaven na nástupiště – neukáže. Dokonce tvrdí, že vlak č. 174 neexistuje – vyhledávání ho vůbec nenajde. Objeví se tam až po odjezdu z Prahy.

Praha-Berlin ČD EC 174

Pět minut před odjezdem přicházím na nástupiště a nastupuji do vlaku EC 174, který je na odjezdu úplně plný. V mém vozu 2. tř. není jediné místo bez místenky a pár lidí posedává na představku. Tím se naplní předpověď aplikace Můj Vlak, která upozorňovala na maximální zaplnění vlaku. Jde o nový Comfortjet a evidentně by další posílení kapacity neuškodilo.

Mezi Bad Schandau a Dresden Hbf se vlakem prodírá hlídka se psem, nicméně kontrola cestovních dokladů avizované v DB Navigatoru neprobíhá. Za celou dobu jízdy do Berlína nedojde ani na obyčejnou kontrolu jízdenek.

Souprava je tak plná, že cestu do restauračního vozu úplně na druhém konci vzdávám.

Docela mě překvapí cestovní rychlost, která se mi zdá spíš nízká a několikrát stojíme mezi poli a loukami. Mám s sebou počítač, práce v něm dost, zásuvka 230 V funguje a čas tak ubíhá. Wi-fi v plném vlaku je nepoužitelná a mobilní data občas fungují a občas zase ne.

Navzdory 5 minutám zpoždění na odjezdu z Děčína a dalšímu stání v polích na německé straně do stanice Berlin Hbf přijíždíme jen s pěti minutami zpoždění, což mi vyrazilo dech a popřelo všechny předpovědi škarohlídů.

Berlin Hbf

Stejně jako v Praze, nemám zájem trávit přes dvě hodiny v ruchu v obchodního domu zkříženého s nádražím. Bohužel Berlin Hbf je téměř uprostřed ničeho a dochozí vzdálenosti jsou dost velké. Jízdenka na S-Bahn se musí koupit předem, nejde „pípnout“ kartou tak jak by našinec mohl čekat. Pokusím se proto nejdřív pořídit jízdenku na S-Bahn v aplikaci DB Navigator, ale nedokážu se v ní rychle zorientovat. Nakonec si tedy koupím 2 papírové jízdenky v automatu na nástupišti, zaplatím kartou, a dostanu čtyři papíry: 2x jízdenku za 2,60 eur a 2x druhý papír s daňovým dokladem. Inu Ordnung muss sein.

Už s jízdenkou, kterou málem zapomenu na nástupišti označit v označovači, popojedu S-Bahnem dvě zastávky do stanice Hackerscher Markt a jdu se najíst. Na nábřeží duní festivalová hudba nebo něco podobného, ale stačí popojít o ulici vedle a je relativní klid. Mám spoustu času a je slunečno, takže se vracím pěšky směrem k Hbf podél řeky. V polovině cesty mi dojdou síly a nastoupím proto do autobusu, který mě doveze přímo k Hbf.

Berlin-Stockholm SJ EN 346

Deset minut předem čekám na nástupišti. Na ceduli svítí sektor, ve kterém má vlak být přistaven, nicméně informace o řazení na nástupišti chybí a v aplikacích DB Navigator ani SJ jsem ji nenašel. Asi dvě minuty před příjezdem vlaku dochází ke změně koleje – naštěstí jen na druhou stranu téhož nástupiště. Vlak v nezaměnitelném modro-zeleném nátěru přijíždí na čas.

Čísla vozů nejsou úplně popořadě, ale cestující si nějak poradí a živelně nastupují. Avizovaná kontrola dokladů při nástupu se nekoná.

Horší je, že u dveří do mého lůžkového vozu nejsou napsaná čísla vlevo a vpravo, nastoupím tak na opačnou stranu, než bych měl. Není divu, protože dveře na jedné straně mají dobře známou žlutou ceduli „dveře nepoužitelné“. Ulička je pekelně úzká a nevyhneme se tak vtipným situacím, kdy se protijdoucímu cestujícímu uhýbám do otevřených dveří kupé jen aby mi vzápětí řekl, že jsem právě zablokoval kupé kam on chce nastoupit. Přijet vlak o 10 minut dříve, bylo by mnohem snazší vystoupit obejít to po nástupišti skrz vedlejší vůz.

V mém kupé hned potkávám svého spolucestujícího. Po představení se ve stylu „dobrý den, na následujících 17 hodin jsem váš spolucestující“ se ukáže, že to není pravda – vystupuje už v Lundu, tj. po čtvrté hodině ráno, šest hodin před Stockholmem. Dohodneme se, že zhasneme v 22 h.

