Krizová interventka Veronika Vošická Buráňová je v Centru dopravního výzkumu (CDV) součástí týmu, který má na starosti rozvoj ponehodové péče. Usiluje o to, aby se v Česku dostávalo odpovídající podpory nejen obětem nehod, ať už jde o zraněné či pozůstalé, ale také jejich viníkům. „Někdo se dokáže utápět ve výčitkách ze zavinění něčí smrti i dvacet let,“ říká.

Policie loni řešila 85,5 tisíce nehod. To je sice asi o sedm procent méně než o rok dříve, s vážnými následky se však každý rok potýká zhruba 1 500 účastníků dopravních kolizí. S nějakou formu otřesu či traumatu se mohou prát i někteří lehce zranění, těch je ročně kolem 23 tisíc.

„Tragédie každý rok postihne rodiny a příbuzné přibližně 450 zemřelých. V kontextu nejbližších vztahů – rodičů, prarodičů, partnerů a dětí – tak hovoříme o dalším tisíci až čtyřech tisících lidech, kteří jsou přímo zasaženi psychicky, sociálně i ekonomicky,“ píšou odborníci CDV v jednom ze čtyř nových dokumentů s návrhy, jak ponehodovou péči v Česku vylepšit a polidštit.

Chatbot i telefonní linka

Systémová pomoc v Česku dlouho chyběla. Od podzimu 2025 najdou účastníci nehod díky unikátnímu projektu Ponehodová péče centralizované informace a rady na stejnojmenném webu. Kromě chatbota, který zvládá diskuze o základech psychické pomoci i záležitostech spojených s trestně-právními záležitostmi, lidé na webu najdou právě i telefonní číslo na Veroniku Buráňovou Vošickou.

„Zatím nemám možnost osm hodin denně sedět a čekat na telefonát, možná v budoucnu. Vždy se však snažím hovor zvednout. Spousta lidí hledá osobní přístup, aby byl na druhé straně člověk, který je v těžké situaci vyslechne a poradí. Můžeme dotyčného nasměrovat třeba k psychologovi či k právní pomoci,“ vysvětluje Vošická, která je nejen členkou zmíněného projektu, na jehož web by zanedlouho mohl vést „proklik“ přímo z aplikace Záchranka, ale 10 let také krajskou koordinátorkou BESIP.

CDV se jako výzkumná organizace ministerstva dopravy věnuje tématu ponehodové péče přes 70 let. „Pokud člověka zasáhne těžká nehoda, může jít o okamžitou ztrátu zcela zdravého člověka či mimořádnou ztrátu dítěte, čímž je situace těchto lidí velmi specifická. Pokud někdo například onemocní rakovinou, je to hrozné, ale neprochází u toho výslechy, nemusí se účastnit soudu a podobně,“ dodala s tím, že nejhorší je pro pozůstalé zpravidla první rok po tragédii.

I viník si zaslouží pomoc

S oběťmi i s viníky dopravních nehod Veronika Buráňová Vošická pracuje roky. Opakovaně a dlouhodobě se s nimi setkává, provází je a ví, s jakými pocity a potížemi se potýkají. Ze svého působiště v Kraji Vysočina vyjíždí jak za jednotlivci, tak spolu s kolegy na skupinové krizové intervence, a to nejen do sousedních krajů.

„Například jsme pracovali se školou, kterou zasáhla velmi těžká událost spojená s dopravní nehodou. Protože šlo o úzký a soudržný kolektiv, dotkla se situace nejen některých dětí, ale také pedagogického sboru,“ líčí.

„S kolegyní jsme proto vedly podpůrná setkání jak s dětmi, tak s učiteli. Odjížděly jsme s pocitem, že zdejší komunita v tak náročné situaci zafungovala velmi citlivě a soudržně a dokázala zasaženým dětem nabídnout velkou míru podpory,“ pokračuje.

Psychickou podporu někdy také poskytuje u soudních jednání. Nedávno se například účastnila procesu s řidičem, který způsobil tragickou dopravní nehodu. Podle jejího názoru měl přitom dlouhodobé zdravotní komplikace a v minulosti se dopustil velmi závažného dopravního přestupku, přesto se dál pohyboval v silničním provozu.

