„Normální lidé na takové vzdálenosti létají,“ slýchávám často v diskuzích u článků, ve kterých recenzuji cesty vlakem například do Chorvatska. Já rád kombinuji obojí, nehledě na to, že hodnotit jen samotný let by mohlo být trochu nudné a rychlé. Tentokrát udělám radost i těm čtenářům, kteří upřednostňují právě leteckou dopravu. Téměř každý rok si k narozeninám nadělím nějaký zajímavý výlet letadlem, vezmu si hezčí ubytování, zkrátka chci jen víkend sám pro sebe. Letos ale udělám výjimku. Vezmu vás, čtenáře Zdopravy.cz, na jeden takový výlet s sebou. Připoutejte se, startujeme.

• Díl první: Bídný letištní salonek a první setkání s A220
• Díl druhý: Návštěva poslední fungující lotyšské úzkokolejky
• Díl třetí: Salonek v Rize na úrovni a služby airBaltic podruhé

Off-line nabídky Vlak+ letiště a Airport Express

Pro cestu z Plzně na pražské letiště jsem si vybral spoj linky Ex6 Západní expres, který jede do Prahy z Chebu, tudíž je vedený jednotkou InterJet. Sice jsem mohl jet značně zpožděným Bavorským expresem, ale možnost cesty v pseudo-první třídě vozu DLB či v prehistorickém posilovém voze řady AB ve mně vyvolala značnou nechuť. První třída jednotky InterJet je jiná káva. Je to přesně ten standard, který u spoje Inter City očekáváte.

Vzhledem k tomu, že jsem plánoval návrat z letiště zpět také vlakem, tak jsem někde vzadu v paměti vypátral, že České dráhy kdysi nabízely nabídku Vlak+ Letiště, díky které bych měl získat 25 % slevu na jízdenku. E-shop žádnou takovou volbu ale nenabízel, tak jsem zamířil na web ČD, kde jsem se dozvěděl, že je možný nákup pouze pěkně postaru a off-line na pokladní přepážce nebo u průvodčího. A žádná první třída, pěkně jen ve „dvojce“. A  po příletu před cestou zpět si cestující nechá orazítkovat fyzickou jízdenku na informační přepážce pouze při předložení palubní vstupenky.

U dopravce, který má tak pokrokovou aplikaci Můj vlak bych čekal nějaké progresivnější řešení. Docela by mě zajímal počet takto vydaných jízdenek za rok…

Inovativní nabídku Vlak+ Letiště jsem tedy zavrhnul a řekl si, že si koupím normální jízdenku do Prahy na letiště, abych mohl z hlavního nádraží v Praze využít Airport Express. Ale ouha, jízdenka v tarifu ČD až na letiště se už vlastně neprodává. Skočil jsem do aplikace PID Lítačka, kde jsem si jízdenku na Airport Express také nekoupil, protože tento druh jízdenky nejde v aplikaci prodat. Raději jsem tedy naplánoval cestu na letiště přes Smíchov a Zličín, která ve výsledku vychází ještě rychleji a o dost levněji, než při využití spoje AE.

Rozmočený sendvič a teplá kofola ČD minibar

Právě na spojích linky Ex6 je poskytována dobře známá služba ČD minibar, namísto plnohodnotných bistro vozů. Stále bohužel platí, že ČD minibar má zázemí v podobě zatahovací skříně ve voze první třídy jednotky InterJet, hned vedle nástupního prostoru. Takže veškeré zbrojení probíhá právě v těchto místech, což velmi „zpříjemňuje“ nástup cestujícím. Navíc během cesty minibarista neustále otevírá a zavírá hlasitou roletovou skříň, což pro změnu nepřidá ke klidu ve voze. Zkrátka mě nikdy nepřestane udivovat, jak koncepčně se přistupovalo u těchto vlaků v oblasti cateringu. Obzvláště, když jsou slibovaná bistra v nedohlednu.

V minibaru byly z Plzně k dispozici celé dva čerstvé produkty. Jeden sendvič a jedna bageta. Já si koupil sendvič a nechal jsem dalšímu jednomu šťastlivci možnost občerstvit se něčím jiným než třeba sušenými červy. K tomu jsem poprosil o mátový čaj a kofolu. K čaji nebyl nabídnut med, ke kofole kelímek. K sendviči jsem nedostal ubrousek a ani nebyl nabízen ten dezinfekční, jako při zpáteční cestě. Dobrá zpráva byla, že čaj byl krásně teplý, špatná zpráva, že Kofola také. Sendvič byl chuťově v pořádku, ale pečivo bylo nacucané až rozmočené, takže vážně nic, co byste si užili: „Já věděl, že jsem si měl dát bagetu.“

Bídný salonek na letišti aneb když recenze mají pravdu

Cesta na letiště linkou 100 proběhla bez problémů, na spoji byl nasazen kapacitní autobus Iveco Crossway LE CITY 14.5M. Ve voze je instalována police na zavazadla, což ocení cestující s kufry. Je vidět, že police byla dodělávána do vozidla dodatečně, jelikož se na podlaze pod ní stále nachází vyhrazené místo pro kočárek či cestujícího na vozíku, které, jak pevně doufám, nikdo raději nevyužije.

