Používání palubních kamer (dashcams) se v Evropě výrazně liší stát od státu. Zatímco například v Polsku nebo Chorvatsku je jejich používání bez větších omezení, Rakousko a Německo patří mezi státy, kde nahrávání veřejného prostoru podléhá přísným pravidlům.

Před cestou by si tak řidiči měli pravidla ověřit, jelikož hrozí vysoké pokuty. Podnět úřadům může dát přitom paradoxně i místní policie, které záznam řidič poskytne z dobré vůle.

„Z právního hlediska palubní kamera není jen technická pomůcka, ale i systém zpracování osobních údajů. Jakmile kamera snímá veřejný prostor, vztahují se na ni povinnosti podle GDPR,“ uvádí Filip Glézl, advokát advokátní společnosti Spring Walk.

Rakousko a Německo: kamera jen omezeně

Rakousko dlouho patřilo mezi státy, kde byly palubní kamery prakticky zakázány. Dnes už jejich používání možné je, ale pouze za velmi přísných podmínek. Kamera nesmí trvale nahrávat celou jízdu. Záznam musí fungovat v tzv. smyčkovém režimu, kdy se automaticky přepisuje v krátkých intervalech ideálně do tří minut. Uložit záznam řidič smí pouze v případě, že natočí konkrétní událost, například dopravní nehodu.

Chceme vidět jen ruce a pouze na minutu. Na strojvedoucí mají dohlížet kamery i v Česku

„Záběr kamery by měl směřovat výhradně na vozovku a bezprostřední okolí vozidla. Nesmí systematicky snímat chodníky, domy nebo osoby, které se neúčastní silničního provozu. Jakékoliv
zveřejnění a sdílení záznamů, například na sociálních sítích, se v Rakousku považuje za porušení ochrany osobních údajů a řidič za ně může dostat vysokou pokutu od příslušných orgánů,“ vysvětluje Glézl.

Podobná pravidla platí i v Německu. Trvalé nahrávání celé cesty je zakázáno, řidiči smí cyklicky zaznamenávat jen krátké úseky jízdy. Záznam smí uchovat jen tehdy, pokud slouží jako důkaz
například dopravní nehody. I zde platí přísný zákaz zveřejňování videí bez souhlasu zúčastněných osob.

„Záznamy z palubní kamery se mohou dostat k pojišťovně, policii nebo soudu a tím se dále šíří mimo kontrolu řidiče. Právě proto zákony vyžadují, aby byl jejich rozsah i použití co nejvíce omezené,“ dodává právník.

Dozor mají úřady

V každém státě Evropské unie funguje úřad na ochranu osobních údajů. V Rakousku je to Datenschutzbehörde, v Německu Der Bundesbeauftragte für den Datenschutz und die Informationsfreiheit. Tyto instituce přijímají podněty ke kontrole a rozhodují také o případných pokutách a jejich výši.

„Je potřeba vzít na vědomí, že pokud poskytnete místní policii záznamy ze své kamery, i ta může dát úřadům podnět ke kontrole, jestli data zpracováváte v souladu s GDPR,“ varuje Glézl.

Palubní kamera tak může podle něj na cestách pomoci pouze pokud ji řidiči používají přiměřeně a podle místních pravidel. Základem je správné nastavení a obezřetnost.

Pro jistotu tak odborníci radí používat vždy jen smyčkový režim s automatickým přepisováním záznamů. Délka smyčky se pak musí přizpůsobit povolení v daném státě, ideálně má být co nejkratší.

Koukejte na cestu, hlídá vás kamera. První automobilka nasadila nový systém sledující oči řidiče

Uchovávat by se měly jen nezbytné záznamy a exportovat tak jen krátký úsek, který skutečně dokazuje průběh nehody.

Záznamy by se měly také anonymizovat například rozostřením obličeje nebo registračních značek jiných vozidel.

„Záznam použijte jen v nezbytném případě. Pokud vás například policie nevyzve k předložení záznamů a případ lze prošetřit bez nich, vůbec je nepředávejte. Především pokud si nejste
jisti postojem orgánů k palubním kamerám v daném státě,“ radí právník.

V žádném případě by se pak videa neměla zveřejňovat na sociálních sítích nebo internetu bez právního důvodu. Nepotřebné záznamy radí Glézl smazat, ty uložené pak zaheslovat.

Tagy autokamera dashcam kamery Německo právník Rakousko

4 komentáře