Generální ředitel Českých drah má před sebou možná největší výzvu za dobu působení v čele národního dopravce. Musí pro dráhy zajistit funkční obchodní model pro období po roce 2019, kdy vyprší současné desetileté smlouvy s kraji. O budoucnosti regionální železnice se hovořilo minulý týden i na konferenci v Praze.

Mluvil jste tady v projevu o tom, že na soutěže, ať už na nové vlaky nebo zajištění dopravy, je potřeba spousta času. Máme podzim 2017, vidíte to tak, že se schyluje k přímému zadání pro České dráhy, pokud jde o provoz v krajích po roce 2019?

Takto to určitě nevidím. Ale uvědomme si, že soutěž na dopravce si vyžádá nejméně dvanáct měsíců, možná 24 měsíců, těžko říci. A podobné je to u soutěží na kolejová vozidla. My jsme museli zrušit soutěž, kde bylo 15 měsíců na dodání vlaků. Bylo nám řečeno, že diskriminujeme výrobce, že 15 měsíců je málo. Z toho plyne, že tam je třeba minimálně 24 měsíců.

Není ale v tomto světle přímé zadání realistický pohled na věc, vzhledem k tomu, že fakticky žádné tendry neběží?

Může to mít nějaký vliv. Když se vžijete do role krajské rady, máte konec roku 2017 a potřebujete řešit obchodní model po roce 2019, tak je tam skutečně časová tíseň.

Budete chtít smlouvy na deset let?

Čtrnáct krajů pro nás představuje čtrnáct různých zákazníků s různými požadavky. Už dávno neplatí, že smlouvy jsou jako přes kopírák. Některé kraje chtějí třeba soutěžit veškerou dopravu, jiné dají možná přednost přímým zadáním. Tady ale upozorňuji, že to neznamená nutně přímá zadání Českým drahám. Jiné kraje třeba zvolí kombinaci přímého zadání a soutěže. Musí to ale mít nějakou ekonomickou a dopravní logiku, podle mě není možné vybrat nazdařbůh tři linky. Musí jít o nějaké opodstatněné soubory. A my bychom samozřejmě chtěli uspět ve všech krajích a obhájit maximum výkonů.

A těch deset let?

Řešením může být i přímé zadání na pět až deset let. Protože podle evropského balíčku lze až do roku 2023 využívat přímá zadání, samozřejmě za jasně definovaných podmínek. Musí to být odůvodněno a notifikováno. Po roce 2023 bude třeba všechno soutěžit, ale do té doby lze dát přímo smlouvy, které mohou trvat až do roku 2033.

Moravskoslezský kraj se teď nechal slyšet, že by rád místo dieselů na svých tratích viděl nějaké alternativní pohony. Uvažujete tímto směrem?

My jsme o tom diskutovali a promýšleli možnosti nasazení hybridních vozů, tedy elektřina plus diesel. Ty vozy my nemáme …

Je jejich nasazení reálné od roku 2020?

Není. Zároveň řešíme opačné téma, totiž že někteří objednatelé by chtěli mít dieselovou trakci pod dráty. Což je z hlediska ekologie a čtvrtého balíčku zvláštní. Podle mě to nedává smysl.

Dráhy kdysi zkoušely i nasazení autobusů, které fungovaly pro svoz cestujících k vlakům. Neuvažujete o oprášení této myšlenky s tím, že byste jí nabídli krajům?

Toto analyzujeme. Například ÖBB autobusy v regionech má. Diskutuje se to, zatím nemáme nic konkrétního, ale díváme se, jak to funguje právě v Rakousku nebo ve Švýcarsku. A pokud by objednatel, tedy kraj, měl zájem, bylo by možné to začlenit do smluv a nějakým způsobem regionální dopravu tímto doplnit. Ale opakuji, je to zatím ve stadiu úvah a šlo by pouze o regiony, nikoliv dálkovou dopravu. Tam je velká konkurence. Dálkovou dopravu prodaly i ÖBB.

Za pololetí byla vaše osobní doprava v zisku. Skončí to tak i na konci roku?

My máme entitu České dráhy a.s., kde není jenom osobní doprava, ve výrazném zisku několika set milionů korun. Ale čistě segment osobní dopravy Českých drah byl v zisku 29 milionů (letošní pololetí, pozn. aut.) podle mezinárodních standardů. A rádi bychom byli v černé nule i za celý rok. Ale raději nechvalme dne před večerem.

Tagy České dráhy kraje železnice

Žádné komentáře