Horní i dolní lůžka už jsou na odjezdu ustlaná a rozložená. Povlečení, peřina i polštář vypadají čistě a nejsou na nich vidět známky zašlosti. Navíc jsme dostali jeden malý ručník. Kvůli rozložení spodního lůžka není kde sedět. Spolucestující své spodní lůžko zaklapne nazpět a tím se zpřístupní dvě sedačky, které byly lůžkem překryté. Vytáhnu žebřík, který je schovaný v zádech spodní sedačky a začnu stěhovat svůj batoh do úložného prostoru nahoře nad dveřmi. Místa je tam dost a pohodlně se tam vejde osmdesátilitrová krosna a ještě trochu místa zbude. Díky vysoké klenbě stropu se na lůžko dá celkem slušně posadit bez uhození se o strop, takže manipulace nahoře je rozumně pohodlná.

Po odklizení jednoho batohu se už dá v prostoru trochu hýbat a pokračujeme v průzkumu kupé – ani jeden jsme touto variantou vozu WLABmz předtím nejeli. Nejpřekvapivější jsou druhé dveře, které vedou do vedlejšího kupé a dají se zamknout z obou stran. Objevíme také malé umyvadlo maskované pod vyklápěcím stolkem se zrcadlem. Má pákovou baterii, která avizuje studenou i teplou vodu a skutečně… v krajní poloze teče horká voda. Nad umyvadlem je kohout k regulaci teploty klimatizace a také doopravdy funguje. Po přenastavení do krajní „chladící“ polohy zakrátko poznáme rozdíl.

V kupé je dále malá skříňka u spodního lůžka a na ní jsou přichystané dva čokoládové bonbóny a dvě krabičky vody objemu 2,5 dcl. Na 17 hodin cesty mi to přijde jako dobrý vtip. Každé lůžko má svou lampičku na čtení a na ní tři tlačítka – přivolání průvodčího (nezkoušel jsem), intenzivní světlo na čtení a ovládání malého modrého světla nad dveřmi. Vypínačem nad dveřmi se ovládá hlavní osvětlení na stropě. Velké dvoukřídlé zrcadlo má ještě další osvětlení. Velké okno má roletu, která po zatažení vytvoří slušnou tmu.

Asi hodinu pod odjezdu z Berlína přichází průvodní z načítá QR kód z aplikace SJ. Kontrola dokladů neprobíhá, ale je nám řečeno, že okolo půlnoci se na ni máme kvůli překročení německých hranic. Stejnou informaci opakuje hlášení ve voze, které je mimochodem ve švédštině a výborně srozumitelné angličtině.

Průvodčí se nás ptá, v kolik hodin má přijít znovu připravit spodní lůžko, které jsme předtím sklopili. Na chvíli zmatení nám vysvětlí, že na to je potřeba klíč a že to nemůžeme udělat sami. Domluvíme se, že přijde po odjezdu z Hamburg Hbf, tj. okolo 22 h. Poslední podstatná informace co dostaneme je, že restaurační vůz bude připojen až v Malmö, tj. ve 4 h ráno. Snídaně v ceně jízdenky se bude podávat tamtéž.

Tím jsou formality vyřízeny a do „večerky“ nám zbývá cca. 4 hodiny. Oba trávíme čas tiše v sedě vedle sebe, já zejména prací na počítači. Kupé má dvě zásuvky 230 V, obě funkční. Jedna je umístěná na zemi u dveří do chodby, druhá u zrcadla. Wi-fi ve voze není, nicméně mobilní připojení funguje až do stanice Hamburg dobře.

Před Hamburgem vyrazím prozkoumat umývárnu. Náš vůz má 2 WC a vedlejší vůz má 1 WC a 2 umývárny obvyklých rozměrů. S trochou akrobacie se tam dá alespoň umýt si nohy a zpříjemnit tak cestu spolucestujícímu. WC jsou funkční a toaletní papír i mýdlo jsou k dispozici až do konce cesty. WC by si zasloužilo renovaci interiéru, vypadá dost zašle. Kupé přitom vypadají v lepším stavu.

Za stanicí Hamburg čekáme na průvodčího, aby odemkl spodní lůžko. Mezitím procházím celý vlak a konstatuji, že všechna lůžka i lehátka vypadají plně. Na chodbě potkávám mladý pár co diskutuje s průvodčím, jestli by se nemohli přesunout do jiného kupé a být spolu. Průvodčí odpovídá, že vlak je plný a že nemá prostor pro manipulaci. Jedině, že by oni sami přemluvili jiného spolucestujícího. Při průzkumu vidím, že místa k sezení nejsou ani z poloviny plná. Pár cestujících se rozhodlo toho využít a spí na zemi v uličce mezi sedačkami.