Abych začal svoji cestu ve stylu, tak jsem se rozhodl využít služeb jednoho z letištních salonků. Přiznávám se, že mě překvapilo relativně velké množství negativních recenzí na Google. Ale to bych nebyl já, abych neotestoval kvalitu na vlastní kůži. Drobný zádrhel byl na vstupu k bezpečnostní kontrole, kde scanner odmítal přečíst kód z mé palubní vstupenky. Obrátil jsem se tedy na slečnu, která hlídala vstup pro držitele priority pass (a další skupiny cestujících). Ta mě s úsměvem ochotně pomohla, vysvětlila, že se to občas může stát, naskenovala palubní vstupenku přes ruční scanner a vpustila mě k bezpečnostní kontrole. Ta proběhla bleskurychle a bez front, nicméně se moc těším, až budeme moci od příštího roku nechávat tekutiny a elektronická zařízení v zavazadlech.

Za bezpečnostní kontrolou mě proměnná letištní navigace nasměrovala k salonku. Mimochodem, tenhle interaktivní prvek, který na letišti přibyl od mé poslední návštěvy, je opravdu skvělý. Šel jsem tedy podle navigace, nicméně nebylo by od věci, kdyby se navigace k letištním salonkům zopakovala ještě jednou. Na další ceduli již směrovka k salonkům chybí, a cestující tak může mít pocit, že někde zapomněl odbočit. Až na další navigaci jsou opět zmíněny i salonky, které se nachází v prvním patře.

Pro svůj pobyt jsem si vybral Erste Premier Lounge. Dámy na recepci byly velmi příjemné a profesionální. Tedy přesně tak, jak v takové business lounge čekáte. Salonek má dvě křídla s místy na sezení, kde se zároveň nachází poskytované občerstvení. Na jedné straně je teplé občerstvení a převážně alkoholické nápoje, na druhé studený catering a nealko nápoje. Samozřejmostí jsou v Lounge toalety, dětský koutek a Wifi připojení k internetu. Cestující, kteří neradi tráví čas online mají k dispozici velké množství českých i cizojazyčných časopisů či novin.

Zavítal jsem na toalety, které jsem upřímně čekal, že budou v lepším stavu. Nejhorší byl asi zápach, a i toalety ve vlaku ČD do Prahy působily čistším a uklizenějším dojmem. Dalším prvkem je dětský koutek. Děti si hrají a když si hrají tak zpravidla dělají hluk a nepořádek. To k tomu jednoduše patří a nelze jim to mít za zlé. Je to ale něco, co jistě neuvítají cestující, kteří v Lounge hledají klid. Dětský koutek má být v takové lounge stavebně oddělený, aby se eliminoval hluk a třeba i útěky malých nezbedů. Je to příjemnější jak pro rodiče, tak pro zbytek návštěvníků.

Vysušené dusivky

Co se týká cateringu, tak z teplých jídel byly k dispozici řízky, brambory a kroupové „rizoto“ s kuřecím. Pro vegetariány je zde z teplých jídel vlastně jen ten brambor. Brambor celý a ve slupce. V business lounge. Výběr takové přílohy je dle mého značně mimo. Kuřecí řízky nebyly ani tak řízky, ale někdo zkrátka humpolácky nakrájel kuřecí prsa bez naklepání, obalil a usmažil. Byly to takové kuřecí špalky, ovšem totálně vysušené, tzv. dusivky.

Navíc jsem k nim nenašel nikde v blízkosti žádný dip, který by pomohl s jejich polykáním. Až na kroupy s kuřecím byla teplá jídla tedy poměrně tragédie na úrovni samoobslužné závodní jídelny, nikoliv business lounge. Pravda, málem bych zapomněl na vývar. Ten držel zaběhlou linii a už dlouho jsem nejedl vývar, který byl prakticky bez chuti. Jediné, co v něm bylo cítit byla mrkev a tím to skončilo. Tohle je vysloveně ostuda.

Na druhé straně jsem si povšiml rozbitého postmixu na nápoje, ale naštěstí zde byla lednice plná džusů, ale třeba i coly či dalších limonád. Potíž byla, že cola byla v lednici teplá zhruba jako z ČD minibaru. Ze sortimentu studených pochutin bych vypíchl naprosto odpornou suchou pizzu, musím říct, že běžná mražená pizza z mrazáku za 50 Kč chutná tisíckrát lépe, nebo naopak sortiment zajímavých domácích pomazánek, které mě snad jako jedny z mála oslovily.

