České železniční tratě poznal čtyřiatřicetiletý Nikolay Petrakiev ze Sofie dřív než bulharské. Jako velký fanoušek železnice je „projížděl“ už v mládí na počítačovém simulátoru. Později se stal skutečným strojvedoucím. Po mnohaleté praxi v Bulharsku přijel vloni za prací do Čech a nyní jezdí pro Arrivu. Rozhovor s ním přinesl firemní magazín Arrevue, deník Zdopravy.cz jej zveřejňuje se svolením Arrivy.

Mluvíte výborně česky na to, že jste tu teprve od podzimu.

Už v Sofii jsme měli dva a půl měsíce kurz. Hlavně se mi ale ten jazyk líbí. Rád čtu noviny, časopisy a hlavně vše, co se týká železnice. Myslím, že mi to pomáhá se zlepšovat.

Co je pro vás nejtěžší?

V bulharštině vůbec nemáme pády. Nemáme genitiv, dativ, akuzativ… Vy jich máte hned sedm! Když chci něco říci, nejprve si musím najít slovíčka a potom promyslet, jak je mám vyskloňovat. V bulharštině máme jen jeden tvar. Například Praga, do Praga, od Praga… V češtině je to sice Praha, ale jedu do Prahy, jsem za Prahou.

Máte srovnání s dalšími jazyky?

Na střední škole jsem se učil hlavně německy, trošku česky. Myslím, že němčina je jednodušší než čeština. Alespoň pro mě osobně určitě. Asi mi chybí dostatek času na sociální život, protože naše učitelka češtiny v Bulharsku říkala, že cizí jazyk se nejlépe učí v hospodě a v posteli.

V Bulharsku jste pracoval více než deset let jako strojvedoucí, byl jste také vlakovým dispečerem a technologem v železniční dopravě. Potkal jste se už tam s českou železnicí?

Česká železnice mě vždy zajímala. V Bulharsku jsem jezdil na anglické i na dánské lokomotivě, ale nejvíc mi přirostla k srdci česká lokomotiva zvaná Plecháč (Škoda řady 242). Pro mě je to nejlepší výrobek.

Můžete srovnat českou a bulharskou železnici? Co třeba legislativa, předpisy, pravidla?

To pro mě není jednoduché, protože jediná společná věc jsou světelná návěstí. Všechno ostatní je docela jiné. Je toho víc a je to složitější, navíc tu máte velký provoz.

Jak se vám pracuje s českými kolegy?

V Arrivě jezdíme ve dvou, strojvedoucí a stevard. Dosud jsem neměl problémy, vždy jsme se domluvili. Líbí se mi, že jsou zde lidé klidní. Jsou tu lepší vztahy mezi lidmi, to mě nejvíce překvapilo.

I v těžších situacích?

První náročná situace v Česku pro mě byly lednové bouřky, to jsem poprvé v životě přejel padlý strom. Naštěstí nebyl velký, ale vylekal jsem se, bylo to za zatáčkou.

Co jste dělal?

Zastavil jsem, venku jsem se podíval, jestli tam není nějaké poškození na soupravě, ale všechno bylo v pořádku. Zavolal jsem dispečerovi, abych mu dal vědět, že je to rizikový úsek a pokračoval v jízdě.

Jaké máte osobní plány do budoucna?

Jsem svobodný, možná bych se i rád seznámil s nějakou českou dívkou.

Máte na to vůbec čas?

Upřímně, zatím moc ne, protože jsem skoro každý den v práci, ale brzy se situace zlepší. Už v březnu tady v Liberci přibudou dva nebo tři strojvůdci z Českých drah.

Jak budete trávit volný čas?

Jezdím na lince L3, což je Liberec – Železný Brod – Stará Paka – Lomnice nad Popelkou. Doufám, že až se mi uvolní trochu času, budu jezdit na výlety. Kolem Liberce, Železného Brodu i Turnova jsou krásná místa, která bych rád poznal. Zatím jsem jen jednou vyjel lanovkou na Ještěd, ale byla velká zima a silný vítr. Už se těším na lepší počasí.

Máte v Liberci nějaké krajany?

Je tu osm strojvedoucích a z toho čtyři jsme z Bulharska. Máme moc rádi české pivo a také česká kuchyně je dobrá.

Nechybí vám váš světlý chléb?

Ano, ale máme možnost si uvařit klasické bulharské jídlo. Byli jsme překvapeni, že tady můžeme koupit ingredience, třeba balkánský sýr nebo jogurt.

Co jste vařili naposledy?

Musaku. To je v Bulharsku velmi oblíbené jídlo: osmažené brambory, mleté maso, cibule, zamícháte a zapečete s vejcem a jogurtem. A hlavně koření – důležitá je čubrica, česky saturejka.

Hrál jste si jako malý s vláčky?

No samozřejmě, taky na počítači. Ve hře Microsoft Train Simulator je hodně českých tratí, takže poprvé jsem řídil vlak na české trati ještě v Bulharsku. Bylo mi asi dvacet a „jel jsem“ z Kolína do Brna.

Je těžké zastavit vlak ve stanici přesně tam, kde máte?

Můj kamarád říká, že první tři roky jezdí lokomotiva se strojvůdcem a teprve až poté jezdí strojvůdce s lokomotivou.

Plánujete u nás zůstat na trvalo?

Rád bych si tu udělal magistra, takže kdo ví.

Jan Škvára