Průvodční odemknul spodní lůžko krátce po 22. hodině a vyhlásili jsme večerku. To bylo naposledy, kdy jsem viděl svého spolucestujícího, protože se nad ránem vytratil tak tiše, že mě ani nevzbudil. Avizovaná kontrola cestovních dokladů se zřejmě taky nekonala. Kupé mám tedy po zbytek cesty pro sebe.

Okolo 8 h ráno slyším hlášení, že za dvě hodiny budeme v Stockholmu, jedeme na čas, a že restaurační vůz podává snídani. Vydám se tedy na opačný konec vlaku, kde skutečně přibyly další vozy k sezení a také slibovaný restaurační vůz. Jde o jiný koncept než u nás: Obsluha prodává balíčky jídel a cestující mají k dispozici dvě mikrovlnné trouby a kávovar, kde se po zaplacení obslouží sami. Švédskou hotovost si sebou určitě neberte, lze platit výhradně kartou. Dostávám snídaňový balíček se studenou snídaní, který je v ceně jízdenky, k tomu do ruky housku a je mi řečeno, že čaj nebo kávu si mám vyřešit samoobslužně, také jsou v ceně. O další nabídce a cenách si můžete udělat obrázek z přiložené fotografie palubního menu.

Po snídani a sbalení si věcí fotím celé kupé a chystám se k výstupu. Do stanice Stockholm Central přijíždíme s jednou minutou zpoždění.

Cesta zpět

Na cestu zpátky, tentokrát do Brna, se vydávám ve čtvrtek 9. 10.

EN 345
Stockholm Central 17:34
Berlin Hbf 10:34

EC 379 Berliner
Berlin Hbf 10:55
Praha hl.n. 15:23

Stockholm-Berlin SJ EN 345

Na cestě zpět byl restaurační vůz opět odpojen v Malmö, takže snídaně se nekonala. V mém kupé, které mám až do půlnoci jen pro sebe, netekla teplá voda a topení příliš netopilo, ale ani v jednom případě nebyla vyloženě zima. Do stanice Berlin Hbf přijíždíme s 10 minutami zpoždění, přestože DB Navigator, staniční rozhlas i informační panely na nástupišti zatvrzele tvrdí, že zpoždění bude 40 minut. Díky tomu neočekávaně stihnu přestup na EC 379 z Berlína do Prahy v 10:55 a tím přicházím o poslední šanci vyzkoušet AJC v praxi.

Berlin-Praha ČD EC 379

Opět jede Comfortjet a opět je plný, i když tentokrát o malinko méně – lidé nesedí na představku. Tentokrát dojdu do restauračního vozu na pozdní oběd a málem se na mě nedostane. Vůz téměř celý obsadila partička Němců, kteří podle vlastních slov jedou na víkend do Prahy za levným pivem. Obsluha všem hlásí, že už nemá žádné volné sklo a nápoje tak točí jen do plastových kelímků. Objednám si Telecí pečené na barevném pepři, čočkový salát se zeleninou a birel, který ovšem už také došel. Na telecí čekám docela dlouho a přitom pozoruji, jak německá parta dopila další rundu piva a do panáků rozlévá Schnapps z vlastních zásob a hlasitě u toho haleká. Zatím co čekám, tak obsluha v Děčíně rychle shání nejdřív cigarety a pak zapalovač, aby se rychle stihli vystřídat na rauchpauzu. Bylo to celkem komické, jelikož ani jedno nemohli najít.

Nakonec dostávám své jídlo, které dostanu na stůl v plastovém boxu s plastovým příborem. Jídlo je vynikající a maso se na vidličce rozpadá, ale celková kultura stolování je dost hrozná – z půli kvůli hlasitým opilcům, ale také kvůli příboru a způsobu servírování.

Do Děčína jsme přijeli s asi 15 minutami zpoždění, ale do Prahy přijíždíme už s 35 minutami a tím se mé štěstí vyčerpalo – přípoj do Brna EC 281 mi ujel. Před příjezdem do stanice Praha hl. n. slyšíme hlášení v češtině a angličtině, že přípoj směrem na Brno nečeká. Aspoň vím, že nemám běžet.

Opět se schovám z hnusu hl. n. směrem k Senovážnému náměstí, vrátím se o hodinu později na rj 373 a přijíždím bez zpoždění v 19:19 do Brna. Tím je cesta zpět po 26 hodinách u konce.

Petr Špaček

Tagy Berlín čd DB Na vlastní kůži sj Stockholm švédsko

2 komentáře