Suma sumárum se musím přiklonit k názoru, že pokud máte lounge zdarma v rámci nějakého věrnostního programu či business letenky, tak ji určitě využijte. Pokud byste si ji měli zaplatit jako já, tak to za to nestojí a raději se rozšoupněte v restauraci Runway, a poté odpočívejte v Relax zóně.

Kuře v lotyšském stylu v krabičce

Pro let z Prahy do Rigy jsem si vybral společnost airBaltic, jelikož jsem konečně chtěl vyzkoušet letadlo Airbus A220-300, kterých má tento dopravce aktuálně 44 kusů a na dodání zbylých šesti čeká. Můj let byl operován letadlem s imatrikulací YL-ABL a plánovaná doba letu byla 1 hodina a 45 minut. Odlet z Prahy byl opožděn o 23 minut a zpoždění na příletu činilo 7 minut. Reálná doba letu byla 1 hodina a 29 minut.

Vzhledem k mé výšce jsem si rovnou připlatil za sedadlo v exitové řadě, které tak poskytovalo dostatečný prostor na nohy i pro přerostlého cestujícího. Navíc díky konfiguraci sedaček 2+3 na mě sedačky působily prostorně i na šířku a celkově jsem se cítil uvnitř kabiny pohodlně. LED mood lighting a malé obrazovky u každé řady sedadel byly pěknými doplňky celkově prostorné a svěží kabiny.

Během letu je také možnost připojit se na palubní portál, kde ovšem nenajdete filmy, ale například palubní menu, které si můžete přes portál objednat až na místo. AirBaltic na A220 sází, a proto na aerosalonu v Dubaji společnost objednala dalších 30 kusů letadel A220-300 s opcí na dalších dvacet.

Sázka na A220. AirBaltic objednal dalších padesát letadel, bude jich mít ve flotile až sto

 

V rámci nákupu letenky jsem si pochopitelně objednal i teplé jídlo. To mi bylo doneseno na místo hned po skončení prodeje občerstvení. Vybral jsem doporučované kuře v lotyšském stylu, smažené brambory, houby a zeleninu. Jako předkrm byly servírovány plátky lososa s limetkou a jako dezert medový dortík. Dále byl k dispozici plátek tmavého chleba a máslo. Jelikož jsem si vybral nealko variantu, tak k jídlu byl servírován i pomerančový džus.

Vše bylo naservírované v krabičce a jednorázových mističkách. K dispozici byly i „eko“ příbory, které se vlastnostmi podobaly těm plastovým, naštěstí tak nešlo o tragickou standardní dřevěnou variantu. Kelímek k džusu v krabičce servírován nebyl. Hlavní jídlo bylo podáváno horké a chutné. Příjemně kořeněné kuře i dobře ochucené brambory. Předkrm působil svěže a čerstvě. Medový dortík byl příjemnou sladkou tečkou. Suma sumárum se jednalo o dobře připravené letecké jídlo, které rozhodně neurazí. Hezčí by bylo samozřejmě servírování na porcelánu, ale rozumím, že tento způsob více zapadá do nastavení palubního servisu posádky a umožňuje jí efektivnější obsluhu více cestujících.

Z letu mám vlastně jen příjemné dojmy. Několikrát během cesty jsem se bohužel neubránil pocitu, jak by to „dvěstědvacítkám“ slušelo u ČSA a jak by byly pro dopravce s trsátkem ideální. Cesta, kterou se vydali u airBaltic se jeví aktuálně jako velice správná a nezbývá než jim držet palce.

Z letiště v Rize jen zastávkovým autobusem MHD

Výstup v Rize se nekonal za využití nástupního mostu jako v Praze, ale přes přistavené schody na letištní plochu a následně zase výstup po schodech u nástupního mostu nahoru do terminálu. Letiště v Rize působilo hřejivým domácím dojmem a oproti tomu našemu pražskému více přívětivě. Během několika málo minut jsem si již před letištěm kupoval v automatu jízdenku na autobus linky 22 do centra (u prodloužených víkendů doporučuji koupit rovnou třídenní).

Bohužel se jedná o standardní autobusovou linku, takže autobus zastavuje například i u obřího nákupního centra a poměrně slušně se po cestě do samotného centra a k hlavnímu nádraží zaplní. Nečekejte žádné police na zavazadla, a tak je cesta kloubovým Solarisem trochu méně komfortní.

V příštím díle vyrazíme na cestu vlakem z Rigy až do města Alkūsne v blízkosti hranic s Ruskem a Estonskem.

Tagy airBaltic čd minibar České dráhy letiště praha

53 komentářů