Premiéra dopravní stavby v soutěži architektů. Lávka v Litomyšli získala Českou cenu za architekturu
V hodnocení označila porota lávku za novodobou verzi Karlova mostu.
Poprvé v historii ovládla Českou cenu za architekturu dopravní stavba. Za stavbu Smetanovy lávky přes silnici I/35 v Litomyšli získali hlavní cenu Lukáš Ehl a Tomáš Koumar z ateliéru Ehl & Koumar architekti společně s Ladislavem Dvořákem a Ladislavem Šaškem.
Vítězný návrh porota vybrala z 31 nominovaných prací z 241 přihlášených, následně byl seznam zúžen na šest finalistů. Nová Smetanova lávka nahradila původní most přes průtah, který byl již ve špatném stavu. „…zcela přesvědčivá syntéza architektury, inženýrství a urbanismu, která spojuje dvě části města, něco jako novodobá verze Karlova mostu v Praze,“ uvedla porota do svého hodnocení.
Novou lávku otevřelo město loni v závěru roku. Je zcela bezbariérová. Spojuje oblast u polikliniky s centrem. Nadchod je označen nápisem Smetana, poukazuje na litomyšlského rodáka Bedřicha Smetanu a projekt Smetana 200. Součástí nadchodu je i nový výtah, který zajišťuje bezbariérové spojení s centrem města a zatraktivňuje cestu přes rušnou komunikaci.
Lávka o délce 56 m a šířce 2,8 metru slouží zároveň jako atraktivní místo pro vyhlídku na historické centrum města. Jedná se o subtilní ocelovou konstrukci s co nejnižší úrovní mostovky – Vierendeelův nosník – nesenou masivními pilíři z pohledového železobetonu. Lávka je zastřešená a její součástí je schodiště směřující nejen na původní historické schodiště do centra, ale i ke Smetanovu domu. Objekt je doplněn zelení podle návrhu architekta Mikuláše Vavřína. Na stavbu za 45 milionů korun Litomyšl získala dotaci ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Zakázku získala společnost Chládek a Tintěra, Pardubice.
Na stejném místě u polikliniky stál nadchod z roku 1977, který byl zbourán. Město se pro stavbu nového nadchodu rozhodlo kvůli vysokým nákladům na rekonstrukci původního i možnosti vytvořit bezbariérové spojení.
Hodnocení poroty
Dobrý most je jako dobrý skutek v nevlídném světě, altruistická investice do veřejného prostoru, způsob, jak propojit lidi a místa, navržený tak, aby byl příjemný na pohled i jako zážitek. Nová litomyšlská lávka je přesně taková: zcela přesvědčivá syntéza architektury, inženýrství a urbanismu, která spojuje dvě části města, něco jako novodobá verze Karlova mostu v Praze.
V klasickém urbanistickém pojetí tvoří decumanus ke Smetanovu náměstí, městskému cardu neboli hlavní ulici. Litomyšlská lávka kombinuje betonovou věž, která ladí s barokní věží určující centrum města a je její ozvěnou, s ocelovou Vierendeelovou konstrukcí. Oba prvky si spolu pohrávají jako dva velkorozměrné sochařské objekty.
Výsledkem konstrukčního požadavku vytvořit protiváhu k hlavnímu rozpětí mostu je dokonale umístěné vyhlídkové místo, které visí nad břehy říčky Loučná. K tomu se přidává několik pečlivě vybraných detailů; do nebe orientované okno ve věži výtahu či kaligrafické křivky z dílny místního umělce na dveřích. Tento most je přesně to, co je v daném místě potřeba. Nevytahuje se, ani se nevyhýbá. Nevyvolává žádné otázky. Žádné nekonkrétní zpochybňování záměru. Není v něm prostě nic navíc, a to je v dnešní době vlastnost neobvyklá. Nebyl však realizován ve vzduchoprázdnu.
Naopak, možná k tomu vedla právě i politická a vizionářská kontinuita tohoto malého města. V Litomyšli se každý měsíc setkávají současný starosta a jeho předchozí kolegové s dlouholetou městskou architektkou a společně probírají strategii rozvoje města. To je jeden z důvodů, proč je Litomyšl pokladnicí obsahující bohatou sbírku významné současné architektury.