„Po odchodu od soudu jsem cítila velkou frustraci. Krátce před jednáním mu byl vystaven zdravotní posudek o způsobilosti k řízení na několik let dopředu, aniž by byl vyžádán další odborný posudek. Takové situace pak vyvolávají otázky nad fungováním systému,“ uvedla. Zároveň připomněla, že u závažných dopravních nehod často trvá mnoho měsíců, než se případ vůbec dostane k soudu.

„Po celou dobu jsou pozůstalí v bazénu nevědomosti, výslechů, vyrovnávání se se ztrátou člověka. Nemluvě o tom, že pokud má člověk čistou kartu řidiče, čistý trestní rejstřík, není při nehodě alkohol a šílená rychlost, nepůjde v Česku ani za smrtelnou nehodu do vězení,“ konstatuje.

Dodává, že je žádoucí vylepšit nejen práci s oběťmi, ale právě také s viníky dopravních nehod, kteří jsou často psychicky drcenou „druhou obětí“, pokud nejednali z úmyslu či agresivity. Setkání obou stran je podle jejích zkušeností to, co může v dlouhodobé horizontu oběma stranám pomoci tragédii překlenout. Někteří lidé se podle ní v pocitu viny utápějí třeba i dvacet let.

„I u lidí, kteří přišli o dítě, a těžko si můžu jako rodič představit cokoliv horšího, vídávám mix hrozné zloby vůči viníkovi, ale v jisté fázi i určité pochopení. Co tito lidé nechápou, je, že jim přijde omluvný dopis a tím to končí. Není úplně prostor, aby se strany mohly poznat, aby to bylo na dřeň, nepříjemné, ale hojivé pro obě strany. Aby poškozený měl prostor si vyslechnou osobní příběh viníka, že i jemu událost zničila život. Netvrdím, že se to může podařit ve všech případech, ale otevřít při správném načasování pro setkání prostor vnímám jako potřebné,“ dodává s tím, že jde o formu takzvané restorativní justice, jejímž cílem je nejen potrestání pachatele, nýbrž právě i obnova vztahů a náprava způsobených škod.

Deset setkání s průvodcem

Odborníci CDV plánují i řadu dalších zlepšení. Ještě letos by například rádi školili profesionály IZS či pomáhali v krajích vytvářet svépomocné komunity či skupiny, v nichž by nabízeli podporu a zkušenosti i lidé, kteří se sami z následků nehody vzpamatovali. „Řada lidí, kteří mají těžkou zkušenost odžitou, chce pomáhat dalším,“ říká interventka. „Když někdo přijde při nehodě o nohu a i přesto žije plnohodnotně a sportuje, může to být pro někoho v podobné situaci velmi inspirující.“

V budoucnu chtějí experti otestovat službu takzvaného průvodce. Cílem je nabídnout bezprostřední, strukturovanou a bezpečnou formu pomoci, která pomůže zasaženým zorientovat se v prvních týdnech po nehodě, zvládnout psychické i praktické dopady a obnovit základní jistotu v běžném životě. Mimo jiné by zahrnovala deset bezplatných osobních setkání.

„Plány služby jsme vytvořili na základě předchozího výzkumu a věříme, že by byla přínosem. Ještě však chceme podat navazující projekt a otestovat, co by lidem reálně pomáhalo, jakou pomoc by postižení považovali za užitečnou a chceme konkrétně zjistit, kolik lidí by se na nás obracelo,“ vypráví Vošická.

Jedním z cílů projektu je také upozorňovat na problematiku takzvaných „lovců nehod“ – společností, které po dopravních nehodách nabízejí poškozeným pomoc s vymáháním odškodného, často však za velmi nevýhodných podmínek a s vysokými provizemi z vymožené částky.

Odborníci se proto snaží podporovat to, aby se lidé v takových situacích obraceli na skutečné advokáty, kteří se na problematiku dopravních nehod specializují a mohou jim poskytnout kvalifikovanou právní pomoc.

Tagy cdv dopravní nehody Krizová intervence

1 komentář