Na vlastní kůži: Liberec – Amsterdam vlakem pod tisícovku aneb test německých zpoždění
Deutsche Bahn umí oznámit zrušení vlaku jen krátce před odjezdem.
Leden a únor jsou pro cestování po evropských metropolích často nejlepšími měsíci. Nevrážíte do davů turistů, ceny ubytování jsou výrazně nižší než na jaře nebo v létě. A levné jsou i jízdenky. A tak zatímco většinu lidí napadne z Česka do Amsterdamu spíše letět, volím pro rodinný výlet vlak. Ve dvou dílech vám ukáži, co taková cesta obnáší a jak se dostat k tomu, abyste za jízdenku v přepočtu za jednu osobu zaplatili jen pár stovek.
Jen pár minut poté, co jsem dopsal v prosinci text o dalším rekordu podílu zpožděných dálkových vlaků na německé železnici mi to nedá a usedám k rezervačnímu systému Deutsche Bahn. O Amsterdamu vlakem jsem přemýšlel loni opakovaně ze dvou důvodů: spoje Berlín – Amsterdam jsou již pokryté rychlovlaky ICE namísto klasických souprav a pak také došlo k výraznému zlepšení přestupů v Žitavě po modernizaci trati z Liberce.
Jet stejnou trasu tam i zpět by byla nuda, a tak volím nakonec trošku komplikovanější a jedním směrem dražší trasu. Pro cestu tam přes Frankfurt, pro cestu zpět nejrychlejší trasu přes Berlín. Celkový účet za dvě děti (10 a 13) a dva dospělé: 280 eur, tedy zhruba 6 800 Kč. V přepočtu na osobu vyjde jedna cesta (o nákupu jízdenek se dočtete detailněji zítra) na méně než tisícovku.
Opakované změny spojení
Jen pár dnů po nákupu jízdenek (6. prosince) přichází první e-maily od Deutsche Bahn. Tváří se na první pohled dost výhružně, ale v praxi jde jen o oznámení změny odjezdů některých spojů. Z Amsterdamu o pět minut, ze Žitavy mi nepochopitelně přesouvají odjezd na spoj o půl hodiny dříve, i když v Drážďanech bych přestup v pohodě stíhal i s původním spojem.
Nakonec se ale ukázalo, že DB snad myslí dopředu. Když v 5 ráno usedáme do vlaku Trilex z Liberce do Žitavy, čeká na mě v e-mailu upozornění, že náš vlak z Drážďan do Frankfurtu prostě nejede. Žádná nabídka alternativního spojení, prostě se starejte.
První přestup v Žitavě je v klidu, vlak jede včas a spoj do Drážďan je na stejném nástupišti. Na nádraží Neustadt v Drážďanech přijíždíme včas již s alternativním plánem. Nasednout na vlak IC z Drážďan do Lipska a tam přestoupit na jiný do Frankfurtu. Klidu nepřidává ani hláška, že mezi Lipskem a Frankfurtem probíhají stavební práce a vlaky mohou nabrat až 90 minut zpoždění.
Alternativou s přestupem navíc
Cíl je jednoduchý: stihnout přímý vlak z Frankfurtu do Amsterdamu. Vlastně jsem i radši, i když jsme přišli o místenky a pohodlnou jízdu bez přestupu z Drážďan až do Frankfurtu. Odpadá přes hodinu čekání na Neustadtu, kde čekání na vlak není příliš útulné a pohodlné. V Lipsku jsme o pár minut později. Zdejší obrovské nádraží stojí vždy za vidění, 20 minut na přestup využíváme k nákupu malé snídaně a před 9. hodinou odjíždíme rychlovlakem ICE do Frankfurtu.
Místenky do tohoto spoje nemáme, je ale naštěstí velmi slabě zaplněný. Jde o jeden ze spojů, které na první pohled nedávají logiku: jede z Berlína do Mnichova, ale oklikou přes Frankfurt a Stuttgart. Jeho cíl je zřejmý: posbírat silnější úsekové frekvence mezi městy po trase.
