Deník Zdopravy.cz přináší druhý článek z dílny iniciativy P&SO – Pomalu a s odstupem, jejímž cílem je zvýšit povědomí o správném chování řidičů při setkání s koněm v provozu. Zatímco minulý týden vystupoval kůň jako pasažér, dnes nás autorka seznámí s koňmi a jejich vnímáním v situacích, kdy se sami pohybují v provozu. 

Potkáte-li na silnici koně, zpomalte na 20 km/h a míjejte ho s odstupem alespoň 2 metry. Buďte připraveni zastavit. To jsou základní pravidla při setkání s koněm a jezdcem v provozu.

Zkusme se z různých úhlů pohledu podívat, proč je potřeba mít se před koňmi na pozoru. Budeme vysvětlovat, přemlouvat, děsit, argumentovat, apelovat na city i na zdravý rozum.

Z pohledu evoluce

Kůň je kořist lovená predátorem a tomu je evolučně přizpůsoben jak fyzicky, tak psychicky. Jsou to útěková zvířata, která přes veškeré šlechtění, výcvik a zkušenosti mohou při úleku reagovat podle zásady Nejdřív uteč a pak se ptej, před čím. Jsou to jejich instinkty, které se výcvikem snažíme potlačit a koně dělají vše pro to, aby nám vyhověli, ale pořád mohou na neznámé věci zareagovat pudově.

Z pohledu legislativy

Dle zákona č. 361/2000 Sb., je jezdec na zvířeti řidič. Samostatně jedoucí jezdec musí být starší 15 let. Osoba starší 12 let smí jet na koni po silnici jen pod dohledem osoby starší 15 let. Osoba vedoucí koně je průvodce vedených nebo hnaných zvířat, musí být starší 15 let. Vodič koně smí zastavovat vozidla. Vodič není chodcem. Od soumraku do svítání je zakázáno jet na koni nebo ho vést po silnicích I. nebo II. třídy.

Na koni se jezdí (a rovněž se vodí) při pravém okraji vozovky. Nemá se používat chodníku. (Tato pravidla jsou v praxi mírně kontraproduktivní, ale takto to chce litera zákona. Při pravém okraji vozovky se auta ke koni blíží zezadu a ani jezdec ani kůň je tedy nevidí, pouze za sebou slyší vozidlo a mohou doufat, že zpomalí a ponechá si dostatečný odstup od koně.)

Z pohledu rychlosti

Kůň dokáže přejít ze stání do plného cvalu za 0,3 s, zatímco průměrná reakční doba člověka činí 1,6 s. Takže zareagovat nestihne ani řidič ani jezdec, zatímco kůň se dokáže přemístit doprostřed vozovky doslova v mžiku oka.

Z (eto)logického pohledu

Koně je potřeba považovat za zvíře s vlastní hlavou. Představte si na jeho místě jelena nebo divočáka volně chodícího po silnici. Dbejte pokynů jezdce, pokud signalizuje, že je potřeba zpomalit, zastavit, počkat.

Z pohledu koňského zraku

Kůň má oči na stranách hlavy, což mu umožňuje vidět daleko větší zorné pole než člověku, až 330° najednou. Do každé strany vidí kůň jedním okem (monokulárně) a je schopen zaznamenat velmi malé pohyby na velmi velkou vzdálenost. Toto vidění je ovšem spíše orientační, takže pokud koně něco zaujme, otočí tím směrem hlavu a zadívá se tam oběma očima (binokulární vidění). To ale způsobí, že když se ke koni blíží něco hrozivého, bude se k tomu kůň snažit otočit čelem. I když to znamená piruetu uprostřed silnice. Proto je potřeba být připraven zastavit.

Z filozofického pohledu

Koně tu byli o tisíce let dřív než auta. Pracovali pro nás, vozili nás, umírali pro nás ve válkách. Vděčíme jim za to, kde jsme dnes my.

Z ekonomického pohledu

I malé poškození vozidla jde v dnešní době do desetitisíců. Větší poškození nebo totální zničení pak ale možná nebudete mít od koho vymáhat, protože „řidič“ koně nemá uzavřené povinné ručení a je otázkou, jestli má pojistku, která mu něco z toho pokryje.