Trať mezi Lipskem a Frankfurtem je vysokorychlostní jen v části z Lipska do Erfurtu, kde vlak může jet až 300 km/h, rychlost se ale zastaví v našem případě na 250 km/h, nejedeme nejrychlejšími jednotkami ICE. Z Erfurtu se vlak už „plouží“ maximálně 160 km/h. Výluky na trati se nekonají. Přijíždíme se zpožděním jen několika minut.
Jedním z důvodů, proč jsem vybral delší a dražší cestu přes Frankfurt je příjezd do samotného města. Patří k mým oblíbeným, otevírající se panorama výškových budov při průjezdu po mostě přes Mohan se jen tak neokouká. Ve Frankfurtu máme nakonec přes hodinu a půl, kterou využíváme jak k obědu, tak malé procházce po okolí nádraží. Zcela upřímně, není úplně o co stát.
Když vynikne rychlost vlaku
Samotné nádraží ale nabízí podstatně zajímavější podívanou, jde o jeden z hlavních německých uzlů, kde tak během chvilky vedle sebe vidíte i řadu rychlovlaků z jiných zemí. V jedné chvíli tu tak vidíte TGV do Paříže či švýcarské jednotky Giruno na spoji z Hamburku do Basileje.
A také scény, které jsme sami zažili před dvěma lety při přestupu v Erfurtu. Vlak je ještě na nástupišti, má už zcela zavřené a zablokované dveře, ale čeká minuty na odjezd. A cestující jen marně doufají, že je dovnitř někdo pustí.
Krátce po 13. hodině je přistaven rychlovlak ICE z Frankfurtu až do Amsterdamu. Hned po nástupu překvapí opakované hlášení varující před zloději. Kolem vlaku se pohybují dost prapodivné postavičky, které nevypadají úplně jako cestující, občas vlakem projdou žebrající osoby. Odjíždíme včas, ale na informačních tabulích je už u některých následujících stanic uvedeno zpoždění.
Po krátké jízdě na frankfurtské letiště vjíždíme na trať, která byla jedním z důvodů, proč jsem vybral delší trasu. Vede podél dálnice, má i poměrně zajímavé sklony a zde si vysokou rychlost cestující může užít už jen pohledem na auta. Maximální rychlost se zastaví nakonec na 289 km/h. Vozidla na dálnici vypadají, jako by skoro stála.
Zpoždění začínají
Do Kolína nad Rýnem přijíždíme dokonce s minutovým náskokem a říkám si, kde jsou ta zpoždění, o kterých píšu. Bylo to rouhání, krátce po výjezdu ze stanice vlak začíná brzdit a stát. Pár minut stojí, pár minut jede. A tak to trvá až na hranice s Nizozemskem.
Na informačním panelu jen narůstá doba zpoždění a očekávaný příjezd do Amsterdamu. Stavební práce, omlouvá se průvodčí, který vlakem pravidelně chodí, ale jízdenky vůbec nekontroluje. U spolucestujících už slyším tradiční nadávky na Deutsche Bahn a jejich spolehlivost.
Zpoždění místy narůstá na více než 90 minut. Krátce před Utrechtem navíc vlakový personál oznamuje, že tento spoj mimořádně ukončí svoji jízdu v Utrechu. Čistě provozně lze takovou změnu chápat. Vlak měl mít ještě obrat v Amsterdamu a jet zpět do Frankfurtu, takto zpoždění vyruší. Průvodčí ještě opakovaně vyzývá cestující, aby využili žádost o kompenzaci za zpoždění. Jak jsme dopadli, to zatím netuším.
Utrecht naštěstí není konec civilizace, vlaky do Amsterdamu tu jezdí velmi často. I když z pohodlí ICE jde o přestup do obstarožní dvoupodlažní jednotky nizozemských drah. Zpoždění má i jednu výhodu: vlak zastavuje i v amsterdamské stanici Amstel, která je výrazně blíže vybranému ubytování. Vystupujeme v 19:15 se zpožděním téměř dvě hodiny oproti plánu. Cesta tak zabrala lehce přes 14 hodin.
Zítra si přečtěte o dopravě po Amsterdamu, cestě zpět a jak se dostat k levným jízdenkám.