Z pohledu vnímání koně

Problémem jsou věci, které kůň nedokáže dostatečně rozeznat a identifikovat jako známé a bezpečné. Překvapivě to může být jen malá změna na tvaru nebo zvuku, která pro koně znamená, že auto, přívěsný vozík s plachtou nebo divně klepajícím nákladem anebo třeba cyklista s neobvyklým tvarem přilby je něco neznámého, před čím je potřeba se mít na pozoru (rozuměj utéci).
I běžné věci mohou být „divné“, jako víko od kanálu u krajnice, cokoli se nachází i mimo silnici – stojí tam popelnice, otevřou se dveře domu – a kůň odskočí doprostřed cesty. A vůbec nebude kontrolovat, jestli nejede kamion.

Z pohledu zdržení

Přibrzdit a objet koně pomalu a s odstupem zabere několik vteřin, nanejvýš minut. Znáte tu situaci, kdy spěcháte, snažíte se jet rychle a před cílem pak stojíte 5 minut na přejezdu, takže vás po(s)tupně dojedou všichni ti kloboučníci, traktory, ba i ta babička na kole s igelitkama a truhlíkama? Anebo se taky může stát, že při tom spěchu něco někomu nevyjde a pak strávíte na místě několik hodin vyšetřováním nehody, v lepším případě bez zranění.

Z emočního pohledu

Kůň je nádherné ušlechtilé zvíře, které dokáže milovat a být milovaným členem rodiny. Prosím nemařte jejich vzácné životy.

Z bezpečnostního pohledu

Splašený kůň je půltunové zvíře, které se dokáže bleskurychle pohybovat všemi směry a ve stavu paniky je těžko ovladatelný. Takto velké zvíře může zranit ostatní přítomné, od svého jezdce či vodiče přes posádku zúčastněného vozidla až po osoby, které s celým incidentem nemají nic společného. Když kůň skočí na kapotu, tak je to nejen drahé, ale nebezpečné i pro posádku a pro koně obvykle fatální.

Srovnávací pohled

Většina lidí, která se přijde podívat na koníčka, ho s bázní pohladí, při otázce, jestli se chtějí svézt, odvětí, že to přece ne, je to moc velké a divně se to hýbe… Ale sedíce v autě za plechovým brněním a se stovkami koní pod kapotou je najednou ostych opustí a klidně takovému koni pohladí bok zrcátkem, hodí myšku před protijedoucím kamionem. Cyklisté jej minou jako lampu. A přitom je to ten stejný kůň, který je veliký a divně se hýbe.

Z pohledu cyklisty

Pokud kůň vidí cyklistu včas a zřetelně, většinou to nepředstavuje problém. Problém nastává, pokud se cyklista objeví v zorném poli koně nenadále. Protože cyklista jede většinou tiše, lze ho snadno v provozu nebo okolním ruchu přeslechnout a pak se o něm jak kůň, tak jezdec dozví až opravdu na poslední chvíli, v nejhorším případě až v dosahu koňských kopyt. Cyklisté, prosím, když se ke koni blížíte zezadu, hlasitě zavolejte, aby o vás jezdec i kůň věděli. Druhou instinktivní reakcí koně po útěku je totiž kopnutí, které dokáže být děsivě rychlé, tvrdé a přesné.

Z pohledu naléhavosti

Koně přece po silnici nemusí chodit. Není to jejich práce. Ano, většinou je ježdění pro radost. Ovšem ne pro radost z projíždění se po silnici. Cesta po silnici slouží k přejetí na louky, lesní a polní cesty. Na druhou stranu se můžeme ptát: Kolik z cest autem je služebních? Kolik cyklistů jede jen do práce a z práce? Jezdec na zvířeti je také legální účastník provozu na pozemních komunikacích.

A na závěr otázka, jaký je rozdíl mezi motoristou, cyklistou a jezdcem? V drtivé většině případů jsou jezdci i motoristy a cyklisty. Naopak to ovšem zdaleka neplatí. Cílem tohoto článku není si vynucovat přednost vždy a všude, ale upozornit na specifické vlastnosti, které koně mají a kterým jsme za posledních 100 let odvykli.

Věra Filipová, P&SO

 

Tagy kůň v provozu

40 komentářů